Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dokončila jsem školu a nastoupila do práce. Když už se teď ale nemusím učit, najednou nevím co dělat. Nějak nemůžu najít nic, co by mě bavilo. Dříve mě bavila angličtina a uvažovala jsem, že se začnu učit německy, ale nějak v tom postrádám smysl. Jsem velmi málomluvná a stydlivá, takže někde na dovolené kromě „hello“ a „thank you“ téměř nic nevyužiji. V práci už pak vůbec ne. Dělám v lékárně a s lidmi (kromě svým kolegů) nepřijdu do kontaktu. Tak nějak nemůžu najít ten důvod „proč“. Podobně to mám i v jiných věcech. Přijde mi vše zbytečně. Byla jste některá v podobné situaci? Jak se Vám podařilo najít smys?
PS: v manželství jsem spokojená
A v dětství jsi neměla nějaké koníčky, které tě bavily? Záleží taky jaké máš v okolí možnosti.
Když nevíš, tak něco zkus a za čas uvidíš jestli tě to baví. Třeba v práci najdeš nějakou kámošku (nebo jistě nějakou máš), se kterou bys chodila třeba na cvičení.
Já jsem taky docela intovert, ale baví mě tvořivé věci, takže jsem chodila dlouho na kurzy keramiky pro dospělé, je tam i dobrá parta, pobavíme se, něco vyrobíme…
Zpívala jsem ve sboru, chodila na břišní tance, na salsu… jéžiš toho je co by mě bavilo, že někdy nevím co dřív. A poslední dobou mám takový záhul v práci, že koníčky nestíhám
.
Jo, mám to stejně…syndrom vyhoření…netýká se vždy jen práce…
Hledáš důvod proč? že bys to dělala pro sebe ti nestačí? jednak jako výplň volného času, jednak jako zábavu a i pro svoje mentální a celkové zdraví(i mozek je sval a potřebuje se rozvíjet, jinak zakrní)
Zkousela bych ruzne veci. Co ja vyzkousela kurzu, vrazila do toho prachu a nedokoncila… A pak jsem nasla neco, co zmenilo muj zivot, karieru, vse…
Ale stalo se to po letech zkouseni v 34 letech.
To zjistíš jedině tak, že to prostě zkusíš. Nejlépe třeba s kamarádkou. Poohlédni se, co dělají ony nebo co děje kolem tebe v okolí za aktivity a přidruž se a zkus to. Pokud kamarádku nemáš, musíš to vydumat sama metodou pokus - omyl. To ti nemůže nikdo jinak pomoci. Přece ti nebudu vykládat, že mne baví dělat věnce na dveře a jezdit na lodi. Půjdeš to dělat po mně? Ne. Musíš si najít to, co tě táhne. Možná nečekej, že tě něco posadí na zadek a prostě začni něco dělat, cokoliv, ono tě to třeba chytne časem. Třeba takový běh, to můžeš pořádat sama a kdykoliv.
A nevyhýbej se lidem, musíš to naopak trénovat, jinak to bude čím dál horší. Musíš se trochu mezi nimi otřískat a naučit s nimi jednat, ne se schovávat. Pokud se jich bojíš, najdi si psychoterapeuta a ten ti s tím pomůže to překonat a možná i víc - třeba objevit, proč nejsi schopná si najít to, co tě baví. Hned budeš mít koníček. ![]()
Tohle nechápu, jak někdo nemá koníček, vždyt to musí být na palici, jen do práce a dom, neříkám, že každý musí někde dobrovolničit, závodně sportovat, ale nemít něco na co se těším? Já hodně lidí po přestěhování poznala přes psa, ona ta příšera funguje jak magnet, a to nejen na pejskaře. Jinak hodně fotím, chodím do skautu jako vedoucí, dvakrát týdně mám zumbu, jako dítě jsem zájmy a kamarády neměla, tož si to ted vynahrazuju
![]()
Teda já ani vůbec nechápu jak všechny ty koníčky stíháte. Obvykle 2× týdně cvičím (cvičíme doma spolu s manželem). Když necvičím, tak si musím uvařit do práce. Takže přijdu ve čtyři, musím se psem (je pět hodin), jdu si zacvičit nebo uvařit (je šest), večeře, přípravit snídaně, maličko poklidit, sprcha, chvilku si povídáme s manželem nebo něco jiného s manželem (je půl osmé), procházka se psem, vyčistit zuby a jdu spát, protože ráno vstávám ve čtyři.
