Nejsem si jistá svou orientaci

Napsat příspěvek
Velikost písma:
217
29.4.25 07:03
@Bramborova píše: Více

Díky, jasně, směřovala jsem svoji otázku ohledně lidí, kterým to od dětství jasné není.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.4.25 20:53
@Bramborova píše: Více

Je to blbý protože s tímhle nedokážu žít. Žít s tím ze sem lesba. Tohle nepůjde říct okolí nezvládli by to a nevzali mě a odsoudily, nevím co budu delat, za celej život sem jen jednou opravdu milovala muže ale do ženy jsem byla zamilovaná víckrát

  • Citovat
  • Upravit
2452
29.4.25 21:02
@Anonymní píše: Více

To je mi líto, že máš tak zabedněné a netolerantní okolí, ale uvědom si, že oni tvůj život žít nebudou. A být neštěstná jen z ohledu na svoje okolí, to fakt nechceš. To by tě nebrala ani tvoje rodina?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
953
29.4.25 21:58
@Anonymní píše: Více

Milovat mohu svou mámu, své děti, babičku, v podstatě všechny nejbližší lidi, se kterými dlouhodobě bydlím, vážím si je a tvořím rodinu. I lesbička, o které jsem psala, milovala svého muže, byla s ním rodina. Ale kdysi si ho vybrala proto, že jí byl sympatický, cítila se s ním bezpečně a dobře. Ne proto, že byla hormonálně zamilovaná.
Také mě napadá jeden gay, měla jsem ho moc ráda, byli jsme povahově hodně podobní. A právě proto, že byl gay, mi nevadilo flirtovat s ním, i když byl klient, bylo to bezpečné. Jeho také moc bavilo flirtovat se mnou - vlastně to mezi námi lehce, bezpečně jiskřilo, prostě proto, že jsme v mnohém byli stejní. Ale tento muž do mně určitě nebyl hormonálně zamilovaný. Naopak byl bláznivě zamilovaný do jiného muže a ke mně by nikdy nic podobného nedokázal cítit.
Ty jsi do toho muže byla hormonálně zamilovaná? (Je to blbé spojení, ale jiné jasné pojmenování mě nenapadá).

A pokud si lesbička… Měla jsem klienty, kteří to řešili až po čtyřicítce. Jeden muž, s pubertálními dětmi a manželkou, opustil svou ženu s jejím bratrancem. Měl pocit, že zradil svou ženu, která mu to nedokázala odpustit, své děti - a také sám sebe, protože nežil v souladu se svým nitrem.
A teď pracuji s ženou, která raději nežila s nikým. Je jí po čtyřicítce, a má pocit, že do teď jakoby nežila. Už to nedokázala v sobě držet dál a stejně s tím potřebovala jít ven. Ale přišla o dvě desetiletí, kdy své potřeby nijak nenaplňovala, a je jí z toho hrozně.

Neexistuje způsob, jak můžeš vnitřně spokojeně žít, pokud nebudeš zohledňovat, kým jsi a po čem toužíš.

A ještě něco. Tví nejbližší mohou mít předsudky vůči homosexuálním lidem. Mohou se na Tebe chvíli zlobit a zpracovávat to, někdy i delší dobu. Ale neznamená to, že tě přestanou milovat a že jim přestane na Tobě záležet.
Něco o tom vím. Jsem Romka. A neměla jsem na výběr, než od dětství žít s tím, že je to na mně vidět. A i když má mnoho lidí předsudky vůči Romům, já je v tom mohu brát, hold, je přirozené mít předsudky. Nijak to neovlivňuje jejich vztahy ke mně. A i když z počátku říkají věty „ale ty nejsi taková jako ti ostatní“, dlouhodobě, aniž bych na ně nějak slovně působila, se jejich předsudky rozpouštějí - vůči celé skupině Romů. Jsem přesně taková jako ti ostatní.
Ale ano. Je to velmi těžké žít s tím, že lidi vůči Tobě mají předsudky a je mi líto, co budeš muset zvládnout. A věřím, že člověka napadá, tlačit na sebe, aby nebyl lesbičkou, gayem. V tomto to mám jednoduché. Na mne se lidi kouknou a vědí. Nemusím nic říkat - a nemohu nic zatajovat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
217
30.4.25 15:03
@Bramborova píše: Více

Tak konkrétní popis jsem nikdy nečetla, díky.
Nevíš, jak dlouho trvá tohle hormonální zamilování a lze pak poznat rozdíl mezi ním a láskou?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
953
30.4.25 15:44

Když jsi zamilovaná, nemyslíš téměř na nic jiného, než svého milého - milou. Jsi neskutečně šťastná nebo nešťastná vzhledem k vývoji vztahu. Máš potíže se soustředit na práci nebo školu. Jen se dotyčného dotkneš a jsi celá mimo pěkně dlouho. Jinými slovy zamilování je extrémně namáhavé na prožívání ( i hezky). A trvá přibližně tři měsíce, protože je to energeticky nesmírně náročné a déle to prostě nejde. Kromě sexuální zamilovanosti jsou také samičky zamilované do svých novorozených mláďat.
Láska je doopravdová blízkost s druhým, je to piuto, které drží lidi v soužití.

Zamilovanosti se někdy podobají ( u holek) nejlepší kamarádství během puberty. Ty holky také jsou strašně šťastné nebo se trápí vzhledem k vývoji vztahu. Tam chybí sexuální rovina toho, není tam vzrušení.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
217
30.4.25 16:45
@Bramborova píše: Více

Jenom tři měsíce? Není to málo? To se mi nějak nezdá.
Takže, pokud se člověku zdá, že se svojí polovičkou chce zůstat navždy, a jsou spolu třeba více než rok nebo dva, city (pouto) jsou hlubší, tak se to dá považovat již za lásku?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
953
30.4.25 18:35

Tři měsíce max trvá zamilovanost, kdy je člověk jakoby zdrogovaný láskou. Jinak fáze už mírnější zamilovanosti (už bez těch výrazných hormonů) může trvat max i tři roky.
A ano, když jsme s někým rok, jde to pouto považovat za lásku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
217
30.4.25 18:51
@Bramborova píše: Více

Takže obecně, pokud city nemizí i po třech letech, tak se jedná o lásku?
Jinak díky, že jsi tak sdlílná

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
953
30.4.25 20:39

Klidně bych řekla, že o lásku se jedná hned po hormonální smršti. Akorát že je ještě v některých ohledech ulehčena počátečnou fází vztahu. (Což je dobře, protože zvyknout si na nového člověka a sladit své zvyky není nic jednoduché).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová