Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejspíše poblázněné hormony, touha po miminku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.4.12 22:38
Děkuji za radu, ráda vyzkouším a doufám, že u mě též zabare:-)
prižím přesně co píšeš- smutek, lítost, touhu a pocity beznaděje:(…problémy, které řeší mé spolužačky, typu-on mě nechce,kam půjdu na diskotéku,nemám na ty úžasný rifle za 2000kč,atd. pro mě nejsou problémy…nebaví me s nimi trajdat po diskotékách,opíjet se a už vúbec s nimi nesdílím názor, že holky posílený alkoholem jsou ,,in,,…daleko víc mě baví pomáhat mamině s domácností a pomalu žádný kamarády už ani nemám, protože je jednoduše od sebe ,,odháním,,–jsem radši sama,přemýšlím o budoucnosti a oni mají jiný zájmy-zájmy hodné našemu věku,já vím…ale asi jsem trochu někde jinde v myšlení jak moji vrstevníci…
Asi máš pravdu-možná lépe, že se nikdo neozval…:-):-(…Připadám si jak cvok, že jediný co mám v hlavě jsou miminka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.12 22:46
Nejsi cvok, naopak! Máš to v hlavě srovnané líp, než Tvoje vrstevnice - jen holt jinak. Ale to se stává - a hlavně to za pár měsíců může být jinak. Odmaturuješ, půjdeš na VŠ, to je obrovská změna, uvidíš. Budeš mít najednou myšlenky úplně jinde, uvidíš spoustu věcí jinak, zvlášť na medicině.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.12 13:44
To doufám,že mě myšlenky na školu zahltí a nedají mi čas přemýšlet…zatím to ale vypadá tak, že se děsim toho, že se na vysokou nedostanu a myšlenky si spravuji právě přemýšlením nad tím, jaké to asi je být maminkou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.12 10:33
měla jsem to taky tak a vydržela jsem to 5 let 
teď čekáme prcka 
a pravda - neplánovaně a na inženýra nepočkal, takže mi zbyde poslední semestr školy, ale to pořád jde líp než celá a ještě medicína… jdi na školu, najdeš si v tom na nějakou dobu smysl života, bude ti to líto, že nemáš dítě, ale zas budeš vědět, že mu dáš vzdělanou mámu, co bude mít větší šanci ho uživit. a mimi si tě nakonec najde. zní to teď šíleně daleko, ale za pár let se dočkáš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.12 22:27
@Elisaa @LucieŠH
Taktéž se přidávám. Je mi 18 let, za rok maturuji, potom vysoká. Co je u mě asi špatný (ale na jednu stranu i dobrý), že mám krevní mutaci a srdeční vadu, které mě „opravňují“ k tomu, mít miminko dříve. Přítele mám 3 roky stálého. Diskoték jsem si užila a stále užívám až až, nemůžu zase o sobě tvrdit, že jsem vyloženě ten typ, co všechno zažil a už chce jen mimi. (Tohle jsem o sobě tvrdila možná tak před rokem 
). Mám chvíle, kdy mi hormony lítají, že se můžu zbláznit touhou po mimču, ale i chvíle, kdy to tak nějak zvládám. Za to asi vše může to, že jsem dva roky (zhruba) bez HA. A jsem šťastnější! A co si říkám každý den? Buď miminko přijde nebo ne.. Nechávám to osudu, nebráním se mu. Našetřeno máme, byt taky obstaraný, starostlivé rodiče. Rádi cestujeme, hodně jsme toho viděli a vidět ještě chceme, ať s miminkem, nebo bez něj. Já se nijak nechráním, jediné co dělám je, že si tak nějak „počítám“ neplodné dny - kolem MS, kterou mám nepravidelnou. A buď přijde, nebo ne. 
