Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemohu si zvyknout na život v zahraničí - vrátit se domů?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.5.18 13:11
Rakousko je kousek. Vrátila bych se do ČR a tam jezdila za přítelem na víkendy. Když nejsi ještě vdaná, děti nemáte, jsi tam nespokojená, tak proč tam být? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 13:12
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, potřebuji radu v mé momentálně velmi nepříjemné situaci. Před rokem a půl dostal můj přítel nabídku práce v Rakousku na tři roky a já se rozhodovala, jestli jít s ním nebo zůstat doma. Rozhodla jsem se, že pojedu. Neměla jsem dostudovanou školu a němčina byla slabá, a tak jsem první pracovala jako prodavačka a učila se jazyk. Loni v červnu jsem odstátnicovala a pracovat na nekvalifikované pozici už nechci. Nicméně v mém oboru je problém najít místo, a přestože se mi podařilo najít práci (v oboru) na částečný úvazek, stále jsem často doma sama.Přestože jsem v ČR měla vždycky hodně kamarádů a byla jsem oblíbená, tady jsem úplně sama. Snažím se hledat nové kontakty, lidé se tváří, že mě mají rádi, všude mě hrozně radostně vítají, ale nikdo mě nikdy nikam nepozve a kdybych odjela, ani by si toho nikdo nevšiml. Přestávám mít sílu se pořád někam vnucovat. Taky na sobě pozoruji, že už mě skoro nic nebaví. Koničky, které jsem měla, mi najednou přestaly přinášet potěšení. Mám krásný byt, který neudržuji, spoustu krásného oblečení, ale nemá pro mě smysl ho nosit, tak chodím v děravých teplákách. Chodila jsem na terapii, ale nepomohlo to.
Přítel mi pořád radí najít si nějakou méně kvalifikovanou práci třeba na recepci nebo někde v obchodě, ale pro mě je to z karierního hlediska ztráta času. Chtěli bychom časem miminko a já budu potřebovat po návratu z rodičovské nějaké místo, kam se vrátit. Plus bych ráda měla odpracován ten obligátní rok, abych nemusela řešit mateřskou a rodičkovskou. Tahle bych pobírala všechno z Rakouska, což je sice fajn, ale je s tím hrozných papírů, prodlev a vyřizování.
Problém je ten, že nevím, co mám dělat. Mohla bych se vrátit na ten zbývající rok do ČR, kde mám již řadu dobře placených pracovních nabídek i včetně služebního bytu, auta a různých benefitů (prostě bych nemusela lautr nic řešit), rodinu, mnoho přátel i koníčků. A taky můžu ten rok zůstat tady, práci mám také dobře placenou a nechci tu nechat přítele samotného, nicméně se tu trápím. A mám dojem, že už nejsem schopna nahlížet na situaci racionálně. Mám dojem, že když se nevrátím do ČR, umřu tady smutkem, dítě nestihnu a kariéru si úplně zazdím. Fakt je, že je mi 26, mám všechno, co chci, pracuji v oboru a objektivně mi nic nechybí.
Nikdo z mých přátel a rodiny tohle nedokáže pochopit. Pořád slyším jen to, jak má být ráda, že jsem za hranicema, protože Zeman, Babiš, řepka, mizerný platy, uprchlíci a kdo ví co. A že mi zbývá jen rok, že se to dá vydržet. A já bych se na všechny babiše mohla vykašlat, jen kdybych mohla být zase doma. A vím, že mi tu nikdo asi nedokáže poradit, co mám dělat, nicméně co byste na mém místě dělaly vy? A klidně úplně upřímně. Všechny odpovědi mi pomůžou tu situaci trochu reálně vyhodnotit.
T.
je úplně jedno kolik je racionálních důvodů pro „zůstat“, když to vnitřně necítíš 
za sebe bych zkusila ten rok ještě vydržet, ale pokud už meleš z posledního, tak se vrať domů
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 13:14
Pokud ti je z toho tak, jak píšeš, a přítel by to zkousnul, tak bych se vrátila. Vždycky za ním můžeš dojet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 13:15
Kdybych takhle jako fakt vůbec nevěděla, tak bych se asi rozhodovala podle toho, jaký mám vztah s chlapem. U současného muže vím, že by na mě ten rok počkal a že by to pochopil: holt bychom se navštěvovali, Austria není Austrálie 
Pokud bych měla pocit, že by ten rok byl pro něj těžký a že by si mohl nějaký záskok najít a že to nechci riskovat, tak bych asi zůstala: našla bych si třeba nějakou organizovanou zábavu (jazykové kurzy, naučit se háčkovat nebo bruslit nebo nevím, co by Tě bavilo) nebo zkusila nějak jinak přežít tu dobu (dělat ve volném čase nějakou charitu?), a stříhala metr.
