Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Emmi02 píše:
To říkám taky. My možná ani druhé mít nebudeme moct a bude mi 31, to jde už taky proti mně. Asi se zblázním strachy
do 40 casu dost.
@Emmi02 Bohužel něco na tom bude, manžel má takhle kolegu v práci, staršího, a ten mu jednou řekl, že je rád, že si jeho žena prosadila druhé dítě i když on už moc nechtěl. Ale k tomu závěru došel až potom co jejich prvorozený syn zemřel při autonehodě.
@Heivka píše:
@Emmi02 Bohužel něco na tom bude, manžel má takhle kolegu v práci, staršího, a ten mu jednou řekl, že je rád, že si jeho žena prosadila druhé dítě i když on už moc nechtěl. Ale k tomu závěru došel až potom co jejich prvorozený syn zemřel při autonehodě.
U nás v rodině se právě taky stala autonehoda. Teta vždy říkala, že jediny, co jí drželo při životě vylo právě druhé dítě. Dnes už má i vnouce, takze se může z nich,,radovat",jinak by skončila na provaze nebo v blazinci
Bohužel máme v rodině též špatnou zkušenost…příbuzná pouze jedno dítě, druhému se bránila, že prý už je stará (35 let), syn bohužel zemřel velmi mladý a ona do dneška lituje, že neměla další dítě…dnes už je v důchodovém věku, ale co si pamatuji, od té doby nešťastná, už prostě nežila…
Já si vždy plánovala, že chci 3 děti, kdyby se dalo vybrat, tak 2 kluky třeba 2r od sebe a pak za pár let ještě holku
No, mám holku, těhotenství stresující, protože jsem měla vysoké riziko syndromu, čekání měsíc na výsledky plodovky, pak hrozné bolesti kdy jsem nemohla chodit, šílený porod, den po porodu 3× dušení nalokanou plodovou vodou, kdy mi v náručí během vteřiny zmodrala, problém s kojením, který jsem po 3 týdnech vzdala (neuměla se přisát a odsavačkou jsem odsála max 20ml z obou prsou), 3 měsíční kolika, kdy mi prořvala 7h denně a mlátila sebou v křečích, teď v necelém půl roce dítě, co potřebuje furt nějakou akci a neexistuje, že bych ji třeba dala do houpátka a ona koukala jak vařim nebo uklízim. Teď se k tomu přidaly vyšetření plic jestli nemá VV protože už od porodu neustále kašle, chrčí a je hodně zahleněná, na poslech má ale dýchání čisté, tak se neví co to má. No, mám dost, a znovu to už zažít nechci
Takže budeme šťastná rodina s jedináčkem ![]()
@Kristynka22 píše:
Já si vždy plánovala, že chci 3 děti, kdyby se dalo vybrat, tak 2 kluky třeba 2r od sebe a pak za pár let ještě holkuNo, mám holku, těhotenství stresující, protože jsem měla vysoké riziko syndromu, čekání měsíc na výsledky plodovky, pak hrozné bolesti kdy jsem nemohla chodit, šílený porod, den po porodu 3× dušení nalokanou plodovou vodou, kdy mi v náručí během vteřiny zmodrala, problém s kojením, který jsem po 3 týdnech vzdala (neuměla se přisát a odsavačkou jsem odsála max 20ml z obou prsou), 3 měsíční kolika, kdy mi prořvala 7h denně a mlátila sebou v křečích, teď v necelém půl roce dítě, co potřebuje furt nějakou akci a neexistuje, že bych ji třeba dala do houpátka a ona koukala jak vařim nebo uklízim. Teď se k tomu přidaly vyšetření plic jestli nemá VV protože už od porodu neustále kašle, chrčí a je hodně zahleněná, na poslech má ale dýchání čisté, tak se neví co to má. No, mám dost, a znovu to už zažít nechci
Takže budeme šťastná rodina s jedináčkem
az na ty probemy s dychanim to same tady. U nas rvala od 6 rano do pulnoci, fakt chutovka. Nesnesitelna do cca 9-10m. Pak se to zacalo lepsit. Cekam druhe a modlim se.
@Kristynka22 Já to se synem neměla tak složité, já to měla složité se sebou protože jsem u syna trpěla poporodní depresí (u dcerky jsem vzdala kojení a deprese se nerozběhla), a tak do roka jsem tvrdila že druhé dítě ani omylem. Na 18 měsících začal syn chodit a najednou jsem si začala říkat, že to nebylo tak hrozné a že ještě jedno miminko by to chtělo.