Mám ve svém okolí snad 7 holek, které mají miminko a je jim v rozhraní od 16 do 19 let. A zvládají to - perfektně. Co mi pomáhá na miminko nemyslet je plánování různých výletů, sport, vaření a já nevím co ještě. A pak taky si rozmýšlím kočárky, sleduju různé testy autosedaček, čtu si různé webovky s takovou tematikou. Tak trochu tím tlumím touhu po mimču. A doplňuju si vzdělání 
A taky-jak tu už někdo psal, ráda a ve velkym nakupuju na miminko. Obzvlášt v akcích a slevách
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.12 23:21
@Elisaa Ahoj holka, ptala jsi se jestli někdo zažívá to samé a odpověď určitě znáš - zažívají to dnes a denně holky po celém světě a já k nim patřím taky. Já zázemí v rodičích nemám, zato mám doma přítele, se kterým přes rok žiju ( a který už má na otcovství věk tak akorát ), ale také je přede mnou ještě maturitní ročník a po něm jsem chtěla na vysokou (alespoň dálkově) naštěstí za mě rozhodl náš milovaný parlament a na vejškách se bude zavádět zápisné, místo zamítnutého školného (což vyjde nastejno) a na to já prostě nemám, takže rok školy, pak rok práce, než pořádně vybavíme byteček a našetříme rezervu, svatba a pak hurá na snažení. Však ono to uteče. 
Celé dny však posledních pár měsíců trávím tady na emiminu, pročítáním všech výchovných metod, o látkování, bezplenkovce, sleduju akce na kočárky a pod náma sídlí obchod pro těhulky, tak věčně slintám po skle prodejny. No, nějak to přečkat musíme. Beru prášky a pokud bych je vysadila tak bych měla to rozhodnutí nevzít si ho každý den před očima a na to jsem až moc zodpovědná. Jasně, chápu, taky z toho šílím, ale držím palce, co víc s tím taky dělat, viď? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kiki03
30.8.12 19:19
Taky sem tak moc toužila po miminku, začala sem hlíídat kamarádce syna 2krát tydně a pak se našel vhodný partner a ted máme svou holčičku Takže zkus hlídat někomu malý dítě
- Citovat
- Upravit
Chatlotte
12.10.12 19:05
Ahoj Elis:)
Tak to si můžeme podat ruce;) Jsme na tom stejně, jenže já mám malou ségru 2roky a brášku7 let, takže jsem si je užila od miminka. Hodně lidí mi říká:,,Nevíš do čeho jdeš, to tě přejde" a tak podobně, ale já na rozdíl od nich tohle všechno zažila u nich. Hodně mi to dalo a po miminku toužím stále. Přítele mám, ale je mi 19 a budu maturovat. Hodně lidí mi nejdřív ani nevěří, jak moc miminko chci, nejsem jedna z nějakých nevýrazných holek, vypadám, že ráda chodím po diskotékách apod. (tím nechci aby to znělo namyšleně to vůbec!)Ale v tomhle směru jsem dost rozumná a miminko chci mít až budu schopná jej uživit( moje rodina by mi samozřejmě pomohla) mám úžasnou rodinu:) a taky až budu mít po vysoké škole. To teda není podmínkou, zvládla bych když tak dálkově. Taky mě nebaví popíjení s kamarády po barech apod. Jsem s nimi přes den, ale na nějaké akce atd. už nejezdím, to jen opravdu výjimečně. Pomáhá mi malá ségruš a brácha, hodně je totiž hlídám a když jim vařím večeři, sprcha, pohádky, úkoly, do postýlky apod. připadám si trochu jako,,mamina" a to mě na chvíli utiší moji touhu (:D) Víš co mi řekl jeden dobrý kamarád? Že se za tohle nemáme stydět, jsme prý vyzrálejší než naše vrstevnice, které tancují opilé na stole a sex na veřejných záchodech jim přijde strašně super. Přijdou mi směšné, ale což:) no nevím jak je tvá touha velká ale moje tak, že si často před zrcadlem vyvaluju to moje plochý břicho a snažím se, představit si s rukou na něm jak budu vypadat s bříškem:D už se těším, až ucítím první pohyby,,,kopance":D apod. Takže hlavu vzhůru, nejsi v tom sama:) Měj se krásně a přeji Ti, aby Ti medicína vyšla:)*
- Citovat
- Upravit
13.10.12 11:58
Ahoj holky,
