Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám pár hypotetických dotazů. Zúčastnila jsem se pár diskuzí a tak mne toto napadlo. Jak byste reagivali, kdyby jste zjistili, že nejste biologickými dětmi svých rodičů? Možností je hodně. Od těžkých kalibrů, jako je
„na tajňačku výchova cizího dítěte“, přes legální adopci, po nevěru vaší matky…
1.) Kdybyste zjistili že jste adoptovaní, pátrali byste po svých bio rodičích?
2.) Kdybyste zjistili, že váš otec není váš bio otec, pátrali byste?
Hodně se dneska řeší otázka dárcovství gen. materiálu. Tedy spermatu a vajíček. 3.)Kolik z vás by chtělo pátrat po dárcích, přesto že byste věděli, že jste chtěné dítě těch „vašich“ rodičů?
Vycházím z jiné diskuze na toto téma, kde se až pateticky řeší CO BY, KDYBY… a jestli dětem říkat, že pochází z darovaného vajíčka…
Odpovím prve tedy sama za sebe, protože jako matku (navíc svobodnou) jsem nad tím uvažovala už mnohokrát. Jako dítě, jako puberťák i jako čerstvá matka…
A mé odpovědi jsou ne, ne a ne. Nechtěla bych vědět, kdo jsou lidé, kteří mě sice počali, porodili, ale odložili. Bez výčitek nebo zášti. Genetika je kouzelná věc, ale nemůžu si na ni sáhnout, že? Na moji maminku, která mě vychovala, si sáhnout můžu. Proto mě zajímá ona, ne genetický materiál. A biologický otec? No co je mi po něm, když se o mě nejspíš nezajímá (možná neví o moji existenci), ale spíše mne zajímá ten táta, kterej mě učí lumpárnám
…
Jiná kategorie jsou asi lidé, kteří vyrůstají např. v dětských domovech a kořeny, byť nebiologické, nemají žádné
…
Můj ex žil v DD a své biologické rodiče poznat nechtěl. Pak se o matce z papírů dozvěděl, ale dál nepátral. Prostě to pro něj RODIČE nebyli, když ho nechali v děcáku..
@JuriskaMa
Musím se tě zeptat, jsi takovéto dítě, že máš takové jasno? Já ne a proto nemůžu s jistotou říci, jestli bych to chtěla vědět
.Nyní si myslím, že bych to vědět nechtěla, protože prostě v té situaci nejsem, ale ruku do ohně za to dát nemůžu, protože člověk reaguje na vzniklou situaci, ne na situaci, která nikdy nenastala.
Při třetí otázce tam snad můžu řící ne, protože si myslím, že bych se o tom ani nedozvěděla. A i kdyby ano, spermie nebo vajíčko pro mě neznamenají ještě člověka, je to pouhá buňka, nic víc.
Po dárcích embryí bych nepátrala, kdybyhc byla adoptovaná(což nejsem), tak bych možná hledala, v rámci možností, ale máma by pro mě byla pořád máma. otec, svého otce jsem nepoznala, odešel, když mi byl rok, a nepátrám, jelikož je jiné národnosti, z jiné kultury, z jiného světa, který mě popravdě spíš děsí. Kdyby to byl Čech, nejspíš bych se snažila ho najít, pokud bych měla nějakou stopu.
@JuriskaMa já myslím, že kdo není adoptovaný nemůže to říci. Setkala jsem se s příběhy, kyz ty děti nějak cítily, že jsou trochu jiné..a ulevilo se jim, když zjistily, že opravdu mají kořeny jinde a že tím to je.
Takže za mě ano, po bio rodičích bych asi pátrala.
U 2. otázky těžko říct, to by asi hodně záviselo od situace..možná by mi stačilo matčino vysvětlení kdo a co to byl..
a to 3. fakt netuším a ani netuším, zda bych to já svému dítěti chtěla někdy říct.. To by bylo asi hodně dlouhé přemýšlení..
Tady asi nejde pouze o otázku adoptovaných dětí. Já např. adoptovaná nejsem, jen jsem v pubertě náhodou přišla na to, že můj taťka není můj biologický otec. A musím říct, že to byl šok. Pro dítě je to rozhodně citlivé téma a je lepší o tom mluvit než dělat tajemství. Jen to blbne hlavu protože jsem stejně měla pocit, že tu něco nehraje.. Jinak biologického otce jsem kontaktovala až dlouho poté. Bála jsem se. Po svém rozvodu jsem ale měla pocit, že si musím dát tyto věci do pořádku. Kontaktovala jsem ho. Nikdy sice nebudeme mít takový ten pravý taťkovsko-dceří vztah ale alespoň o sobě víme.
@JuriskaMa to ze muj otec neni muj biologicky otec, jsem vedela od malicka. A sveho biologickeho otce jsem si pak nasla. A bylo to fajn, ale v kontaktu uz skoro nejsme..
@JuriskaMa Ahoj,tak ja jsem adoptovana a nikdy jsem nemela pocit ze bych mela nebo chtela hledat sve bio „rodice“,(ty uvozovky proto, ze ten nazev rodice mi k tomu nesedi),protoze rodici dle meho nazoru jsou jen lide kteri vas vychovali.Mam to stesti ze mam rodice a i kdybych treba nasla ty co me splodili tak by to pro me byli uplne cizi lide, takze tak to je muj nazor, ale chapu, ze nekdo tu potrebu mit muze je hledat. ![]()
Nebyt muj otec mym otcem, asi bych toho bio hledala, ale ne nejak silene. Vzbudilo by to ve me nadeji, ze bio nebude takovy hnup jako ten muj.
Ale nejak jsem si jista ze jsem mych rodicu
Potřeba hledat může být větší tam, kde to nefunguje, je nespokojenost, neco chybi apod. Určitě nejen tam, ale řekla bych hlavne u deficitu.
1)ano 2)ano 3)ne, tak to bych nepatrala určitě, ale první dvě otázky ano.
Mě by to hlodalo, chtěla bych znát pravdu, takže bych po ní pátrala.
Ani já ani moje sestra nic takového řešit nemusíme, já jsem viditelná kopie otce a když přiberu, tak mamky a segra zas otce
.
No a moje děti jsou všichni, jak kdyby svému taťkovi vypadli ze zadku, mají jeho úsměv, z profilu se podobají jemu všichni tři nebo jeho rodině, prostřední je ještě k tomu i kopie moji mamky, takže tady nikdo pátrat nemusí stačí se podívat do zrcadla a na fotky a ví čí jsou.
Příspěvek upraven 08.03.15 v 06:53
Děti jsou z darovaného „materiálu“ a vědí to. Jeden z faktorů zdravotní problémy a lékař, druhá zvědavost, co kdyby, kdyby…
Moje polovička nikdy neviděla svého otce - snad se narodil a už spolu nežili a doposud se s ním nesetkal a ani tu touhu nemá.
pravdepodobne, myslim si, ze by mi to nedalo a zajimalo by me, jak by oni biologicti rodice vypadali atp., proste prohlidnout si, kdo me stvoril, ale zadne fanaticke hledani by to asi nebylo, porad by byli mymi rodici ti, co me vychovali
ale to je pohled z pozice, kdy vim 100%, ze mi rodice jsou mi rodice se vsim vsudy ![]()
Ahoj manžel je adoptovaný a rodice bio fakt hledat nechce byl tyrany 4 roky a tedka si říká ze když je najde tak zjistí že se ma dobře a už se jich nezbavil. Neměli o něj zájem tak to neřeší. Jeho sestra je jeho biologickou sestrou adoptovala jr stejná rodina a taky nemá tu touhu.