Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemám ráda svého synovce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.7.11 18:10
To z něj brácha nevychovává, je prostě víc temperamentní. Až tvoje dítko vyroste, tak pochopíš 
Některé děti prostě neposlechnou na slovo a neumí sedět jak pecky. Já to vidím na svém synovi, taky nemůžu nechat děti o samotě, taky okolo malé furt běhá, skáče, taky by ji houpal v sedačce a taky si nedá vysvětlit, že se to nedělá a taky se mi líp vegetí, když je u babičky a já jen s malou, ale to neznamená, že bych ho přece neměla ráda. Já myslím, že ho ráda máš, jen je to bez něj jednodušší a to není přece nic zlého, že to tak cítíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:15
Anonymní myslím že jsi nyní přecitlivělá,synovec je prostě živější,ne každé dítko má tolik empatie jako děti přítelovy sestry.kluci jsou prostě živější.zkus promluvit s bratrem,jestli by ho mohl trošku usměrnit ,že máš o miminko strach,ten klučina si to určitě ani neuvědomuje.určitě se to zlepší ,neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:17
Anonymní píše:
Ahoj, raději anonymně, docela se za to stydím. Jde o mého synovce. Bratrova syna. Bude mu 6 let. Jako miminko byl úžasnej. Ve třech letech mu umřela maminka a on se tehdy dsot upnul na mě. Když jsme se scházeli s bratrem u našich na obědě, tak vždycky seděl u mě na klíně, hrál si se mnou, pořád se ptal, kdy už přijdu...............jenže brácha je hroznej snobák, má se sice dobře, ale dává to strašně najevo a stejným způsobem vychovává i svého syna. Zezačátku jsem to vnímala tak, že se mu snaží vynahradit to, že přišel o maminku, jenže během těch tří let se z něj stal otrok. A on aby měl klid, tak mu udělá co mu na očích vidí. Z malýho se stává rozmazlenej fracek.....vím, že za to nemůže, ale taky je jak z divokejch vajec. Já jsem to celkem brala, ale teď mám 3-měsíční miminko a když se občas sejdem zase na obědě u rodičů, tak synovec kolem něj furt lítá, minule ho houpal se sedačkou tak, že malej málem vyletělkdyž kojím nebo přebaluju, tak kolem mě pořád lítá, na sedačce mu skáče u hlavy a já jsem na prášky. Brácha nevím jestli dělá že to nevidí, nebo mu to přijde normální, ale neokřikne ho - nic
dyž mu to řeknu já třikrát a on to stejně dělá pořád, tak už vyletím. On pak kouká jak puk a jde si stěžovat tatínkovi. Občas už na něj vyletí i děda (můj táta), kterej je pokaždý na prášky. A já jsem se minule přistihla, že když tam brácha s malým nebyl, že jsem byla spokojená a říkala jsem si, že bude konečně klid. Je to hrozný, připadám si, že nemám ráda vlastního synovce, jenež přece ho nemůžu nehcat, aby mýmu malýmu ublížil, byť třeba nevědomky, ale přece jenom, je mu sotva 6 let a neuvědomuje si, že mu může ublížit i když na druhou stranu synovec a neteř z druhé strany - děti přítelovo sestry se k malýmu chovají úplně jinak. Vědí, co si můžou dovolit a když se jim řekne, ať něco nedělají, tak to stačí říct jednou a už to nikdy znovu neudělají. Já vím, že tohle z něho vychovává brácha, ale nemůžu si pomoct no
já ti k tomu řeknu asi toto: ve věku 6 let si dítě VELMI DOBŘE uvědomuje co dělá… už mnohem mladší děti zkouší mantinely kam můžou zajít a kam ne.. jsem alergická na omluvy typu: jen ho nechtě on je malej on z toho nemá rozum… ale má… kdyby si nebyl vědom svých činů v 6 letech tak by nebyla od 6 let povinná školní docházka. Děti v tomto věku se musí držet v určitých hranicích nebo z nich za pár let budou takový malý despotové a už se nepřevychovají. Myslím že tím že ho okřikneš a řekneš mu že toto NE tak tím nic nezkazíš. ba naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:18
