Jedináček, deziluze z mateřství

Anonymní
8.9.19 04:22

Jedináček, deziluze z mateřství

Ahoj, chtěla jsem poradit a pokecat na téma velikost rodiny a počet dětí. Mám pocit, že skončím u jedináčka. Nemám trauma z porodu, nejsem na dítě sama, v podstatě vím, že jsem schopná se postarat i o více dětí (co se fyzické energie týče), ALE… poslední dobou mám pocit, že prostě uvnitř necítím, že chci další dítě. Dceru mám ráda, dávám na ni pozor, aby se jí nic nestalo, snažím se ji rozvíjet, ale mateřství mě nějak nenadchlo. Beru to jako obohacující zkušenost, nelituju toho, že mám dítě. Ale zatím mám prostě pocit, že jednou stačilo. Nevidím v tom nějaké svoje poslání, že to je TO, co mi v životě chybělo a scházelo. Jsem ráda, že mám možnost si vyzkoušet tuto ženskou roli. Ale prostě tato zkušenost mě nemotivovala k tomu rodit další děti. Budu ráda, když mi sem napíšou maminky jedináčků. Nebo i celkově ženy k tématu počet dětí. Po pravdě mateřství je jiné, než jsem si představovala. Je to řehole. Svým způsobem krásná. Ale není to asi pro mě smysl života, že bych těch dětí potřebovala víc.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
24297
8.9.19 05:24

Tak ja to puzeni po dalsim zacala mit, az jsem zapomnela, jaky vopruz byl s batoletem :lol: taky jsem si to predstavovala jinak, na jako ze minimalne 2 roky do nej hucis jak do dubu a zadna interakce, co asi tak chce jen odhadujes a doufas, ze tve rikanky a „láska“ se nekde projevi, nerku-li ze se ti vrátí :lol: a zjistila jsem, ze proste nejsem typ k malym detem, i kdyz odpovednost mi neda se nepostarat. Od cca 4 let si bobka neskutecne uzivam, je to s nim pecka, chytrej, smysl pro humor atd., to se to „vychovava“ :lol:

A jinak mit dite nastesti neni povinnost, biologicky sis splnila, takze si muzes odfrknout a jen sledovat, co z tech vasich par bunek vyroste :lol:

Kolik ji je?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.9.19 05:55

A čemu to vadí? Každej na kolik se cítí. Není potřeba obhajovat rozhodnutí nemít děti/mít jedno, dvě, nebo pět.

  • Citovat
  • Nahlásit
11447
8.9.19 06:04

Kdo chce mit pouze jedno dite, at ma jedno dite. Kdo jich chce pet, at ma pet. Kdo nechce zadne, at nema zadne.
Taky mame jen jedno, a jedina, kdo k tomu mela pripominky, byla tchyne. Zbytek rodiny respektuje, ze mame pouze jedno dite a tak to bude i dal :mrgreen:
Proste asi nejsem ta spravna kvocna, ktera se potrebuje obalit hromadou deti. Sveho syna miluji, jsem tady a budu vzdy pro neho, ale taky chci zit svuj vlastni zivot a ne jen zivot mamy :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
47258
8.9.19 06:25

Taky mám jedináčka. Někdy to tak prostě život zamotá…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5998
8.9.19 06:31

Jak pises, materstvi me nejak nepojltilo, ted jsem doma a cerstvym kojencem, dny jsou stejne, plytke,…noce dlouhe :mrgreen: mam druhe, protoze mam noveho muze. Deti jsou od sebe 6 let, manzel dalsi chce, skoro tydne NAHLAS, i pred svedky pronasim, ze ja s potomky skoncila. Deti miluji, ale miluji i svuj zpusob ziti zivota a ten s hodne deti nelze; teda mi ne :lol: ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
964
8.9.19 06:43

Já jsem sice zatím bezdětnej kluk, ale za sebe můžu říct, pokud je to aspoň trochu možný, tak se snaž, aby dcera nebyla jedináček. Já jedináček jsem. Sice jsem měl a mám rodinu a kamarády, ale vlastně jsem byl furt sám. Takže jsem akorát vždycky záviděl lidem, kteří mají sourozence (je fakt, že mám kolem sebe lidi, kteří mají se sourozenci když ne ideální, tak aspoň normální vztah). Jinak, když budeš mít jedináčka, okolí to bude pochopitelně muset respektovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6111
8.9.19 07:17

Mě chuť na další dítě přišla až kolem roka a půl staršího, už jsem zapomněla na tu otravu s miminem, se synem už začala být aspoň trochu řeč (reagoval na dvouslovné povely) a vždycky jsem si přála aspoň dvě děti. U mě asi zapracoval i ten fakt, že jsem měla zcela nenaplňující práci (ze školy jsem vyšla v nejhorší krizi kdy ani za kasu nebrali), ale smlouvu na neurčito. U syna jsem si zlepšila angličtinu, u dcerky už pokoukávám po dalším zvýšení kvalifikace abych si mohla najít něco, co by mě tak neubíjelo. Pořád je ve hře ješte jedno dítě, ale to už by bylo definitivně poslední, ale zatím to vypadá že je poslední moje dcerka. Jinak u nás v rodině jsme zatím jediní z naší generace se dvěmi dětmi, teď by se snad mohla „pochlapit“ jedna sestřenka protože na rodiné oslavě se podezřele vyhýbala alkoholu (normálně když má hlídání, tak do sebe sype jednu sklenku za druhou).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4208
8.9.19 07:37

