Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Setkávám se s obojím. Jsou děti skutečně mimořádně nadané, které vyčnívají po celou dobu školní docházky, nikdy se zcela nezařadí a ani to není žádoucí. A pak jsou děti, které jsou na startovní čáře před svými vrstevníky, ale už v průběhu druhé, třetí třídy je ostatní doběhnou i předčí. Svou pílí, snahou, pracovitostí, zájmem.
@Svistice píše: Více
Ono jim nic jiného nezbývá, elektronika se ve 20h vypíná, a když chtějí jít spat až 21:30, můžou si číst
Ne, oni tak jsou fakt zvyklé, četla jsem jim každý den já, pak jsme se střídali a od té 1.-2. třídy si čtou každý sám. Dávají fakt dlouhé série, teď třeba Strážce ztracených měst, to jsou díly tuším kolem 400 stran a oni po třech dnech hlásí, že potřebují další díl. Už si chodí samy do knihovny, tak ztrácím přehled. Jen tedy nenutím psát do čtenářského deníku, to si píšou tak každou pátou knížku, to je krutě nebaví.
@zrcadlo píše: Více
U nás se taky čte. Televize je velmi omezená a ostatní elektro také. Druhák četl Nekonečný příběh. Za rok přečtou každý cca 40 knih a to má jedna většinou přes 200 stran. Už si půjčují i v knihovně.
@zrcadlo Taky jsme dětem četli. Ale jakmile si měly začít číst sámy, tak ani ťuk. ![]()
@Svistice píše: Více
U nás je to chytlo už jako malé. Jednu knihu jsem četla a zároveň si chtěl každý prohlížet svou knížku a dělali, že čtou. To teď dělají ti mladší.
@Anonymní píše: Více
To byla sestra, naucila se cist ve trech letech, v sesti uz cetla noviny, knihy. Pak delala chemicke pokusy doma, nastesti ji to pak prestalo bavit..kdyby mela depku mohla vyhodit do vzduchu cely blok
. Na gymplu mela vyznamenani,. Pak vystudovala vs a je top ve svem oboru ale nijak genialne neprozaruje uz
To čtení závidím. Náš dyslektik je rad, ze si přečte zadani testů… nechápu, jak může ve škole fungovat, on číst opravdu neumí. Teda samozřejmě umí, ale čte pomalu, s chybami, není veta, kterou by přečetl správně napoprvé, delší nebo méně obvyklá slova slabikuje… ze by si někdy přečetl knihu, to je sci-fi.
@Midaku píše: Více
Můj druhák je dyslektik. I přesto čte. Začal knihami s velkými písmeny. Má rád komiksy. Se čtením bojuje stále, ale čte rád. Dlouho jsme trénovali, aby vůbec věděl, co zrovna přečetl. Porozumění textu vázlo. Teď i když nějaké slovo přečte špatně, tak mi vypráví obsah knihy bez problémů. Dřív mi nebyl schopný ani odpovědět, jak se jmenuje hlavní postava.
@Svistice píše: Více
Také jsem myslela, že kluka knihy chytnou. Četla jsem poctivě odmala večer před spaním. A doteď nerad čte sám. A pukud si má vybrat mezi knihou a vymyšlenou pohádkou před spaním, vybere si vymyšlenou pohádku
@Fiveone to je super. U nás to bohužel nefunguje, on čte často, ne knihy, ale třeba návody, jízdní řády, recepty… s porozuměním nemá problém (což taky nechápu při jeho stylu cteni). Ale i když cte často, moc se to nelepší. Zlepšilo se mu písmo a úprava celkove, to má teď super. Ale psaný projev je hrůza stejne jak to čtení. Takový písmenkový freestyle
pismena vynechává, dělá mezery tam, kde nejsou, nedela tam, kde jsou, nějaký tečky, čárky, háčky…buď vůbec nebo úplně jinde…a to cteni vypada stejne. Jeho učitelka češtiny zaslouží svatozar.
@Midaku píše: Více
U psaní musel syn přejít na Comenia, vázané nezvládal vůbec. Přečíst to po něm byl nadlidský výkon. Dalo by se to použít jako šifra.
@Fiveone
tak ten náš píše krasopisne, ale šifra je to taky, kvůli obsahu.. někdy se ale i pobavíme.
@Anonymní píše: Více
Je to tím, že v ranem dětství se nejedná o nadprůměrnou inteligenci ale o zrychlený vývoj, což v praxi znamená, že i „nadprůměrné“ malé děti i „opožděne“ jsou v dospělosti průměrné, nadprumerna inteligence se diagnostikuje až v mladším školním věku
Takže vaše děti byly průměrné, jen měly urychleny vývoj v určitém období ![]()
@Anonymní píše: Více
Syn byl nadprůměrný ve školce, naučil se sám číst psát a pokračoval v tom nadále i celou základku, kterou teď končí. Nikdo ho do ničeho nikdy netlačil, ani nevzdělával, všechno zvládá po vlastní ose..
Ono někdy je to spíš zbožné přání rodičů než realita…
Syn exceloval v předškolním věku a na prvním stupni. Dostal se na víceletý gympl, na nižším gymplu se zařadil do průměru, teď má rok před maturitou, zase už exceluje. Když se zbavil organické chemie, má vyznamenání.
Je humanitně založen, jako většina naší rodiny. Má velké nadání na jazyky, aktivně umí tři plus základy latiny z volitelného semináře. Ještě neví, kam se chystá na VŠ
![]()
Prvňačka, předčasně zaškolená, má mimořádně vyvinuté sluchové vnímání, dle testů je na úrovni o rok starších dětí. Má mimořádně hudební nadání, dle její učitelky v ZUŠ se jedná o absolutní hudební sluch, dobrou hudební paměť. V 6 letech, kdy je ofiko v přípravce, hraje na nástroj to, co děti ve 2.-3. ročníku.
Paní učitelka do ní vkládá naděje na soutěže v budoucnosti. Škola jí jde zatím zlehka a sama. Uvidíme.