Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemoc dítěte a ne/podpora partnera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
12.4.12 19:59
Jedno vím mám dcerku z VVV a muj manzel to nijak zvlast neresi …ja delam z komara velblouda atd..psychicky me to trapi ale on mi rekl ze chlapi to berou jinak…nemam pro to pochopeni je to nase ditko a me to silene boli…tech nemocnicnich pobytu a proplakane noci to je silenost 
taky se vtom koupu sama…deti miluje ale neproziva to na venek 
vim jak ti je
- Citovat
- Upravit
12.4.12 20:06
Tak já celkem nevím, znám spoustu případů, kdy to prostě chlapi neustojí, a vztahy krachují. našemu miminku se vyrazil atopický ekzem, vím, že oproti jiným nemocem zase žádná tragedie, ale každá další hexa to jen zhoršuje, má mokvavé fleky, permanentně pláče, svědí jí to, nespí, trpí a já s ní a naštěstí můj manžel to chápe a snaží se a na moje tisíckrát za den, že to má děsný a jak je chudák, chápavě přikyvuje. No to dnes přijel můj otec, viděl ji 2×, zrovna vyváděla a já nad ní brečela, má zádíčka od krku až po lopatky jeden hnusný flek, a dostalo se mi kázání, že jsem hysterka, že kdybych si nevymyslela hysterčit nad ekzemem, tak bych snad nebyla spokojená 
manžel ho vynesl v zubech, obávám se, že se tatíneček zase dlouho neukáže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.4.12 20:10
Mám sice děti relativně zdravé, ale u 3letého syna pořád mám pocit, že je tak trochu mimo tabulky a jen čekám na diagnózu. (nemluví, mudr bude řešit až za půl roku) Partner je věčně v práci nebo po nákupech, bydlím na vesnici a nemám řidičák, tudíž nakupuje on. A těch 24/7 se dvěma dětma taky nezvládám, přestože nemám takové problémy jako ty. Já se o partnera nestarám už dávno 
může být rád, že mu občas vyperu a uvařím, žehlím jen dětem, občas sobě, je mi úplně jedno v čem on chodí.
Komunikce nulová, dřív jsem se těšila, až přijde z práce, teď je mi to jedno. Sex mi taky nic neříká, prostě nemám chuť ani s ním mluvit, natož spát. On ty děti teda občas pohlídá, když třeba musím k mudr, ale milion keců okolo, že zas nic neudělal na domě a zahradě. 
Ten vztah jde do kopru, ale mně je to fakt jedno.
Třeba Anka.
- Citovat
- Upravit
12.4.12 20:14
jako by jsi psala o nás… mám také dva kluky 3,5 a 16m. Oba dostali v prosinci neštovice, pak samá chřipka,angína…chvilku klid a pak starší těžký zápal plic, měsíc doma…pak ještě doma min. 4 týdny a minulý týden byl na tři dny ve školce a už má zase angínu…takže zase doma nevím na jak dlouho. Manžel se tedy snaží,to nemohu říct, ale někdy vidím jak ho to nezajímá, nebaví, být s klukama nota bene když se na něj celý den těší. Kdÿž jsem měla krizovku také jsem staršímu pustila pohádku, pak měla výčitky, snažím se s nimi hrát, když mladší usne tak se starším vytvářet ale už pomalu cítím jak zase jedu na doraz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.4.12 20:25
No právě, jestli to nejde do kopru… 
Proč řada chlapů to při problémech vzdává? 
zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.12 20:32
@Anonymní píše:
No právě, jestli to nejde do kopru…
Proč řada chlapů to při problémech vzdává?
Já mám pocit, že jsem to vzdala i já a to jsem ženská. Ale proč, to teda říct nedokážu. Možná proto, že on se nesnaží taky, nebo ani nechce vědět, že mám problém, prostě dělá furt, jako by ty děti ani nebyly a já se jen válela doma a diví se, že nemakám tak jak on, když nehlídá . Tak já už nemám motivaci bojovat o chlapa, u mně jsou ty děti důležitější. Ale jak to maj chlapi, to netuším.
Anka
- Citovat
- Upravit
12.4.12 20:33
Ahoj Anonymko, je mi líto, že jsi na to sama. Věř mi, často si takto připadá hodně žen. Hrozí u tebe syndrom vyhoření. Měla jsem ho. Manžel se dlouho po narození syna srovnával s rolí otce a já byla na všechno sama. Vytvořila jsem si proto časem pro sebe soubor drobností, které mi přinášeli radost. Ctení poutavých knih, nebo spíš odstavců, aby si hlava odpočinula, aby myslela na něco jiného, než na dítě. Taky je dobré hodně odpočívat. Šetřit si čas pro sebe. Nepřemýšlet, nenípat se v bolístkách, naučit se být silná a vy jste. Já sama jsem tomu stavu po dítěti začala říkat vystřízlivělá třicítka. Držím vám palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.12 20:35
řekla bych že spousta chlapů to neustojí, bohužel ve svém okolí mám kamarádku, kdy se jí holčička narodila s menší vadou, operovanou, již je operovaná a bude vše jak má být, jsou jí ted dva měsíce, a její táta jí v šestinedělí opustil…neunesl to…:-(
ale zas je spousta chlapů co je vady nebo nemoci dětí semknou víc se ženou…což je suepr.
já mám doma chlapa, který to snad prožívá víc než já. každý úraz, každou nemoc, problém, drží při mě, a stará se o děti perfektně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.4.12 20:36
radši anonymně.
Syn i já trpíme migrénama, syn je má od 3 let, je strašný se na to dívat, když brečí bolestí a nemůžu mu pomoct.
Manžel tvrdí, že náš syn je mrzák a má to po mě.
Dovolit si psychicky se hroutit, čumět do zdi a takový stavy nemůžu. A tak se sama těšívám na svý záchvaty, protože skrze bolest mi je všechno jedno a je to relativní odpočinek. Který si ovšem poté i při něm odpykám řečma o tom, jak se furt válím…
Připadá mi, že nemoc dítěte nás taky odcizila. Na chlastání, čumění na televizi a sex by ho užilo, ale jinak
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.12 20:56
@Anka - přesně tak, jedu ve stejným modu- postarat se o děti a tím to hasne
@renatkau - vystřízlivělá třicítka je dobrý 
Ano, jak píšeš, u obou porodů se s novou rolí hodně dlouho sžíval, u druhého si vzal týden dovolené, po dvou dnech jsem ho vyhodila do práce, šestinedělí měl u nás on, ne já 
Snažím se malovat na hedvábí, na textil, ale když jsem v úplným srabu, tak na to prostě nemám sílu a raději koukám na net.
@pepuse - ano, na doraz, ale někdy mám opačný pocit, jestli dělám dost
@terinka444 - těžký ekzém je na psychiku pěkný záhul 
, taky jsme si tím prošli u staršího, drž se
@první anonymní -
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.12 20:59
@Anonymni - s migrénama mrzák??? 
to snad neee 
tohle i předchozí anonym zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.4.12 21:53
Me napadlo, jestli treba nema syndrom vyhoreni, jesti nema psychicky problemy ? deprese? neumim to popsat.To skoro same jsem mela doma, ted kdyz je manzel v praci OK, bere antidepresiva, protoze se psychicky slozil bylo toho na nej moc ted je OK.
At je lip! uz jste si to vybrali!!!!
- Citovat
- Upravit
12.4.12 22:03
@Anonymní píše:
radši anonymně.
Syn i já trpíme migrénama, syn je má od 3 let, je strašný se na to dívat, když brečí bolestí a nemůžu mu pomoct.
Manžel tvrdí, že náš syn je mrzák a má to po mě.
Dovolit si psychicky se hroutit, čumět do zdi a takový stavy nemůžu. A tak se sama těšívám na svý záchvaty, protože skrze bolest mi je všechno jedno a je to relativní odpočinek. Který si ovšem poté i při něm odpykám řečma o tom, jak se furt válím…
Připadá mi, že nemoc dítěte nás taky odcizila. Na chlastání, čumění na televizi a sex by ho užilo, ale jinak
? WTF?? Proc nejdete se synem na neurologii?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.12 22:44
Můj dvouletej má taky těžký atopický ekzém,plus teda spoustu alergií a astma,takže už dva roky nespím a v nemocnici jsme jako doma,prostě peklo.Nedokážu si představit,že by jsem neměla v chlapovi oporu,asi by jsem to nezvládla.Mám štěstí,protože manžel je úžasnej a starostlivej táta a milující a hlavně pomáhající manžel,kerý my neustále dává najevo,jak moc pro něj znamená to,jak to zvládám a všechno to prožívá se mnou.Takže já mám skálu a přála by jsem takovýho chlapa každé z vás
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky
ráda bych se zeptala vás, které máte nějakým způsobem nemocné dítko, myslím dlouhodobě nebo nějakou vážnější nemocí.
My máme dva kluky- 4,5 a 2 roky. Poslední půlrok byl opravdu obtížný- přišly vážné nemoci či zranění ( bohužel u obou kluků, na střídačku). Vždy jsem si myslela, že horší to být nemůže a ono bylo…
Psychicky jsem z toho byla na dně, ale fungovala jsem, musela, jinak to nešlo. Když jsem si šla pro pochopení k partnerovi, moc jsem neuspěla. Rodiče mám daleko, tak časté hlídání nebylo možné. Buď jsem byla s jedním v nemocnici, nebo s oběma doma (z toho jeden nemocný- ležíci). Samy asi víte, jaké to je být zavřená doma, je to prostě na budku. Přiznávám se, že někdy prostě energie na zábavu došla, pustím klukům tv a jen koukám do zdi. Snažím jim hodně věnovat, ale někdy mě přepadne takový splín, že nedělám nic
Několikrát jsem se snažila mu popsat, jak se cítím, že jsem vyčerpaná jak psychicky tak fyzicky, že potřebuji trochu volna. Bohužel si to musím vždycky vydupat. Teď nás čeká dva/tři týdny rekonvalescnce- měli bychom se vyhýbat virózám atd. Příští týden chce pozvat návštěvu s dětma
Další- nepochopil, že po zranění hlavy nám dovolenou nedoporučili. Jako kdyby to prostě ignoroval, že prostě teď některé věci s dětma teď dělat nemůžeme. 
Vše bere až moc na lehkou váhu, ale sakra u nás to nebyla sranda 
Mám pocit, že si ani ten krátký čas s klukama neužívá, všechno rychle rychle, ať už má svůj klid. Prý je unavený… Je hned nervózní a hned na kluky vyjede- to mě mrzí nejvíc. Čím dál tím víc se mi odcizuje a já už asi ani nemám snahu to nějak zlepšovat. Asi se cítí neopečovávaný, ale já už prostě nemůžu…
Jako kdyby v mých očích ztratil to, proč jsem si ho vlastně vážila
Jak je to u vás? Máte vedle sebe pevnou skálu, o kterou se můžete opřít nebo se konalo nemilé procitnutí?
díky za odpvěď, raději anonym, omlouvám se, že nejmenuji konkrétní nemoci…