Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuju radu. Mám dceru, už osmnáctiletou, a devítiletého syna. Vztahy s manželovými rodiči nikdy nebyly takové, jaké bych si je přála mít. Naši mého muže bez výhrad přijali, když se mnou mluví, vždycky říkají „vy“, když píšou, vždycky oslovují mě i manžela atd. Prostě nás berou jako pár… Manželovi rodiče nikdy. Ignorují mě, ačkoliv si dávají sakra pozor, aby to nebylo příliš okázalé (jsou-li svědci, ovládají se). Já si na to za ta léta zvykla a už je mi to jedno. Roky taky žijeme v zahraničí, takže máme klid
Letos máme přijet do ČR a tchyně chce vidět děti. Dcera je plnoletá, za babičkou se jí moc nechce, a synovi je to jedno. Problém je v tom, že když jsme se viděli minule, spustila na mě příval nespravedlivých výčitek (svědci nebyli
)- jako bych mohla za to, že žijeme v zahraničí, že jí syn nepíše, nevolá atd. Řekla jsem jí tehdy, ať si to vyřídí s ním, ale ona je zjevně přesvědčená, že jsem manžela „naočkovala“. Přitom jsem to já, kdo mu připomíná, aby jí alespoň napsal, a byl to on, kdo chtěl z ČR odejít… Nemám na takovou návštěvu nervy, ale zase si říkám, že pro mé děti jsou to babička s dědou a že jim nesmím kazit vztah, který s nimi eventuálně můžou mít. Mohla bych je k nim poslat samotné, jenže mi to připadá neslušné a pak, dcera s tím má špatné zkušenosti. Babička se o mně nevyjadřuje hezky, předhazuje jí, že „je celá po mně“ a podobně. Tak nevím… Zatím plánuju, že dcera ať se rozhodne sama a manžel se synem ať jdou k rodičům beze mě. Už teď však vím, že ať se rozhodnu jakkoliv, bude to špatně, ostatně jako vždycky. Jak to řešíte vy?
@JJJO nejela bych tam, a do takového prostředí neposlala ani děti
a nebo zatla zuby, udělala jen krátkou návštěvu, aby tchýně nic nestihla
Presne jak pises, dcera at se rozhodne sama a manzel se synem bez tebe. KDyz mas byt tak jako tak za spatnou, tak alespon si usetris ty neprijemnosti.
A obě děti jsou biologicky manželovi? Já si teda nedovedu představit, že ti „vyčítá“, že je dcera „celá ty“?? ![]()
K dotazu - ne, nejela bych. Ať si trhne škeblí, můra ![]()
Nepíšeš, jak se k vašemu vztahu staví manžel. Na tvém místě bych mu o všem říkala, co ti provádí beze svědků. A pokud to ví, i dcera, klidně bych tam šla. Všem bych řekla, že tam jdeš ze slušnosti, že snad chápou, že tam nebudeš trávit víc času než je nutné. Pokud nepůjdeš, bude to špatně 100%. Ale jestli stojí rodina za tebou, zatni zuby, přetrpte to a zas budeš mít pak daleko od nich klid.
Taky mi v tom popisu chybí manžel-tchynin syn. Co ten na to?
Holky, díky za odpovědi. Manžel, ten se matky vždycky bál a bojí. Raději se s ní ani nestýká, protože nemá odvahu jí oponovat. Uznává, že se jeho matka do mě od začátku obouvala, a prý jí i párkrát řekl, že stojí za mnou - ale nikdy ne přede mnou, jenže to asi není dostatečné - a to ani pro ni, ani pro mě. Ona má vsugerované, že syn ji „neposlouchá“ proto, že jsem ho „zkazila“. Holt u ní to je „podle sebe soudím tebe“… Já vím, je to na něm, měl by svou rodinu chránit, ale je to relativně slaboch, takže se ten konflikt přesunul mezi mě a tchyni, místo aby zůstal mezi ním a jeho matkou. Já jsem třeba nikdy nedovolila, aby se naši mezi nás pletli - nakonec je to snad ani nenapadlo, ale tchyně vždycky všechno věděla líp. Je mi to líto, jsou to příbuzní, a jak je člověk starší, nějak měkne či co, ale nějak se na ty neustálé žabomyší války necítím.
Hele jestli jedete na návštěvu po několika letech, tak bych to njak překousla, i kdyby to mělo být pár dní. kdybys napsala, že k takový tchyni jezdíte každý druhý víkend na nedělní oběd, tak bych ti napsala, ať tam nejezdíte, ale 1 za delší dobu bych to přežila ![]()
@JJJO tchyne za tlustou hranicni carou - sen mnoha zen
myslim, ze dcera je dost stara na nejaly sentimentalni vztah babicka-vnucna, syn bude jeste tvarny, ale pri tak omezenem kontaktu to stejne asi nic extra nebude. Pomluvena budes tak jako tak (podle toho, co pises). Takze si vyber, zda to tam pretrpis nebo spolknes drb pro ostatni pribuzenstvo, ze ses ani neobtezovala prijit. Ja bych se na to vybodla ![]()
@marrlinka píše:
@JJJO tchyne za tlustou hranicni carou - sen mnoha zenmyslim, ze dcera je dost stara na nejaly sentimentalni vztah babicka-vnucna, syn bude jeste tvarny, ale pri tak omezenem kontaktu to stejne asi nic extra nebude. Pomluvena budes tak jako tak (podle toho, co pises). Takze si vyber, zda to tam pretrpis nebo spolknes drb pro ostatni pribuzenstvo, ze ses ani neobtezovala prijit. Ja bych se na to vybodla
Vidím to stejně.
@JJJO
„atím plánuju, že dcera ať se rozhodne sama a manžel se synem ať jdou k rodičům beze mě“
![]()
" Už teď však vím, že ať se rozhodnu jakkoliv, bude to špatně, ostatně jako vždycky." to ale bude fakt vždy, takže… není to jedno?
![]()
Mám to tak nějak stejně. Také mě tchýně ignoruje, a má narážky pouze o samotě, před svědky ne. Manžel ji také nevolá, také mu říkám ať se ji ozve, a je mi jasné, že si myslí, že je to kvůli mě. ![]()
Poslala bych manžela se synem. A to by tam byli přes noc, na víc dní, na odpoledne nebo jak?
@JJJO píše:
Potřebuju radu. Mám dceru, už osmnáctiletou, a devítiletého syna. Vztahy s manželovými rodiči nikdy nebyly takové, jaké bych si je přála mít. Naši mého muže bez výhrad přijali, když se mnou mluví, vždycky říkají „vy“, když píšou, vždycky oslovují mě i manžela atd. Prostě nás berou jako pár… Manželovi rodiče nikdy. Ignorují mě, ačkoliv si dávají sakra pozor, aby to nebylo příliš okázalé (jsou-li svědci, ovládají se). Já si na to za ta léta zvykla a už je mi to jedno. Roky taky žijeme v zahraničí, takže máme klidLetos máme přijet do ČR a tchyně chce vidět děti. Dcera je plnoletá, za babičkou se jí moc nechce, a synovi je to jedno. Problém je v tom, že když jsme se viděli minule, spustila na mě příval nespravedlivých výčitek (svědci nebyli
)- jako bych mohla za to, že žijeme v zahraničí, že jí syn nepíše, nevolá atd. Řekla jsem jí tehdy, ať si to vyřídí s ním, ale ona je zjevně přesvědčená, že jsem manžela „naočkovala“. Přitom jsem to já, kdo mu připomíná, aby jí alespoň napsal, a byl to on, kdo chtěl z ČR odejít… Nemám na takovou návštěvu nervy, ale zase si říkám, že pro mé děti jsou to babička s dědou a že jim nesmím kazit vztah, který s nimi eventuálně můžou mít. Mohla bych je k nim poslat samotné, jenže mi to připadá neslušné a pak, dcera s tím má špatné zkušenosti. Babička se o mně nevyjadřuje hezky, předhazuje jí, že „je celá po mně“ a podobně. Tak nevím… Zatím plánuju, že dcera ať se rozhodne sama a manžel se synem ať jdou k rodičům beze mě. Už teď však vím, že ať se rozhodnu jakkoliv, bude to špatně, ostatně jako vždycky. Jak to řešíte vy?
Buď ráda, že je celá po tobě a ne po babičce ![]()
A k dotazu: Já bych nejela. Jsi dospělá a nemáš snad zapotřebí se nechat urážet a pomlouvat.
Naštěstí si pořád držíme vlastní byt, který sice pronajímáme (nepříliš dobré zkušenosti), ale přes léto bude po letech zase prázdný - takže návštěva by byla jen na jedno odpoledne. Víc dní bych asi buď nepřežila, nebo skončila na psychiatrii ![]()
Díky moc za všechny reakce - asi se na to vybodnu. Manželovi moc nevěřím, bohužel, že by se kluka zastal. Vzpomněla jsem si, jak tchyně před lety pár dní syna hlídala a jeho lékařka mi pak povídala, že když se ho při prohlídce ptala (dostal rýmu), odkud má ty modřiny, že jí odpověděl, že ho babička zbila. To mu byly čtyři roky… Takže nejspíš sbohem a čau. Pro mě jsou děti důležitější než korektní vztahy s příbuzenstvem.