Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vsak ja jsem ti tu napsala rad
A ty me soudis taky a nevis oo mee vubec nic, ja ti jen reaguju na to co pises- jen ti sdeluju svuj nazor
A tvoje reakce, ze nemam ublizovat je presne dukaz toho, cco jsem rikala- ze nejsi dusevne vyrovnana- proto te taky tak zmaha situace se sestrou a ta prace- ucit deti by meli jen dusevne vyrovnani lide, nechapu, ze nejsou povinne prisne psychotesty jako treba u soudcu, policajtu.. ![]()
Vsak rikam byt tebou, tak se od toho alespon castecne distancuju- takhle te to znici jeste driv nez ta prace- nakupy by urcite sestra s manzelem zvladli- prece neumrozu dobrovolne hlady, taky bych na to nemela, stresuje to tebe i sestru a pokud se ji chces venovat, tak pri necem, pri cem te mooc nenastve, abys na ni nebyla pak neprijemna a ona se te nebala, o tom to cely je ![]()
@enny3 Ty seš teda dobrej kousek, na psychotesty bys měla vyrazit spíš ty.
Zakladatelko, já tě chápu, racionálně to člověk zmáklý má, ale emoce neovlivníš, taky záleží jaký máš temperament. Nemoc ovlivní celou rodinu a její dynamiku. Poradila bych ti, abys sestru respektovala takovou jaká je a pomáhala tam kde ti to nebude vadit. Třeba u toho nákupu, prostě v sobě musíš překonat to že dělá něco jinak/hůř než ty a nesnažit se jí vychovávat. Znám to v mírnější verzi z nákupů a chození po doktorech s babi
Pokud to nepůjde, nakup jí sama a najděte si jinou aktivitu.
Jestli se tě sestra skutečně bojí a neřekla to jen máma aby tě naštvala, možná by stálo za to to sestře klidně vysvětlit.
A taky zkus prostudovat Čtyři dohody od Ruize, myslím že by ti to duševně pomohlo tolik to neřešit, je to hodně osvobozující. Přeju hodně štěstí. ![]()
Zakladatelko, já to trochu odlehčím
Pusť si film DUPLEX- Baba na zabití, zvlášť část kde babka s doprovodem nakupuje a počítá léky, borůvky atd. ti vykouzlí úsměv na tváři a nějaké rovnání nákupu do tašek ti přijde jako naprostá banalita ![]()
@Paní božská píše:
@enny3 Ty seš teda dobrej kousek, na psychotesty bys měla vyrazit spíš ty.Zakladatelko, já tě chápu, racionálně to člověk zmáklý má, ale emoce neovlivníš, taky záleží jaký máš temperament. Nemoc ovlivní celou rodinu a její dynamiku. Poradila bych ti, abys sestru respektovala takovou jaká je a pomáhala tam kde ti to nebude vadit. Třeba u toho nákupu, prostě v sobě musíš překonat to že dělá něco jinak/hůř než ty a nesnažit se jí vychovávat. Znám to v mírnější verzi z nákupů a chození po doktorech s babi
Pokud to nepůjde, nakup jí sama a najděte si jinou aktivitu.
Jestli se tě sestra skutečně bojí a neřekla to jen máma aby tě naštvala, možná by stálo za to to sestře klidně vysvětlit.
A taky zkus prostudovat Čtyři dohody od Ruize, myslím že by ti to duševně pomohlo tolik to neřešit, je to hodně osvobozující. Přeju hodně štěstí.
Však já jsem jí poradaila to samé co ty ![]()
Já bych si vzala s sebou knížku, sedla si na lavičku před kasama a počkala až si nakoupí. Ona si bude poletovat po krámu jak jí to vyhovuje, nikdo jí nebude nervovat tím, že jí do toho kafrá. Tebe nebude nervovat tím, jak tam poletuje jak zmatená včela. Nákup si nandá do tašek, protože tam nikdo jiný nebude. Pak si tě vyzvedne, naložíte nákup do auta a tradá domů. Účelem hry je, aby nemusela tahat těžký nákup, ne? Dohled u nakupování snad nepotřebuje.
