Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@holka_z_hor ďakujem za upozornenie, nevhodné príspevky som zmazala.
Kristína
@em987456
No nic.
Nechápu proč jsi použila anonym.
Takový příspěvek admin odkryje.
Pro anonym jsi nemela důvod.
Pro příště…
@em987456 píše:
No a?
Myslím že tenhle nováček je zakladatel.
@agata45 píše:
Držíme pěsti ať to zvládnete
Děkuji za podporu, bohužel je stále hůř ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji za podporu, bohužel je stále hůř
Upřímně jako pozůstalá po sebevraždě velmi blízkého člověka, vám říkám nedějte to. Je to bolestivý, velmi bolestivý a přesto, že je to již nekolik let stále to nemohu pochopit. Ano, událo se neco proč by mohl vyvstat tento důvod, ale stále tady zůstali lidé, které tu osobu měli moc rádi a vůbec nedokážu pochopit, že si myslela, že je to jinak a nikoho tady nemá atd. Jestli nějaké zatmění? Hlavu vzhůru, za rok může být zase krásně ![]()
Tak já pravděpodobně trpím opačným problémem
. Vždycky mě zajímalo jaké to je být mužem.
Jsme jací jsme a myslím si že asi nemá smysl v tomto životě řešit coby kdyby. Berte život jaký je a přijměte se.
@Valíí23 píše:
Tak já pravděpodobně trpím opačným problémem. Vždycky mě zajímalo jaké to je být mužem.
Jsme jací jsme a myslím si že asi nemá smysl v tomto životě řešit coby kdyby. Berte život jaký je a přijměte se.
Někdy by možná přišel propojovací kablík vhod. ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji za podporu, bohužel je stále hůř
Jak to pokracuje?
Opravdu už se potřebuji někomu svěřit, protože už tu bolest všechnu neudržím. Asi kolem tří let jsem začala mít potíže se sluchem. Od té doby na mě vyskoušely tolik operací že mi ty uši uplně zničily. Pořád cítím obrovské bolesti. Postupem času jsem se naučila tu bolest držet v sobě. Ted už mě dokonce doktoři ukazují studentům jako nějakého pokusného králíka. Když to s těma ušima začalo, vždy jsem u rodiny našla ochranu, ale postupem času ve mě viděli jen větší a větší přítěž a já měla větší a větší strach. Nakonec na mě začali všichni naráže něco kolem toho že jsem hluchá a že si to asi přeji být hluchá atd. Kdykoliv jsem se snažila říct jak se cítím a čím si procházím, tak jsem byla ta nejhorší osoba, která nemám žadný důvod na to být naštvaná nebo smutná. co mám dělat když to v sobě dusím, ale nikomu se nemohu svěřit?
Krizová linka, hospitalizace, ve větších městech krizové centrum. Je možnost chatu, pokud nechceš volat. Prášek na uklidnění, vyřvat se, hudba, běh, rychlá chůze, svěřit se komukoli, klidně bych šla i za obvodní. Hlavně v tom nebýt sám.