Jinak kamarádky nemám, pouze známé. Ani nevím, kdy bych na ně měla čas, chceme být aspoň chvíli spolu s manželem. Co te týče psa, tak jsme samozřejmě na vycházkách nějaký lidi potkali, ale to je pořád do kola: „Jee ten je krásnej. Kolik váží? Není mu horko? Můžu si ho pohladit?“. Máme nadherného velkého chlupatého psa. Ostatní psy má rád, ale od dětí a lidí se nenechá pohladit. Ty mladší ročníky s dětmi se ho samozřejmě bojí, to se zrovna moc dobře neseznamuje ![]()
@kdyžnejdeoživot… záleží co máš za koníček… osobně jsem se zaměřila na individuální koníčky, výroba kosmetiky(což zabere třeba hodinu práce jednou za čas, a když je cestou čas, tak mrknu na net, na různé stránky a fora, pro inspiraci a rady), nebo pletení(se dá část zfouknout u seriálu, nebo povídání s manželem), nebo si najít kurz(němčina, keramika…), co je hodinu tejdně a den předem si navařit a pokud lehce poklízíš denně, jeden den se to taky zvládne… no a manžel má nějáké zájmy? teda asi i ten pes by se bral jako koníček a pokud máte volné víkendy, mrkněte jestli v okolí není turistickej klub… no a já si teda trochu prakticky a trochu jako koníčka budu dodělávat VŠ občas o víkendech…záleží co chceš, chceš nějáké hobby, které bude rozvíjet hlavně tebe, nebo něco kde se budeš hlavně potkávat s lidma…
@lucka21 píše:
Tohle nechápu, jak někdo nemá koníček, vždyt to musí být na palici, jen do práce a dom, neříkám, že každý musí někde dobrovolničit, závodně sportovat, ale nemít něco na co se těším? Já hodně lidí po přestěhování poznala přes psa, ona ta příšera funguje jak magnet, a to nejen na pejskaře. Jinak hodně fotím, chodím do skautu jako vedoucí, dvakrát týdně mám zumbu, jako dítě jsem zájmy a kamarády neměla, tož si to ted vynahrazuju![]()
![]()
Tohle sem říkala bráchovi taky.. Cituji:,, jak někdo nemá koníček, vždyt to musí být na palici, jen do práce a dóm. ''
Protože já byla ta co neposeděla ani chvilku, a ikdyz sem přišla po práci dom a byla unavená, stejně sem se sebrala a šla si zaběhat. Protože pobyt na čerstvém vzduchu a zároveň to že něco pro sebe udělám je k nezaplacení.☺️❤️Ale brácha vždycky jen mávl rukou a odpověděl mi:,, Ty si asi dělala v práci málo, ze
? ''
Ale nebylo to, že bych se v práci nenadrela, spíše šlo o to že sem si řekla:,, Tak a dost! Furt chodím do práce, z práce přijdu dom, najím se, umyju se, jdu spát..????????☺️ A takhle to šlo nějakou dobu než sem si prostě uvědomila, že nejsem spokojená, že mi něco chybí..Ikdyz toho tolik dělám, tak vlastně už ani nevím co mě doopravdy baví, nebo v čem jsem opravdu dobrá..
A tak sem začala po práci behat a brácha, který měl vždycky hodně řečí, jakoze:,, Bych nešel, stačí že dru v práci. '' Tak začal chodit semnou, protože sám později uznal že tak nějak z toho života nemá radost, a o čem ten život jako vlastně je.. No a když sem se cítila některý den po praci opravdu hodně unavená, tak sem prostě jen lenosila..????☺️ Člověk musí umět i úplně vypnout, koneckonců jsme všichni jenom lidi a to, že se nám někdy něco nepovede není hned důvod k tomu abychom usoudili, že se nám nedaří nic. ☺️❤️
Dnes je takových možností. Dají se různé kurzy najít a levně koupit třeba na slevomatu, jsou dostupné třeba návody na Youtube na různé ruční práce, můžeš číst, chodit na procházky, sportovat, cvičit jogu, tancovat streetdance
vyzkoušej vše na co pomyslíš… Radím užívej si to dokud jsi bezdětná. Měla jsem to jako ty, taky jsem nevěděla co dělat, po práci jsem sedla k seriálu místo toho, abych šla třeba cvičit a dnes když mám děti bych si za to nafackovala. S nimi nestihnu na svůj volný čas ani myslet, natož abych nějaký měla ![]()
Mě třeba osobně hodně bavi focení, běh, nebo jen tak se projit někde v parku..Při těchto aktivitách mám pocit, že čas ubehne rychleji než obvykle, a to protože dělám něco co mě bavi ![]()
@sunshine125 děkuji za tip, určitě se na nějaké kurzy podívám. Protože sem před asi týdnem přišla o práci a tak nějak sem ty první dny prožívala syndrom vyhoření a to sem si vždycky říkala, že mě to potkat nemůže. Ted už ale vím, že může a ne jen mě. ☺️
Vždycky je přece čas, ať už to jen chvilka na to se jít projít třeba s detmi nebo déle, pokud ho trávis s lidmi kteří tě zahrnují láskou a dávají ti smích, který tě zahreje u srdce, je ten nejlépe strávený čas ❤️ ☺️☺️
Ahoj, má někdo zkušenosti s Mindset Coaching®, nebo o tom třeba jen slyšel??☺️Tak nějak uvažuji, že bych to časem skusila.