Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@LuckaK18 píše:
Promiň ale co je to za vztah, kdy se musí vzdávat svých zájmů? Nemusí. Ani on ani ty. To čekáš že ve vztahu ti dva dělají úplně všechno spolu? Já mám taky své zájmy, přítel svoje, ale takto má většina párů. Já taky třeba jsem raději doma, a přítel je neustále někde na nějaké akci, a rozhodně po něm nechci aby se ničeho vzdával… Tohle fakt není důvod k tomu se rozcházet
Vidíš, a třeba pro mě by tohle důvod rozchodu byl. Usoudila bych, že jsme nekompatibilní. Nemusíme dělat vše spolu, ale pokud je jeden domácí typ a druhý extrovert, co se chce bavit, neumím si představit, jak by to dlouhodobě fungovalo.
@Anonymní píše:
On mě miluje, a proto se toho všeho vzdává. Ale vím, ze mu to všechno chybí a byl by šťastnější, kdyby tohle všechno mohl prožívat se svou přítelkyní. Chci aby byl šťastný, i za cenu, že s jinou.
Určitě je rozchod lepší pro oba. Oba určitě časem najdete partnery, co to mají podobně.
@Anonymní píše:
Myslely jste si někdy, že se ke svému příteli nehodíte? A jak jste s tím naložily?
Rozešla jsem se se svým přítelem, protože vím, že se k němu nehodím, že s jinou by byl šťastnější a měl toho víc společného. Chci aby byl šťastný a mám pocit, že se mnou by nebyl tolik, jako s jinou.
Ahoj,
tak myšlenky má člověk během vztahů různé, ale dospěl jsme k závěru, že to zda se k druhému hodíme nebo ne máme nechat posoudit toho druhého. Nerozešel bych se s někým, koho mám rád, vyhovuje mi, hodí se ke mně kvůli tomu, že bych si myslel, že se já nehodím k němu. Je to totiž v tu chvíli fakticky můj problém, ne problém toho druhého, takže takový rozchod by ani nebyl moc fér a člověka, kterého mám rád, by mohl hluboce ranit.
@Thomassss píše:
Vidíš, a třeba pro mě by tohle důvod rozchodu byl. Usoudila bych, že jsme nekompatibilní. Nemusíme dělat vše spolu, ale pokud je jeden domácí typ a druhý extrovert, co se chce bavit, neumím si představit, jak by to dlouhodobě fungovalo.
Tak u nás takový extrém není, možná jsem se měla vyjádřit jasněji. I já jsem ráda mezi lidmi, ale přítel se třeba více otrká, já jsem víc introvert.
Aha. A o tom s kým a za jakých podmínek bude on šťastný, rozhoduješ ty. A on do toho nemá právo mluvit, že? Nebo jsi čekala, že on se ve vidině toho, že by tě mohl ztratit, zhroutí, demonstrativně pokusí o sebevraždu (vzor Edward Cullen) a následně poklekne s pugétem a prstenem? A fakt, že místo toho nejspíš respektoval tvé rozhodnutí, jako každý normální dospělý člověk, tě natolik zaskočil, že zakládáš diskuze na EM.
Uklidni se, prosím tě, přestaň hysterčit a užívej si co máš. Ups, vlastně teda nemáš.
@Andante píše:
Aha. A o tom s kým a za jakých podmínek bude on šťastný, rozhoduješ ty. A on do toho nemá právo mluvit, že? Nebo jsi čekala, že on se ve vidině toho, že by tě mohl ztratit, zhroutí, demonstrativně pokusí o sebevraždu (vzor Edward Cullen) a následně poklekne s pugétem a prstenem? A fakt, že místo toho nejspíš respektoval tvé rozhodnutí, jako každý normální dospělý člověk, tě natolik zaskočil, že zakládáš diskuze na EM.
Uklidni se, prosím tě, přestaň hysterčit a užívej si co máš. Ups, vlastně teda nemáš.
