Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem hodně chaotická
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.7.16 21:36
@Anonymní píše:
Pěkný večer, řeším dlouhodobý problém. Jsem chaotická, nespolehlivá, nepořádná, štvě mě to a chtěla bych s tím něco udělat.
Mám to tak už od dětství, kdy jsem neustále něco ztrácela a zapomínala a nosila za to poznámky. Máma vzpomíná, že jsem byla pomalá a žila ve svém světě. Situace se nezlepšila ani na střední a vysoké škole. Tam to vygradovalo, kdy jsem málem vypadla, protože jsem nebyla schopná si včas registrovat předměty, diplomku, zkoušky… naštěstí jsem v té době už měla manžela, který mě prostě začal hlídat, celou administrativu vzal na sebe a jen mi věci hlásil. Takže jsem studium dotáhla.
Ale tím to nekončí. Problémy mám pořád se vším. Doma chaos - vytírám podlahu, někdo zazvoní, jdu otevřít a pak už se k tomu nevrátím, protože zazdím, že jsem vytírala a dojde mi to, až když šlápnu do studené vody.
Tu a tam zapomenu uvařit, koupit jídlo, dát dětem svačinu - naštěstí si řeknou, stěhuju věci sem a tam, protože mě vždycky něco odvede od činnosti a pak už se k ní nevrátím.
Nedochází mi naprosto banální věci - jsem schopná jet s kojencem na výlet bez plen a sunaru. Prostě mi včas nesecvakne, že tam budeme dlouho. Nakonec jsem to vyřešila tak, že mám v tašce jednorázové pytlíky s UM a flašku. A takových drobností je 100+1.
Obdivuju svého manžela, že to se mnou pořád zvládá a má se mnou trpělivost. Někdy mi přijde, že má o dítě víc. Stará se o veškeré platby doma.
Zkoušela jsem různé upomínky, ale dokud někdo nevymyslí „upomínáček“, který mě bude mlátit, dokud to neudělám, tak mi to je na nic. Papírky ztrácím, na mobilu zapípá upomínka, že mám něco udělat v kuchyni, ale než tam dojdu, tak ani nevím, že mi pípal mobil, protože v hlavě mám jak v úle a nejsem schopná se soustředit na jednu věc. S tím souvisí i to, že často zaměňuju slova, přijde mi, že mám rychlejší hlavu než pusu a když něco říkám, tak už myslím dávno na něco jiného.
Přiznám se, že jsem sama ze sebe dost nešťastná a zoufalá. Jsem máma, měla bych myslet na všechno, místo toho mi 5letý syn spoustu věcí připomíná
Máte to některá stejně? Jak jste s tím bojovali? Dá se s tím vůbec něco dělat?
Zřejmě máš od narození nějakou poruchu.. Už jsi s tímhle vyhledala odborníka??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.16 21:51
@Anonymní píše:
Pěkný večer, řeším dlouhodobý problém. Jsem chaotická, nespolehlivá, nepořádná, štvě mě to a chtěla bych s tím něco udělat.
Mám to tak už od dětství, kdy jsem neustále něco ztrácela a zapomínala a nosila za to poznámky. Máma vzpomíná, že jsem byla pomalá a žila ve svém světě. Situace se nezlepšila ani na střední a vysoké škole. Tam to vygradovalo, kdy jsem málem vypadla, protože jsem nebyla schopná si včas registrovat předměty, diplomku, zkoušky… naštěstí jsem v té době už měla manžela, který mě prostě začal hlídat, celou administrativu vzal na sebe a jen mi věci hlásil. Takže jsem studium dotáhla.
Ale tím to nekončí. Problémy mám pořád se vším. Doma chaos - vytírám podlahu, někdo zazvoní, jdu otevřít a pak už se k tomu nevrátím, protože zazdím, že jsem vytírala a dojde mi to, až když šlápnu do studené vody.
Tu a tam zapomenu uvařit, koupit jídlo, dát dětem svačinu - naštěstí si řeknou, stěhuju věci sem a tam, protože mě vždycky něco odvede od činnosti a pak už se k ní nevrátím.
