Myslím na bývalého

11
31.5.13 23:37

myslím na bývalého

Ahoj holky,
před 2,5lety jsem odešla od bývalého po osmiletém vztahu, v době kdy jsme měli 4měsíční mimčo. Náš vztah fungoval špatně, dost vázla komunikace a zájem o mě z jeho strany, mimi jen tak vyfotil a chlubil se na FB :zed: Je fakt, že mi zafungovaly hormony po porodu a taky stresová situace spojená s nemocí a úmrtí mého tatínka v době po porodu. Ale právě proto jsem od něj čekala více opory. Několikrát jsem ho dopředu upozorňovala, aby už něco začal dělat až jsem to jednoho dne nezvládla a odešla od něj. Tehdy neřekl ani slovo, aby mě zadržel…Bylo toho samozřejmě víc. Po rozchodu tvrdil, že mě chce zpět, ale nijak se o to nezasloužil. Vím, že našeho syna má moc rád a možná právě proto mě to pořád trápí ( na druhou stranu výživné si určil sám 1500Kč :nevim: ). Řekl mi spoustu nehezkých věcí i o mé rodině a vím, že už by to prostě nefungovalo. Teď mám skoro půl roku přítele, má rád mě i syna, ve všem se snaží a umí se postarat o rodinu. Sama sobě pořád nerozumím, ale nedokážu na něj přestat myslet. Zažila jste některá něco podobného?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
581
31.5.13 23:46

Zažívam to teď, „grázlící“ prostě vedou a budou nás pořád přitahovat, ačkoliv víme, že vztah s nima by nemohl fungovat a ti, kteří jsou hodní, milí, ochotní, „jistí“, nejsou pro nás tak zajímavý…muj názor je takovej, že dokud je to jen občas v tvý hlavě, tak je to v pořádku, trocha tý fantazie člověku neuškodí, ale pokud to vnáší problémy do současnýho vztahu, tak by to chtělo nějak řešit

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24395
31.5.13 23:52

Co chces slyset? Je normalni, ze po tak kratke dobe myslis/pripomenes si otce sveho ditete. Odesel od Vas, vyzivne si stanovil to nejnizsi, nestara se, oporou ti nebyl. Odhaduji, ze jste mladi..Mas pritele ktery je opak.Asi se v Tobe tristi rozpolcene pocity.Na ex se vykasli, peci venuj mininku a poslouchej vedomi, co cekat od noveho pritele. Treba to bude fajn chlap :palec:…rozhodne lepsi jak ex :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
36560
1.6.13 00:11

S otcem meho ditete nejsem uz vic jak rok… ano obcas si vzpomenu… ale ty spatne vzpominky prevladaji… tudiz i rychle zapomenu..
Rekla bych jen - cas vse vyleci :kytka:

Příspěvek upraven 01.06.13 v 12:14

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
chatwenna
1.6.13 00:16

Ja casto myslim na to „jake by to bylo, kdyby…“, ale na byvaleho uz ne. Moc mi ublizil.
Ale myslim, ze je to normalni…

  • Citovat
  • Nahlásit
12785
1.6.13 01:04

Ja bych rekla, ze je to normalni, prece jenom byl pomerne dlouho soucasti tveho zivota a mas s nim dite, vymazat z hlavy to asi jen tak nejde…pokud to nejak nenarusuje tvuj soucasny vztah, tak bych se tim netrapila…Pokud jo, tak je to horsi, ale v tom pripade si musis vzpomenout i na to, proc uz s nim nejsi a drzet se toho

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9648
1.6.13 08:58

To je tak, že člověk ty špatný věci zapomíná a zůstávaji jen ty hezčí vzpomínky… někdy bohudík někdy bohužel…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11
1.6.13 17:29

Holky, díky za vaše názory, určitě mi to trochu pomohlo. Taky doufám, že to čas odnese a snad bude líp. Je fakt, že zůstávají ty hezké vzpomínky a ty špatné se vyťěsňují, budu si ty špatné radši občas připomínat :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.7.16 11:54

Stále mám ráda bývalého (7 let po rozchodu)

