Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nerozumím si se synem (9 let)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.9.19 22:04
Jak reaguješ na jeho odmlouvání, neuposlechnutí a pošklebování?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.19 22:05
První dojem z tvého příspěvku je, že jsi si sama sebou strašně nejistá. Musí to cítit i to dítě a zkrátka zkouší hranice a nenachází je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pvln34
8.9.19 22:08
No pride mi, že máš na syna až privysoké očakávania 
je to dieťa, chce si hrať (I na zombie). Mne teda príde v poriadku, že nechce sedieť na zadku a rozprávať si s mamkou…
Ber to tak, že každé dieťa má svoju osobnosť a iné potreby. V budúcnu ta trebárs prekvapí tým, že chce byť vegetarián a pôjde do Afriky zachraňovať slony. Ted chce byť malý zombik.
Skus mu nechať viac voľnosti, at rozvinie svoju osobnosť sám, a neprenasaj na neho svoje očakávania 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.9.19 22:08
@Terezxx Předkládám mu většinou více variant řešení, aby sám neměl pocit, že ho do něčeho tlačím… ale on si většinou nevybere ani jednu a chce nějakou svou, na kterou zase z nějakého důvodu já přistoupit nechci nebo ani nemůžu.
- Citovat
- Upravit
8.9.19 22:10
Může se stát, že si s dítětem nesednete lidsky. A jak to má manzel, on s ním může normálně mluvit?
A není syn nějak dys…, dys…,. Asperger a podobný diagnózy?
Pak škola - jestli tam je vše ok, tak to je fakt jen mezi vámi a to bych být tebou si zašla na konzultaci k psychologovi. Asi sama na to nemáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.19 22:11
@Pvln34 Je tedy normální, že s ním téměř neprožívám takové ty hezké rodičovské chvíle? Zombíky bych i vydýchala, ale když je potřeba, aby se oblékal, že odcházíme pryč a jemu kvůli zombíkům trvá oblékání 20minut, zatím co já už stojím obutá v předsíni… to prostě nedávám 
- Citovat
- Upravit
8.9.19 22:14
@Anonymní píše:
@Terezxx Předkládám mu většinou více variant řešení, aby sám neměl pocit, že ho do něčeho tlačím… ale on si většinou nevybere ani jednu a chce nějakou svou, na kterou zase z nějakého důvodu já přistoupit nechci nebo ani nemůžu.
Tak na varianty pozor. Velíš ty. Na výběr mu nedávej. Ty jsi matka a syna zatím asi nedovedla k přesvědčení, že tvoje slovo platí.
Takže syn asi nebude dys.. Bůhví co, ale spíš slunickove vychovan.
Proto ti věnuje málo pozornosti, ani za diskuzi mu nestojíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.19 22:16
Sama si to komplikujes. Moc nad tim premyslis. Kdyz se neumi v deviti letech v normalnim case obliknout, mas mu dat nejakej trest, ne??? Moc vlajes podle nej. Zrejme je rozmazlenej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.19 22:20
Souhlas s @Lama Lama a @LaPaloma. ..musis najit vlastni „koule“ a prestat bejt mekka, nebo ze syna bude sobeckej sebestrednej nerad.
Na vyber muze dostat jaky triko si oblikne ale nic zasadnejsiho.
Příspěvek upraven 08.09.19 v 22:21
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.19 22:21
Mám syna v podobném věku. A moc rád si hraje, opravdu to bývají i blbiny, ale on je do nich tak zabrán, že nevnímá. A když ho vidím, jak je šťastnej, tak mu ty okamžiky chci dopřát. Kdy jindy než teď?
Nech ho hrát, zodpovědnosti a rozhodování bude ještě dost. Co kdyby ses ho třeba zeptatla, zda bys také mohla být zombíkem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.19 22:21
@LaPaloma Tak sluníčkově ho nevychovávám, tím to určitě nebude 
. Naopak já po něm v tomhle dost „šlapu“, jak říká manžel, že trvám na nějakých pravidlech a disciplíně… ale většinou právě za cenu toho konfliktu, což mě štve. Synovi by vyhovovalo, kdyby si svůj život už řídil sám, o všem sám rohodoval a nikdo po něm nic moc nechtěl.