Nedochází mi naprosto banální věci - jsem schopná jet s kojencem na výlet bez plen a sunaru. Prostě mi včas nesecvakne, že tam budeme dlouho. Nakonec jsem to vyřešila tak, že mám v tašce jednorázové pytlíky s UM a flašku. A takových drobností je 100+1.
Obdivuju svého manžela, že to se mnou pořád zvládá a má se mnou trpělivost. Někdy mi přijde, že má o dítě víc. Stará se o veškeré platby doma.
Zkoušela jsem různé upomínky, ale dokud někdo nevymyslí „upomínáček“, který mě bude mlátit, dokud to neudělám, tak mi to je na nic. Papírky ztrácím, na mobilu zapípá upomínka, že mám něco udělat v kuchyni, ale než tam dojdu, tak ani nevím, že mi pípal mobil, protože v hlavě mám jak v úle a nejsem schopná se soustředit na jednu věc. S tím souvisí i to, že často zaměňuju slova, přijde mi, že mám rychlejší hlavu než pusu a když něco říkám, tak už myslím dávno na něco jiného.
Přiznám se, že jsem sama ze sebe dost nešťastná a zoufalá. Jsem máma, měla bych myslet na všechno, místo toho mi 5letý syn spoustu věcí připomíná
Máte to některá stejně? Jak jste s tím bojovali? Dá se s tím vůbec něco dělat?
konečně někdo jako já 
mám to stejně. Jsem schopná zapomenout dát dětem léky, jdu do krámu pro máslo, nechám tam pětikilo, přitáhnu domů tisíc věcí co jsem vlastně nepotřebovala, ale máslo nekoupím. Taktéž jak píšeš s úklidem, něco rozdělám, odběhnu a nedodělám. Příjde manžel a nadává co je to za bordel. Nebo manžel mě pro něco pošle já na to zapomenu, on mi pak nadává a já se všelijak vymlouvám, (terba že dceři bylo špatně) jen abych omluvila vlastní nesoustředěnost, zamonínání. Mám problé i řídit auto, prostě mi nedocvakne, zapomenu co mám dělat. Dost mi to zasahuje do života, takže jsem zvědavá na odpovědi 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.7.16 21:58
@Anonymní píše:
Pěkný večer, řeším dlouhodobý problém. Jsem chaotická, nespolehlivá, nepořádná, štvě mě to a chtěla bych s tím něco udělat.
Mám to tak už od dětství, kdy jsem neustále něco ztrácela a zapomínala a nosila za to poznámky. Máma vzpomíná, že jsem byla pomalá a žila ve svém světě. Situace se nezlepšila ani na střední a vysoké škole. Tam to vygradovalo, kdy jsem málem vypadla, protože jsem nebyla schopná si včas registrovat předměty, diplomku, zkoušky… naštěstí jsem v té době už měla manžela, který mě prostě začal hlídat, celou administrativu vzal na sebe a jen mi věci hlásil. Takže jsem studium dotáhla.
Ale tím to nekončí. Problémy mám pořád se vším. Doma chaos - vytírám podlahu, někdo zazvoní, jdu otevřít a pak už se k tomu nevrátím, protože zazdím, že jsem vytírala a dojde mi to, až když šlápnu do studené vody.
Tu a tam zapomenu uvařit, koupit jídlo, dát dětem svačinu - naštěstí si řeknou, stěhuju věci sem a tam, protože mě vždycky něco odvede od činnosti a pak už se k ní nevrátím.
Nedochází mi naprosto banální věci - jsem schopná jet s kojencem na výlet bez plen a sunaru. Prostě mi včas nesecvakne, že tam budeme dlouho. Nakonec jsem to vyřešila tak, že mám v tašce jednorázové pytlíky s UM a flašku. A takových drobností je 100+1.
Obdivuju svého manžela, že to se mnou pořád zvládá a má se mnou trpělivost. Někdy mi přijde, že má o dítě víc. Stará se o veškeré platby doma.
