Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@welovefashion píše:
tak toto u nás funguje až od 3 let, ale i to považuju u mojí noční sovy za úspěch, ikdyž ted, jak nechodí do školy usíná opět po půlnoci…po tom co jsem si s ní do těch 3 let vytrpěla, dcera přelejzala postýlku ještě ani neuměla chodit…občas se jí to nepovedlo a třískla sebou o zem, já už se jí pak do té postýlky i bála dávat…občas jsem jí i musela v posteli přidržovat, někdy chodila spát v jednu v noci… když nechtěla ležet tak mě mlatila, kopala, škrábala…ještě že ty další 2 děti mám v tomto směru normální… někdy se až divím, že jsem si po tomhle období pořídila další děti
to jsi teda blázen
bála bych se mít další děti, po téhle zkušenosti. Ale ono je to opravdu o dítěti, podle mě žádná univerzální rada neexistuje. Tu knížku - Každé dítě může dobře spát mám, přečetla jsem ji asi 10× a stejně se podle ní jet nedá, protože malé děti mají stále nějaké období (zuby, růstové spurty, noční děsy apod.) My jsme také měli a občas stále máme krušné chvilky, většinou když se to nejméně hodí. Ale to prostě k rodičovství asi patří.
@Terez001 píše:
Holky, já, uspavam oba kluky (4 a 2 roky), vůbec mi to nevadí, přecteme si pohádku a ležím vedle nich, nebo manžel, dokud nesnoubuď usnu už s níma, nebo pokud nespí přes den, usnou oba v 19 hod a to do 5 min. Uspavam i odpoledne, lezíme všichni spolu. Sami by taky neusnuli. Miluju to, povídáme si, tulime se, uspavam na jedné posteli.. Mladší spí v obřím hnízdě na posteli, starší na druhé půlce a všichni se krásně vyspíme. Později budou mít patrovou postel v pokojíčku. Nespěchám na to, spím s níma ráda. Usínají opravdu rychle, žádné scény.
Taky si uspavani většinou užívám a nevidím na něm nic špatného. Je to hezký společný čas. Vezmeme si to postele nějakou hračku a chvíli si hrajeme, pak si čteme v knížce a pak se tulime a říkáme si u toho básničky a zpíváme si. Někdy se mi stane, že u toho taky usnu. Syn někdy usíná rychle, někdy je to na delší dobu, ale to mi obvykle nevadí. Někdy se stane, že syn usne sám, ale to musí být hodně unavený (třeba po dlouhé prochazce).
@welovefashion všechny tři děti jsem od půl roka dávala vždy spat ve stejnou dobu. Měli pevný režim. Většinou jsem je dala do postýlky přečetla pohádku pohladila dala pusu a zavřela jsem dveře. Takto se naučili a bez problému usinaly. Teď aktuálně dcera 2 roky už pohádku po obědě nechce. Tak ji zapnu na 30. minut pohádku v televizi. Po te půlhodine ji TV vypnu a řeknu ze i zvířátka šli spinkat a ona musí spinkat taky a až se vyspí tak půjdeme ven. Za 15 min. se vycura do nočníku co má u postýlky a vleze si zpátky a spí. Mezitím dělám úkoly se staršími dětmi. No ono to chtělo asi naučit hned zezacatku stanovit si režim a ne dělat to co chce dítě. ![]()
@-Sára no jo, když já ten režim tak nemám ráda
přijde mi to děsně stereotypní…
já teda i tu pohádku beru jako uspávání, proto jsem se divila, že říkáte, že děti neuspáváte…
@Lucie_Sx píše:
Jak se naučí spát SPRÁVNĚ? A jak spíš ty, taky správně?
Já ti teda nevím, ale já jdu spát, až když jsem unavená. Pokud teda nemusím ještě něco dodělat.
Děti to mají stejně.
Na režim si nehraju, nechci být otrok režimu.Třeba když jedeme z celodenního výletu, usnou v autě v těch 19 a pak je jen přendám do postele. Nebo když mi usne odpoledne a spí třeba od 16 do 18, tak jde pak spát o té půlnoci.
