Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci chodit k tátovi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
ludmilaadamkova
3.5.22 19:52
Mysli, že to budete muset řešit přes soud ( pokud se nedohodneme) Každopádně může to dopadnout i tak že soud shleda že jsi zmanipulovaná matkou a dá té do pece otce. Takže nejlepší by bylo kdyby jsi se s ním dohodla.
- Citovat
- Upravit
3.5.22 20:05
Normálně si s ním promluv. Možná bude zklamaný, ale určitě to pochopí.
Zkus mu říct, že už potřebuješ své soukromí. A třeba se bude snažit zařídit ti vlastní pokoj.
Asi mu ani nedošlo, že v 15 už jsi skoro dospělá.
A pokud se bojíš řekni mámě, ať mu naznačí, že bys potřebovala víc soukromí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 20:10
Neboj se mu to říct, táta tě má beztak rád a pochopí to…Když řekneš, že potřebuješ více soukromí a že by jsi chtěla jezdit třeba od čtvrtka či od středy, záleží na tobě, jak by jsi to zvládala. I to, že chceš odcházet od něj sama, řekni, že máš třeba spicha s kamarádkou…Pochopí to a i kdyby došlo na nejhorší, což si nemyslím, můžou tě poslat např. na mediaci a rozhodně poznají, že nejsi zmanipulovaná mámou…a fakt tě nesvěří do otcovi péče, to je ještě větší blbost, maximálně to zůstane jak to je, ale tobě bude za tři roky 18 a pak můžeš žít u koho chceš. Ale pokud se tě už teď táta ptá a ty nemáš sílu mu ublížit, tak je vidět, že mu na tobě záleží, jinak by se tě neptal. Řekni mu, že tě nebaví, to přesouvání a vše, že to chceš na chvíli vyzkoušet být větší část měsíce u mámy a uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jahuhudka
Anonymní
3.5.22 20:26
@KeckaJ máma o tom ví, ale kdyby mu to řekla ona tak si bude myslet že je to její rozhodnutí a ne moje.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.5.22 20:29
@jahuhudka no u mámy mám vlastní pokoj, soukromí a cítím se tady víc doma. U táty se cítím spíš jakoby na návštěvě a nejradši bych byla jenom u mámy, ale tak to prostě nejde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.5.22 20:35
@LenaNell no on se sice zeptá, ale kdybych mu to opravdu řekla, že tam nechci chodit tak to neunese. Už jenom když jsem mu po dlouhém trápení řekla že tam nebudu spát byla dojemná tragédie. Teď tam chodím 2-3krat týdne a stejně se mi to nelibi. Asi jsem fakt vadná
- Citovat
- Upravit
3.5.22 20:53
@Anonymní píše:
@LenaNell no on se sice zeptá, ale kdybych mu to opravdu řekla, že tam nechci chodit tak to neunese. Už jenom když jsem mu po dlouhém trápení řekla že tam nebudu spát byla dojemná tragédie. Teď tam chodím 2-3krat týdne a stejně se mi to nelibi. Asi jsem fakt vadná
Vadná nejsi. Ale taky by sis měla uvědomit, jak by bylo tobě v jeho situaci. A že ne všechny děti mají to na co si vzpomenou. Např vlastní pokoj. Ne vždy je bydlení ideální. Ale tátu jiného mít nebudeš a čas se vrátit taky nedá. On může i těžce prožívat tvoje dospívání, změnu z dítěte ve slečnu. A zřejmě oprávněně se bojí, že o tebe přijde. Což samozřejmě je nevyhnutelné, že se děti osamostatňují, ale mnohé rodiče to zaskočí, nečekají to tak brzy ( z jejich pohledu). Já bych se snažila být empatická i k němu, a věřím tomu, že když se mu sveris a přežiješ třeba nějaké jeho zklamání, tak se domluvíte na nějakých změnách, které budou schůdné pro oba.
A pokud máš tak křehkou psychiku, že se sebeposkozujes, tak to bude chtít odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 20:54
Promin, ale takhle nepise 15tileta slecna. Takze troll. Nejspis rozvedena maminka, ktera ma dcerku a ma problem ji poustet k tatkovi na vikend. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 21:33
@Anonymní píše:
@KeckaJ máma o tom ví, ale kdyby mu to řekla ona tak si bude myslet že je to její rozhodnutí a ne moje.
Může mu přece taktně naznačit, že potřebuješ soukromí. To musí pochopit. On by asi v 15 neskákal nadšením, že žije v 1+1 s tátou, který ho neustále kontroluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 22:25
@andelka83 píše:
Vadná nejsi. Ale taky by sis měla uvědomit, jak by bylo tobě v jeho situaci. A že ne všechny děti mají to na co si vzpomenou. Např vlastní pokoj. Ne vždy je bydlení ideální. Ale tátu jiného mít nebudeš a čas se vrátit taky nedá. On může i těžce prožívat tvoje dospívání, změnu z dítěte ve slečnu. A zřejmě oprávněně se bojí, že o tebe přijde. Což samozřejmě je nevyhnutelné, že se děti osamostatňují, ale mnohé rodiče to zaskočí, nečekají to tak brzy ( z jejich pohledu). Já bych se snažila být empatická i k němu, a věřím tomu, že když se mu sveris a přežiješ třeba nějaké jeho zklamání, tak se domluvíte na nějakých změnách, které budou schůdné pro oba.