Zkoušela jsem různé upomínky, ale dokud někdo nevymyslí „upomínáček“, který mě bude mlátit, dokud to neudělám, tak mi to je na nic. Papírky ztrácím, na mobilu zapípá upomínka, že mám něco udělat v kuchyni, ale než tam dojdu, tak ani nevím, že mi pípal mobil, protože v hlavě mám jak v úle a nejsem schopná se soustředit na jednu věc. S tím souvisí i to, že často zaměňuju slova, přijde mi, že mám rychlejší hlavu než pusu a když něco říkám, tak už myslím dávno na něco jiného.
Přiznám se, že jsem sama ze sebe dost nešťastná a zoufalá. Jsem máma, měla bych myslet na všechno, místo toho mi 5letý syn spoustu věcí připomíná
Máte to některá stejně? Jak jste s tím bojovali? Dá se s tím vůbec něco dělat?
Jo, taky to tak mám. Věci z výletu hodím vyčerpáním do předsíně do kouta a pak po týdnu najdu plesnivou svačinu, nebo politý oblečky dětí v igelitovém pytlíku, které začínají hnít. Uklízení buď neřeším vůbec - nevnímám, a pak mi jde vše naproti, tak mívám uklízecí záchvaty, kdy dám děti v sobotu k babičce a všechno doháním. Anebo jedu v noci do vyčerpání. A pak zase nic. Když mám dělat stejné věci pravidelně, aby se udržoval pořádek, tak mám z té monotónní práce takový odpor a následně smutek na duši, že se na to radši vybodnu, páč to stejně není efektivní. Jsem magor, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama.
- Citovat
- Upravit
15.7.16 22:00
Jsem na tom podobne, ale mam to jen obcas. Slova se me taly pletou a sislu. Nekdy se neumim ovladat. Ale je to narazove. Uz me napadlo, ze zkusim odbornika.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.16 22:00
Na mě to taky působí „nenormálně“, podle mě ADHD…nebo nějaký neuro problém
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.16 22:02
Tady poslední anonymka, to zapomínání, nemyšlení dopředu, to mám taky. V životě by mě nenapadlo nakoupit do kabelky náplasti, léky pro všechny případy. Všechno sháním na poslední chvíli a pak stejně někam založím a nenajdu, co si dám do kabely, to tam najednou není. Jednou jsem našla pozvánku, kde byla poznámka TP k dr. šla jsem tam, sestra se trošku divila, ale vzali mě, pak jsem zjistila, že to byla pozvánka 2 roky stará a TP znamenalo, že mi mají vystavit těhotenskou průkazku.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.7.16 22:10
@pannda @AliTad nikdy jsem to nikde neřešila. Moje máma to bere jako vlastní selhání, že jsem bordelář, protože mě špatně vychovala.
Ale mně to začíná poměrně štvát. Jak tu někdo psal léky, plesnivé svačiny… to všechno znám.
Taky mi hodně věcí nedojde a pak kupuju na poslední chvíli. Mám doma super sbírku deštníků od Vietnamců, protože mi necvakne, že je zataženo a asi začne pršet.
Kromě toho jsem hodně impulzivní, emotivní a náladová. Ale to už jsou takové detaily.
Neumím předvídat. Takové to, co jsem obdivovala na své mámě, že jsme někam jeli a ona vytáhla z kabelky i slona, kdyby byl potřeba…
ZAKLADATELKA
- Citovat
- Upravit
15.7.16 22:16
V něčem se poznávám. ve všem má chaos, vždycky půlku věcí nemám. ale asi jsem trochu lehčí případ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.16 22:17
Konečně moje téma! 
A mám to stejné, od malinka jsem byla pomalá, ve svém světě. Teď jsem naopak velmi rychlá, neorganizovaná, roztěkaná. Stíhám milion věcí plus své zájmy, ale všechno tak nějak napůl. Zapomínám stále a všechno, nic nedělám pořádně. Ale nikdy jsem si o sobě nemyslela, že by to mohla být porucha… konečně mám pořádnou výmluvu!
