Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci zemřít
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
16.6.17 19:33
- Citovat
- Upravit
16.6.17 19:36
@Anonymní píše:
Jsem biochemik, pro mě tahle teorie moc neniCož je teda škoda, žilo by se mi asi o něco líp.
A. 19:26
jo, tak se přesvědč, že je, ačkoliv jsi biochemik, protože to tak je. Žít s neustálým strachen z něčeho, to tě nakonec zabije, musí to hrozně vysávat energii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 19:36
Taky jsem mívala. Asi od puberty (nepamatuju si přesně) mě v různých intervalech, večer před spaním, přepadal strašný pocit, že zeměkoule se bude otáčet další miliony let a po mně tady nebude ani stopa. Myšlenky nešly ničím zahnat, za pár minut to zmizelo samo a usnula jsem. Taky jsem si myslela, že je to strach ze smrti, ale ted si myslím, že je to obava z prázdna, nekonečna a nicoty. Ale s věkem se ty intervaly prodlužují a nepříjemný pocit zmírňuje. Bude mi 40.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.17 19:36
Anonymní 19:19:
Tak mě se to stalo po smrti babičky, která mě dlouho vychovávala a obou rodičů. Byl jsem na tom tak blbě, že jsem přemýšlel, jestli je lepší se zabít hned, nebo to snášet dál.
Fakt neblbněte a zajděte k obvoďákovi. 
HNED! 
Pak můžete řešit třeba i to duchovno. 
- Citovat
- Upravit
16.6.17 19:37
@Anonymní píše:
Včera jsem opět nemohla usnout, rozbuší se mi srdce, nemůžu dýchat, je mi ouzko..Při představě toho, že jakmile umřeme, tak už nikdy nic nebude. Mívá někdo podobné pocity? Pomohlo by mi vědět, že v tom nejsem sama, ale samozřejmě to nemyslím tak, že někomu přeju ten pocit, to opravdu nikomu.
Nebojím se smrti jako takové. Ale to, že už nikdy nic nebude existovat po smrti, to mě děsí.
Přečetla jsem o tom spoustu článků, prakticky radí jen to, ať začnu věřit v Boha a v posmrtný život atd. jsem realista takže je to pro mě těžké.
U psychologa jsem byla, pořád je to ta stejná rada, myslete na něco jiného a přejde to, ano, opravdu to přejde, ale těch pár minut bezmoci, brrr…
znáte to někdo? Děkuji
A jak víš, že už nikdy nic nebude?
Přečti si knihu od Anity Moorjani - Musela jsem zemřít. Je to skutečný příběh.
A taky knihy např od Brian L. Weiss - Mnoho životů, mnoho mistrů < Jedna duše, mnoho těl < Poselství mistrů < Jen láska je skutečná… Též skutečné příběhy z praxe jednoho lékaře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 19:38
Ziju tak, aby po mne zustalo hodne dobreho. Pak prijde smireni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 19:40
Já velmi souhlasím s @terinka4444, navíc pro mě jako pro pohanku a vyznavačku staroslovanských bohů toto přesně zapadá do mé koncepce víry a vnímání duchovna.
Ono je to velmi složité, spousta civilizací byla před námi, a tím nemyslím Neandrtálce a „lid popelnicových polí“, myslím vyspělé kultury a společnosti, o kterých se nemluví, maximálně v souvislosti s Atlantidou. Duchovno je propojené, každá společnost je však na jiné úrovni vývoje duše…těžko se to popisuje běžným jazykem. Snad jen přidám prastarou sútru, která zněla ve starodávných chrámech před tisíci lety:
„Smrt je jen návrat domů. Návrat do rodného domu. Kapka, jež s proudem splyne a Velký proud dále plyne“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 19:40
@terinka4444 píše:
Ale po smrti přeci je, něco mnohem lepšího než tady na zemi. Tady na zemi je duše proto, aby se učila a zdokonalovala, pak se vrátí do svého světla, aby se zase sama rozhodla, že se znovu narodí a bude dál sbírat zkušenosti. Smrtí přeci nic nekončí, je to věčný koloběh. Smrt je zlá pro pozůstalé, ne pro tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 19:42
@Anonymní píše:
Včera jsem opět nemohla usnout, rozbuší se mi srdce, nemůžu dýchat, je mi ouzko..Při představě toho, že jakmile umřeme, tak už nikdy nic nebude. Mívá někdo podobné pocity? Pomohlo by mi vědět, že v tom nejsem sama, ale samozřejmě to nemyslím tak, že někomu přeju ten pocit, to opravdu nikomu.
Nebojím se smrti jako takové. Ale to, že už nikdy nic nebude existovat po smrti, to mě děsí.
Přečetla jsem o tom spoustu článků, prakticky radí jen to, ať začnu věřit v Boha a v posmrtný život atd. jsem realista takže je to pro mě těžké.
U psychologa jsem byla, pořád je to ta stejná rada, myslete na něco jiného a přejde to, ano, opravdu to přejde, ale těch pár minut bezmoci, brrr…
znáte to někdo? Děkuji
Přesně tyto pocity jsem měla jako dítě, větší dítě. Od 15 jsem věřící, takže už to neřeším. Mám dvě děti, něco po mně zůstane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.17 19:44
Kde se moje duše sakra courala, že si nic před narozením nepamatuju?
- Citovat
- Upravit
16.6.17 19:49
Já mám někdy strach o ty své případné pozůstalé, o své děti, o svého manžela, o svou mamniku, co by tu beze mě dělali. Jak krutá by byla moje smrt pro ně. Ještě větší strach mám z jejich smrti, jak bych dokázala žít po jejich smrti. Dá mi dost práce někdy přesvědčit samu sebe, že tyhle myšlenky jsou zbytečné, nic mi nedají, jen mě vysávají, že je zbytečné, na to myslet. Ale vím, že pro zemřelého je smrt jen přesně jak napsala nádherně Apaji, je to jen návrat domů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.17 19:51
@Anonymní píše:
Kde se moje duše sakra courala, že si nic před narozením nepamatuju?
když se mi děje něco zlého a těžkého, a že někdy mám pocit, že ty jo, kolik toho ještě zvládnu a dokola si opakuju mantru že žijeme, máme se rádi a máme zdravé a šťastné děti, tak si pak sednu a řeknu si, že co si stěžuju, že jsem si to sama vybrala, a že tuhle zkušenost už budu mít a v dalším životě jí už nezažiju. Někdy je to těžký, ale je to vlastně jediná možnost, jak být šťastný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.6.17 19:52
@terinka4444 píše:
jo, tak se přesvědč, že je, ačkoliv jsi biochemik, protože to tak je. Žít s neustálým strachen z něčeho, to tě nakonec zabije, musí to hrozně vysávat energii.
Já mám i různé jiné strachy, úzkosti a taky sklony k depresím 
Jeden strach navíc mě už nezabije 
Ovšem máš pravdu, je to vyčerpávající. Ale zase na to nemyslím denně, snažím se mozek zeměstnat jinak. Nedávno jsem se o tom bavila s psychologem a prý je to celkem běžné.
A. 19:26
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.6.17 19:53
Anonym A. Také to mam…v tu chvíli se mi udělá špatně..ze už nikdy neuvidim děti a nic ze světa..ze vše půjde dál a já už ti nebudu nikdy.To NIKDY je strašné…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jsem biochemik, pro mě tahle teorie moc neni
Což je teda škoda, žilo by se mi asi o něco líp.
A. 19:26