Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nemám energii na děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.6.23 20:12
Upřímně. Vysavače energie bych nahlásila na tolik aktivit, kolik finance snesou.
Dále, neexistuje, aby muž, který má tři děti, nefungoval doma.
To prostě není možné.
Někoho, kdo ti občas přijde do domácnosti, máš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
24.6.23 20:15
Presne proto jsem chtela mit maximalne 2 deti, abych je zvladla v pohode porodit, uzivit a vychovat.
- Citovat
- Upravit
24.6.23 20:18
@Anonymní píše:
Asi se mi tu vysmějete, co bych jako chtěla, ale já to mám jako vypovídání se. Jsem na mateřské se 3. dítětem, nyní má rok. Vstávám v 6 a od rána jedu kolečko povinností, starší vypravit a odvést do školky, uklidit, uvařit, zabavit nejmladší, odpoledne kroužky nebo zabavit všechny, do toho vleklá rekonstrukce bydlení a zahrady. Taková klasika. Nejstarší je šílený vysavač energie a já čím dál častěji prostě nemůžu. Vůbec nevím, jak to všechno skloubit, abychom přežili prázdniny, aby oni byli zabavení a já nepadala na pusu. S pomocí manžela a babiček příliš počítat nejde, mají všichni svou práci a jiné aktivity. Nejstarší dítě neustále, ale úplně neustále potřebuje někde s někým být, ale výlety ani aktivity se mnou ho nebaví, jenom prudí kdy pozveme koho na návštěvu a kam půjdeme…já mám uplne osypky z dalších akcí.Nejsem introvert, ale že bych denně obvolávala 8 kamarádek, to opravdu ne. Je mi to i trapné, s kým si rozumím já, s jejich dětmi si nerozumí mé a domlouvat se s někým napůl cizím, aby bylo dítě spokojené, to je mi pořád dokola hloupé. Vždy jsem měla plno energie na výlety a aktivity a teď, jenom si představím, jak nejmladší jenom řve, prostřední do zblbnutí „hlad, žízeň, horko, bolí nohy“ a nejstarší prudí, tak se mi ani nechce s nimi nic dělat.
Manžel do mě ryje, proč to a proč tamhleto, ale ve výsledku s nimi nikdy nikde nebyl. A pro mě třeba jít s nimi i na blbé koupaliště je prostě na odstřel - jednak neustále všechny hlídat, stejně pořád jen hledají důvody ke kňourání a visí mi na zádech, nebaví to nikoho a druhý den poslouchám, jak nikam nechodime a jaká je nuda. Vůbec nevím, kde mám pořád brát energii, abych se jim s radostí věnovala a měli jsme doma pohodu. Děti jsou všechny strašně živé, hlučné, nic je nebaví dýl než pár minut. Rodina mě nenaplňuje a já nedokážu naplňovat ji, bohužel pro mě je to momentálně spíš hora povinností a hluku, denně mě bolí hlava a mám chuť se rozběhnout proti zdi, abych už neslyšela další maaamiii.
3 děti jsou pro většinu lidí na budku. Hodně dětí si pořizují spíš ti, kterým právě tenhle celodenní vřískot vyhovuje, no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.23 20:18
@Anonymní píše:
Ale nikdo si na osud nestezuje. Tohle je bohužel už volba obou manželů. Ne jen moje. Dítě je obou, ne? Sama nejsem s potratem úplně ok, ale v tomhle případě jsem byla hodně nalomena. Věděla jsem, že to bude vypadat takhle a nejsem na to stavěná. Nevím, co by dělal manžel. Asi už by mě nikdy nechtěl vidět. Ty máš na všechno takový jadrný názor. Všechno prostě nejde rozhodnout bouchnutim do stolu. Manžel s mou sterilizací zásadně nesouhlasí, já zase vím, že pokud i přes důkladnou ochranu ještě někdy otehotnim, nedopadne to dobře. A co mám dělat? Sobec jsem já nebo on? Tohle přece nejde jednoznačně rozlousknout nějakým jedním příspěvkem na netu.
Sobec nebo ne, on je evidentně nefunkční partner. A to dost výrazně.
Mimochodem, máte tři děti a víc jich nechcete.
Proč si myslíš, že on má sebemenší právo mluvit do tvojí sterilizace? Týká se ho to jen do té míry, že se někdo během operace a rekonvalescence musí postarat o děti. To je vše.
Pokud byste měli dohodnuté 4 děti a ty bys to udělala, tak je to věc jiná, ale v této situaci je to jen a pouze tvoje věc.
A pokud si on myslí něco jiného, tak je to kromě nefunkčního partnera i tyran.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.23 20:35
@Sany80s píše:
Sobec nebo ne, on je evidentně nefunkční partner. A to dost výrazně.
Mimochodem, máte tři děti a víc jich nechcete.
