Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, tak už se mi tady na emiminu zalíbilo, že sem se taky rozhodla poprosit o názory
nebo spíš zjistit, jestli to některá nemáte podobně.
Popíšu situaci. Bude mi 34,jsem rok vdaná, s manželem jsme spolu celkem 3roky a je to prostě chlap mýho života, všechno klape jak má, až se to bojím říkat nahlas, ať to nezakřiknu
Mám 17tiletého syna z dřívějšího vztahu (posléze manželství, ale vzhledem k našemu hodně nízkému věku to tenkrát nevydrželo dlouho…), kluci si spolu rozumí a já jsem po všech těch dřívějších peripetireriích s chlapama a letech kdy jsem byla na syna převážně sama teď opravdu šťastná
Mám to s kamarádkami obráceně, zatímco oni teď mají své první děti a nežijí některé ničím jiným než mateřstvím, já si naopak užívám, že už je syn velký, klidně si spolu vyjedem v létě na fesťáky, občas vytáhne ‚staré rodiče‘ i takhle někam do klubu zapařit
s manželem rádi cestujem, vyrazíme do kina, na večeři, do divadla… prostě jsem teď spokojená a asi doháním to, co jsem v raném mládí ‚promeškala‘,když pařily kamarádky a já místo toho po večerech měnila plínky, uklízela hračky, pak později zas psala úkoly atd. znáte to
A vůbec se mi nechce tohle měnit, respektive mě zatím ty plínky vůbec nelákají znova…To už se dostávám k jádru pudla. Je to u nás dvou manžel, kdo se u známých rozplývá nad postýlkami, už rok mluví o našem nástupci, prostě čim dál víc touží po společném dítěti. Samozřejmě o mých pocitech ví a nikam mě netlačí, já mu i řekla že v budoucnu s naším prckem počítám. Ale spíš mě vnitřně trápí obava, co když na mě ta mateřská touha už fakt nepřijde, přece jen nejmladší už úplně nejsem a vlastně mi opravdu teď nic nechybí, to mimčo bych si pořídila jen kvůli manželovi. A on protože je doktor, často mě tak nenápadně popichuje nebudeš mi ale rodit moderně ve čtyřiceti, že ne? Nemyslí to zle, já v tom právě cítím jeho obavy. A pak se právě bojim, esi to fakt tak nedopadne a neni lepší přestat čekat na nějaký můj toužebný záchvěv a jít do miminka rozumem. A láskou samozřejmě, toho chlapa miluju a dítě mu porodit chci, třeba sem jen teď krapet pohodlná…
Seš pohodlná
Ne nemyslím to ve zlém, ale žiješ opět ve svém světě, který máš plně pod kontrolou, máš na sebe samu hodně času, víš, jaké to je „na druhé straně barikády“
Mně je stejně let, jako Tobě, děti 5 a dva roky…
A za mně radím, jdi do toho tím rozumem. Hodně kámošek má po třicítce problém otěhotnět, nebo donosit, nebo obojí.
Jestli jsi ve vztahu šťastná tak jdi do toho. Čím víc budeš uvažovat tím víc najdeš negativ a do miminka se ti chtít nebude.
Já kdybych neotehotnela náhodou neplánovaně tak do druhého taky nejdu a to ze stejných důvodů co tu píšeš. Ale teď jsem šťastná že mám doma kupu malých blech.
A myslím že utečou dva roky a budeš moci dělat věci jako dřív. A pokud máš rozumného chlapa tak ti určitě pomůže.
Budete mnohem šťastnější.
Jako je to na vás jak si to doma vyřešíte
ale pokud přemýšlíš, že jednou to miminko opravdu chceš tak já bych nečekala dlouho v tomhle věku ( neuraz se )
ono je to potom opravdu složitější
ale pokud se na další miminko necítíš vůbec tak bych do toho zbytečně nešla a manžel by to musel hold pochopit ![]()
Myslím si, že se ti do dalšího dítěte nebude chtít nikdy
Takže bych to viděla na ten rozum než na mateřské touhy ![]()
@Hořčiceplnotučná Upřímně? Čím jsi starší, tím jsi pohodlnější. V ničem jiném to není, na záchvěv mateřství nečekej, taky se nemusíš dočkat.
Dát chlapovi naději, že s ním společné dítě chceš a teď se vymlouvat/oddalovat to, je stejně nefér, jako když chlap holčině odkýve, že jasně, dítě bude a pak po letech nic nebo i vyklopí, že děti nechce a je schopen se s ní i rozejít, když ona na tom bude trvat. Není to férová hra. ![]()
Ne že bych nerozuměla tvému blaženému pocitu: mám odbyto, volnost a můžu si užívat.
Ale pak to chtělo takto férově napřímo to říct i člověku, se kterým začínám chodit a má být mým partnerem.
