Nechci žít - jsem chlap

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Altavista

3.8.21 23:55

načítám...

@Anonymní píše:
Opravdu už se potřebuji někomu svěřit, protože už tu bolest všechnu neudržím. Asi kolem tří let jsem začala mít potíže se sluchem. Od té doby na mě vyskoušely tolik operací že mi ty uši uplně zničily. Pořád cítím obrovské bolesti. Postupem času jsem se naučila tu bolest držet v sobě. Ted už mě dokonce doktoři ukazují studentům jako nějakého pokusného králíka. Když to s těma ušima začalo, vždy jsem u rodiny našla ochranu, ale postupem času ve mě viděli jen větší a větší přítěž a já měla větší a větší strach. Nakonec na mě začali všichni naráže něco kolem toho že jsem hluchá a že si to asi přeji být hluchá atd. Kdykoliv jsem se snažila říct jak se cítím a čím si procházím, tak jsem byla ta nejhorší osoba, která nemám žadný důvod na to být naštvaná nebo smutná. co mám dělat když to v sobě dusím, ale nikomu se nemohu svěřit?

Nerozumím tomu, proč se necháš?

Citovat
Upravit

annali

2378

3108

4.8.21 00:28

načítám...

@Anonymní píše:
Opravdu už se potřebuji někomu svěřit, protože už tu bolest všechnu neudržím. Asi kolem tří let jsem začala mít potíže se sluchem. Od té doby na mě vyskoušely tolik operací že mi ty uši uplně zničily. Pořád cítím obrovské bolesti. Postupem času jsem se naučila tu bolest držet v sobě. Ted už mě dokonce doktoři ukazují studentům jako nějakého pokusného králíka. Když to s těma ušima začalo, vždy jsem u rodiny našla ochranu, ale postupem času ve mě viděli jen větší a větší přítěž a já měla větší a větší strach. Nakonec na mě začali všichni naráže něco kolem toho že jsem hluchá a že si to asi přeji být hluchá atd. Kdykoliv jsem se snažila říct jak se cítím a čím si procházím, tak jsem byla ta nejhorší osoba, která nemám žadný důvod na to být naštvaná nebo smutná. co mám dělat když to v sobě dusím, ale nikomu se nemohu svěřit?

Nemáš někoho blízkého mimo rodinu? Kamarády, známé, učitele, kolegy… Vím, že rodina by tu měla být pro nás, ale někdy to tak prostě není. Jestli nemáš nikoho, s kým si popovídat, linka důvěry má i online chat na www.chat-pomoc.cz. Zkus napsat tam, třeba ti to pomůže.

Podle mě by nejlepší bylo najít si nějakou kamarádku nebo kamaráda v podobné situaci. Lidi, kteří nikdy nezažili to, co ty, se do tvých pocitů nikdy nebudou umět vžít a můžou je bagatelizovat. Zkoušela jsi třeba kontaktovat nějakou skupinu pro lidi s poruchou sluchu? Sama se v téhle problematice nevyznám, ale předpokládám, že třeba na Facebooku budou skupiny podle zájmů, věku… Nebo pak nějaké vysloveně terapeutické skupiny pro lidi, kteří přišli o sluch. S tím by ti asi poradil doktor.

načítám...
Citovat
Zmínit

kubajedendva

4.8.21 05:00

načítám...

Ahoj. Tak tohle znám. Měl jsem dřív stejný problém. Hlavně v pubertě. Kdo by se chtěl bavit s polohluchým nemotorou. My totiž tak vypadáme při konverzaci, když pomalu třetí slovo neslyšíte. Sluchátko nechci, bych pak vypadal, jak nějaký agent. Pomohly mi dvě věci.
Odezírat.
Brát to s nadhledem.
Využít toho.
V práci a vůbec okolo neslyším skoro žádný hluk, tudíž se mnohem lépe soustředím na práci. Třeba. Buď zdráv a klidně napiš. Tě pic.