Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Bramborova píše: Více
Díky, jasně, směřovala jsem svoji otázku ohledně lidí, kterým to od dětství jasné není.
@Bramborova píše: Více
Je to blbý protože s tímhle nedokážu žít. Žít s tím ze sem lesba. Tohle nepůjde říct okolí nezvládli by to a nevzali mě a odsoudily, nevím co budu delat, za celej život sem jen jednou opravdu milovala muže ale do ženy jsem byla zamilovaná víckrát
@Anonymní píše: Více
To je mi líto, že máš tak zabedněné a netolerantní okolí, ale uvědom si, že oni tvůj život žít nebudou. A být neštěstná jen z ohledu na svoje okolí, to fakt nechceš. To by tě nebrala ani tvoje rodina?
@Anonymní píše: Více
Milovat mohu svou mámu, své děti, babičku, v podstatě všechny nejbližší lidi, se kterými dlouhodobě bydlím, vážím si je a tvořím rodinu. I lesbička, o které jsem psala, milovala svého muže, byla s ním rodina. Ale kdysi si ho vybrala proto, že jí byl sympatický, cítila se s ním bezpečně a dobře. Ne proto, že byla hormonálně zamilovaná.
Také mě napadá jeden gay, měla jsem ho moc ráda, byli jsme povahově hodně podobní. A právě proto, že byl gay, mi nevadilo flirtovat s ním, i když byl klient, bylo to bezpečné. Jeho také moc bavilo flirtovat se mnou - vlastně to mezi námi lehce, bezpečně jiskřilo, prostě proto, že jsme v mnohém byli stejní. Ale tento muž do mně určitě nebyl hormonálně zamilovaný. Naopak byl bláznivě zamilovaný do jiného muže a ke mně by nikdy nic podobného nedokázal cítit.
Ty jsi do toho muže byla hormonálně zamilovaná? (Je to blbé spojení, ale jiné jasné pojmenování mě nenapadá).
A pokud si lesbička… Měla jsem klienty, kteří to řešili až po čtyřicítce. Jeden muž, s pubertálními dětmi a manželkou, opustil svou ženu s jejím bratrancem. Měl pocit, že zradil svou ženu, která mu to nedokázala odpustit, své děti - a také sám sebe, protože nežil v souladu se svým nitrem.
A teď pracuji s ženou, která raději nežila s nikým. Je jí po čtyřicítce, a má pocit, že do teď jakoby nežila. Už to nedokázala v sobě držet dál a stejně s tím potřebovala jít ven. Ale přišla o dvě desetiletí, kdy své potřeby nijak nenaplňovala, a je jí z toho hrozně.
Neexistuje způsob, jak můžeš vnitřně spokojeně žít, pokud nebudeš zohledňovat, kým jsi a po čem toužíš.
A ještě něco. Tví nejbližší mohou mít předsudky vůči homosexuálním lidem. Mohou se na Tebe chvíli zlobit a zpracovávat to, někdy i delší dobu. Ale neznamená to, že tě přestanou milovat a že jim přestane na Tobě záležet.
Něco o tom vím. Jsem Romka. A neměla jsem na výběr, než od dětství žít s tím, že je to na mně vidět. A i když má mnoho lidí předsudky vůči Romům, já je v tom mohu brát, hold, je přirozené mít předsudky. Nijak to neovlivňuje jejich vztahy ke mně. A i když z počátku říkají věty „ale ty nejsi taková jako ti ostatní“, dlouhodobě, aniž bych na ně nějak slovně působila, se jejich předsudky rozpouštějí - vůči celé skupině Romů. Jsem přesně taková jako ti ostatní.
Ale ano. Je to velmi těžké žít s tím, že lidi vůči Tobě mají předsudky a je mi líto, co budeš muset zvládnout. A věřím, že člověka napadá, tlačit na sebe, aby nebyl lesbičkou, gayem. V tomto to mám jednoduché. Na mne se lidi kouknou a vědí. Nemusím nic říkat - a nemohu nic zatajovat.
@Bramborova píše: Více
Tak konkrétní popis jsem nikdy nečetla, díky.
Nevíš, jak dlouho trvá tohle hormonální zamilování a lze pak poznat rozdíl mezi ním a láskou?
Když jsi zamilovaná, nemyslíš téměř na nic jiného, než svého milého - milou. Jsi neskutečně šťastná nebo nešťastná vzhledem k vývoji vztahu. Máš potíže se soustředit na práci nebo školu. Jen se dotyčného dotkneš a jsi celá mimo pěkně dlouho. Jinými slovy zamilování je extrémně namáhavé na prožívání ( i hezky). A trvá přibližně tři měsíce, protože je to energeticky nesmírně náročné a déle to prostě nejde. Kromě sexuální zamilovanosti jsou také samičky zamilované do svých novorozených mláďat.
Láska je doopravdová blízkost s druhým, je to piuto, které drží lidi v soužití.
Zamilovanosti se někdy podobají ( u holek) nejlepší kamarádství během puberty. Ty holky také jsou strašně šťastné nebo se trápí vzhledem k vývoji vztahu. Tam chybí sexuální rovina toho, není tam vzrušení.
@Bramborova píše: Více
Jenom tři měsíce? Není to málo? To se mi nějak nezdá.
Takže, pokud se člověku zdá, že se svojí polovičkou chce zůstat navždy, a jsou spolu třeba více než rok nebo dva, city (pouto) jsou hlubší, tak se to dá považovat již za lásku?
Tři měsíce max trvá zamilovanost, kdy je člověk jakoby zdrogovaný láskou. Jinak fáze už mírnější zamilovanosti (už bez těch výrazných hormonů) může trvat max i tři roky.
A ano, když jsme s někým rok, jde to pouto považovat za lásku.
@Bramborova píše: Více
Takže obecně, pokud city nemizí i po třech letech, tak se jedná o lásku?
Jinak díky, že jsi tak sdlílná
Klidně bych řekla, že o lásku se jedná hned po hormonální smršti. Akorát že je ještě v některých ohledech ulehčena počátečnou fází vztahu. (Což je dobře, protože zvyknout si na nového člověka a sladit své zvyky není nic jednoduché).