Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci do tanečních
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.9.20 13:48
Do tanečních jsme sli 1×, uz pred deseti lety. Byla to traparna. Videla jsem tam ty zoufalce, co nepoužili v zivote deodorant. Samej umastenec. Dalsi hodiny jsem chodila za roh do hospody 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 13:53
Ja do tanečních nechodila, ale já to řekla hned na začátku a všichni to respektovali. Na tvém místě se prostě kousnu a budu tam chodit. Zas tak hrozné to být nemuze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 13:53
Ja do nich taky nikdy nesla, nedostali by me tam parem volu. Nemam pocit, ze bych o neco prisla, segra nebo nejblizsi kamaradky tam taky nebyly 
naucila sem se tancovat pozdeji sama, kdyz sem to potřebovala treba na svatbu. Prostě rekni rodicum to co pises tady, ze se na to necitis, normalni lidi to snad pochopí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 13:54
Já do tanečních chodila a jsem za to ráda. Už předtím jsem tancovala nekolit let a tady se jen doučila tance, které jsem neuměla. A klidně přiznám, že jsem tehdy měla přes 80kg a můj tanečník byl Rom. A na závěrečné prodloužené jsme byli za hvězdy 
a dnes nejsem na svatbách, plesech a oslavách za,, šlapače zelí", ale hrdá že tančit umím. Manžel je o 16 let starší a mrzí ho, že se to nikdy nenaučil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 14:04
Tak tam běž jednou a zjistíš, jestli tě to bude bavit nebo ne. Zasklít něco, co ani nezkusíš, je podle mě dost trapný, notabene když na tom rodičům záleží. Ale nikdo tě tam nemůže nutit, jestli je ten odpor nepřekonatelnej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.9.20 14:10
@Anonymní píše:
Dobrý den,
v sobotu mě čeká první hodina tanečních, ale já tam nechci.
Nikdy jsem tam chodit nechtěla, ale všichni okolo mě mě zviklali. Kamarádkám chyběl jeden člověk do skupiny, aby dostaly slevu. Omylem jsem to řekla doma před mamkou, a ta se toho hned chytla. Dalo by se říci, že mě vydírala, protože mi neustále vtloukala do hlavy, že je to na mně, ale že když se nepřihlásím, tak toho budu litovat, že nechápe, proč se mi tam nechce a tak. Tlačili na mě snad všichni, táta, babička, kamarádky. Ale bylo to přesně jako mamka: rozhodni se jak chceš, ale u nás je jen jedna varianta dobře.
Nakonec jsem se tam přihlásila, holky na mě přestaly tlačit, doma byl klid. Jenže pořád mi to leželo v hlavě, že se mi tam nechce. Důvodů bylo několik, nemám ráda svou postavu, neumím se moc hezky vyšňořit a zkrátka tyhle společenský akce nejsou pro mě.
V lednu mi přišel email, že jsem zapsána, stačí jen zaplatit. Opět jsem šla za mamkou, že se mi tam nechce. Zase mi řekla, že to je na mně, ale když už jsem se tam dostala, tak by to byla škoda, že se mi tam nakonec bude líbit. Zase mě všichni přemluvili. Když to rodiče zaplatili, tak z nich vypadlo, že běda, jestli tam nebudu chodit.
Teď se na to dívám zpětně a už bych nikdy neudělala to, co nechci. Jenže v tý době jsem měla dost problémů, a tak jsem raději ustoupila, než abych to měla na talíři, že jsem nešla.
Asi jak všichni víme, přišla korona, a tak budeme muset mít roušky. To ještě víc posílilo nechuť tam jít, protože mi je v roušce špatně, když ji mám na sobě delší dobu, navíc v ní něco aktivně dělat - tancovat.
No a druhý problém je ten, že se mi po letech vrátil ekzém. Myslela jsem si, že jsem se ho již zbavila, ale asi ten stres okolo toho všeho, co se teď dělo, zapříčinil jeho návrat. Mám ho na chodidlech. Při normální chůzi to jakž takž dávám, ale opravdu si nedovedu představit, že budu víc jak dvě hodiny v botách na podpatku.
Jsem připravená rodičům proplatit ten kurz, protože nepředpokládám, že by nám vrátili peníze. Mně ale ani tak o ty peníze nejde, spíš o to, že to budu mít na talíři každý den.Opravdu nevím, jak se mám zachovat, proto vás prosím o radu, názor, nebo cokoli, co by mi pomohlo.
Děkuji.
Ja sla v 16 do tanecnich „abych pozdeji nelitovala“ (ale okoli me netlacilo). Mam z toho trauma skoro dodnes. Sice zavidim lidem, co umi tancit, ale to jsem se tam stejne nenaucila. Naopak ty ruzne volenky srazily moje uz tak nizke sebevedomi na nulu. Vzdycky jsem si musela dat panaka (nebo taky tri), abych tam vubec byla schopna vlezt… Osobne jako lepsi variantu vnimam jit do tanecnich se stalym partnerem, nebo 2-3 zakladni tance naucit doma podle youtubu.