Proč si myslíš, že on má sebemenší právo mluvit do tvojí sterilizace? Týká se ho to jen do té míry, že se někdo během operace a rekonvalescence musí postarat o děti. To je vše.
Pokud byste měli dohodnuté 4 děti a ty bys to udělala, tak je to věc jiná, ale v této situaci je to jen a pouze tvoje věc.
A pokud si on myslí něco jiného, tak je to kromě nefunkčního partnera i tyran.
On dětí chce víc, já ne. Dohodnutý přesný počet jsme neměli. Nehledě na to, že takovéto naivní dvacetileté „chci xy dětí“ je dost mimo realitu potom v té rodině. Muž si myslí, že má právo o tom rozhodovat stejně jako já, protože jsme manželé, je to věc obou. Ne, že je to moje tělo. Pokud bych šla na sterilizaci za jeho zády, pravděpodobně to pro něj bude věc, kterou dlouho, možná nikdy neprekousne. Možná bychom se i rozešli. A já se třemi dětmi sama na krku? Tak to fakt ne. Věř, že velmi často přemýšlím, jak tohle rozseknout. 
- Citovat
- Upravit
24.6.23 20:47
@Anonymní píše:
On dětí chce víc, já ne. Dohodnutý přesný počet jsme neměli. Nehledě na to, že takovéto naivní dvacetileté „chci xy dětí“ je dost mimo realitu potom v té rodině. Muž si myslí, že má právo o tom rozhodovat stejně jako já, protože jsme manželé, je to věc obou. Ne, že je to moje tělo. Pokud bych šla na sterilizaci za jeho zády, pravděpodobně to pro něj bude věc, kterou dlouho, možná nikdy neprekousne. Možná bychom se i rozešli. A já se třemi dětmi sama na krku? Tak to fakt ne.
Tak za prvé, dohodnout na počtu dětí je právě velmi dospělé. Žádný muž ani manžel, nemá právo rozhodovat o těle toho druhého. To je šílené, absurdní, naprosto nechutné a dost možná někde na úrovni uvažování sociopata.
Ale jestli ti záleží na tom, aby se s tebou takové zvíře nerozvedlo, tak hodně štěstí tobě a tvým dětem.
Uvědomuješ si, že doma akceptuješ někoho, pro koho jsi majetek a ne člověk?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.23 20:47
@Anonymní píše:
On dětí chce víc, já ne. Dohodnutý přesný počet jsme neměli. Nehledě na to, že takovéto naivní dvacetileté „chci xy dětí“ je dost mimo realitu potom v té rodině. Muž si myslí, že má právo o tom rozhodovat stejně jako já, protože jsme manželé, je to věc obou. Ne, že je to moje tělo. Pokud bych šla na sterilizaci za jeho zády, pravděpodobně to pro něj bude věc, kterou dlouho, možná nikdy neprekousne. Možná bychom se i rozešli. A já se třemi dětmi sama na krku? Tak to fakt ne.
Pan manžel by plodil, ale starat se tak, aby z toho matce nehrabalo, to už ne. Na tohle jsem celkem alergická.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.23 20:51
@eva1985aa píše:
3 děti jsou pro většinu lidí na budku. Hodně dětí si pořizují spíš ti, kterým právě tenhle celodenní vřískot vyhovuje, no
Nebo ti, kterým jsou ty děti ukradené a mladší pověsí na krk starším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.23 20:54
@Anonymní píše:
Ale nikdo si na osud nestezuje. Tohle je bohužel už volba obou manželů. Ne jen moje. Dítě je obou, ne? Sama nejsem s potratem úplně ok, ale v tomhle případě jsem byla hodně nalomena. Věděla jsem, že to bude vypadat takhle a nejsem na to stavěná. Nevím, co by dělal manžel. Asi už by mě nikdy nechtěl vidět. Ty máš na všechno takový jadrný názor. Všechno prostě nejde rozhodnout bouchnutim do stolu. Manžel s mou sterilizací zásadně nesouhlasí, já zase vím, že pokud i přes důkladnou ochranu ještě někdy otehotnim, nedopadne to dobře. A co mám dělat? Sobec jsem já nebo on? Tohle přece nejde jednoznačně rozlousknout nějakým jedním příspěvkem na netu.
Podívej, ale manžel prostě nemůže být hrozně zásadový protipotratář, ale tím skončit a nadále to nechat vyžrat kompletně tebe.
Já mám taky tři děti, všechny teda plánované, aktuálně necelých 9, 7 a 3 roky (asi podobné rozestupy, jako máš ty?). Ale šla jsem do druhého a pak do třetího jen proto, že jsem si už na prvním odzkoušela, že manžel opravdu funguje jako otec na stopadesát procent. Jinak bych do toho nešla.
Jako jít se třema takto malýma dětma sama na koupaliště, to bych nedala, a že já už si s nima troufnu leccos. Výlety se třema dětma, kór někam do davu, to je prostě práce pro dva lidi a oba mají co dělat.