Zakladatelko, jak ja vam rozumim, taky mam v rodine cloveka na AD a vim, co to je, kdyz se potrebuji ujistovat, ze je mate rada, ze je vse fajn, ze se nic nedeje, ale ono deje, ve vasem nitru, protoze nechete nic resit, kdyz prijdete domu, nikdo vas emocionalne nevysaje a jdete pozitivne naladena spat. Pokud chcete, napiste SZ, nebudu to ventilovat zde.
Budeš si muset připustit realitu - sestra je nemocná a za své reakce nemůže. Budeš muset na sobě hodně máknout a tohle si připomínat. Ber to, jako by třeba měla neví - zlomenou nohu - taky by nemohla na tůry a respektovala bys to. A pokud má ID, pak to opravdu nebude nějaká lehká deprese. Takže se s tím musíš srovnat ty, neodstříhávat se od sestry, ale prostě ty řeči brát jako projev choroby. Klidně si mysli, co chceš, ale se sestrou se snaž stýkat, a v dobrém. Je to zlá nemoc.
@enny3 Myslím si, že to dost přeháníš. Já taky pracuju ve školství a je to velmi náročná práce. Nedovolila bych si někoho kádrovat jako to děláš od stolu ty. Nechodíš v zakladatelčiných botách, nevíš, čím prochází. Trochu empatie a méně jedovatých plivanců by neškodilo. ![]()
@Pinkie. Děkuju za podporu. Já už pak neodpovídala, paní mě nezná, a tak mi je jedno, co si o mě myslí. Ve své profesi jsem dobrá a mám to potvrzené častokrát i od vedení, tak jsem v naprostém klidu
Paní si asi vylévá zlost na učitelky…Cítím, že se mnou to má pramálo společného…
![]()
@inkakřivák: Dneska mi napsala, že by ráda se mnou jela nakupovat. Tak jsem jí napsala, že jestli se mě bojí, tak nee
, ale že mám čas v pátek kolem druhé hodiny jinak na ten nákup.
@magratka: Ano, už jsem to párkrát takhle udělala, jenže ona je hodně nesamostatná a je schopná se vracet i od auta 3×, že ještě něco nekoupila… Třeba počáteční regály přejde rychle a pak u jogurtů se vrací, že nemá zeleninu… Ale máš pravdu, sednu si na kávu a až si nakoupí, tak si nakoupí. Minule jí to trvalo hodinu a půl, tak jsem si šla po krámech co jsou vedle.
@Susenkaa: Děkuju, lépe se to chápe, když má člověk stejnou situaci doma…Snad se to nějak usadí zase a bude lépe… ![]()
Ahoj holky, oživuju diskuzi… Už to zase nějak moc nedávám
Nevím, kde brát sílu na nemocnou sestru… ![]()
Můžete někdo poradit?
Neviem, či je sestra uznaná ako zdravotne postihnutá. Ak áno, má nárok na osobného asistenta, ktorý by jej mohol pomôcť aj s nákupmi. Prípadne sa s ňou aj občas porozprávať.
Opýtaj sa na príslušnom úrade u Vás, či by priznanie zdravotného postihnutia v tomto prípade prichádzalo do úvahy. Bude záležať hlavne od posudku psychiatra.
@jana1985: Má nárok na poloviční invalidní důchod. Ale její stavy jsou šílené a já pořád přemýšlím, jak jí pomoct, jestli by se neměla někde léčit. Mamka ale její nemoc nechce vidět a nechce si nic přiznat
Je to dost těžké… Sestra v podstatě každý den brečí.
@enny3: Hele nemám komentář k tobě už… a hádat se nebudu… proto jsem sem nepřišla.