tak to se ti nedivím, že „ho nemáš ráda“ Máš o svoje mimi strach, to je normální. Já sama se netajím tím, že nemám ráda cizí děti. Svoje si vychovám tak, abych byla spokojená a nemusela se za něj (za sebe)stydět. Stačilo mi, když přítelova sedmiletá sestřička, jinak šikovná a chytrá holka,ale doma si všechno vyfňuká, byla s náma pár dní a já kvetla. K malý se teda chovala hezky, ale štvalo mě, když jsem potřebovala malou uspat/nakrmit a Lucinka se desetkrát zeptala PROČ má odejít. nebo PROČ nemůže spát s náma v pokoji, PROČ nemůže na notebook, kterej jí starší ségra zakázala, PROČ není bráchův model traktoru na hraní.. A pak pořád říkala, že je smutná, že nemůže tohle a támhleto. Ono když to člověk třikrát vysvětlí a ona se počtvrté zeptá, tak odpovím „protože jsem to řekla“ a v tu chvíli hodí takovou držku, jak kdybych jí nadávala 
Neměj z toho špatný pocit. Kluk je rozmazlenej, ty za to nemůžeš. Asi honepřevychováš, ale na tvém místě bych řekla bráchovi, že když si ho (na návštěvách) nezkrotí, nebudeš se s nimi scházet. I za cenu rozhádané rodiny. Aby mi dítě skákalo u hlavičky mimina, to teda ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:19
Já mám doma taky tříměsíční a moje dcera taky dělá blbosti, když krmím tak kolem něj skáče, ale je to moje dcera a musí poslechnout, takže vím jaký to je. Je to normální, že se víc bojíš o své ditě a nemáš ho „ráda“.
O to nejde, že některé děti neposedí, ale o to, že prostě kdyby na miminko skočil tak to není jen tak. Moje dcera taky neposedí, ale musí poslechnout, nemůže si vše dovolit. Nemůže mu ubližovat. Já bych bojovala a s rodiči si to vysvětlila a promluvila s bráchem, no a když by to nechápal tak bych se přestala asi stýkat, jsem na malé děti úskostlivá a prostě se bojím, aby malá mu něco neudělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:21
eimmy píše:já ti k tomu řeknu asi toto: ve věku 6 let si dítě VELMI DOBŘE uvědomuje co dělá… už mnohem mladší děti zkouší mantinely kam můžou zajít a kam ne.. jsem alergická na omluvy typu: jen ho nechtě on je malej on z toho nemá rozum… ale má… kdyby si nebyl vědom svých činů v 6 letech tak by nebyla od 6 let povinná školní docházka. Děti v tomto věku se musí držet v určitých hranicích nebo z nich za pár let budou takový malý despotové a už se nepřevychovají. Myslím že tím že ho okřikneš a řekneš mu že toto NE tak tím nic nezkazíš. ba naopak.
moje řeč. Šestiletý dítě,pokud je duševně v pořádku, už takovéto věci chápe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:24
Myslím si, že žárlí. Dříve jsi byla jen pro něho a teď je tu miminko, kterému se věnuješ a on se snaží na sebe upoutat pozornost. To je jak, kdyby se mu narodil sourozenec. Navíc nemá maminku a upnul se na tebe, jak si psala. I kdyby ho tvůj brácha napomínal, tak to nepomůže, bude to ještě horší.
Přesně jak popisuješ, tak se chovala starší dcera, když se narodila Markétka. Má jí ráda, ale i teď se občas u ní objeví chvilky, kdy žárlí. Jindy si zase krásně hrají.
Věnuješ se mu když malý nebo malá spí? Třeba si s ním hraj a zkus mu vysvětlit, že třeba až nakojíš, tak si s ním budeš hrát. U nás to někdy pomohlo, jindy ne.
A když jsme přijeli k našim, tak to bylo ještě horší, protože každý se díval na Markétku a Klárka už tam nebyla sama. Tak začala zlobit, aby na sebe upoutala pozornost i za cenu toho zlobení. Jinak je moc hodná holka, všude jí chválí, jak je šikovná.
Příspěvek upraven 26.07.11 v 18:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:25
Jako podle mě tohle není znak rozmazlenosti.Když přijedeme k tchánovi, který má s novou manželku děti 5 a 7 let, jsou taky jak z divokejch vajec, zvlášt ten mladší.Položím malého na postel, on na ní skočí za ním div že mu neklekne na hlavu.Takhle kolem něj lítá lítá, jen čekám, kdy ho omylem praští.Jeho matka o okřikne a je klid.Ale prostě v té euforii si to ani neuvědomí, že blbne.
