Myslíte si, že jsem zlá?

Anonymní
17.11.20 19:45

Myslíte si, že jsem zlá?

Ahojky, jsem trochu bezradná, chtěla bych se s Vámi o něco podělit. Ráda bych zachovala anonymitu. Vím, že je to tady moc neatraktivní, ale mám tady založenou diskuzi a nerada bych byla s tady tou spojována. Mohu prozradit, že mám za sebou před dvěma lety komplikovaný porod a holčičku, která má zdravotní problémy. Nechci říct jaké, není to důležité, pro představu, nechodí, nemluví.
Nicméně, jde o to, že strašně závidím ostatním holkám, ženám, jejich těhotenství, to že mají zdravé děti.
Jakmile jedna z mých kamarádek oznámí, že čeká miminko, začnu ji šíleně závidět. Cítím v sobě šílenou zlobu, vztek a závist. Mám chuť se s ní přestat vídat. Nebo stačí, když si i přečtu na internetu, která celebrita je zase v tom a já prostě, neumím to popsat. Řeknu si, že jim všechno určitě vyjde, závidím jim jak jsou šťastné. Závidím, že jim vyjde jak těhotenství, tak že se jim narodí zdravé miminko atd. Jasně, že jim to přeju a nechci, aby měly problémy ony, nebo ty miminka. To vůbec, ale, neumím to popsat. Přeju si, abych mohla taky prožít to, co ony. Porodit zdravé miminko.
Ráda bych do budoucna chtěla ještě jedno dítě, bohužel jsem nedávno potratila (zamklé těh.), takže ještě o to více jsem na těhotenství a miminek citlivá, mi příjde.
Cítím se dost mizerně. Nebojím se vyslovit, že jsou okamžiky, kdy nenávidím všechny těhotné (omlouvám se Vám, které jsem v očekávání a čtete to, neberte to osobně). Ihned prostě, jakmile zjistím, která známá je v tom, stáhnu se, chce se mi až z toho brečet, je mi to prostě všechno líto. Že to všem kolem mne vychází. Nechci se litovat, že jsem chudáček, kterému svět nerozumí, ikdyž jak to tak po sobě čtu, to tak může vypadat. Já jen se snažím vypsat své emoce a jelikož se v nich často nevyznám, je mi jasné, že bude zázrak, když se v tom vyznáte vy:-)
Nevím, možná mi rozumíte, možná mě tady uhejtujete, jen prosím ještě jednou o zachování anonymity. Je to fakt velice citlivé téma. Moc děkuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
535
17.11.20 19:50

Na jsem naštěstí ani v podobné situaci nebyla, ale chápu tě :hug: Co třeba zkusit psychologa?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17511
17.11.20 19:52

Já tě chápu. Frustrace z nemocného dítěte je nekonečná. Potřebuješ to zpracovat a vykecat se z toho. Chodíš na nějakou terapii nebo k psychologovi?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.20 19:52

zakladatelka

Jo, už jsem nad tím uvažovala, jen jsem chtěla napsat nejdřív tady.

  • Citovat
  • Nahlásit
3643
17.11.20 19:54

Potkalo tě to nejhorší, co může podle mě rodiče potkat. Postižení dítěte je takový nápor, ze más podle mě narok na jakýkoliv negativní pocity a snazila bych se určite o další díte, protože to by ti mohlo si myslím pomoct.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1175
17.11.20 19:54

Myslím, že je to normální reakce. Mít dítko, které není zdravé je šíleně těžký, navíc jestli víš, že třeba nikdy nebude jako vrstevníci. Ono to, co cítíš a čemu říkáš „zloba“ atd. je vlastně jen převlečené volání „proč zrovna já?“… To se dá naprosto pochopit. Myslím, že to obrousí hodně čas, dva roky jsou málo. A druhé dítě to samozřejmě také hodně změní. Když by ti to ovlivňovalo kompletně život 24 hodin denně (myslím ty myšlenky a skepse), zkus nějakou odbornou pomoc. Držím palce :srdce:

Příspěvek upraven 17.11.20 v 19:56

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3228
17.11.20 19:55

Taky Te chapu…citila a mela bych to uplne stejne!! taky to vidim na psychologa…nemuzes se takto trapit…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
555
17.11.20 19:59

Nemyslim si, ze jsi zla.. Je to podobne jako, kdyz zena nemuze otehotnet a stahne se do ustrani.. Pamatuju si jak jsem dite svagrove dokazala pochovat jen na neurolu aby nikdo nepoznal, ze jsem uplne mimo.. Brecela sem i kdyz do mhd nastoupila mala holcicka a dotkla se u me tyce.. Predstavila sem si, ze ji treba mit nebudu nebo, ze mohla byt jednim ditetem z mych potratu.. Jsou to temny obdobi a myslim si, ze na ne ma kazdy narok.. Nikomu neublizujes, sama se snazis s tim co se ti stalo vyporadat jak jen nejlepe umis.. Verim, ze neco zahoji cas, pokroky dcery, pripadne dalsi tehotenstvi. Ke kteremu moc drzim palce.
Sama mam neco v sobe take, trvale nasledky po porodu. Dite je zaplat panbuh zdrave. Ale i tak kdykoliv vidim nejaky protezovany porod cisarskym rezem reknu si proc jsem ho nemohla mit ja.. Proc me nechali tlacit dve hodiny abych si utrhala vsechno co slo i neslo.. Bohuzel, zmenit to uz nejde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7676
17.11.20 20:02