Chce to ujasnit si, co chceš a pak to naférovku partnerovi říct. Aby i on se mohl zařídit (pokud žádné dítě nemá, nebo po něm extremně touží a moc by ho chtěl a tys ho uvedle v omyl, že také dítě s ním chceš). A když už tvoje volba bude dítě, tak to neoddalovat, páč nejsi nejmladší, že ano. ![]()
Ja jsem krapet mladsi nez ty…
Asi tady moc nemam co pohledavat.
Ale chtela jsem te jen podporit…ze ja to citim stejne. Cim vic prcek roste, tim vic si uvedomuju, jaka je to pohoda jen s jednim, bez chlapa, vicemene sobestacna…
Jsem si vic nez jista, ze druhe dite nechci… A diky ti za ten „priklad“!!
Utvrdila jsi me v tom, ze chlapa uz mam hledat jen vyrazne starsiho s vlastnimi detmi. ![]()
Drzim ti palce, at se rozhodnes spravne. Ja osobne bych premyslela nad tim, ze do ditete nepujdu i za cenu vztahu ![]()
@Hořčiceplnotučná jojo, jsi pohodlná, o tom žádná
ale nerýpu, je to pochopitelné, že se do druhého neženeš, když takhle máš klid, čas pro sebe/na cesty/na manžela ![]()
Já bych asi zvážila pro a proti a pak se rozhodla - bud se snažte hned(chodíš na emimino, tak víš, jak dlouho to někde trvá) a nebo tomu dejte chvíli čas ![]()
Osobně jsem taky zvažovala jestli druhé teď nebo dýl (ale je mi 25), nakonec jsme do druhého šli i rozumem - malá šance, že malou vezmou do školky, stavíme, takže až budeme bráthypo, tak už bych měla být v práci
![]()
Těžko říct, u nás v práci mám několik kolegyň, co se nechaly slyšet, že tak dlouho otálely s druhým dítkem, že pak už bylo pozdě - bylo to v reakci na mé rozhodování, jestli druhé dítko teď a navázat na RD, nebo se vrátit do práce a praštit do toho později. Všechny mi právě říkaly, že pak zpohodlním, do druhého se mi nebude chtít a nakonec Honzík skončí jako jedináček…
Takže pokud „jednou“ s tímhle chlapem dítko chceš, tak bych v tvém věku už moc dlouho nerozmýšlela a šla bych do toho rozumem ![]()
Aby z tebe za pár let nebyla vynervená snažilka na hraně čtyřicítky, co si nadává, že se na celé festivaly/volnost/pohodlnost/kariéru atd nevyprdla.
Taky bych to viděla na ten rozum
. Pokud jsi mu to tak nějak slíbila, tak nemá cenu otálet, nemládneš, a že by se ti někdy chtělo víc, o tom pochybuju.
@Mar__tanka1983 souhlasim.
Mne se taky nechtělo, ale cim byl syn starsi a videla jsem, ze je to pak docela fajn mit doma takovyho partaka, bylo mi cim dal tim vic lito, ze jsem se nevybičovala a nemam dalšího. Takze jsem do toho sla, když mu bylo 13
. Resp. dřív, ale neslo to - klasika - musela jsem uz pak na IVF. Takze druhy ditko tesne před 38
.
Jsem rada, ze ho mam, i když je mi jasny, ze mam do 55ti co delat. Ale starsi uz nas potřebuje cim dal tim min, a ja uprimne receno nevim, co bysme s manželem bez toho malého ani delali. Nekam jet sami je pekny, ale to se da zaridit i s malym dítětem. A hospody po vecerech apod uz me teda netankujou.
Jediny, co me drti, ze tu mam zas nanovo kolotoc skolky/skoly/terminy prazdnin apod.
No, musíš to rozmyslet sama ![]()
Ak to dieta „raz“ naozaj chces, neodkladaj. Budes vdacna za kazdy rok co Ti bude menej az budes musiet v noci vstavat.
P. s. starsi odmaturuje a ten samy rok pujde mladsi do 1. tridy - hruza ![]()
Jdi do toho teď, dřív, než bude pozdě, zvlášť, pokud on dítě nemá a chce. Můžu srovnávat mateřství v 31 a 36 letech, ikdyž se cítím mladá, věk je znát, lepší ž to nebude. Já bych nemeškala.
:-d zakladatelko, jako bych v tom viděla sebe, ačkoli mi je teprve 26, ale další dítě jsem si říkala, až tak kolem 35, možná dýl, ale jak se znám, tak se mi do něj taky absolutně chtít nebude, čím víc naše malá rostě, tím jsem šťastnější, na novoše tačínám být vyloženě alergická.
Ale jestli dítko máš někdy v plánu, tak bych v tvé situaci do toho šla už jen z toho rozumu, přeci jen pak může být pozdě.