Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Postgraduál a atestaci. Šlo to, ale jsem ráda, že to mám za sebou. Na atestaci jsem se učila denně, skoro rok, s většíma dětma ( 1. a 2. třída). Na postgraduál ne - to asi 2 měsíce s miminem (5m) na státnice, pak jsem smolila disertačku, asi půl roku nebo rok ( to už jsem raději zapomněla).
@Lama Lama tyjo, tak medina, to je úplně jiná kapitola, to je těžký i bez dětí (jde o medicínu, že jo?
)…Já jdu na ekonomku…
@robatko23 píše:
@Lama Lama tyjo, tak medina, to je úplně jiná kapitola, to je těžký i bez dětí (jde o medicínu, že jo?)…Já jdu na ekonomku…
no, ale medicína byla na pořadu dne ještě před dětmi.
Hodně záleží na oboru a jeho náročnosti. Důležitá je ochota rodiny zastat tvou práci. Já se naučím něco max do deseti do večera, pak už ne, to si raději přivstanu ráno. Takže když jsem se o víkendech a odpoledne učila, tak jsem se fakt jenom učila a děti/jídlo/prádlo/úklid zajišťoval manžel. Stejně tak, když jsem byla ve škole. Jo a dost mi taky pomohl částečný úvazek v práci (0,5, později 0,75). Denně jsem se teda fakt neučila, jen ve zkouškovém. Nejdéle na jednu zkoušku 4 dny. Přes semestr jsem psala o víkendech seminárky, těch jsme měli dost.
Když jsem začínala, měly děti 9, 7 a 4 roky.
Studuji už osmý rok, příští rok končím. Na začátku měla mladší dcera 2 roky, starší šla do první třídy. Mezitím jsem měnila práci, což pro mne bylo náročnější než děti. Začínala jsem Bc, potom jsem šla na Mgr a teď dodělávám malý i velký doktorát současně, k tomu mám plný (ale flexibilní) úvazek. Jde to, ale není to jednoduché. Teď už jeto snažší, protože jsou děti větší, obě jsou na druhém stupni, proto jsem se rozhodla pro oba doktoráty současně, dřív by to nešlo. Ale poslední rok nevím, co je to volný čas, žene mě představa, že v květnu to skončí. Co mě ovšem děsí je, že státnice budu mít cca. týden od sebe. Prodlužovat kvůli tomu nechci, proto bych ráda dokončila rigo i dizertaci o dost dřív a po vánocích se pomalu začala učit. Zatím mi še nějak vychází, ale vůbec to není jednoduché.
Za mě nejdůležitější je podpora rodiny, hlavně trpělivost manžela a hlídací babičky a prostě neprokrastinovat, vše se snažím mít hotové dlouho před termínem…ale to mě naučil čas a prokrastinace na začátku studia. A taky neřeším špatné známky z testů, prostě chci projít, protože znám své limity.
Ano. Doplňující studium na 2 roky. 4 dny v týdnu jsem pracovala, pátý chodila do školy. V pátek večer uklízela, prala, vařila a v sobotu ležela v učení. K tomu 2 děti na prvním stupni ZŠ. Zvládla jsem to, ale bylo to náročné. Je mnohem lehčí studovat denní studium bez dětí.
@robatko23 jak tu někdo píše hrozně moc záleží na škole, oboru a jak je studium koncipované. Studuju na RD, k tomu mám pidi úvazek, pro dítě mám hlídání jen v nejnutnejsich pripadech, když si ho nemůžu vzit na zkoušku. Nějak se to zvládnout dá, ale musíš obětovat volný čas, který bys využila jinak (třeba cvičení, koukani na tv, zařizování bydlení apod.). Na druhou stranu beru studium jako takový malý únik od prcka a mám na studium čistou hlavu, narozdíl od spolužáků, kteří chodí do práce. Jinaknse kazdy den rozhodne neucim. Vetsinou jen pred zkouskou a to podle narocnosti. Dost casu zaberou seminarky a domaci ukoly. Ucim se po nocich vetsinou od 21 do pul noci, ale takhle bych se ucila i kdyz bych chodila do práce. A ano, denni studium bez deti je oproti dalkovemu s dermi brnkacka. Takže já studium doporucuju, ale musíš být ochotná kvůli tomu něco obětovat. Držím palce ![]()
@Novire máš úžasného manžela.
Já studovala s dětmi VOS, byla jsem sama s dětmi. Teď se chystám na VS, partnera mám a mám tušení, že to bude horší.
Já jsem studovala s jedním školkovým a s druhým miminem. Studovala jsem všeobecnou sestru (BC.) Každá sobota..od rána do večera. Plus praxe. Fajn byla ta socializace mezi dospělé.. méně fajn bylo..že pravidelně na zkouškové byly děti nemocné.. zákon schválnosti. A psaní různých seminárek, následně bakalářky.. šlo často na úkor mladšího.. i když jsem ho měla většinou u sebe.
@robatko23 prosím o anonym - osobní info
Já to tedy nedala… Dítě se mi narodilo ve 2. ročníku Bc. studia a prestože mi škola umožnila individuální studijní plán nedala sem… Lituju, že jsem školu raději nepřerušila a pak se nevrátila… Byla jsem ten první rok, že všeho tak " vyplesklá„,dítě nespalo ani v noci ani přes den, do toho hlídání dítěte 0, manžel neustále v práci, bydleli jsme v " mini“ bytě, kde se nedalo ani nikam " zalést… Dopadlo mě to tak, že jsem dobrovolně studium ukončila ( jinak by mě vyhodili) a už se k němu nevrátila… Přitom, když bylo dítěti rok - začalo se všechno srovnávat, když 2 - byl už krásně samostatný a s tím dvouletým, už bych si to dokázala představit, ale bylo už pozdě…
Takže za mě to chce zvážit všechny možnosti a pečlivě promyslet.
![]()
První dítě po prváku, pak rok pauza a 2. se mi narodilo 2 dny po promoci.
5 let magisterské, prezenčně. Byl to záhul, hodně pomohly babičky a když nemohly, tak slečna na hlídání.
Jasné…mě šlo spis o to uceni mezi zkouškovým obdobím, je mi jasný, že zkouškový je mazec a denodenní učení. Já školu mám jednou měsíčně, takže to je úplně v pohodě. Spíš ta příprava doma, když se zrovna nejedná o zkoušky, kolik zabere času, no… ![]()