Neexistuje žádný předpis, kolik má kdo mít děti. Pokud s partnerem chcete jedno, mějte jedno. Pokud jich nějaký pár chce 10, ať jich má 10. Můžeme si myslet, co chceme, ale je nám do toho prd. Já bych nechtěla ani jedinečná, ani těch 10 děti. Ale zase spousta lidí nechce ty 3, které máme my. Je To každého věc, každý má nějaké svoje přesvědčení, způsob života, výchovy…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.9.19 07:38
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla jsem poradit a pokecat na téma velikost rodiny a počet dětí. Mám pocit, že skončím u jedináčka. Nemám trauma z porodu, nejsem na dítě sama, v podstatě vím, že jsem schopná se postarat i o více dětí (co se fyzické energie týče), ALE… poslední dobou mám pocit, že prostě uvnitř necítím, že chci další dítě. Dceru mám ráda, dávám na ni pozor, aby se jí nic nestalo, snažím se ji rozvíjet, ale mateřství mě nějak nenadchlo. Beru to jako obohacující zkušenost, nelituju toho, že mám dítě. Ale zatím mám prostě pocit, že jednou stačilo. Nevidím v tom nějaké svoje poslání, že to je TO, co mi v životě chybělo a scházelo. Jsem ráda, že mám možnost si vyzkoušet tuto ženskou roli. Ale prostě tato zkušenost mě nemotivovala k tomu rodit další děti. Budu ráda, když mi sem napíšou maminky jedináčků. Nebo i celkově ženy k tématu počet dětí. Po pravdě mateřství je jiné, než jsem si představovala. Je to řehole. Svým způsobem krásná. Ale není to asi pro mě smysl života, že bych těch dětí potřebovala víc.

Ahoj.. Já jsem vždycky měla vizi že budu mít 4 děti. A po těhotenství a porodu druhé dcery, jsem šla na sterilizaci. Věděla jsem že 3 dítě už prostě nechci. Jsem půl roku po.. muzu ti říct že jsem v životě neudělala lepší rozhodnutí. Takže- jestli cítíš že nechceš.. je zo jen Tvoje volba

  • Citovat
  • Nahlásit
5290
8.9.19 07:39

Není co řešit, děti můžeš mít kolik chceš, žádné nebo pět, je to tvoje věc. Jedináčků znám dost, žádné trauma z toho nemají.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.9.19 07:48

Ja mam syna a nejspis taky zustaneme jen u nej :) me ale dve deti co jsem mela s ex zemrely. Jsem strasne moc rada ze je syn zdravy a ze se mi vubec povedlo mit rodinu. Navic vyda tak za 5 deti :D vyhodou pro me je, ze moje mladsi sestra ma o 2 mesice mladsiho chlapecka, takze od narozeni jsou casto spolu a maji se moc radi, myslim ze ani sourozenece nebude treba :)

  • Citovat
  • Nahlásit
16601
8.9.19 07:54
@Kačus82 píše:
Tak ja to puzeni po dalsim zacala mit, az jsem zapomnela, jaky vopruz byl s batoletem :lol: taky jsem si to predstavovala jinak, na jako ze minimalne 2 roky do nej hucis jak do dubu a zadna interakce, co asi tak chce jen odhadujes a doufas, ze tve rikanky a „láska“ se nekde projevi, nerku-li ze se ti vrátí :lol: a zjistila jsem, ze proste nejsem typ k malym detem, i kdyz odpovednost mi neda se nepostarat. Od cca 4 let si bobka neskutecne uzivam, je to s nim pecka, chytrej, smysl pro humor atd., to se to „vychovava“ :lol:

A jinak mit dite nastesti neni povinnost, biologicky sis splnila, takze si muzes odfrknout a jen sledovat, co z tech vasich par bunek vyroste :lol:

Kolik ji je?

mluvis mi z duse Kacus. Ja mela jeste k tomu hodne narocne miminko, to dost narusilo nas vztah. Mesice jsem bojovala s tim, ze k ni v podstate nic necitim… starala jsem se teda na jednicku s hvezdickou, jsem dost obetava matka, ale bylo to spis z pocitu zodpovednosti. Pak nekdy po 1 roku se to zacalo lepsit, mala zacala v ramci moznosti byt trochu samostatnejsi, bylo videt, ze zacina i rozumet a od te doby se to zlepsuje a zlepsuje. Hodne velky prulom nastal nekdy po 18m, kdyz me konecne jednou za uherak objala, dala pusinku a rekla „maminko“. To jsem do te doby neznala.

Ted ji jsou uz skoro 3 roky a pohoda. Mazlime se, povidame si, komunikujeme a ja shledavam, ze proste nejsem na ty malinke miminka. Preferuju starsi, se kteryma se da komunikovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23702
8.9.19 07:59

A kde je problém? Měj jedno dítě a více neřeš.
Já mám pocit, že nám druhé dítě strašně narušilo vztah, i když partner se objektivně strašně snaží. Dost mě ubiji, že nemáme moc času na sebe, jsme více rodiči, než partneři a mám z toho pomalu deprese. A kvůli tomu jsem protivná na děti. Takže je fakt, že pro každého to fakt není. Zvažte to dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4882
8.9.19 07:59

Zakladatelko, a co vlastně řešíš? Připadáš si divná, ne dost ženská, špatná matka, nebo jak? Vždyť není mustr na to, kolik má kdo mít dětí, ani na to, jestli je má vůbec chtít.
Já jako jedináček tedy dost kopu za sourozence, ale najde se zase spousta jedináčků, kteří byli spokojení. Není na to jeden správný vzor. Navíc v dnešní době je jedináčků hodně, takže na tom není nic divného. A život s jedním dítětem je podstatně jednodušší, než s vícero dětma. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama