Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trochu málo informací na to, aby se někdo k tématu vyjádřil… ![]()
Upínáš smysl špatným směrem. Dítě má větší cenu než všichni chlapi světa.)
@Anonymní píše:
Je mi 21, doma mám 4 měsíčního syna a nevím jak dál. Přítel mi pomáhá, ale jen fyzicky. Žehlí, myje nádobí, uklízí. Ale nedokáže pochopit, jak mi je. Všechno bere na lehkou váhu a mě vyčítá, že se vším zbytečně nervuju. Včera večer odjel, nekomunikuje se mnou. Předpokládám že se vrátí, ale má tohle ještě smysl? Miluju ho, ale nedokážu takhle žít. Nejsem svatá, ale když je mi nejhůř, nechá mě v tom. Všechno co dělám, dělám jen pro něho. Už nemůžu dál.. Mám čekat, jestli se vrátí, nebo to ukončit?
Mě je 22, doma mám 4 měsíční holčičku a přítel mi nepomáhá vůbec, protože s náma nežije. Tak buď ráda, že nejsi na všechno sama jako já..
Jsi mlaďounká, takže vztah asi dlouhodobý nebude
podle mě se v tom moc nimráš, a rozchod nebo rozvod by měl následovat až když se zkusí vše ostatní.
Ale to víš že to sama zvládneš. Mě je 20 a žádného tatínka nemáme ![]()
Navíc ty už nikdy nebudeš sama - máš to krásné stvoření v postýlce které tě miluje a žije jenom díky tobě a pro tebe
mně přijde každý jeho úsměv jako smysl života ![]()
Asi nějaká chyba v komunikaci, chce to sednout si a promluvit si.. pomáhá s domácími pracemi, no to není málo, hodně ženských by aspoň za tohle dali cokoliv.. z popisu nevidím důvod ukončovat vztah, ale jak už tu bylo psáno, hodně málo informací.. a smysl života je určitě syn.. možná to na tebe padá, jak jsi chvíli po porodu, je toho hodně, obrovská změna v životě.. ale na to se dá zvyknout, každá máma si tím musela projít.. nedělej zbytečně ukvapené závěry a promluvte si v klidu a bez křiku..
@K.Black jsme spolu 6 let- asi bohužel.. co mám ale zkusit ostatní? já to chci řešit, ale pořád se jen hádáme a nedá se s ním mluvit. Vždycky se to srovná, ale pokaždé to dopadne stejně. Jsem výbušná, ano, ale to moc dobře ví po těch letech
@Becky00 a jak to zvládáš? já ani nemám kam jít.. nadělali jsme si dluhy-kdo je zaplatí?
Je mi 21, doma mám 4 měsíčního syna a nevím jak dál. Přítel mi pomáhá, ale jen fyzicky. Žehlí, myje nádobí, uklízí. Ale nedokáže pochopit, jak mi je. Všechno bere na lehkou váhu a mě vyčítá, že se vším zbytečně nervuju. Včera večer odjel, nekomunikuje se mnou. Předpokládám že se vrátí, ale má tohle ještě smysl? Miluju ho, ale nedokážu takhle žít. Nejsem svatá, ale když je mi nejhůř, nechá mě v tom. Všechno co dělám, dělám jen pro něho. Už nemůžu dál.. Mám čekat, jestli se vrátí, nebo to ukončit?