No a pokud bych si uměla představit, že snesu, pokud by si našel někoho jiného, tak bych asi jela domů - čert vzal Babiše, s jazykem se můžeš do Rakouska kdykoli vrátit a doma by ses dala do pořádku.
No a nebo bych si hodila korunou
Moc držím palec, ať se rozhodneš dobře! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 13:23
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, potřebuji radu v mé momentálně velmi nepříjemné situaci. Před rokem a půl dostal můj přítel nabídku práce v Rakousku na tři roky a já se rozhodovala, jestli jít s ním nebo zůstat doma. Rozhodla jsem se, že pojedu. Neměla jsem dostudovanou školu a němčina byla slabá, a tak jsem první pracovala jako prodavačka a učila se jazyk. Loni v červnu jsem odstátnicovala a pracovat na nekvalifikované pozici už nechci. Nicméně v mém oboru je problém najít místo, a přestože se mi podařilo najít práci (v oboru) na částečný úvazek, stále jsem často doma sama.Přestože jsem v ČR měla vždycky hodně kamarádů a byla jsem oblíbená, tady jsem úplně sama. Snažím se hledat nové kontakty, lidé se tváří, že mě mají rádi, všude mě hrozně radostně vítají, ale nikdo mě nikdy nikam nepozve a kdybych odjela, ani by si toho nikdo nevšiml. Přestávám mít sílu se pořád někam vnucovat. Taky na sobě pozoruji, že už mě skoro nic nebaví. Koničky, které jsem měla, mi najednou přestaly přinášet potěšení. Mám krásný byt, který neudržuji, spoustu krásného oblečení, ale nemá pro mě smysl ho nosit, tak chodím v děravých teplákách. Chodila jsem na terapii, ale nepomohlo to.
Přítel mi pořád radí najít si nějakou méně kvalifikovanou práci třeba na recepci nebo někde v obchodě, ale pro mě je to z karierního hlediska ztráta času. Chtěli bychom časem miminko a já budu potřebovat po návratu z rodičovské nějaké místo, kam se vrátit. Plus bych ráda měla odpracován ten obligátní rok, abych nemusela řešit mateřskou a rodičkovskou. Tahle bych pobírala všechno z Rakouska, což je sice fajn, ale je s tím hrozných papírů, prodlev a vyřizování.
Problém je ten, že nevím, co mám dělat. Mohla bych se vrátit na ten zbývající rok do ČR, kde mám již řadu dobře placených pracovních nabídek i včetně služebního bytu, auta a různých benefitů (prostě bych nemusela lautr nic řešit), rodinu, mnoho přátel i koníčků. A taky můžu ten rok zůstat tady, práci mám také dobře placenou a nechci tu nechat přítele samotného, nicméně se tu trápím. A mám dojem, že už nejsem schopna nahlížet na situaci racionálně. Mám dojem, že když se nevrátím do ČR, umřu tady smutkem, dítě nestihnu a kariéru si úplně zazdím. Fakt je, že je mi 26, mám všechno, co chci, pracuji v oboru a objektivně mi nic nechybí.
Nikdo z mých přátel a rodiny tohle nedokáže pochopit. Pořád slyším jen to, jak má být ráda, že jsem za hranicema, protože Zeman, Babiš, řepka, mizerný platy, uprchlíci a kdo ví co. A že mi zbývá jen rok, že se to dá vydržet. A já bych se na všechny babiše mohla vykašlat, jen kdybych mohla být zase doma. A vím, že mi tu nikdo asi nedokáže poradit, co mám dělat, nicméně co byste na mém místě dělaly vy? A klidně úplně upřímně. Všechny odpovědi mi pomůžou tu situaci trochu reálně vyhodnotit.
T.
Sice se mi práce politiků nelíbí, ale abych kvůli tomi byla šťastná za kopečky, to ani ne. Svou zem mám ráda i přesto.
Jestli se za rok budete stěhovat domů, navrhla bych příteli, že si chci postupně doma vybudovat před miminem nějakou kariéru. A přestěhovala se zpět. Vztah na dálku není nic moc, ale rok se dá přetrpět. Pokud ty tam stejně trpíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 13:23
@Anonymní píše:
@marin @Keyllah @P4ja Já to právě vidím podobně. Jenže se to ve mě mele. Rakousko je kousek a mohla bych za ním jezdit na víkendy… Ale rok je zase taky dost krátká doba, abych to mohla ještě vydržet. Je to dilema.
T.
Tak to záleží na tobě, jak to cítíš, zda to zvládneš. Někdy je rok krátká doba, někdy ne. My nevíme, jak je to vážné, že už tam nechceš být. Kolikrát když má třeba člověk syndrom vyhoření, tak když se přetáhne ta pomyslná hranice, tak už je zle. Pokud opravdu nemáš radost ze života, terapie nepomohly a myslíš si, že by ti to v ČR mohlo pomoci, tak bych se vrátila. Zdraví máš jen jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 13:24
@Anonymní píše:
@marin @Keyllah @P4ja Já to právě vidím podobně. Jenže se to ve mě mele. Rakousko je kousek a mohla bych za ním jezdit na víkendy… Ale rok je zase taky dost krátká doba, abych to mohla ještě vydržet. Je to dilema.