Ahoj holky,
potřebovala bych se někomu svěřit s věcí, co mě trápí, ale bohužel nemám kde, protože z mého okolí tohle asi nikdo nepochopí a možná by mi to i měli za zlé…
Zkrátka, stále mám ráda svého bývalého.
Abych začala od začátku, s bývalým jsme se znali od mých 16 let. Poznali jsme se na internetu na filosofickém diskusním fóru a pak jsme si psali přes chat. Psali jsme si několik měsíců prakticky denně. Skvěle jsme si rozuměli. Nebylo to jen v zájmech nebo životních hodnotách, ale třeba jsme jeden za druhého dokončovali věty, bylo to, jakobychom zakusili podobné věci, jakoby část jeho duše znala část té mé. Neměla jsem obavy mu cokoliv svěřit, i věci, které bych neřekla nikdy nikomu. On to měl taky tak. Něco takového jsem nikdy předtím nezažila. Odjakživa jsem byla spíš depresivní člověk, s ním jsem byla najednou veselá a šťastná. Samozřejmě vše zkomplikovalo, že jsme od sebe bydleli daleko, ale po půl roce psaní si jsme spolu začali chodit a s krátkými přestávkami to trvalo tak 2 roky. Navíc to byl i můj první kluk v intimní oblasti, já pro něj byla první také.
Po těch dvou letech začal nějak blbnout, začal kouřit marihuanu a byl prostě jiný, nebyla jsem si jistá, zda je to ten kluk, kterého jsem znala a do kterého jsem se zamilovala. Navíc se ke konci vztahu chytnul špatné party a později jsem se dověděla, že v té době občas zkoušel i pervitin. Poslední kapkou pro mě bylo, že se zřeknul své víry (byli jsme oba věřící) a v té době jsem si nebyla jistá ničím, jestli ten člověk, do kterého jsem se zamilovala před 2 roky je tady stále, nebo je už někým jiným. Nevěděla jsem, jestli zvládne ukočit své závislosti, a tak jsem se s ním rozešla. Samozřejmě to nebylo tak, že bych ho přestala mít ráda. Když si našel svou první holku, která mi byla hrozně podobná, bylo to pro mě hodně těžké. V době rozchodu mi bylo 19 let.
Po nějaké době jsem se z toho oklepala, na facebooku jsem si zaklikla, abych neviděla jeho příspěvky, protože jsem těžce nesla, že byl s jinou a pak už se to zlepšovalo. Dokonce jsem se po půl roce do někoho zamilovala, byť to nedopadlo. Na bývalého jsem myslela už jen občas.
2 roky od rozchodu jsem se seznámila s mým nynějším manželem. Tehdy to proběhlo všechno celkem rychle, dokonce jsme se i rychle zasnoubili. Byl moc hodný, rozuměli jsme si, měli jsme od života stejná očekávání, tak proč ne? Nicméně… nikdy jsme neměli takový vztah, jaký jsem měla s bývalým. Nezažila jsem s ním takové hluboké porozumění, ani jsem neměla potřebu svěřit se niterníma věcma, které jsem svěřila kdysi bývalému. Myslím, že mi tak úplně nerozumí, pořád se rozplývá nad technikou, což je pro mě jakoby na mě mluvi čínsky, ale vím, že za to nemůže, je prostě jen jiný.
Teď už jsme spolu 5 let, čili je to 7 let od rozchodu s bývalým. Jenže poslední dobou se to všechno komplikuje tím, že jsem na něj začala víc myslet. Možná je to tím, že mi až teď došlo, že se z těch promlémů dostal a že kdybych mu tenkrát trochu věřila, časem by se z toho vyhrabal. Nebo je to tím, že si prostě uvědomuju, že už nikdy takový hluboký vztah nezažiju. Protože s manželem jsme opravdu každý jiný. Já jsem spíše filosof a umělec, on je technik a fyzik. Já jsem sarkastická, on sarkasmus nikdy nepochopil. V posteli ráda experimentuju, celkově bych se ráda milovala častěji, jemu to stačí jednou za týden a vždy ve stejné pozici. Možná mi někteří namítnou, že by bylo lepší takový vztah ukončit, ale já ho mám ráda… ale bohužel ne tolik, jako bývalého. Navíc i kdybych to udělala a našla si někoho jiného, ten problém by zůstal, protože vím, že nejspíš nezapomenu. Myslím, že někoho takového každý potká jen jednou za život.
Bývalý už má dávno novou přítelkyni (ne tu, která mi byla podobná) a já mu vztah opravdu rozbíjet nechci. Chci, aby byl šťastný, byť to nebude se mnou. I přesto mě však bolí, že už jej nikdy neobejmu a nepolíbím.
Díky všem, kteří to dočetli až sem. Jestli jste někdo zažil něco podobného a dostali jste se z toho, budu ráda za příspěvky. Rady a pomoci mi asi není, jediné v co doufám, že až budu mít děti, nebudu mít na takové přemýšlení čas :-D.

  • Citovat
  • Nahlásit
917
18.7.16 11:57

Asi by bylo dobré si uvědomit, že nemáš ráda svého bývalého, ale jen tu iluzi, co si o něm držíš. Sama jsi říkala, jak se změnil. Smaž si ho z facebooku, nekoukej se na něj, nic o něm nezjišťuj. A promluv si s manželem o těch problémech, co máte (sex, společné zájmy), třeba najdete něco, co vás bude bavit společně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat