Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejraději bych si nafackovala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5misa6
8.10.11 15:19
To by mě nějak neštvalo,že to někdo ví,spíš by mě štvalo,že nemám tak dobré kamarádky jak jsem si myslela.
- Citovat
- Upravit
8.10.11 15:24
Dookud to probírají tvé „kamarádky“, tak buď ještě ráda, ale jak se bude tvářit manžel, až se ho kolegové v práci začnou ptát „Hele, doslechl jsem se,…“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:24
Nemyslím si, že jsi udělala chybu, prostě jsi se svěřila kamarádkám! Ale asi to zase takové kamarádky nejsou, nebo nepvažovaly za důlžeité to nikomu dál neříkat, třeba zrovna jim to nepřijde tak citlivé, jak to pro vás určitě je! Teď už s tím nic neuděláš, jen příště buď kamarádky upozorni, ať to nikomu neříkají nebo jim takové věci vůbec neříkej. A asi bych si s nima promluvila, že ventilují takovou věc dál!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:33
No co, už se stalo, ale lidi jsou blbý a udělat mi tohle jako chlapovi ženská, tak by to asi blbě dopadlo. Tvému muži to snad nikdo nevpálí, doufej. Jistěže ten kdo by to vpálil je hloupý primitiv, ale slabší ješitná mužská povaha to nemusí unést. No měla bych tě za slepici, co ti mám nalhávat, taky řešíme neplodnost a nedovedu si vůbec představit, že bych to troubila nějakým společným známým, brala bych to jako podraz. To je asi podobné nebo spíš horší, než kdyby on roztruboval mezi kamarády, že jsi v posteli k ničemu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:33
Tak toto je nepříjemné. My jsme měli podobný problém. Nikomu jsme to však neřekli, ani to, že jezdíme k lékařům. Okolí se pak divilo, když se v našem okolí vyskytl pár, který se nás ptal a my jsme jim řekli, že i my víme, co to je jezdit po doktorech atd. Všichni byli v šoku. Já bych to hlavně řekla manželovi. Nebudeme tady řešit, jak dosáhnete mimíska. Prostě a zkrátka - kdyby měl někdo takové řeči - to je jako dárce, ze zkumavky? Řekla bych - manžel podstoupil léčbu a nakonec se nám to s pomocí lékařů povedlo. Lhát nebudeš a oni zmlknou. Vím, co říkám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:35
Ahoj Báro,
ať už se to doví kdokoliv vždy je jen na tobě co řekneš…
Může to být pomluva a může to být pravda.
Až budete mít děti něco už vás napadne co řeknete pokud by nebylo zcela vaše,ale i tak nedělej si nad tím hlavu… třeba nakonec budete mít štěstí a vaše děti se nikdy nedoví že tatínek měl někdy nějaký problém.
Držím pěsti ať to dobře dopadne a ty se netrápíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:35
nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem, ale rychle to utřít a nalít nové
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:40
Báro, nebojte, takových problémů má teď skoro každý druhý pár. Zatím se to zdá jako kasovní trhák, ale přejde málo času a pro všechny i tato skutečnost bude naprosto běžným jevem a nebude zajímavá. Já například před několika lety řešila, jak bude syn vnímat ve škole to, že nejsem s přítelem sezdaná a mám jiné jméno než oni. A on to nevnímal vůbec 
NEchte to plavat. Ale pokud byste se chtěla nějakých nepříjemným situací u svých budoucích dětí vyvarovat, nedávno tu bylo krásně přirovnáno vysvětleno, jak to je se zrozením a výchovou dětí biologickými rodiči. Maminka je země, přišel k ní nějaký člověk, a zasadil semínko. Nikdo neví, kdo to byl, ale šel kolem zahradník-tatínek a viděl, jak semínko roste a protože měl kytičky rád, začal se o semínko starat.proto jemu pak kytička patřila…
zkuste jim to takhle vysvětlit, ale myslím, že se opravdu nemáte čeho bát.
Příště jen kamarádky prostě vynechte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.11 15:43
Děkuji vám za reakce. Manžel o tomto mém exesu ví, on tuto věc bere velmi sportovně, říká, že proč řešit věci, dokuď nenastanou (tzn. proč vymýšlet teorie, co řekneme, až se někdo zeptá, když se nikdo neptá atd). Mezi sebou jsme se domluvili, že i kdyby dítko nebylo naše společné po biologické stránce, všem budeme říkat, že je a - jak tu už někdo psal - že manžela vyléčili nebo že se to časem spravilo samo. Ono když to vezmu i z druhé strany tomu do toho stejně nikomu nic není, je to jen naše věc.
Bára
- Citovat
- Upravit
8.10.11 15:46
Hele, chybama se člověk učí. Teď už víš, že příště o citlivých věcech pusu na zámek.
Vlivu na případné dítě bych se vůbec nebála. To je nesmysl, že by mu někdo předhazoval, že je ze zkumavky nebo že není tatínkův. Vždycky můžete rozhlásit, že to bylo nakonec přirozeně na dovolené až jste byli překvapení… 
Jediné, čeho bych se bála, by byla reakce manžela, až mu to někdo předhodí (že ví, že má pomalé spermie). 
Tohle chlapi bytostně nesnáší, když se mluví/šušká o nějakých jejich nedostatcích! To by u nás bylo schopno vyvolat i manželskou krizi. 
By mě si zakousl, že o něm toto vykládám… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:52
Je skvělé, že manžel o tom ví a že k tomu takhle přistupuje. Můj manžel byl hodně v pohodě, zvládl léčbu skvěle. Nejdřív byl teda v šoku, ale jeho reakce byla - fajn a jak se to dá zlepšit? Dnes máme tři dítka - zatímco jsme se leta trápili s druhým, třetí přišlo samo. Víš, že se nikdo nezeptal na to, čeho ty se bojíš? Naopak, divila by jsi se, ale najednou v okolí padlo tabu neplodnosti a hodně známých se nás ptá co a jak. Hlavu vzhůru a nevzdávejte to. Mimísek se jistě brzy objeví a bude jenom a jenom vaše 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:56
Anonymní píše:
Děkuji vám za reakce. Manžel o tomto mém exesu ví, on tuto věc bere velmi sportovně, říká, že proč řešit věci, dokuď nenastanou (tzn. proč vymýšlet teorie, co řekneme, až se někdo zeptá, když se nikdo neptá atd). Mezi sebou jsme se domluvili, že i kdyby dítko nebylo naše společné po biologické stránce, všem budeme říkat, že je a - jak tu už někdo psal - že manžela vyléčili nebo že se to časem spravilo samo. Ono když to vezmu i z druhé strany tomu do toho stejně nikomu nic není, je to jen naše věc.Bára
Máš rozumného manžela, není to jednoduché ani pro jednoho a ty ses prostě svěřila kamarádkám, to dělá spousta ženských, důležité je, že jsi se poučila a že to manžel chápe a nedělá z toho tragédii, miminko bude vaše a je jedno čí je spermie 
přeju oběma moc štěstí a kupu dětí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.11 15:56
Báro, z toho vůbec, ale vůbec nic nedělej!!Za pár týdnů, nejvýše měsíců si na to nikdo ani nevzpomene. Věř mi, každý má svých starostí dost a co se kde řeklo!! Zatím ani dítě nečekáš, a než se narodí a vyroste.. dávno nikdo nic nebude za tu dobu vědět. Zkus to pusit z hlavy a za čas se ti to bude zdát jako bezvýznamá historka. Za rok už o tom nebudeš vědět ani Ty, natož okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Vzhledem k citlivosti tématu raději anonymně. Potřebuji se vypovídat a znát názor vás, kteří si toto přečtou.
Před dvěma roky jsme se s manželem dozvěděli, že má problém s tvořivostí (resp. netvořivostí) spermií. O této věci jsem se záhy zmínila asi třem kamarádkám, protože si říkáme vše. Jenže to byla ta chyba. Řekla jsem to třem kamarádkám z mých cca osmi, ale jedna z nich to řekla čtvrté, se kterou se de facto vůbec nestýkám. Dnes jsem se dozvěděla zasejc od páté, že tuto věc taky ví, ale zas od té čtvrté (se kterou se nestýkám!!).. No prostě jak tak zjišťuju, posílají si to mezi sebou (i po 2 letech!!) a kdo ví, komu všemu to která z nich klopí na potkání. S manželem bydlíme na malém městě, kde budeme bydlet ještě hodně dlouho let, a nechceme, aby se o této naší citlivé záležitosti (i přesto, že jak už teď vím, jsem ji zcela neopatrně vypustila do éteru já sama) dozvěděli naše rodiny, kolegové atd.
Nepotřebuji tady poradit, co teď dělat, protože na to je trošku pozdě(i když vždycky můžeme zatloukat nebo říkat, že to byl nejapnej žert, ale na to by stejně asi neskočili), ale třeba jen slyšet vaše názory, jestli si myslíte, že jsem udělala osudovou chybu,že jsem to vůbec někomu řekla. Jestli se třeba někomu, kdo byl v podobné situaci a řekl to někomu, to pak vymstilo. Mám strach, aby třeba někdo jednou mému dítěti neřekl, že není tatínka (děti ještě tedy nemáme, ale nevíme, jestli jednou budeme mít naše „bio“ děti nebo z dárcovských spermií - to ostatně nikomu nikdy neřeknu,nikomu ani neřeknu, že se o dítě pokoušíme, tak jako jsem nikomu neřekla i o jiných věcech,které se nám přihodily cca před půl rakem, ale díky, nepotřebuji, aby se to pak šířilo dál).
Děkuji. Třeba Bára