- Citovat
- Upravit
9.9.20 14:16
@Pruhovaný_mýval píše:
Tak tam běž jednou a zjistíš, jestli tě to bude bavit nebo ne. Zasklít něco, co ani nezkusíš, je podle mě dost trapný, notabene když na tom rodičům záleží. Ale nikdo tě tam nemůže nutit, jestli je ten odpor nepřekonatelnej
Přesně. Zkus to a uvidíš. Třeba tě to chytne… nikdy nevíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 14:29
Já šla v patnácti, a bylo mi to celkem jedno - mamka chtěla. Ale chytlo mě to a fakt bavilo. Dej tomu šanci a sama uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 14:29
Já tam chodila a bylo to super. Je mi líto, že můj manžel nechodil a netancuje, ze prej to neumí. Přitom má na rozdíl od me smysl pro rytmus. Běž se zeptat do kulturaku, nebo kde to máte, jestli to můžeš ještě stornovat a vrátí ti aspoň část peněz. Pokud už nic nevrátí, tak bez aspoň na první hodinu. Vzdyť si tam nikdy nebyla, tak nemůžeš vědět, že to bude blbý.
Jinak u nás samozřejmě taky byla skupina, kterou to nebavilo. Ti odcházeli po první půlce na pivko. Můžeš tam potkat fajn lidi. Hodně páru se tam dalo dohromady, dokonce znám pár dvojic, které jsou spolu dodnes, tj. 20 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 14:53
Taky jsem tam nechtela, ale vsichni povidali, jaka to bude zabava a ze bych mela umet tancit. No, byla jsem tam 4× a pak uz jsem naznala, ze to tak akorat stacilo, nebavi me to, nijak zvlast mi to nejde a v tom obleceni a v podpatcich se necitim. Dodnes toho nelituju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 21:22
Mne se to v zivotehodilo umet tancit. Kdyz jsme v praci poradali ples, musela jsem Nevis, na jake pozici skoncis a neni vhodne byt jak slonbidlo, kdyz zahraji valcik 
Ale tanecni s nafoukanymi umastenci s blbymi poznamkami jsem nesnasela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.20 22:33
@Santa Juana píše:
Já tam chodila a bylo to super. Je mi líto, že můj manžel nechodil a netancuje, ze prej to neumí. Přitom má na rozdíl od me smysl pro rytmus. Běž se zeptat do kulturaku, nebo kde to máte, jestli to můžeš ještě stornovat a vrátí ti aspoň část peněz. Pokud už nic nevrátí, tak bez aspoň na první hodinu. Vzdyť si tam nikdy nebyla, tak nemůžeš vědět, že to bude blbý.Jinak u nás samozřejmě taky byla skupina, kterou to nebavilo. Ti odcházeli po první půlce na pivko. Můžeš tam potkat fajn lidi. Hodně páru se tam dalo dohromady, dokonce znám pár dvojic, které jsou spolu dodnes, tj. 20 let.
Jeee, nepíšeš o nás, my se tam potkali s manželem, už 20 let spolu 
Zakladatelko, určitě to zkus a uvidíš, ty roušky jsou opruz, ale jinak nikdy nevíš, co tě čeká, většinou když se na něco netěšíme, tak to dopadne nad očekáváni dobře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
v sobotu mě čeká první hodina tanečních, ale já tam nechci.
Nikdy jsem tam chodit nechtěla, ale všichni okolo mě mě zviklali. Kamarádkám chyběl jeden člověk do skupiny, aby dostaly slevu. Omylem jsem to řekla doma před mamkou, a ta se toho hned chytla. Dalo by se říci, že mě vydírala, protože mi neustále vtloukala do hlavy, že je to na mně, ale že když se nepřihlásím, tak toho budu litovat, že nechápe, proč se mi tam nechce a tak. Tlačili na mě snad všichni, táta, babička, kamarádky. Ale bylo to přesně jako mamka: rozhodni se jak chceš, ale u nás je jen jedna varianta dobře.
Nakonec jsem se tam přihlásila, holky na mě přestaly tlačit, doma byl klid. Jenže pořád mi to leželo v hlavě, že se mi tam nechce. Důvodů bylo několik, nemám ráda svou postavu, neumím se moc hezky vyšňořit a zkrátka tyhle společenský akce nejsou pro mě.
V lednu mi přišel email, že jsem zapsána, stačí jen zaplatit. Opět jsem šla za mamkou, že se mi tam nechce. Zase mi řekla, že to je na mně, ale když už jsem se tam dostala, tak by to byla škoda, že se mi tam nakonec bude líbit. Zase mě všichni přemluvili. Když to rodiče zaplatili, tak z nich vypadlo, že běda, jestli tam nebudu chodit.
Teď se na to dívám zpětně a už bych nikdy neudělala to, co nechci. Jenže v tý době jsem měla dost problémů, a tak jsem raději ustoupila, než abych to měla na talíři, že jsem nešla.
Asi jak všichni víme, přišla korona, a tak budeme muset mít roušky. To ještě víc posílilo nechuť tam jít, protože mi je v roušce špatně, když ji mám na sobě delší dobu, navíc v ní něco aktivně dělat - tancovat.
No a druhý problém je ten, že se mi po letech vrátil ekzém. Myslela jsem si, že jsem se ho již zbavila, ale asi ten stres okolo toho všeho, co se teď dělo, zapříčinil jeho návrat. Mám ho na chodidlech. Při normální chůzi to jakž takž dávám, ale opravdu si nedovedu představit, že budu víc jak dvě hodiny v botách na podpatku.
Jsem připravená rodičům proplatit ten kurz, protože nepředpokládám, že by nám vrátili peníze. Mně ale ani tak o ty peníze nejde, spíš o to, že to budu mít na talíři každý den.
Opravdu nevím, jak se mám zachovat, proto vás prosím o radu, názor, nebo cokoli, co by mi pomohlo.
Děkuji.