Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
no tohle mi taky nepřijde jako normální dospělé jednání dvou chlapů. Předpokládám, že u piva se něco takového občas probere, ale pochybuji, že každý chlap na tom až takhle ujíždí a ještě před vlastní ženou.
V každém případě, pokud už proběhl rozhovor, že je ti to nepříjemné a vadí ti to a nic se nezměnilo, tak bych manželovi začala dělat to stejné. Půjde na stryptíz, jdi taky. Začne hodnotit ženské a jejich kozy, hodnoť to stejné nebo začni hodnotit nějakého kolegu v práci (jak má dokonalý zadek a vypracovaný hrudník a že by sis dala říct jednu rychlovku na kopírce atd.
)
Myslím, že tvůj manžel rychle obrátí.
Já červenám i při slově „kalhotky“, takže já bych to nerozdejchala. Na druhou stranu má manžel zakladatelky pravdu, je to kamarád, kterej jim pomáhá a je holt takovej.
Pro mě by bylo nejdůležitější, co si o tom myslím manžel. Pokud nad těma kecama mávne rukou, a na žádnej striptýz by s kamarádem stejně nešel, ať si klidně tlachaj, známe ty chlapský silácký řečičky.
Pokud po těch křehotinkách mlsně pokukuje, vadilo by mi to hodně.
Každopádně bych se manželovi snažila vysvětlit, že by se o ženách měl přede mnou aspoň on bavit slušně, že tě to uráží.
On nad tím opravdu doma vždycky jen mávne rukou a říká, že je prostě takovej a že ho tak musím brát.Na striptýz by snad nešel, oni spolu nikam na „pářky“ moc nechodí, jen občas na nějký firemní akce.
Něco podobnýho jsem si prožila, né s kamarádem, ale s kamarádkou (bývalou přítelkyní), o to to bylo pro mě horší. Nutno teda dodat, že to bylo v daleko menší míře, než píšete vy dvě a jen po telefonu, nejlépe kolem osmé hodiny večer, chtěla rady s počítačem apod. třeba na 20 minut. Udělala to asi třikrát a já myslela, že vyletím z kůže. Domlouvání nepomohlo, vysvětlování, jak moc mi to vadí a jak mě to zraňuje, taky ne,.. on měl prostě pocit, že je to normální, že potřebuje pomoc, a že to kamarádi dělají. Nakonec taky pomohlo nenápadně pokecat po večerech s kamarády chlapi, aby viděl jaké to je. Poradila mi to psycholožka jako poslední řešení, když nezabere otevřený rozhovor. Šla jsem na to hodně nenápadně. Aby neměl dojem, že je to hrané. Po čase, pomaloučku, vklidu, bez emocí, nepřehnaně, jak je z toho cítit opravdovost, je to efektnější, než deset přehnaných frází.
Podotýkám, že můj manžel je hodnej, mouše by neublížil, jen je někdy extra natvrdlej a naivní jak puberťačka. Potřeboval nakopnout.
LadyTommy píše:
Ahoj,já teď zažívám trochu podobnou situaci. Nastěhovali jsme se s přítelem do vilové čtvrti. Zjistili jsme, že v novém domě je spousta závad a tak se tu všechno reklamuje, překopává. Tento problém má více lidí, všem ty domy postavily špatně. Začal k nám chodit soused a začali to s přítelem řešit. Což je fajn, navzájem si pomůžou a tak.
Ale už to začíná přerůstat. Soused volá klidně v 1 v noci, že nemůže spát, pravidelně volá v 10 večer, ráno v 7… Chodí tady několikrát denně, dokonce o víkendech, ve státní svátky. Je mi to nepříjemné, ale přítel mě odbývá vždy jen slovy „že mu soused pomáhá“.
Zrovna včera večer jsem dělala večeři, máme prosklenou celou jednu zeď do zahrady. Bylo už šero, já jsem byla jen v kalhotkách a tričku, přítel byl v patře… A najednou mi skrz dveře do zahrady vlezl do domu soused. Bez ohlášení, bez zaklepání, celý v černém, vyděsila jsem se k smrti, než mi došlo, kdo to je…
Debil se nemohl doklepat (ještě nemáme zvonek) a nenapadlo ho přítele prozvonit, takže i když máme na brance kouli, tak si ji přelezl a jen tak si vlezl do domu…
Taky nevím, co dělat! Příteli jsem to říkala tisíckrát. Ten se snaží, vypíná si zvonění a snaží se s ním volat, když nejsem doma a záležitosti s ním vyřizovat, když nejsme spolu. Ale soused k nám prostě pořád leze. Jdeme třeba na procházku se psem a on nás vidí z okna, tak okamžitě vyleze a přidá se k nám.
Nejsem moc hádavý typ, ale už jsem se jednou naštvala a řekla mu, že je u nás furt a že mi to leze krkem… A on? Vysmál se mi…
Tak to by mě z toho asi švihlo, kdyby takhle lezl k NÁM domů jak do JEHO domu.A ještě když jsi mu o tom řekla a on se vysmál
![]()
Tak to mi nepříjde moc dospělé.Mě by to celkem uráželo.Myslím že bych jeho kamaráda jednou pro vždy naučila chovat se ve společnosti ženy.Po druhé by na návštěvu nepřišel.
Zrovna tady zase přilezl s přítelem a volá na mě, jestli zas nejsem v negližé… Zabouchla jsem se do ložnice, už na něj nemám nervy ![]()
Tak na něj houkni že nejsi. Že je takový vedro, že jsi nahá. To bych udělala já ![]()
Mě přijde, že to je tak nějak normální, ale dost jasně bych sdělila, ať se tak baví o čem chtějí, ale ne předemnou.
Můj muž má taky spoustu kolegů (neštěstí je, že většina starších než on a buď zadaných, ale bezdětných, případně nezadaných bezdětných)… a párkrát jsem s nima seděla někde v hospodě a fakt neee. Jsem ráda, že se o mě můj manžel vyjadřuje jako o své ženě, nebo manželce (neříká mi stará, mladá, matka, prcina atd. což většina jeho kamarádů používá) a ten zbytek prostě ignoruju… Že sem tam zhodnotí babu kolem které projdeme a ještě mě upozorní, že má tanga - no bóže, je to chlap, jsem ráda, že jen kouká, ale nešahá ![]()
Co mi vadilo, bylo vychvalování kamarádek až do nebe - to se přiznám jsem žárlila (ony, svobodné, úžasné, atraktivní x já, doma, utahaná z dětí)a když mi pořád mlel o nějaké Pavlínce z práce a pak chtěl dítě pojmenovat Pavlína - to jsem neskousla, asi tam někde mám hranici. Jako z Pavlíny se sice vyklubala fajn holka, ale prostě ne.
@LENKACAR píše:
asi jsem dost netolerantní mě by vadilo i to co dělá zakladatelky manžel i druhý příspěvek z vlezlým sousedem ,to snad ještě více ..takže jako klobouk dolu, u nás by bylo zle
Napodobne… ![]()