jsem strašně ráda, za to, že jste se ozvaly a já tak vidím, že opravdu nejsem s takovými myšlenkami v 18 letech sama. Musím říci, že teď jsem si našla přítele-každý mě odsuzuje za jeho věk(27). Nikdo ho nezná a soudí. Mám v něm oporu. Imponuje mi je, že vím, že se o mě postará, že už to není kluk, který má v hlavě jen diskotéky a kamarády, že už má úplně jiný cíle-kterých se úspěšně daří dosáhnout. Touha po miminku mě krapet přešla-no nebo jinak, po miminku toužím stále stejně, ale upřímně jsem ve stádiu, kdy si nedovedu představit dělat vysokou školu a při tom být dobrou maminkou pro malého raubíře-školka, škola… Děsí mě myšlenka, že pokud se dostannu na medicínu, tak dalších 6 let si mohu o miminku nechat jen zdát, neboť opravdu nezvládnu dělat medicínu a pečovat o mimčo(jestli vůbec zvládnu jen tu medicínu) … Moc závidím Chatlotte: mít malého sourozence-hned bych to brala. Strašně by mě bavilo kolem něho běhat atd.. Já jsem měla ještě do nedávna spousty malých dětí na hlídání-každý mi říkal:,,Však počkej, ona Tě ta touha přejde" no a místo toho se ještě prohlubovala. Bohužel, teď už jsou všechny velký, přede mnou maturita, takže mě to táhne čímdál víc mít vlastní 
Musím říci, že občas jdu na návštěvu k tetě, které jsem od malička hlídala holčičku(teď jí jsou dva roky) a odcházím totálně vyčerpaná s myšlenkami, že NIKDY nechci dítě 
Tohle je doslova a do písmene,,spratek,,–omlouvám se za oslovení, ale jinak to nazvat nejde. Nemá žádnou výchovu, je nechtěná, takže to podle toho vypadá-opravdu jí lituji. JInak po oblečkách na mimi koukám-mám i kočárek vybraný:-D, ale netroufám si nic koupit-koukat na to ještě doma, tak už se asi zbláznim 
ještě jednou moc děkuji za Vaše ohlasy a omlouvám se, že odepisuji až teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chatlotte
13.10.12 13:00
Eliss, no vidíš ale zase až dostuduješ, budeš mít kvalitní vzdělání a pravděpodobně kvalitní práci a miminko se s tebou bude mít báječně:) držím pěsti, měj se krásně:))
- Citovat
- Upravit
15.10.12 09:27
No vidíš, mě je 26. Mám po škole, pracuji, dlouhodobý vztah, teď doděláváme bydlení… ideální čas, řeklo by se. Jenže partner nechce a jak mi několikrát řekl, tak by mít děti ani nikdy nemusel. Pořád se vymlouvá na to, že nemáme peníze a že máme času dost Nutit ho k něčemu? To fakt ne, akorát bych na to doplatila já. Čekat jestli se k nečemu rozhoupe? To bych se nemusela dočkat taky nikdy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.12 18:47
Tak to Ti na jednu stranu závidím věk a podmínky, ale opravdu nevím, jak bych si já na Tvém místě poradila s partnerem… Třeba to je na něho moc narychlo a musí si tu myšlenku na miminko nějakou dobu nechat projít hlavou Nakonec Tě třeba překvapí Je to chlap, jako každý nejspíše potřebuje čas k uvědomění si, že přichází další krok budoucnosti Držím palce ať mu to netrvá moc dlouho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lucy12345
16.10.12 10:50
Ahoj, mně je 23, od 17ti mám „mateřské pudy“, přítele mám stálého skoro 6 let, oba bychom miminko moc chtěli a kdyby to šlo, tak už se snažíme. tenkrát v 17ti jsem věděla, že je to NAPROSTO nereálné, pokud chci žít jak já, tak i moje dítě na nějaké úrovni. teď už je to trochu horší, protože jsem ve 4. ročníku na VŠ, a říkám si, že už jsem aspoň Bc., že bych nějakou práci našla, škola mě nebaví, nenaplňuje a chodit tam je pro mě utrpení. navíc je to tak šíleně náročný, že nevím, jak to vůbec zvládnu. na druhou stranu - přítel má v práci dost málo peněz, navíc splácí dluh, bydlíme u rodičů v jednom pokoji a našetřeno nemáme nic. takže celkově vyhlídky na hypotéku, svatbu atd..jsou v nedohlednu 
hold se nedá nic dělat, musím „držet“ a dostudovat, to jsou ještě dva roky pak aspoň nějakou dobu pracovat abych měla nárok na mateřskou a nějakou praxi. ničí mě to, ale vím, že to tak musí být. ale přijde mi ta doba do snažení nekonečná. takže nejsi sama, co myslí pořád na mimi. držím palce 
(zapomněla jsem dodat, že mám o 12 let mladšího bráchu, takže opravdu vím, co to je. a brigádně chodím hlídat jednoho klučinu)
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