My máme prostě režím od miminka. Jako mimi chodila spát cca 19-20:30. Nyní ve čtyřech chodí před 20. Děti mají větší potřebu spánku než my. Určitě nepůjde dcera se mnou spát ve 22. Já prostě nenechala spát dceru od 16-18, max. když byla menší a už teda usla v těch 16, nechala jsem 15-20 minut a budila. A šla po 20 hodině spát. Ale abych musela být s děckem vzhruhu do půl noci…
@-Sára píše:
@welovefashion všechny tři děti jsem od půl roka dávala vždy spat ve stejnou dobu. Měli pevný režim. Většinou jsem je dala do postýlky přečetla pohádku pohladila dala pusu a zavřela jsem dveře. Takto se naučili a bez problému usinaly. Teď aktuálně dcera 2 roky už pohádku po obědě nechce. Tak ji zapnu na 30. minut pohádku v televizi. Po te půlhodine ji TV vypnu a řeknu ze i zvířátka šli spinkat a ona musí spinkat taky a až se vyspí tak půjdeme ven. Za 15 min. se vycura do nočníku co má u postýlky a vleze si zpátky a spí. Mezitím dělám úkoly se staršími dětmi. No ono to chtělo asi naučit hned zezacatku stanovit si režim a ne dělat to co chce dítě.
MOJE ŘEČ!!! Naprosto souhlasím. Režim nastavit a držet se toho. Tady to je jen pořád že dítě má období zubu, spurtu, nočních běsu… za mě si to ti rodiče dělají sami. Já nechala i poplakat v postýlce, a přežila to.
@Anonymní píše:
Syn má 22m a je to peklo, proto jsem založila diskuzi. Jsem v koncích, protože přes zadek mu dávat nechci, křičet na něj také ne a nechat vyrvat rovněž, ale také potřebuji fungovat.
Mne vzdy pomohlo v sobe dojit k tomu, ze takhle uz dal ne. Protoze az pak jsem vytrvala. Take nemam deti, ktere by nebylo potreba uspavat a i te chapu, jak otravne to muze byt. Ano, 15 minutova chvilka je krasna, ale 3 hodinovy maraton je super otravny. Zastavam nazor, ze plac v naruci matky skodlivy neni. Takze jsem dite drapla, lehla jsem si k nemu a i pres hystericke zmitani jsem ho nepustila. Zpivala jsem mu, mluvila jsem na nej (to bylo lehce zbytecne, pres rev nebylo slyset),ale proste ted se spi. Plakat dite za zavrenymi dvermi bych nenechala, ale to, ze palce v case spanku v me pritomnosti, za to nemohu a to mne problem nedelalo.
A jeste, mne k zvladani techto detskych utrap pomaha pocit, ze je to normalni a ze v tom nejsem sama. Kolikrat jsem po dvouhodinovem uspavacim maratonu otevirala stranky prosimspinkej.cz , abych se ujistila, ze uspavat je normalni. Nejhorsi je, kdyz mas v okoli same jedince, ktere staci polozit a spi a ty zacnes pochybovat, zda by jsi to nemela delat jinak. Ty rozdily v detskem chovani vidis jiz v porodnici, kde o nejakem rozmazleni matkou nemuze byt jeste rec.
A holky co z toho života máte, když pořád jen řešíte režim? Jak to děláte když jedete na výlet, na návštěvu, dovolenou atd? Třeba když dítě usne neplánovaně v autě. Nebo je zrovna u babičky a babičce se třeba nepovede odpolední uspávání… U nás režim ani nelze praktikovat, protože jsou dny, kdy manžel pracuje z domu a pak dny, kdy jezdí z práce o půl sedmé a to znamená, že je dýl i večeře, koupání atd. Když jdeme dopoledne na dvě hodiny na kolo nebo na procházku, tak potom syn po obědě doslova odpadne. Když je hnusně a jsme doma, tak je jasné, že mi po obědě spát nepůjde, ale zase ho dám večer do postele dřív. Každý den je u nás úplně jiný a od toho se odvíjí i to, kdy ho dám večer spát a jak to ukládání do postele probíhá.
@K92 tak ono to tak byva, ze kdyz nemaji rezim dospeli, nema ho ani to dite. Trochu jine je to v tom prechodnem obdobi, kdy dite prestava spat po obede, ale nekdy se to jeste povede, to je pak jasne, ze nechodi spat vecer stale stejne. Ale jinak jedeme tak nejak porad stejne, stejne jako chodim spat stejne jak, kdyz rano vstavam do prace. To, ze mame rezim, neznamena, ze sedime doma na zadku. Je mne jedno, zda dite usne v posteli, v aute, v cyklovoziku…, to vse je spanek. Dokonce je mne i jedno, ze cas od casu kvuli mimoradnemu programu spat po obede nejde, i kdyz v bezne dny spat chodi.
@K92 a jeste, ze zivota mame docela dost a to, ze muz prijde o dve hodiny z prace pozdeji nijak neovlivnuje cas vecere, kdy jim ja a deti, pripadne kdy jdou deti spat.
@K92 píše:
A holky co z toho života máte, když pořád jen řešíte režim? Jak to děláte když jedete na výlet, na návštěvu, dovolenou atd? Třeba když dítě usne neplánovaně v autě. Nebo je zrovna u babičky a babičce se třeba nepovede odpolední uspávání… U nás režim ani nelze praktikovat, protože jsou dny, kdy manžel pracuje z domu a pak dny, kdy jezdí z práce o půl sedmé a to znamená, že je dýl i večeře, koupání atd. Když jdeme dopoledne na dvě hodiny na kolo nebo na procházku, tak potom syn po obědě doslova odpadne. Když je hnusně a jsme doma, tak je jasné, že mi po obědě spát nepůjde, ale zase ho dám večer do postele dřív. Každý den je u nás úplně jiný a od toho se odvíjí i to, kdy ho dám večer spát a jak to ukládání do postele probíhá.
Nam se to dari proste
+- ano, je to svym zpusobem omezujici, ale funguje to…delsi cesty v aute planujeme na dobu kdy vyvhazi spanek…ono ani nejde dodrzovat vse na minuty, taky spi dite kazdy den pres den jinak, u nas jsou treba dulezite casy vstavani, a dite i budim pres den..kdyz se tata zdrzi v praci, tak se neda nic delat a vecerime samy
od miminka davame vecer ve stejnou dobu, stejne ritualy, stejne ukolebavky a dite spinka krasne..joo je to stereotyp jak prase, ale pro me lepsi, nez pak resit problemy se spanim
Fakt nejsem matka, ci by nechala dite o dve hodiny vzhuru dele, protoze tatinek se zdrzel.
Obed, vecere, koupani, ukladani +/- ve stejnou dobu. Ale vstaval dlouho mezi 5-6, to jsem ho pak fakt nebudila, kdyz si prispal do 6:30.
Ale proste lehnout si a spat ne. Nase spaci peripetie zacali ve trech mesicich, kdy zacal vic vnimat okoli a baucil se pretacet na bricho. Pres den pak rok spal jen v jedoucim kocarku ci aute, jinak neumel zrelaxovat.
Druhe dite bylo jine. Ta potrebovala bily sum a naopak v kocare ci aute se ji spalo spatne.
Jako batole paj spis vysirala takovym tim curat, bumbat, kakat. A kdyz jsne ji napotreti na ten zachod nedali, tak schvale pocurala postel. Rvat v postylce jako tur vydrzela klidne hodinu. To ji drzi do dneska, trictvrte hodinove hystericje sceny jsou standard.
Nemam deti pro zacatecniky. ![]()
@warita píše:
to ti usne, kdyz ctes pohadku?
Nesmím vybírat o čertech
Včera mi u Krysáků a Holuba Emila neusnul, ale předevčírem u pohádky o Bajajovi ano. Někdy stačí jedna stránka. Čtu pomalu a klidně. Asi mám uspávací hlas.
@Veru1987 píše:
My máme prostě režím od miminka. Jako mimi chodila spát cca 19-20:30. Nyní ve čtyřech chodí před 20. Děti mají větší potřebu spánku než my. Určitě nepůjde dcera se mnou spát ve 22. Já prostě nenechala spát dceru od 16-18, max. když byla menší a už teda usla v těch 16, nechala jsem 15-20 minut a budila. A šla po 20 hodině spát. Ale abych musela být s děckem vzhruhu do půl noci…
Ono to je hodně v dítěti. My měli režim se starším a mladšího jsem tam nikdy nenapasovala. Je to tak dodnes. Včera jsem kluky poslala spát ve 20:30. Přišla jsem za 3 minuty a osmiletý spal, šestiletý nespal ještě ve 21:30, ale už mě svým nespaním „nezatěžuje“ a vyventiluje se jinak. Starší vstal v šest a mladší v sedm (usnul tak v deset…)
On ve 2 letech spal 30 minut od 9 do 9:30 (vstával v šest) a do večera byl jak turbomyš a stejně usnul mezi desátou a jedenáctou. Pokud odpoledne usnul třeba v autě na 5 minut, tak neusnul před půlnocí. Pokud jsem ho spát nenechala, tak odpadl v „blbou dobu“. U něj to bylo tím, že se neuměl uklidnit. Hodně se to zlepšilo tím, že jsme měli nastavený klidový režim, nikam jsme nechodili, nepouštěli TV, nedávali cukry…
Ale každé dítě je jiné. U prvního jsem mluvila stejně jako ty. U druhého jsem pochopila, že každé dítě je jiné. My zkoušeli všechno a pomohlo až to, že jsem se smířila s tím, že podle mě to prostě nebude a to jsem byla zvyklá na spavce a na režim.