jj jed v zilach a prskaji ho kolem…
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemám ráda svojí tchýni
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
15.4.16 09:14
Měsíc je strašně krátká doba, musíš ji nechat, at si dělá po svém. Umíš si představit, jak jí je? Když spolu strávili celý život? připadá si sama, neštastná a taky zrazená. Snažte se s ní raději být, zajdi třeba sama k nějakému lékaři a vyzvedni jí prášky, při takové ztrátě to jinak nejde. Nevymýšlej si, co si ona o tobě myslí, třeba chce být jenom s dcerou víc, protože děti jsou ted to jediné, co po manželovi má, to je opravdu strašná rána. Víš, že na stupnici stresové situace od 0 do 100 je tohle ohodnoceno 97 body? Prostě je neštastná. Dejte si s ní kafe, každý den, vykládejte o čemkoliv, jak jste rádi, že ji máte, to hodně pomáhá. Nevemlouvej se do toho, že je taková nebo maková - zkus si představit, že bys přišla o manžela - a přitom jste spolu jen 8 let. Ona s ním jistě prožila mnohem déle. Podporuj ji, aby se nezavírala doma, at se stýká s rodinou. Nech ji truchlit po svém.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
15.4.16 09:17
Každé ráno na kafe? Manžel nechodí do práce? No těžká situace, tchýně tě přehlíží a manžel se tě nezastane. Já bych se jí nevnucovala (nákupy), a to kafe sem tam vypustila, omluvila se, je mi špatně, syn spí, no něco vymyslet. Nevím, jesli něčeho dosáhneš, ale alespoň pro svůj pocit, že nejseš ovce, která jde tam, kam jí říkají.
15.4.16 09:20
Nikdy nevyhraješ a vždy budeš ta druhá, s postupem času se to bude jen zhoršovat…
15.4.16 09:30
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, prosím o pochopení, potřebuju se vypsat z mého trápení a popovídat si. jsme z mým mužem 8 let a máme ročního syna, a hlavní problém žijeme ve dvougeneračním domě s tchýní. dřív bylo vše docela v pořádku ale před měsícem zemřel otec mého muže kterého jsem měla strašně ráda jako svého dědu vždycky jsme spolu vycházeli dobře a věděla jsem že v něm mám oporu a mohu za ním kdykoli přijít ale s tchýní to tak nebylo spíš sme spolu jen vycházely ale teď po smrti tchána mi pije krev svým chováním. neustále mého přítele komanduje, kontroluje, poučuje… (každé ráno k ní povině chodíme na kafe) mu to nevadí ale mě to hrozně otravuje chová se jako by mě i mu bylo 5 let a jako bychom neuměli do 10 napočítat. snažila jsem se jí po smrti tchána pomáhat ale neustále mě odstrkuje, když chce do obchodu radši zavola dceři ať přijede z vedlejší vesnice a doveze jí tam.. i když tam já jedu. pak se jen z mužem hádáme kvuli ní protože on nechápe že mi připadá že jsem pro ní nula co ji nedovede dovezt ani do obchodu. prostě když to zhrnu vždy mě odstrkovala i v začatku našeho vztahu s mužem. nevím jak žít dál když už tu tchán není a já tak mám pocit že už tady nemám žádnou spřízněnou duši (samozřejmě mám muže ktereho miluji ale vetšinou stojí na straně mámy) mate někdo podobnou zkušenost? děkuji za pochopení a že jste dočetli tento článek až do konce
Máš mé pochopení 
jsem též clovek co si zije po svem a nesnasim jakekoli nuceni neco muset delat podle druhych.Taky nemam rada tchyni, je to manipulatorka, ale ja mam štěstí, ze manzel to moc dobre vi a je na me straně.
Pokud je ti něco nepříjemné, proste to nedělej. Ano ztratila cloveka se kterym byla cely zivot, truchli, ale to neznamena, ze ty se budes ridit podle ni.Zij svuj zivot podle sebe. Pokud manzel chce, at tam chodi na kaficko, je to syn, ty prece nemusis. Pokud nechce vozit na nakup nenabizej.Jen rekni, ze tu jsi a kdyz bude chtit muze jet s tebou.
15.4.16 09:35
@Anonymní píše:
@Martina.N78 děkuji ti moc za radua pochopení
Nemáš zač, moc toho nebylo.
15.4.16 09:38
Ja jsem tohle zazivala doma s otcovou matkou. Deda byl jeste ok, ale babicka byla hrozna, co pamatuju. Muj tata pro ni byl celej zivot jenom xindl a mrzak (mel tezke astma a lupenku od narozeni), moje mama nicka, co nic neumi. Zato jeji druhy syn a snacha byli vzdycky ti nejlepsi. Nastesti muj tata stal vzdycky pri mamce. At jsme se snazili jak chteli, vzdycky jsme byli ti nejhorsi, tak jsme se ji naucili ignorovat. Nasi proste nemeli kam jinam jit. Ja bych se na tchyni, byt tebou, vyprdla. Ale to mluvim ze sve zkusenosti. Uz bych proste nemela energii davat nekomu, komu za to nestojim. Na to je zivot fakt kratkej. Nektery lidi maj misto krve v zilach snad cyankali 
15.4.16 09:47
@Anonymní píše:
@Bora-Bora ano ja to vše chápu a beru to jen si prostě připadám zbytečná
Nejsi zbytečná, máš „svou“rodinu
bamba
15.4.16 09:54
Jediná rozumná odpověď je od @inkakřivák .Dámy,vzpamatujte se, vždyť jí zemřel manžel a otec partnera. Když nechápete a svorně plujete na tchyni, co si tak představit ve stejné situaci vlastní matku.Co byste dělaly? Nevadilo by vám, kdyby z vašeho chlapa sršela nesnášenlivost a vaši matku považoval za histerku.Je mi z vás na 
.
Zakladatelko, ty seš tak velká hrdinka, ža se skrýváš za anonym, gratuluji. Předpokládám, že žijete v domě tchyně, ne tchyně ve vašem.
- Upravit
bamba
15.4.16 10:10
@Anonymní píše:
@bamba mužes si o mě myslet co chceš to je tvůj názor. chápu že ji zemřel manžel jen chci žit v klidu to je vše třeba se to časem spraví.. nevím
Tak se odstěhuj do vlastního a budeš mít klid.
- Upravit
15.4.16 10:59
@Bora-Bora a to ze umrel tchyni manzel ma znamenat, ze ma zakladatelka svesit hlavu a nechat si ridit zivot? To snad ne.Tak jako tchyne ma pravo truchlit, ma snad pravo ona si rozhodovat o svem zivote, ne?
Takze empatie by mela byt oboustranna 
a pomoc ji nabizela, je proste unavena z odmitani, tot vše. To ze nekdo prozil neco oskliveho neznamena, ze bude ridit druhym zivot a pokud chce společnost, treba jen to kafe mohla by to tak projevit a podat. Pokud truchli, tak muze city projevit i jinde a jinak.
Siome
15.4.16 10:59
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, prosím o pochopení, potřebuju se vypsat z mého trápení a popovídat si. jsme z mým mužem 8 let a máme ročního syna, a hlavní problém žijeme ve dvougeneračním domě s tchýní. dřív bylo vše docela v pořádku ale před měsícem zemřel otec mého muže kterého jsem měla strašně ráda jako svého dědu vždycky jsme spolu vycházeli dobře a věděla jsem že v něm mám oporu a mohu za ním kdykoli přijít ale s tchýní to tak nebylo spíš sme spolu jen vycházely ale teď po smrti tchána mi pije krev svým chováním. neustále mého přítele komanduje, kontroluje, poučuje… (každé ráno k ní povině chodíme na kafe) mu to nevadí ale mě to hrozně otravuje chová se jako by mě i mu bylo 5 let a jako bychom neuměli do 10 napočítat. snažila jsem se jí po smrti tchána pomáhat ale neustále mě odstrkuje, když chce do obchodu radši zavola dceři ať přijede z vedlejší vesnice a doveze jí tam.. i když tam já jedu. pak se jen z mužem hádáme kvuli ní protože on nechápe že mi připadá že jsem pro ní nula co ji nedovede dovezt ani do obchodu. prostě když to zhrnu vždy mě odstrkovala i v začatku našeho vztahu s mužem. nevím jak žít dál když už tu tchán není a já tak mám pocit že už tady nemám žádnou spřízněnou duši (samozřejmě mám muže ktereho miluji ale vetšinou stojí na straně mámy) mate někdo podobnou zkušenost? děkuji za pochopení a že jste dočetli tento článek až do konce
Jsi hodná, ohleduplná.. Zkusila jsi jí navrhnout svou pomoc a mám pocit z Tvého článku, ne jen jednou. Můžeš mít čisté svědomí, že jsi se snažila a měla k ní pochopení. Teď být Tebou bych se zaměřila na sebe a syna, ať jste šťastný, nepřemýšlej o ní a hlavně nedělej něco, co se Ti nelíbí. Místo kávičky u tchyně si dej snídani se synem. Třeba, když už uvidí Tvůj nezájem o ní, změní se nebo přitvrdí, dej tomu čas 
Já měla to samé a pořád mám. Vždy jsem se chovala hezky, ona se na mě usmívala, ale v zápětí proti mě štvala muže. Když něco chtěla, volala jen přítelovi, mě úplně obcházela, když jsem rozeslala oslavu na narozeniny syna, myslím sms, takovou zábavnou, tak volala opět přítelovi a jeho se vyptávala, co vše budu vařit a co vše chystat, přítel jistě ani neuměl odpovědet a řekl, zeptej se ženy, zeptala? NE! Když se jí zdálo, že dělám něco blbě (vše), říkala to přítelovi, šeptem, abych to slyšela. Když ho (nás) někam zvala, nikdy přede mnou. Přítel mi to měl, jako vyřídit. Ale obědvala a večeřela u nás, ale vždy se domluvila s přítelem, že chce přijít na oběd. Já služka přichystala 
Když si chtěla půjčit syna, volala přítelovi, který je do noci v práci, on musel zavolat mě a pak zase jí. Přišla i o půl hodiny později, zavolala? poslala sms? NE! Když měla mít syna na dvě hodiny venku a omrzelo jí to, že už někam nutně musí jít, volala přítelovi, který jí syna nepředával a ani nečekal doma. Důvod toho všeho, nevím 
Jen, její argument, že se mnou se vždy dalo špatně domluvit, to se sedí, když mi ani nedala šanci 
Ale to je něco jiného, já mám skoro tchyni, manipulátorka a dá se říct psychopatku… Viz mé příspěvky… Už rok se s ní nescházím, nezajímá mě a mám klid… A od té doby mě 3× zvala na usmíření, její svátek, narozeniny, vánoce a pak usmiřovací oběd, nešla jsem a moje ignorace je štve, ale mé rozhodnutí není jen důvod jejího přehlížení…Držím palce a užívej malého, nenech si ukrást, jako já, to nejhezčí období syna, přemýšlením nad tchyni. 
- Upravit
15.4.16 10:59
@Anonymní píše:
@Bora-Bora ano ja to vše chápu a beru to jen si prostě připadám zbytečná
Nejsi a ani si tak nemusíš připadat, zbytečně, jenom dávej najevo pochopení. Je to těžké, ale pochop, tvůj manžel se vyrovnává se ztrátou otce, tvoje tchyně se ztrátou manžela, prostě spolu drží ted víc, drží je pohromadě ten žal. Když jej budeš s nimi sdílet, přijmou tě. Dávej jim najevo pochopení, soucit, lásku, nic víc nemnůžeš dělat. Neizoluj se od nich, i když by ti to možná připadalo jako dobrý nápad. Ale víš, v jejich situaci by jim to připadalo, přinejmenším tvému manželovi, jako zrada, jako nedostatek pochopení. Snaž se na to podívat z jejich pohledu - zemře ti otec a tvůj muž ti vyčte, že chodíš k máme a máš pro ni pochopení? A odmítne s tebou tvůj žal nést? Přece i proto máme partnera, ne jen pro to štěstí, ale i proto, aby nám pomáhal v těchto situacích. Prostě jenom jim dávej ten soucit a lásku a ono se ti to vrátí. Zapomen na řeči - já jsem až druhá, normálně určitě nejsi, ale ted je na prvním místě bohužel ten jejich žal. A podle toho jak se zachováš, tak tě budou brát, věř mi to.
Prostě tchyně nechce od tebe jinou pomoc, než to kafe a to, aby k ní chodil tvůj manžel, tak jí to dej, nákupy s ní může dělat někdo jiný. Kup k tomu kafi zákusky, dones je a řekni ale mamko, musíš jíst, dej si kousek, anebo jí pochval buchtu a řekni, jo to vy umíte, tyhle táta miloval, že jo. A jednou mi musíte povyprávět, jak jste se vlastně seznámili, žes ho navnadila na svoje vlasy třeba. prostě mluvit a mluvit, to je fakt strašně těžké. Moje maminka se z úmrtí táty vzpamatovávala dva roky, a mě to trvalo ještě dýl, než jsem se vyrovnala s tím, že táta není a nebude. Být chápavá není ohýbání se a popírání sebe sama.
Příspěvek upraven 15.04.16 v 11:07
15.4.16 11:03
A ještě doplním jednu zkušenost ze života - známé zemřel syn, zůstal jí jenom starší. A snažil se ji utěšovat, oba ti synové byli už dospělí. A víš, jaká byla její reakce? jdi pryč, já tě nechci vidět, já chci - napíšu třeba Jirku. Prostě ten smutek takový je, smutek ubližuje. A ona v tom žalu žije a ještě dlouho bude. Tak nesoupeř s dcerou, ale fakt to takto ber. Však ono to časem začne polevovat, a půjde to k normálu. Ale pozor, ber to časem jako nejméně rok.
15.4.16 11:09
@Siome Srovnáváš nesrovnatelné, zakladatelčina tchyně je v naprosto jiné situaci. Opravdu se zkus vžít do toho, že by tohle potkalo tvou mámu. a po jednom měsícvi by tě začal chlap prudit proti ní. Fakt se to nedá srovnat. Ale je to těžké vysvětlit. Tohle chce jenom vlastní zkušenost.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