A pokud máš tak křehkou psychiku, že se sebeposkozujes, tak to bude chtít odbornou pomoc.
Tys na ní teda naložila dardu. To je fakt nefér. Dítě tu není od zachraňování emočního pohodlí rodiče, to rodič tu je od toho, aby chápal dítě. Ona není rodič svého otce! Až toto dokáže a vezme si za povinnost to, k čemu jí nabádáš, věř mi, že bude mít našlápnuto na duševní problémy a cestu stát se povolnou obětí kohokoliv v budoucnu. Už teď se řeže a tys na ní hodila ještě závaží zodpovědnosti, která jí nepřísluší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.22 22:58
@andelka83 píše:
Vadná nejsi. Ale taky by sis měla uvědomit, jak by bylo tobě v jeho situaci. A že ne všechny děti mají to na co si vzpomenou. Např vlastní pokoj. Ne vždy je bydlení ideální. Ale tátu jiného mít nebudeš a čas se vrátit taky nedá. On může i těžce prožívat tvoje dospívání, změnu z dítěte ve slečnu. A zřejmě oprávněně se bojí, že o tebe přijde. Což samozřejmě je nevyhnutelné, že se děti osamostatňují, ale mnohé rodiče to zaskočí, nečekají to tak brzy ( z jejich pohledu). Já bych se snažila být empatická i k němu, a věřím tomu, že když se mu sveris a přežiješ třeba nějaké jeho zklamání, tak se domluvíte na nějakých změnách, které budou schůdné pro oba.
A pokud máš tak křehkou psychiku, že se sebeposkozujes, tak to bude chtít odbornou pomoc.
Ale to přece takhle nefunguje, on má mít ten rozum. A to, že u něj nebude spát, přece neznamená, že spolu ztratí kontakt, že se něco mezi nimi změní. V takovém věku neznám nikoho, kdo by chodil přespávat k druhému rodiči, s výjimkou třeba po nějaké akci, že je to blíže nebo třeba s kámoškou. Ale jinak se společný čas, co znám takhle lidi tráví přes den, klidně pozdě do večera, ale spát domů. Samozřejmě něco jiného je společná dovolená nebo výlet. Něco jiného, když ten člověk chce, já nevím, jeslí bych chtěl, možná jo, možná ne, ale většina už nechce v tomhle věku, chce mít to svoje a jedno doma. To na vztahu nic nemění. Já bych taky v 15 nešel spát k babičce a máme dobrý vztah. Jo s kámošema jo, na zahradu do stanu v létě, to jsme dělali, ale ne se sebrat a jít k babičce jen tak na víkend, to je divný. Vím, že rodič a prarodič je něco jiného, ale princip je podle mě stejný, v tomhle věku má rád každý to svoje a jedno doma. A vůbec to nesouvisí se vztahem k tomu konkrétnímu člověku. Nicméně holka by to měla taťkovi vysvětlit, jak to doopravdy je a ujistit ho, že je to pořád milovaný táta, ale on by to měl pochopit. Volný čas si mohou užívat nadále, jak jim to bude časově oběma vyhovovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.5.22 23:24
@Fee-bee pardon, ale co na tom působí že jsem nějaká máma? Opravdu je mi 15
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den, je mi 15 let a mám takový problém. Rodiče se rozešli už když jsem byla malá a jsem ve střídavé péči. Už nechci chodit k tátovi, necítím se tam dobře, a ani to nemá žádný pořádný důvod, nic špatného mi nedělá. Jde o to, že tam nemám žádné soukromí, když tam jsem tak pořád vidí co dělám a mě už je to hrozně nepříjemné. Už to fakt nezvládám, vždycky když tam musím jít tak kvůli tomu brečím a úplně mi to zkazí náladu. Přijdu si jak malé děcko. Jenomže já prostě nedokážu říct svůj názor. I když se mě zeptá jestli přijdu tak nedokážu říct ne. Vím že by byl hrozně smutný a on tohle všechno hrozně prožívá. I když jdu od něj tak musí jít se mnou a to mu taky nezvládnu říct, ze chci být prostě sama. Když potkáme někoho v mém věku tak se cítím trapně. Prostě mě to hrozně trápí a i se kvůli tomu vždycky řežu. Asi jsem se chtěla zeptat, co mám dělat, ale stejně nebudu schopná to nijak vyřešit. Budu ráda za každou radu.