Kdybych se chtěla vdávat, tak mu to řeknu, nebo ho požádám. A kytek mám dost. Takže asi tak.
Párkrát jsem měla pocit, že dotyčný mě převyšuje nebo nesplňuji jeho představy a požadavky, že mohl by si vybral jinou, vhodnější, lepší (a někdy to takhle i dopadlo)…, ale že bych takhle stahovala kalhoty před brodem a preventivně se rozcházela, to mě ani nenapadlo. Mám totiž asi jinou povahu, než Ty. Kdybych věděla, že s těmi „deficity“ mohu nějak hnout (což IMHO cestování letadlem nebo sex je) a dotyčný mi stojí za to, tak hýbnu kostrou a posnažím se. ![]()
@Hecate píše:
Párkrát jsem měla pocit, že dotyčný mě převyšuje nebo nesplňuji jeho představy a požadavky, že mohl by si vybral jinou, vhodnější, lepší (a někdy to takhle i dopadlo)…, ale že bych takhle stahovala kalhoty před brodem a preventivně se rozcházela, to mě ani nenapadlo. Mám totiž asi jinou povahu, než Ty. Kdybych věděla, že s těmi „deficity“ mohu nějak hnout (což IMHO cestování letadlem nebo sex je) a dotyčný mi stojí za to, tak hýbnu kostrou a posnažím se.
By mě zajímalo, jak hýbnete fóbií třeba. Nebo tím, že prostě nechcee sex tak často. Všechno je o potřebách. Každý je má prostě jiné. To je vrozené.
@Anonymní píše:
By mě zajímalo, jak hýbnete fóbií třeba. Nebo tím, že prostě nechcee sex tak často. Všechno je o potřebách. Každý je má prostě jiné. To je vrozené.
Věřím, že kde je vůle, je cesta. Pokud bych měla pocit, že ten chlap je TOP, co mít můžu, tak se kousnu, jak už jsem Ti psala. Ale to jsem prostě já. ![]()
Ty máš asi pocit, že Ti nestojí za námahu s těmi rozdíly něco dělat (jen sis to dosud upřímně nepřiznala) nebo že to ani s nejlepší vůli nezvládneš (ač ani nevíme, jestli jsi to zkusila, případně jestli je to pro něj takový problém), ale pak je otázka, zda to balit do patetického důvodu „nejsem pro tebe dost dobrá, máš na lepší“, nebo taky „odmítnu tě dřív, než stihneš odmítnout ty mě“, případně proč to ex post řešit zprava zleva, když kostky byly vrženy a dotyčný Tě (překvapivě) nepřesvědčoval o opaku.
@Anonymní píše:
Není to o nedostatku sebevědomí, nebo tak. Ale přítel má rád cestovní, já mám fobii z letadla. Přítel je naruzivy v sexu, mně to stačí méněkrát, přítel má rád zábavu s lidmi, já jsem radši doma v klidu. Chci aby byl šťastný. Vím, že by byl s jinou, která má stejné hodnoty jako on. Miluju ho, ale nemůžu chtít, aby se toho všeho vzdával.
A pak…mám dlouhodobé zdravotní problémy a už nechci, aby to musel „snášet“
Podle me jsi udelala dobre, jste hodne nekompatibilni.
@Anonymní píše:
Myslely jste si někdy, že se ke svému příteli nehodíte? A jak jste s tím naložily?
Rozešla jsem se se svým přítelem, protože vím, že se k němu nehodím, že s jinou by byl šťastnější a měl toho víc společného. Chci aby byl šťastný a mám pocit, že se mnou by nebyl tolik, jako s jinou.
