Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci se setkat se svým otcem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.2.25 12:11
Vydržet to. Třeba to nebude tak strašný. Je to v restauraci, můžeš klidně odejít hned po obědě, když ti to nesedne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.2.25 12:18
@vokishka píše: Více
Vůbec se mi do toho nechce. Jen si to představím a není mi z toho dobře. Hlavou mi pořád letí, jak se setkání vyhnout.
Ale samozřejmě vím, že to jedno odpoledne snad dáme
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.2.25 12:32
Mam to se svým biologickým otcem stejně. Neviděli jsme se posledních 9 let odhaduji a telefon 2× z rok bohatě stačí. Ani jedna strana to měnit nechceme, není důvod. Od plnoletosti jsem 32 let, z jeho strany se nic nezměnilo …. A ani nepředpokládám, že změní … Jo některé roky měl “ záchvaty “ kontaktu jako že se staví … Ustalo to jako to přišlo.
Děti už mám dospělé, část již žije samostatně a on by je nepoznal určitě. Ale ani je nevyhledává. Nezavolá jim ani k narozeninám ( údajně protože že si nepamatuje jejich data narozenin - za to taky můžu já). K Vánocům jim taky roky nic nekupuje ( jednu dobu asi 3 roky měl záchvat kdy jim kupoval dárky ve výprodeji po svátcích -před neměl nikdy čas ). Když mi pak dárky pro jeho rodinu 2 roky ležely v kumbále a on stále neměl čas si je přijet vzít, zrušili jsme to ). Vlastně nezrušili, ono to opět vyšumělo ). Na druhé straně vím, z místa kde žije, jak se vnoučaty chlubí 
Jak jsou úspěšná - jako že jako jeho zásluha. 
- Citovat
- Upravit
22.2.25 13:01
Nauč se asertivní ne. ty víš, co nechceš, jen máš problém to fotříkovi sdělit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.25 15:32
Se svým nastavením jak nejsi schopná mu říct Ne, si dopředu připrav odmítnutí v případě že od tebe bude něco chtít. Žasnu jak někdo může žít bez kontaktu se svými dětmi, klidně bych se ho zeptala proč se chce najednou vidět, že dosud si sporadicky telefonuje tak co se děje? Když řekne že nic, tak bych mu řekla ok, vidět se nepotřebuju zavolám ti o velikonocich a čau. Sklízí co zasel, nic mu nedluzis. Takoví ale nejvíc očekávají že se o ně děti ve stáří postarají. Hnus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.25 15:37
Vůbec nechápu, proč bys kvůli takovému člověku měla něco „vydržet ".
Já bych zrušila i ty hovory upřímně. Nedlužíš mu absolutně nic.
A už vůbec nemá žádné "právo“ ti absolutně cokoli vyčítat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.25 15:50
@Anonymní píše: Více
Já bych se na tvém místě bála, že bude od tebe něco chtít. V osobním kontaktu a po příjemném obědě se bude blbě odmítat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.2.25 16:07
Kdysi už po nás chtěl peníze. Pár tisíc. Ty jsme mu půjčili, on je řádně vrátil.
Pak potřeboval půjčit větší obnos, to už jsme odmítli.
Teď by o peníze jít nemělo, má práci i důchod a vede se mu dobře.
Spíš mi přijde, že bilancuje, předminulý hovor byl poprvé v životě sentimentální 
- Citovat
- Upravit
22.2.25 16:22
To jsou přesně ti rodiče, co jako kingové dokazují dětem převahu, když jsou na nich závislé, případně na ně kašlou, a potom v důchodu bečí a litují se, že se s nimi málo vídají a jsou osamělí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.25 16:25
Jestli mu neumíš říct ne, tak mu to napiš…ať se nezlobí, ale scházet se nechceš ani teď ani jindy…to, že by něčeho litoval, i když si myslím, že ne…že se lidi nemění…to je jeho volba, mně by to bylo jedno, to je jeho svědomí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.25 17:52
Jestli ho vidět nechceš, tak mu to řekni. Nechci tě vidět! Vole!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.2.25 18:00
@Anonymní píše: Více
Já mám takovou mámu. Dokáže mluvit hodiny a nikdo nesmí mít jiný názor. Jak se mám se zeptá ze zdvořilosti a na odpověď nečeká. Stýkám se s ní, je to má máma, jinou mít nebudu, ale kontakty reguluju.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Krásné poledne,
Na tu plival často jed.
mí rodiče jsou skoro 40 let rozvedení. Jako malá holka jsem k tátovi 1× měsíčně jezdila, od puberty už ale ne. Měli jsme pak dokonce i období, kdy jsme spolu léta nemluvili (otázka zvýšení výživného, otec nesouhlasil, měl prohlásit, že radši děti neměl mít…)
Jako otec byl podprůměrný - asi nás (mám 2 sourozence) měl rád, ale vůbec to s námi neuměl. Po celou dobu u něj nás nikam nevzal - žádný výlet, kino, divadlo…, jen jsme seděli celé dny po restauracích, kde nás to po chvíli přestalo bavit a lítali jsme po venku. Dovolená s ním znamenala, že nás odvezl (zpravidla někam na chatu), kde nás ponechal se svou ženou, a odjel. Za týden si nás vyzvedl.
Nikdy nás nepohlasil, nezeptal se, co nás trápí, nezajímal se, co nás baví. Jen chtěl vědět, koho máme radši - jestli ho, nebo mámu
Po dlouhých letech se mi nějak připomněl, tehdy jsme se i viděli a od té doby jsme spolu v telefonickém kontaktu. Voláme si tak 4× do roka? zhruba hodinu. Celou dobu mluví on, co dělá, bude dělat…na moje děti (svá vnoučata) se zeptá na konci hovoru - jen jak se mají (ale jde o řečnickou otázku). Moje děti by ho na ulici asi nepoznaly, on je asi také ne.
Teď přišel s tím, že přijede, zajdeme si na oběd, popovídáme.
Holky, neviděla jsem ho strašně let. A vlastně ho ani nevidět nepotřebuji, telefonáty mi stačí. Zároveň se ve mě pere to, že je to přece jen můj táta. A že jedno odpoledne s ním vydržím(e). Ale nevím, o čem se s ním bavit. Děti ho neznají (jen z vyprávění). Můj otec o ně dvakrát zájem nejeví, nic o nich neví (ale vidět je chce). Za ty roky ho přece jen trošku „znám“ a vím, že umí být protivný, mít hloupé dotazy a připomínky. Názorově se aboslutně v ničem neshodneme (výchova, politika, životní cíle a hodnoty,…) - to mi nevadí, respektuji, že určité věci vidí jinak, jenže on to bere vše jako dogma, že jen jeho názory jsou ty jediné správné. Fakt se mi do toho nechce.
Vymluvit se na cokoli nejde, přijel by jindy, navíc by mi mohl právem vytknout, že o termínu už jsme spolu mluvili a věděla jsem ho.
Navíc nejsem ten typ, co by prostě dokázal říct ne, vlastně kdykoli s ním nesouhlasím, mlčím, jsem pasivní, neumím si představit, že bych mu řekla, že se s ním vidět nepotřebuji…
Co s tím? Vydržet to jedno odpoledne?