Jediné řešení tvojí situace (kromě „zatnout zuby a vydržet“, což je stejně to hlavní) je prostě vysvětlit manželovi, že si udělal tři děti a prostě musí máknout taky. Pokud toho není schopen, tak to aspoň vykompenzovat finančně a pořídit ti paní na úklid/na hlídání, co ti párkrát týdně odlehčí.
Ty starší děti nejsou celý den ve školce proč?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.23 21:08
Ještě dodám, že to je přesně můj manžel, chtěl by třetí, ale to by se musel ještě víc zapojit.. štve mě to, protože bych třetí taky chtěla, ale sílu už na to nemám. Naopak kámoška, jejíž manžel se zapojuje až až, tak o dalším nechce ani slyšet. Prostě ono dělat děti je hezké, starat se už horší.. 
Takže zakladatelko, deleguj, co to jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.23 21:12
@Anonymní píše:
On dětí chce víc, já ne. Dohodnutý přesný počet jsme neměli. Nehledě na to, že takovéto naivní dvacetileté „chci xy dětí“ je dost mimo realitu potom v té rodině. Muž si myslí, že má právo o tom rozhodovat stejně jako já, protože jsme manželé, je to věc obou. Ne, že je to moje tělo. Pokud bych šla na sterilizaci za jeho zády, pravděpodobně to pro něj bude věc, kterou dlouho, možná nikdy neprekousne. Možná bychom se i rozešli. A já se třemi dětmi sama na krku? Tak to fakt ne.
Vždyť o té sterilizaci nemusí vůbec vědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.23 21:13
Moje máma nás měla tři. Táta měl jasno ve své poměrně jasné a jednoduché filosofii, že domacnost a potomci není jeho starost. My tedy nebyli za sebou a uměli se zabavit jak samy, tak společně. Ale byla unavená, uvařila, vyprala, upekla, uklidila, bylo vidět, že ji to fakt nebaví, že to dělá, že musí. Ani jídlo nenazdobila, neměla energii si s námi povídat nebo hrát. Tenkrát nebyly pro děti takové možnosti zábavy. Míč nebo kolo a ven za kamarády. Radu žádnou nemám, zažila jsem to. Snad až i ten nejmenší půjde do školky a ty do práce, že vydržet do té doby a děti ráno vypravíš a uvidíš je až pozdě odpoledne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.23 21:15
@terien píše:
Vždyť o té sterilizaci nemusí vůbec vědět.
Ne? O několikadenní hospitalizaci a jizvě po laparoskopii se vůbec nedozví 
- Citovat
- Upravit
24.6.23 21:16
@Anonymní píše:Úplně jednoduše bych skočila do postele s bolavou plotýnkou a ať si to pan manžel vyžere pěkně sám, aspoň 10 dní. Ono ho to plození rychle přejde. Řešení je někdy velice jednoduché.
Asi se mi tu vysmějete, co bych jako chtěla, ale já to mám jako vypovídání se. Jsem na mateřské se 3. dítětem, nyní má rok. Vstávám v 6 a od rána jedu kolečko povinností, starší vypravit a odvést do školky, uklidit, uvařit, zabavit nejmladší, odpoledne kroužky nebo zabavit všechny, do toho vleklá rekonstrukce bydlení a zahrady. Taková klasika. Nejstarší je šílený vysavač energie a já čím dál častěji prostě nemůžu. Vůbec nevím, jak to všechno skloubit, abychom přežili prázdniny, aby oni byli zabavení a já nepadala na pusu. S pomocí manžela a babiček příliš počítat nejde, mají všichni svou práci a jiné aktivity. Nejstarší dítě neustále, ale úplně neustále potřebuje někde s někým být, ale výlety ani aktivity se mnou ho nebaví, jenom prudí kdy pozveme koho na návštěvu a kam půjdeme…já mám uplne osypky z dalších akcí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.23 21:17
@EEKK píše:
Moje máma nás měla tři. Táta měl jasno ve své poměrně jasné a jednoduché filosofii, že domacnost a potomci není jeho starost. My tedy nebyli za sebou a uměli se zabavit jak samy, tak společně. Ale byla unavená, uvařila, vyprala, upekla, uklidila, bylo vidět, že ji to fakt nebaví, že to dělá, že musí. Ani jídlo nenazdobila, neměla energii si s námi povídat nebo hrát. Tenkrát nebyly pro děti takové možnosti zábavy. Míč nebo kolo a ven za kamarády. Radu žádnou nemám, zažila jsem to. Snad až i ten nejmenší půjde do školky a ty do práce, že vydržet do té doby a děti ráno vypravíš a uvidíš je až pozdě odpoledne.
No, právě to nechci. Sice jsem byla jedináček, ale taky se mi nikdo nikdy nevěnoval, celý dny jsem si sama kreslila, na výlet se jelo mozna tak 3× za dětství do zoo? 
Takže to vědomě překonávám, ale na úkor sebe no.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