@Heivka Jo, mně je jasné, že mě touha po dalším ještě někdy chytí, je mi 23 takže na plození mám dost času, a až za pár let začnou rodit kamarádky, tak mi bude malé miminko chybět, to už bude z dcery slečna
Ale při mém štěstí by druhé dítě bylo ještě náročnější, tak jsme s partnerem domluveni, že až začnu mluvit o druhém, tak mi velice rychle připomene, jak hrozné byly první měsíce a velice rychle si dítě rozmyslím ![]()
@Kristynka22 Ale když bylo náročné první tak druhé takové být nemusí, kamarádka má dva kluky s prvním mají velké problémy doteď (4 roky a je tam podezření na několik diagnóz ohledně vývoje) a druhý, roční, je úplné zlatíčko, sice trochu bojují s jídlem, ale narozdíl od staršího bráchy aspoň není na hranici podvýživy. A vemte si tu výhodu, máte úplně jiný metr hodnocení co je „normální“ kojenec takže i když to druhé bude náročné v porovnání s jinými vám může připadat jako „bezúdržbové dítě“. Já mám třeba dvě nenáročné děti, ale z mladší jsem strhaná jako borůvka, protože jsem byla od synka zvyklá že do 9 měsíců dítě leží a sem-tam se překulí na bříško. Dcerka na bříško přepadla už v porodnici (to nebylo otočení to byl výskok do vzduchu s roládou) v půl roce se pokoušela o pohyb vpřed a na 13 měsících začala chodit. A oproti synovi jde do všeho po hlavě takže mám pocit že nedělám nic jiného než že vyprošťuji zaklíněné batole, chytám šipky z nábytku a schovávám nebezpečné předměty, kterých si syn za 4 roky ani nevšiml a přesto když to srovnám s jinými dětmi tak to mám na pohodu protože mi děti dobře spí, dobře jí a jsou relativně zdravé.
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla jsem poradit a pokecat na téma velikost rodiny a počet dětí. Mám pocit, že skončím u jedináčka. Nemám trauma z porodu, nejsem na dítě sama, v podstatě vím, že jsem schopná se postarat i o více dětí (co se fyzické energie týče), ALE… poslední dobou mám pocit, že prostě uvnitř necítím, že chci další dítě. Dceru mám ráda, dávám na ni pozor, aby se jí nic nestalo, snažím se ji rozvíjet, ale mateřství mě nějak nenadchlo. Beru to jako obohacující zkušenost, nelituju toho, že mám dítě. Ale zatím mám prostě pocit, že jednou stačilo. Nevidím v tom nějaké svoje poslání, že to je TO, co mi v životě chybělo a scházelo. Jsem ráda, že mám možnost si vyzkoušet tuto ženskou roli. Ale prostě tato zkušenost mě nemotivovala k tomu rodit další děti. Budu ráda, když mi sem napíšou maminky jedináčků. Nebo i celkově ženy k tématu počet dětí. Po pravdě mateřství je jiné, než jsem si představovala. Je to řehole. Svým způsobem krásná. Ale není to asi pro mě smysl života, že bych těch dětí potřebovala víc.
Zkusila bych ještě kluka. My to po dvou dcerách s manželem nejprve vzdali, ale nakonec se nám zadařilo
![]()
@J_Doe píše:![]()
Nebýt „módy“ tak žádný život na zemi není…
Aby se udržel stav populace, tak je potřeba, aby měla žena průměrně 2,4 dětí. Tak si, maminky jedináčků, pak nestěžujte na přistěhovalce a imigranty
drahá mrtvolo, každý není xenofob, aby hystericky rodil děti jen proto, aby se sem náhodou nepřistěhovaval bubu černoch nebo muslim. Já přeju šťastný život všem dětem, ať už mají barvu a národnost jakoukoliv, a imigrantům fandím. Mnoho jich znám osobně a o jejich píli a statečnosti si 90% Čechů může nechat jen zdát.
@Ziuatanejo Pokud jsou tak pilní a stateční ať si dají do pořádku vlastní domovinu a nelezou někam kde tu hlavní práci vybudovaly generace jiných a většina populace (vyjma zmanipulovaných sluníčkářů) je tu nechce, protože 99% z nich se neumí naučit jednoduché pravidlo: „Když chceš někde žít, tak dodržuj nebo nenarušuj místní zvyky a dodržuj místní zákony.“ Mě stačily problémy na koleji, kde holka nemohla projít kolem bloku s muslimskými studenty, aby nebyla obtěžována nebo napadena. Nakonec jim univerzita přidělila blok na úplném konci kolejí aby se kolem nich nechodilo, protože vyrazit je za nevhodné chování by bylo rasistické a xenofobní
Jo a ten blok prochází rekonstrukcí vnitřních prostor minimálně 2× častěji než zbytek, čím to asi bude
Že by jim tam ti líní středoevropané chodili demolovat zařízení? ![]()
@Ziuatanejo píše:
drahá mrtvolo, každý není xenofob, aby hystericky rodil děti jen proto, aby se sem náhodou nepřistěhovaval bubu černoch nebo muslim. Já přeju šťastný život všem dětem, ať už mají barvu a národnost jakoukoliv, a imigrantům fandím. Mnoho jich znám osobně a o jejich píli a statečnosti si 90% Čechů může nechat jen zdát.
Co prosím?
![]()
Koukám, že někteří lidí opravdu potřebují trochu zvednout ego, a to za jakoukoliv cenu.
Tak snad se dnes cítíš líp.
![]()
A jak tady někdo zmiňoval, že se více dětí zábaví samo, tak my tohle nepotřebujeme. Učím dítě doma, má 6 let. Na nervy si nelezeme. Naopak mám někdy pocit, že máme toho času pořád málo. Dělám věci naplno, což bych s více dětmi nemohla. Vyhovuje nám to všem.