Já myslím, že nejsi zlá. Jsi jen zklamaná a nešťastná, že dítě není v pořádku. Zatím jsi se s tím nesmířila. Já bych hlasovala pro podporu od psychologa, aby se ti lépe žilo. Pak budeš mít positivnější přístup ke všemu a dost možná budeš více optimistická. Ve výsledku by se ti mohlo lépe řešit záležitosti kolem tvého dítěte, abys nebyla v takové tísni nebo křeči.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.20 20:04

Jdi psychologovi. Tve pocity jsou vcelku normalni. Psycholog ti pomuze se s tim vyrovnat. Znama, ktera ma tezce postizeneho syna, by to bez psychiatra nezvladla. Syn dospely, na urovni 3 mesicniho mimina. Celorocni napln krome pece je shaneni penez na rehabilitace.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.20 20:10

Děkuji za reakce, uvažuji nad pomoci psychologa

  • Citovat
  • Nahlásit
9814
17.11.20 20:12

Nejsi zlá, jen potřebuješ pomoc. Je super, že si to uvědomuješ a přemýšlíš nad tím :) to je první a dobrý krok. Doporučuji kontaktovat psychologa, pomůže ti :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13641
17.11.20 20:15

Nejsi zlá, to určitě ne. Já bych Ti kromě psychologa doporučila právě ty všechny negativní pocity dostat pěkně na povrch, pěkně od plic si někde o samotě zanadávat, dostat to ven ale úplně fest. Může to být drsné, hodně bolavé ale taky i nakonec transformační. To by Ti snad pomohlo jít zase dál :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.11.20 20:16

Ne nejsi zlá, tvoje pocity jsou pochopitelné. Já bych postižené dítě nezvládla, celkově. Kdybych to věděla předem, šla bych na potrat. Já mám děti co jsou zdravé, ale trochu nestandardní ve více věcech a i s tím mám problém se v různých situacích srovnat. Zvlášť pokud je pak na mě vyvíjen ještě nějaký tlaku z venku - učitelé, logoped, rodina, manžel… Určitě s těmito pocity nejsi jediná, drž se :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
2100
17.11.20 20:21
@Anonymní píše:
Ahojky, jsem trochu bezradná, chtěla bych se s Vámi o něco podělit. Ráda bych zachovala anonymitu. Vím, že je to tady moc neatraktivní, ale mám tady založenou diskuzi a nerada bych byla s tady tou spojována. Mohu prozradit, že mám za sebou před dvěma lety komplikovaný porod a holčičku, která má zdravotní problémy. Nechci říct jaké, není to důležité, pro představu, nechodí, nemluví.
Nicméně, jde o to, že strašně závidím ostatním holkám, ženám, jejich těhotenství, to že mají zdravé děti.
Jakmile jedna z mých kamarádek oznámí, že čeká miminko, začnu ji šíleně závidět. Cítím v sobě šílenou zlobu, vztek a závist. Mám chuť se s ní přestat vídat. Nebo stačí, když si i přečtu na internetu, která celebrita je zase v tom a já prostě, neumím to popsat. Řeknu si, že jim všechno určitě vyjde, závidím jim jak jsou šťastné. Závidím, že jim vyjde jak těhotenství, tak že se jim narodí zdravé miminko atd. Jasně, že jim to přeju a nechci, aby měly problémy ony, nebo ty miminka. To vůbec, ale, neumím to popsat. Přeju si, abych mohla taky prožít to, co ony. Porodit zdravé miminko.
Ráda bych do budoucna chtěla ještě jedno dítě, bohužel jsem nedávno potratila (zamklé těh.), takže ještě o to více jsem na těhotenství a miminek citlivá, mi příjde.
Cítím se dost mizerně. Nebojím se vyslovit, že jsou okamžiky, kdy nenávidím všechny těhotné (omlouvám se Vám, které jsem v očekávání a čtete to, neberte to osobně). Ihned prostě, jakmile zjistím, která známá je v tom, stáhnu se, chce se mi až z toho brečet, je mi to prostě všechno líto. Že to všem kolem mne vychází. Nechci se litovat, že jsem chudáček, kterému svět nerozumí, ikdyž jak to tak po sobě čtu, to tak může vypadat. Já jen se snažím vypsat své emoce a jelikož se v nich často nevyznám, je mi jasné, že bude zázrak, když se v tom vyznáte vy:-)
Nevím, možná mi rozumíte, možná mě tady uhejtujete, jen prosím ještě jednou o zachování anonymity. Je to fakt velice citlivé téma. Moc děkuji.
Řeknu ti jednu vetu: „Přej a bude ti přáno.“ V těhotenství to platí dvojnásob. Závist ti akorát nabourava psychiku.
Je mi líto, že máš nemocnou holčičku, druhé miminko se podaří určitě brzy.
Je dobře, že si to uvědomuješ, zkus zajít se někam vypovídat. Psycholog, kámoška,…
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama