Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sestra se mě bojí :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.4.16 21:47
Sestra je nemocná. Normální vztah s ní budovat nelze. Přesto jí můžeš být na blízku a pomoci jí. Ne tím, že od ní budeš očekávat reakce jako od zdravého člověka, ale že budeš respektovat její nemoc a podle toho se k ní chovat. Jinými slovy - ta zdravá jsi ty a pokud jí opravdu chceš pomoci, pak můžeš. Ale že s ní přerušíš kontakt jí opravdu nepomůžeš nijak. Možná sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 21:50
Nezbyde ti než pracovat na sobě, sestra očividně chování změnit nemůže.
Pokud se s ní stýkáš příliš často, tak to trochu omez, ale pokud se s ní přestaneš stýkat, tak to děláš pouze pro sebe, to je snad jasné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.4.16 21:53
Ano, ale co mám dělat, nejsem schopná prostě vydržet 100× jednu otázku dokola, pobyt s ní je šíleně náročný, kdo nemá postiženého člověka v rodině, si to možná ani nemůže umět představit. A právě proto že jí nechci ubližovat, mě napadlo jediný řešení - a tím je vzdálit se. Protože asi taky po těch letech už mě to natolik zmáhá, že asi nejsem schopná se v tu chvíli, kdy s ní jsem, nějak ovládat 
Navíc - ona se mě bojí. Prý jsem se změnila zhrubla kvůli tomu, jakou mám práci (ano, mám psychicky velmi náročnou práci a musím tam být neustále „ostrá“, ale odcházet nebudu, z něčeho složenky platit musím)
Konkrétně tedy jak pomoci??
- Citovat
- Upravit
12.4.16 21:54
Vím o čem mluvíš, ono je hrozně těžké být v pozici té zdravé, která by měla mít ty správné reakce… Ono to zkrátka nejde neustále být v pohodě a vše trpělivě snášet, strašně to vyčerpává.
Nevím, chvilka oddechu by možná neuškodila, i ty máš právo na odpočinek - duševní. Potom bych sestru kontaktovala. Kontakt udžovat tak, abys i ty cítila, že to zrovna dáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 21:57
Sestra na sobě také může pracovat, proč by nemohla…
Omez styk, ani nemocný člověk nemá právo likvidovat okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 22:02
@g.sandova píše:
vím o čem mluvíš, ono je hrozně těžké být v pozici té zdravé, která by měla mít ty správné reakce… Ono to zkrátka nejde neustále být v pohodě a vše trpělivě snášet, strašně to vyčerpává.
Nevím, chvilka oddechu by možná neuškodila, i ty máš právo na odpočinek - duševní. Potom bych sestru kontaktovala. Kontakt udžovat tak, abys i ty cítila, že to zrovna dáš
Ja myslim, ze horší je byt v pozici nemocne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 22:05
@tasa ale jo, to určitě, já nepsala, že není. Pro okolí je to ale také těžké..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.4.16 22:05
Já jí vozím jednou týdně na nákup. Má rodinu a tak si vždy nakoupí a já jí odvezu s tím těžkým nákupem, aby to nemusela tahat v ruce. Jenže i u toho jsou šílený problémy - má sice lísteček sepsaný, ale sama není schopná si to zorganizovat, žene s vozíkem dopředu a potom se 100× vracíme a nenechá si vysvětlit, že můžeme jít pomalu a vše si prohlédnout, abychom se nemusely vracet. Jenže to jí nevysvětlím prostě a příště je to zase to samý. Nejraději by u kasy abych jí všechno vyndala a nandala do tašek - fyzicky je ale zdravá. Stojí a čeká až to udělám. Což jako nedělám a nechám jí, aby byla samostatnější. Má rodinu, manžela, dítě, přivydělává si brigádama.
No a pro mamku je samozřejmě nemocná a podle toho k ní přistupuje. Já jsem ta zdravá, takže já mám mlčet. Jako kdo to nezažil, nepochopí. A prostě chtěla bych mít normální ségru, se kterou bych šla na kafe, na chlebíček a pokecala o normálních běžných věcech Je o 4 roky starší, a tak mi chybí takový to, že by mi kolikrát třeba i v něčem poradila… (a jak to píšu, tak zas bulim…
- Citovat
- Upravit
12.4.16 22:06
Doporučila bych buď zajít za jejím psychologem/jakýmkoliv psychologem a zeptat se ho, jak se k ní chovat. Případně úplně nejlepší by bylo jít na nějakou terapii v páru, kde by vás ten psycholog navedl, jak spolu vzájemně komunikovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 22:06
@g.sandova píše:
@tasa ale jo, to určitě, já nepsala, že není. Pro okolí je to ale také těžké..
Ja vim, ale byla bych rada, ze sama jsem OK a pokusila se mít nadhled
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 22:07
Tady se těžko radí. Vyjet na někoho, kdo má KD na levlu, že už na to bere důchod fakt nebyl nejlepší nápad. Ta zpomalenost a neschopnost udržet či opustit myšlenku je příznak nemoci. Nedělá to schválně, to určitě víš. Nedělá ani schválně to, že se neumí vžívat do tebe. Tuhle funkci bez serotoninu nezvládne a to je to, co jí chybí.
Nemyslím, že je dobrý nápad kontakt utínat, byť na čas, protože to ublíží. (Věř mi, depresivní mozek si z toho vytvoří skálopevný blud o tom, že si zaslouží, aby od ní všichni utekli). Pokud ale potřebuješ nějaký timeout, tak jí to ani neříkej. Jenom se potichu odkliď na měsíc a nepřitahuj k tomu pozornost.
Když jsem deprese mívala já, potřebovala jsem občasný krátký kontakt. Neměla jsem sílu s nikým vykecávat, ale aspoň pětiminutový rozhovor mě dokázal udržet aspoň na takový úrovni aktivity, že jsem byla schopná vylézt z postele a jít se umýt. Pokud sestra na tom není tak hrozně, aby jen katatonicky ležela, tak s ní místo povídání zkus dělat malé výlety. Nemusíte přitom mluvit, jen s ní pobuď a buď s ní na slunci. Světlo a pohyb by jí měly minimálně s jejím stavem ulehčit a znovuspustit některý mozkový cykly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 22:08
Snížit kontakt, nevím, jak často se vidíte.
Pracovat i na své stresu z práce, který se teda asi přenáší do chování mimo ni.
Relaxovat.
Zkusit se více vcítit do jejích pocitů.
Je to těžké 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 22:08
No, rozhodně jí nepomáhej tam, kde není třeba. Podporuj, ale sama by se měla snažit. Jestli ji máma považuje za nemocného chudáčka a ustupuje jí, to také není ok
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 22:11
@tasa píše:
Ja vim, ale byla bych rada, ze sama jsem OK a pokusila se mít nadhled
no, o to se zkl. pokoouší ale je to dost náročné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý večer,
nevím, jak mám začít, protože mám za sebou 3 probulené dny. Pokusím se ve zkratce - minulý týden jsem měla velkou hádku se svou sestrou a mamkou. Načež dnes jsem se s mamkou poprvé od té hádky viděla a dozvěděla jsem se, že moje sestra za mnou už dávno nechodí na návštěvy, protože se mě bojí
Ano - jsem někdy nepříjemná, ale je to tím, že sestra má klinické deprese a je schopná se na všechno ptát 100× a ani když jí řeknu, ať toho nechá, tak není schopná přeladit na jiné téma a v podstatě musím s ní mluvit o tom, o čem chce ona a na mě se nikdy nezeptá, co mě trápí. Pobyt s ní je velice náročný, bere AD a má na to také ID. A ono když to jde roky, tak prostě člověku to někdy ujede. Tím se ale nechci omlouvat. Sestra nemá žádné kamarádky, právě pro svoji komplikovanou povahu. Já zase kámošek mám hodně, a asi si tím i vynahrazuju, že se s nima můžu pobavit vzájemně o věcech. Někdy mě mrzí, že s nimi můžu budovat normální vztah a s mou ségrou to nejde
Tam je rozdělení jasné - já dávám, ona bere.
Proto mě nenapadá jiné řešení, než přestat se se sestrou na nějaký čas stýkat, abych jí neubližovala, protože nikomu ubližovat nechci
Nebo jak byste to řešili vy??
Děkuji za pohledy… jsem z toho dost na kaši