T.
No pokud se plánujete vrátit, usadit a mít miminko, tak se ti bude hodit ten odpracovaný rok tady. A pokud to přítel nezkousne a nebo by se něco stalo, tak pořád tady máš zázemí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 13:31
@Slečna Ferka píše:
Kdybych takhle jako fakt vůbec nevěděla, tak bych se asi rozhodovala podle toho, jaký mám vztah s chlapem. U současného muže vím, že by na mě ten rok počkal a že by to pochopil: holt bychom se navštěvovali, Austria není AustráliePokud bych měla pocit, že by ten rok byl pro něj těžký a že by si mohl nějaký záskok najít a že to nechci riskovat, tak bych asi zůstala: našla bych si třeba nějakou organizovanou zábavu (jazykové kurzy, naučit se háčkovat nebo bruslit nebo nevím, co by Tě bavilo) nebo zkusila nějak jinak přežít tu dobu (dělat ve volném čase nějakou charitu?), a stříhala metr.
No a pokud bych si uměla představit, že snesu, pokud by si našel někoho jiného, tak bych asi jela domů - čert vzal Babiše, s jazykem se můžeš do Rakouska kdykoli vrátit a doma by ses dala do pořádku.
No a nebo bych si hodila korunou
Moc držím palec, ať se rozhodneš dobře!
Toho, že by mi utek se moc nebojím. Na podzim se budeme brát a máme se moc rádi. Jen vím, že kdybych odjela, že by byl moc nešťastnej. Snaží se dělat všechno pro to, abych tu byla spokojená a abychom tu mohli být spolu spolu. A prostě se mi příčí vzít roha a šťastně si žít doma, když vím, že by mu tu bylo smutno, a že by se na to třeba vykašlal. Takže na organizovanou zábavu chodím, jazyky se učím, o dobrovolnictví přemýšlím, metr stříhám. Ale někdy bych se z toho fakt šla pověsit na lustr.
- Citovat
- Upravit
25.5.18 13:38
Hodí se ti do budoucna mít v životopisu uvedenou práci v Rakousku v oboru?
Další věc - jak daleko to máte za rodinou do ČR? Nešlo by jezdit třeba jednou za 14 dní na víkendy domů?
Když už bych tam měla 2 roky za sebou, asi bych se pokusila ten rok tam dotáhnout a využít ho na maximum co se týká rozvoje jazyka apod. a jezdila bych při každé příležitosti domů. Pokud bys z toho ale měla být opravdu hodně špatná, tak bych se asi vrátila hned. Život máme moc krátký na to, abychom dělali věci, které jsou nám proti srsti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 13:40
@P4ja Právěže by se mi ten rok hodil. Ale zase ho nemusím nutně mít, protože už mám rodičák pokrytej v Rakousku. A já vím, že se musím rozhodnout sama, a že až se budu houpat někde na větvi, že bude pozdě. Jen někdy mám světlejší chvilky, a někdy to stojí úplně za pendrek (dneska). Jen si teď musím vybrat mezi dvěma celkem mizernejma variantama, a nevím, která bude blbější. Jestli, když tady ještě rok vydržím a prostě budu nešťastná já, nebo když vezmu roha, nechám tu chudáka přítele samotnýho, i když jsem mus líbila, že tu s ním budu, a bude tu nešťastnej on. V krásným bytě, kterej jsem si vydupala, protože jsem si myslela, že budu šťastnější… 
- Citovat
- Upravit
Lalelale
25.5.18 13:44
Anonymní, já byla ve stejné pozici. Oba s přítelem jsme byli zajedno: pokud bych měla v Anglii dělat servírku, to se radši vrátíme domů. Do té nekvalifikované práce bych nešla ani náhodou. Radši manažerka v čechách, než v rakousku mýt nádobí. Nicméně jsem vytrvala, stále posílala CV, chodila na hodiny, zlepšovala jsem projev… a po pár měsících jsem si našla poměrně dobrou práci. Tam jsem zůstala rok kvůli praxi, po roce jsem znovu začala hledat a nyní už mám kariéru, o které se mi v ČR nesnilo. Mně přijde, že tvůj problém není ten jeden rok, na který se můžeš vrátit domů a odpracovat si ho k mateřské, ale solidní depka. Z tvého popisu mi přijde, že v Rakousku prostě trpíš. Nemáš kamarády, nemáš kariéru, přítel furt v práci, tebe tlačí do nekvalifikované práce. Vlastně sis pohoršila v takovém případě bych se zamyslela, jestli pak na tom s dítětem nebudeš ještě hůř. Ty začátky, kde nemáš kamarády, zázemí a všechno okolo, to potká každého. Já opravdu tvrdě makala na tom, abych si tohle vybudovala. Ale musíš v sobě najít chuť a vůli do toho jít. Což v depresi dost dobře nejde. Nemáte v Rakousku nějakou českou komunitu, kde bys mohla hledat kamarádky? Osobně život v zahraničí miluju, ale mám třeba kamarádku, co tu je s manželem a je na ní vidět, že tu štastná není a nebude, chce domů.
Příspěvek upraven 25.05.18 v 13:47
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.18 13:46
@Russet ono to nakonec asi tak dopadne. Na podzim budu zařizovat svatbu, zimu strávím na lyžích, když už jsem v rakosuku, a na jaře začnu pomalu zařizovat stěhování. Snad to trochu uteče. jen dneska jsem měla den, že jsem pomalu seděla ve vlaku do vlasti.
- Citovat
- Upravit
25.5.18 13:56
A tu práci tam má přítel nějak časově omezenou? Dost lidí si to potom třeba i prodlužuje, takže byste se měli domluvit. Abys nepočítala s rokem a ono to nakonec nebylo delší. Pro návrat do ČR je teď nejlepší doba, protože je všude práce hodně a nejsou lidi.
Příspěvek upraven 25.05.18 v 13:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, potřebuji radu v mé momentálně velmi nepříjemné situaci. Před rokem a půl dostal můj přítel nabídku práce v Rakousku na tři roky a já se rozhodovala, jestli jít s ním nebo zůstat doma. Rozhodla jsem se, že pojedu. Neměla jsem dostudovanou školu a němčina byla slabá, a tak jsem první pracovala jako prodavačka a učila se jazyk. Loni v červnu jsem odstátnicovala a pracovat na nekvalifikované pozici už nechci. Nicméně v mém oboru je problém najít místo, a přestože se mi podařilo najít práci (v oboru) na částečný úvazek, stále jsem často doma sama.
Přestože jsem v ČR měla vždycky hodně kamarádů a byla jsem oblíbená, tady jsem úplně sama. Snažím se hledat nové kontakty, lidé se tváří, že mě mají rádi, všude mě hrozně radostně vítají, ale nikdo mě nikdy nikam nepozve a kdybych odjela, ani by si toho nikdo nevšiml. Přestávám mít sílu se pořád někam vnucovat. Taky na sobě pozoruji, že už mě skoro nic nebaví. Koničky, které jsem měla, mi najednou přestaly přinášet potěšení. Mám krásný byt, který neudržuji, spoustu krásného oblečení, ale nemá pro mě smysl ho nosit, tak chodím v děravých teplákách. Chodila jsem na terapii, ale nepomohlo to.
Přítel mi pořád radí najít si nějakou méně kvalifikovanou práci třeba na recepci nebo někde v obchodě, ale pro mě je to z karierního hlediska ztráta času. Chtěli bychom časem miminko a já budu potřebovat po návratu z rodičovské nějaké místo, kam se vrátit. Plus bych ráda měla odpracován ten obligátní rok, abych nemusela řešit mateřskou a rodičkovskou. Tahle bych pobírala všechno z Rakouska, což je sice fajn, ale je s tím hrozných papírů, prodlev a vyřizování.
Problém je ten, že nevím, co mám dělat. Mohla bych se vrátit na ten zbývající rok do ČR, kde mám již řadu dobře placených pracovních nabídek i včetně služebního bytu, auta a různých benefitů (prostě bych nemusela lautr nic řešit), rodinu, mnoho přátel i koníčků. A taky můžu ten rok zůstat tady, práci mám také dobře placenou a nechci tu nechat přítele samotného, nicméně se tu trápím. A mám dojem, že už nejsem schopna nahlížet na situaci racionálně. Mám dojem, že když se nevrátím do ČR, umřu tady smutkem, dítě nestihnu a kariéru si úplně zazdím. Fakt je, že je mi 26, mám všechno, co chci, pracuji v oboru a objektivně mi nic nechybí.
Nikdo z mých přátel a rodiny tohle nedokáže pochopit. Pořád slyším jen to, jak má být ráda, že jsem za hranicema, protože Zeman, Babiš, řepka, mizerný platy, uprchlíci a kdo ví co. A že mi zbývá jen rok, že se to dá vydržet. A já bych se na všechny babiše mohla vykašlat, jen kdybych mohla být zase doma. A vím, že mi tu nikdo asi nedokáže poradit, co mám dělat, nicméně co byste na mém místě dělaly vy? A klidně úplně upřímně. Všechny odpovědi mi pomůžou tu situaci trochu reálně vyhodnotit.
T.