Ale se slovy teda určitě problém nemám, právě naopak, vyjadřuju se rychle, přesně, k věci. Občas se zapovídám a zapletu, to je fakt… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.16 22:19
@Anonymní píše:
konečně někdo jako já
Já se teda tak v polovině tak poznávám 
TAkový to, že pro něco jdu a po cestě mě zaujme něco jinýho a pak na to zapomenu. Ale až tak, jak zakladatelka, to ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.16 22:22
Jinak já si hodně píšu seznamy. Počínaje samozřejmě nákupem. Já jdu pro víc, jak 3 věci (což většinou jdu, protože dělám 1× týdně větší nákup), tak to píšu. Píšu seznamy věcí na dovolenou, nebo když mám někam jen dojet a něco dovézt. Nebo když omarodí víc dětí naráz, tak mám rozepsané léky na lednici a tak.
Ale koukám, že to zkoušíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.7.16 22:25
@Aries6 píše:
Já se teda tak v polovině tak poznávám
Ano, jdu do lednce a nevim pro co, jdu za dcerou do pokoje pro cosi, dcera na mě kouká jak na cvoka a říkám „ahoj“ a odejdu, protože zapomenu co jsem jí chtěla…A pořád, každý den několikrát… I když nejsem zakladatelka, soucítím s ní
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Pěkný večer, řeším dlouhodobý problém. Jsem chaotická, nespolehlivá, nepořádná, štvě mě to a chtěla bych s tím něco udělat.
Mám to tak už od dětství, kdy jsem neustále něco ztrácela a zapomínala a nosila za to poznámky. Máma vzpomíná, že jsem byla pomalá a žila ve svém světě. Situace se nezlepšila ani na střední a vysoké škole. Tam to vygradovalo, kdy jsem málem vypadla, protože jsem nebyla schopná si včas registrovat předměty, diplomku, zkoušky… naštěstí jsem v té době už měla manžela, který mě prostě začal hlídat, celou administrativu vzal na sebe a jen mi věci hlásil. Takže jsem studium dotáhla.
Ale tím to nekončí. Problémy mám pořád se vším. Doma chaos - vytírám podlahu, někdo zazvoní, jdu otevřít a pak už se k tomu nevrátím, protože zazdím, že jsem vytírala a dojde mi to, až když šlápnu do studené vody.
Tu a tam zapomenu uvařit, koupit jídlo, dát dětem svačinu - naštěstí si řeknou, stěhuju věci sem a tam, protože mě vždycky něco odvede od činnosti a pak už se k ní nevrátím.
Nedochází mi naprosto banální věci - jsem schopná jet s kojencem na výlet bez plen a sunaru. Prostě mi včas nesecvakne, že tam budeme dlouho. Nakonec jsem to vyřešila tak, že mám v tašce jednorázové pytlíky s UM a flašku. A takových drobností je 100+1.
Obdivuju svého manžela, že to se mnou pořád zvládá a má se mnou trpělivost. Někdy mi přijde, že má o dítě víc. Stará se o veškeré platby doma.
Zkoušela jsem různé upomínky, ale dokud někdo nevymyslí „upomínáček“, který mě bude mlátit, dokud to neudělám, tak mi to je na nic. Papírky ztrácím, na mobilu zapípá upomínka, že mám něco udělat v kuchyni, ale než tam dojdu, tak ani nevím, že mi pípal mobil, protože v hlavě mám jak v úle a nejsem schopná se soustředit na jednu věc. S tím souvisí i to, že často zaměňuju slova, přijde mi, že mám rychlejší hlavu než pusu a když něco říkám, tak už myslím dávno na něco jiného.
Přiznám se, že jsem sama ze sebe dost nešťastná a zoufalá. Jsem máma, měla bych myslet na všechno, místo toho mi 5letý syn spoustu věcí připomíná
Máte to některá stejně? Jak jste s tím bojovali? Dá se s tím vůbec něco dělat?