Tohle mam často, že žena vedle mě cítí, že je mi hodně podřazená, že není tak krásná a chytrá a vtipná a kreativní jako já. Já se snažím je podpořit v tom, že jsou skoro stejně dokonalé jako já. Ale stejně to nezvládnou psychicky ![]()
@Hecate píše:
Věřím, že kde je vůle, je cesta. Pokud bych měla pocit, že ten chlap je TOP, co mít můžu, tak se kousnu, jak už jsem Ti psala. Ale to jsem prostě já.Ty máš asi pocit, že Ti nestojí za námahu s těmi rozdíly něco dělat (jen sis to dosud upřímně nepřiznala) nebo že to ani s nejlepší vůli nezvládneš (ač ani nevíme, jestli jsi to zkusila, případně jestli je to pro něj takový problém), ale pak je otázka, zda to balit do patetického důvodu „nejsem pro tebe dost dobrá, máš na lepší“, nebo taky „odmítnu tě dřív, než stihneš odmítnout ty mě“, případně proč to ex post řešit zprava zleva, když kostky byly vrženy a dotyčný Tě (překvapivě) nepřesvědčoval o opaku.
Mě dostává, jak děláte závěry a mluvíte, o čem nevíte nic
jak někdo někoho přesvědčovat/nepřesvědčoval, pro koho je to a jaký problém… všeználek
@Anonymní píše:
Mě dostává, jak děláte závěry a mluvíte, o čem nevíte nicjak někdo někoho přesvědčovat/nepřesvědčoval, pro koho je to a jaký problém… všeználek
Moc toho sama nevysvětluješ, na jasně položené otázky odpovídáš vyhýbavě, tak si domýšlím, protože (jak píšu), tento mindset je mi naprosto cizí.
Ale o závěry nebo nezávěry tady přece nejde. Možná by sis měla položit otázku, jestli jsi spokojená s výsledkem. Původní dotaz sám o sobě dělá trochu dojem, že ani ne, v diskuzi ale teď působíš dojmem, že bys to jinak než rozchodem stejně nechtěla. Takže jsi navrhla rozchod a on ho přijal. Dle mého názoru vše v pořádku, takhle to má vypadat, pokud jsi o rozchod skutečně stála (a důvod je pak celkem podřadný). Pokud jsi učinila rozhodnutí, které navenek nekoresponduje tomu, co bys kdesi uvnitř chtěla, je to problém, a jediná rada, kterou Ti mohu dát, je se toho do budoucna vyvarovat (vlastní zkušenost, nikoli všeználkovství).
@Hecate píše:
Moc toho sama nevysvětluješ, na jasně položené otázky odpovídáš vyhýbavě, tak si domýšlím, protože (jak píšu), tento mindset je mi naprosto cizí.Ale o závěry nebo nezávěry tady přece nejde. Možná by sis měla položit otázku, jestli jsi spokojená s výsledkem. Původní dotaz sám o sobě dělá trochu dojem, že ani ne, v diskuzi ale teď působíš dojmem, že bys to jinak než rozchodem stejně nechtěla. Takže jsi navrhla rozchod a on ho přijal. Dle mého názoru vše v pořádku, takhle to má vypadat, pokud jsi o rozchod skutečně stála (a důvod je pak celkem podřadný). Pokud jsi učinila rozhodnutí, které navenek nekoresponduje tomu, co bys kdesi uvnitř chtěla, je to problém, a jediná rada, kterou Ti mohu dát, je se toho do budoucna vyvarovat (vlastní zkušenost, nikoli všeználkovství).
Nekoresponduje to s tím, co cítím. Miluju ho. Ale ne vždycky se dá řídit srdcem. Vím, že beze mě bude šťastnější.
@Anonymní píše:
Nekoresponduje to s tím, co cítím. Miluju ho. Ale ne vždycky se dá řídit srdcem. Vím, že beze mě bude šťastnější.
a není to jen raněné ego a strach být sama?
protože měnit se jakkoli nechceš, ani nechceš, aby se jakkoli přizpůsoboval on, tak kde je ta láska?
zkusila jsi se mu trochu přizpůsobit? tedy tomu, co on by chtěl? jak dlouho?