Promluv si s bratrem, ať malého okřikne, že takhle by to nefungovalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:48
Já bych synovce upozornila jednou, pak už bych se obracela na bráchu - ať mu neskáče u hlavy, ať dá pozor, ať kolem něho tak nelítá, řekni mu něco… Nevěřím, že by mu brácha nic neřekl.
Jinak si taky myslím, že už tak malý není, aby toto nedovedl pochopit, že kolem mimina se určité věci nedělají 
To bych řekla u tříletého, ale ne šestiletého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:51
Angua píše:
Já bych synovce upozornila jednou, pak už bych se obracela na bráchu - ať mu neskáče u hlavy, ať dá pozor, ať kolem něho tak nelítá, řekni mu něco… Nevěřím, že by mu brácha nic neřekl.Jinak si taky myslím, že už tak malý není, aby toto nedovedl pochopit, že kolem mimina se určité věci nedělají
Mám doma tříletou a učíme, že tohle se nesmí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:52
marin píše:
Myslím si, že žárlí. Dříve jsi byla jen pro něho a teď je tu miminko, kterému se věnuješ a on se snaží na sebe upoutat pozornost. To je jak, kdyby se mu narodil sourozenec. Navíc nemá maminku a upnul se na tebe, jak si psala. I kdyby ho tvůj brácha napomínal, tak to nepomůže, bude to ještě horší.
Přesně jak popisuješ, tak se chovala starší dcera, když se narodila Markétka. Má jí ráda, ale i teď se občas u ní objeví chvilky, kdy žárlí. Jindy si zase krásně hrají.
Věnuješ se mu když malý nebo malá spí? Třeba si s ním hraj a zkus mu vysvětlit, že třeba až nakojíš, tak si s ním budeš hrát. U nás to někdy pomohlo, jindy ne.
A když jsme přijeli k našim, tak to bylo ještě horší, protože každý se díval na Markétku a Klárka už tam nebyla sama. Tak začala zlobit, aby na sebe upoutala pozornost i za cenu toho zlobení. Jinak je moc hodná holka, všude jí chválí, jak je šikovná.Příspěvek upraven 26.07.11 v 18:29
přesně! jako bys psala o nás… Já teda nemám starší dceru, ale 6ti-letou sestru! Také na mého malého žárlí a občas fakt zlobí, aby upoutala pozornost… Jinak si s ním umí i pěkně pohrát, pomazlit ho, nakrmit nebo i pochovat… Ale někdy začne kolem něj lítat, křičet - no prostě vyvádět… Sama nám to i řekla - že na Deníska žárlí, že si všímáme víc jeho, že mu pořád říkáme, jak je šikovnej a jí ne… (začala se i chovat jako mimino, chtěla se chovat, na nákupu jezdit ve vozíku atd 
) Takže se snažíme pokaždé, když malého za něco chválíme, tak hned dodat : „no a Natálka, ta byla taky moc šikovná jako miminko, ta to taky hezky uměla…“ 
A od té doby je to lepší…
Tvůj synovec jistě bude asi trošku rozmazlený od bráchy, jak píšeš, ale zkus se zamyslet, kdy jsi ho naposledy pohladila, pochválila nebo mu řekla něco pěkného? Třeba tady bude zakopaný pes…
Držím palce, ať to brzy přejde a nemusí se rozhádávat rodina… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 18:58
EvaG píše:Angua píše:Mám doma tříletou a učíme, že tohle se nesmí.