- Citovat
- Upravit
Pvln34
8.9.19 22:21
@Anonymní píše:
@Pvln34 Je tedy normální, že s ním téměř neprožívám takové ty hezké rodičovské chvíle? Zombíky bych i vydýchala, ale když je potřeba, aby se oblékal, že odcházíme pryč a jemu kvůli zombíkům trvá oblékání 20minut, zatím co já už stojím obutá v předsíni… to prostě nedávám
A čo konkrétne považuješ za „hezke rodičovské chvíle“? To ze si čítate na gauči knižku a potom ti usne v náručí?
Neviem no, príde mi ze ta asi úplne nevníma ako autoritu. Vymýšľa tak i pri manželovi? Ja myslím ze keď sa poradíš priamo s psychológom, neurobíš chybu svojim príspevkom som vlastne chcela povedať, že deti nie sú vždy uplne také aké by sme ich chceli, ale to neznamená, že su nutne spatne ako určite by som vyžadovala poslušnosť, to bez debaty.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.9.19 22:24
@Tarjei S tímhle taky problém nemám. Vtuhle jsme měli jít na nějaký hřiště, kam se hrozně těšil a tak dlouho mu trvalo oblíkání, až jsem se svlíkla, že nikam nejdeme. Hrozně plakal a prosil, ve vteřině byl najednou oblečenej, ale už jsem fakt nešla. Jenže z toho on si třeba ponaučení vůbec nevezme, příště to klidně udělá znovu
- Citovat
- Upravit
8.9.19 22:32
Anonymní, já nevím, já tě nechci urazit, ale kdyby si nenapsala věk, tak si myslím, že píše o dítěti třeba do 5 let- přístup k němu.. ted nepíšu o výchově, to je jasné, že poslouchat musí.. ale tak celkově..
Bud mu moc přikazuješ nakazuješ a jakoby se moc snažíš a moc ho tím -,,, otravuješ" a nebo bych i řekla, že by chtělo uznat, že je to 9 letý kluk, co rád křičí, raje si na vojáky, pobýhá s autem, že to prostě neni třeba holka co jezdí v klidu s kočárkem..
Já mám dva kluky a hruba od toho 9 roku, prostě ty zájmy s mámou padají a víc je v kurzu táta..
Možná bych se podívala, jak s ním jedná muž..Třeba uvidíš, jak třeba určité věci berou chlapi- kluci..
Jak si psala s tím, oblečením, tak toto bych snad udělala opravdu batoleti, ale takto starému klukovi bych rázně řekla, že fajn, že jdu sama ahoj 
myslím, že by se rychle obléknul..Možná právě a tím se tě nechci dotknout, ví že děláš určité takové,,, divadlo" tak prostě už má nukání tě takto vytáčet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj,
. Hrozně mě to trápí, manžel mi pořád říká, že to je prostě tím, že je kluk, ale s tím já se nechci smířit, vidím, jak mi roste a přijde mi, že se mi rok od roku více odcizuje. Máte to prosím někdo stejně nebo podobně? Že těžko hledáte ke svému dítěti cestu? Ani nechci domyslet, co mě s ním čeká, až přijde do puberty. Děkuji za vaše zkušenosti.
prosím o anonym - je to pro mě velmi citlivé téma. Jak už název vypovídá, tak si nerozumím se svým 9ti letým synem. Mám pocit, že mě nikdy neposlechne, odmlouvá, nenechá si poradit a dokonce mi přijde, že mě schválně provokuje. Věřte mi, že se snažím k němu najít tu správnou cestu, přečetla jsem spoustu knih, i jsem byla na semináři o výchově, ale asi nedokážu rady správně přenést do praxe, prostě žádný valný výsledek jsem nezaznamenala. Jsem z něho už opravdu zoufalá, vždycky se snažím ráno den začít zvesela, ale moje radost nevydrží ani do oběda. Dneska odpoledne už jsem se dokonce před ním i rozbrečela, že je mi z něho hrozně smutno… teď bych si za to nafackovala, ale já už si opravdu nemohla pomoct, od rána prostě bylo pořád něco, navíc on neustále haleká a vykřikuje nebo si hraje na zombie (což jsou různé škleby a divné pohyby) - to dělá, i když si s ním chci o něčem povídat… Jen těžko k němu hledám cestu, přijde mi, že jsem s ním vlastně neustále v nějakém konfliktu a on neudělá vůbec nic, čím by mi i jenom na vteřinu udělal radost… Nedávno jsme se dívali na film Jak dostat tatínka do polepšovny a já si říkala, jak je ten Vašík prima kluk, že se s ním dá normálně mluvit, to s naším klukem prostě nejde, nebo to prostě neumím, já nevím