Já bych synovce upozornila jednou, pak už bych se obracela na bráchu - ať mu neskáče u hlavy, ať dá pozor, ať kolem něho tak nelítá, řekni mu něco… Nevěřím, že by mu brácha nic neřekl.Jinak si taky myslím, že už tak malý není, aby toto nedovedl pochopit, že kolem mimina se určité věci nedělají
No jasně, učila bych to i ročního, ale u tříletého se dá ještě předpokládat, že se neuhlídá, neodhadne a něco vyvede a není to jeho vina - je fakt ještě malý. To už by u šestiletého tolik být nemělo a měl by být schopen se trochu mírnit (nemá-li nějakou „diagnózu“ - hyperaktivita apod.). Minimálně poslechnout by měl schopen být, když už to sám od sebe neví…
Ale asi fakt žárlí, jestli měl tetu jako druhou maminku a ta má teď jiné mimino a furt ho okřikuje, už se mu tolik nevěnuje, tak je jasné, že se snaží na sebe upozornit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 19:13
přesně tak, šestiletý už určitě dokáže pochopit, že může malému ublížit, ale vím, že zvlášť živější kluci jsou jako z divokých vajec a můžeš je upozorňovat pořád dokola, oni na to kolikrát v zápolu hry, předvádění se apod. zapomenou , samozřejmě, jak už někdo psal, bude tu i žárlivost na malého a snaha přitáhnout na sebe pozornost (pokud jsi se mu jako malému hodně věnovala a byla něco jako náhradní máma) - asi bych občas odložila mimi někomu jinému na hlídání a věnovala se i staršímu, ať se necítí odstrčený
k tomu, že tvůj brácha na něj nereaguje a neusměrní ho řeknu tohle, mám vypozorované, že chlapi holt nemají tak vytříbený cit pro situaci, to že už přerůstá, jim často dojde až v momentě, kdy je pozdě a prcek pláče (vidím to u manžela, švagra, zkušených otců dvou dětí), jediný kdo to dokáže vidět a je kolikrát víc ve střehu než já, je děda (jako u vás) možná ti chlapi k tomu dospějí až věkem (u svých dětí to neřešili, řeší to u vnoučat)
takže klidně a rozumně - buď malého usměrníš ty, nebo řekneš bráchovi, ať to udělá on, bez upozornění ho to zřejmě nenapadne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.11 19:42
Gina108 píše:
To z něj brácha nevychovává, je prostě víc temperamentní. Až tvoje dítko vyroste, tak pochopíš
Jenže je sakra rozdíl dva a půl a šest let, nemyslíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, raději anonymně, docela se za to stydím. Jde o mého synovce. Bratrova syna. Bude mu 6 let. Jako miminko byl úžasnej. Ve třech letech mu umřela maminka a on se tehdy dsot upnul na mě. Když jsme se scházeli s bratrem u našich na obědě, tak vždycky seděl u mě na klíně, hrál si se mnou, pořád se ptal, kdy už přijdu...............jenže brácha je hroznej snobák, má se sice dobře, ale dává to strašně najevo a stejným způsobem vychovává i svého syna. Zezačátku jsem to vnímala tak, že se mu snaží vynahradit to, že přišel o maminku, jenže během těch tří let se z něj stal otrok. A on aby měl klid, tak mu udělá co mu na očích vidí. Z malýho se stává rozmazlenej fracek.....vím, že za to nemůže, ale taky je jak z divokejch vajec. Já jsem to celkem brala, ale teď mám 3-měsíční miminko a když se občas sejdem zase na obědě u rodičů, tak synovec kolem něj furt lítá, minule ho houpal se sedačkou tak, že malej málem vyletěl
když kojím nebo přebaluju, tak kolem mě pořád lítá, na sedačce mu skáče u hlavy a já jsem na prášky. Brácha nevím jestli dělá že to nevidí, nebo mu to přijde normální, ale neokřikne ho - nic 
dyž mu to řeknu já třikrát a on to stejně dělá pořád, tak už vyletím. On pak kouká jak puk a jde si stěžovat tatínkovi. Občas už na něj vyletí i děda (můj táta), kterej je pokaždý na prášky. A já jsem se minule přistihla, že když tam brácha s malým nebyl, že jsem byla spokojená a říkala jsem si, že bude konečně klid. Je to hrozný, připadám si, že nemám ráda vlastního synovce, jenež přece ho nemůžu nehcat, aby mýmu malýmu ublížil, byť třeba nevědomky, ale přece jenom, je mu sotva 6 let a neuvědomuje si, že mu může ublížit i když na druhou stranu synovec a neteř z druhé strany - děti přítelovo sestry se k malýmu chovají úplně jinak. Vědí, co si můžou dovolit a když se jim řekne, ať něco nedělají, tak to stačí říct jednou a už to nikdy znovu neudělají. Já vím, že tohle z něho vychovává brácha, ale nemůžu si pomoct no 
prostě mi leze na nervy, když tam jsou 