Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@dedrichov souhlasím, kluci chtěli, abych šla za nimi do vody a začali cákat a křičet, a prostě chtěli, se hrát na nějaké masožravé ryby, tak jsem je dokola bazenku honila a hrála.. Ano kluk má 10 pomalu 11,ale prostě jsme se zasmáli.. taky šlo říct, nekřič, necákej, a rpostě hraj si sám si velký, ale občas trochu srandy neuškodí
Mám dceru skoro 9 let. Ta považuje za hezkou chvilku, když s ní cokoliv probiram. Nejraději má, když před usnutim si k ní lehnu na 15 minut do postele, zeptám se, o čem chce mluvit. Ona si zadá téma od mluvení o zvířatech nebo kytkach přes vznik bourkovych mraků až na to, jak vypadá letecky motor nebo elektřina. Ona je takový koťátko. Vzorový dítě.
Ale starší mám asi takové, jako tvůj syn. Tezko diskutovat, svehlavost, neposlušnost, skončila jsem kdysi u psychologa a pomohlo mi to.
A ještě si pusť na YouTube něco o Montessori, hlavně díl o typech dětí. Je to příšerně rozvlacne, ale něco ti to dá.
@Anonymní píše:
@Pvln34 Je tedy normální, že s ním téměř neprožívám takové ty hezké rodičovské chvíle? Zombíky bych i vydýchala, ale když je potřeba, aby se oblékal, že odcházíme pryč a jemu kvůli zombíkům trvá oblékání 20minut, zatím co já už stojím obutá v předsíni… to prostě nedávám
Moc si to bereš. Moje 8-letá dcera se často už taky chová jak puberťák. Ale já mám pocit, že to právě i tím být může. Ty dnešní děti vyspívají mnohem rychleji, může to být úplně klidně i začátek puberty. U nás na to docela pomáhá:
Jsou ovšem i situace, kdy buď já jsem natolik off, že body 1-3 nezvládám anebo to nabere větší grády a pak pomůže tedy můj manžel, který začne pomalu a s hromovým hlasem odpočítávat „JEDNA…DVA…TŘI!!“. A když ani na tři nic, tak už holt nastoupí třeba i nějaký zákaz něčeho. Většinou manžel dopočítá do dvou a stačí to..no, ale je to holka, to je fakt. Třeba je takové to období vzdoru u kluků ještě markantnější..
@Anonymní píše:
@Pvln34 Je tedy normální, že s ním téměř neprožívám takové ty hezké rodičovské chvíle? Zombíky bych i vydýchala, ale když je potřeba, aby se oblékal, že odcházíme pryč a jemu kvůli zombíkům trvá oblékání 20minut, zatím co já už stojím obutá v předsíni… to prostě nedávám
Nedávno tohle taky bylo..dcera blbla, měla se oblékat, ale jedna ponožka…nic…nic..nic..druhá ponožka…zase nic..nic…nic..Tak jsem řekla..Hmm, ty jsi si na dnešek vymyslela nový model? Jenom ponožky, spoďáry a jinak nic? No, možná to bude slavit úspěch, tak pojď to zkusit, já už odcházím a zarachotila jsem klíčema. No, začla se smát a zakřičela „néééé mamííí“ a vcuku letu byla oblečená a na chodbě. ![]()
@LaPaloma To jsem nenapsala, dceru máme také, 7letou. S ní je vztah úplně jiný, s tou si právě taky dokážu jenom tak povídat, kreslit, hrajeme si s panenkama nebo na plyšákovou nemocnici… Není to proto, že bych ji před synem protěžovala, vždycky se ho taky ptám, s čím si s ním můžu jít hrát, ať si sám něco navrhne, ale on nechce, nemá o takové chvíle prostě zájem. Teda ano, včera jsme si spolu stavěli chvíli lego, to byl pro mě ale svátek. Přitom se s ním snažím vést nějaký rozhovor, ale dá to hroznou fušku.
Mám stejně starého syna.
Co se týká jakékoliv přípravy i oblékání vždy říkám, ze si ho jednou poslu pro smrt…to ty člověk zestárl driv ![]()
On je vodnář, hlava a mysl v oblacích, já realisticky a prakticky beran, vaří se ve me krev po chvíli…
Ale naučila jsem se ho brát jak to je a zlepsujeme…
Používám slovní spojeni třeba: myslíš, ze bys zvládl…potřebovala bych fakt chlapskou sílu…
Někdy to nejde, nebo nemám trpělivost, ale funguje mi to…
@Evulina Jojo, odpočítávání taky používáme a to jediné na něho asi tak nějak vždycky zafunguje.
Mám tři kluky, 9,7,6 let, jediný o čem jsou schopni si povídat jsou hry a ty priblble postavy v nich. Takže když si povidame, debata se točí jen kolem her. Takže letos k Vánocům dostanou hry na PlayStation o kterých pořád mluví, abych s nimi mohla hrát a měla alespoň trochu tucha, o čem se bavíme. Jestli ty hry budou neskutečný vopruz, jsem prostě v p*deli
.
Takže já prostě radim nakoupit nějaké věci, udělat ze sebe zombíky a hrát si s ním takhle. On do tvého světa prostě nepřijde.
@Anonymní píše:
@LaPaloma To jsem nenapsala, dceru máme také, 7letou. S ní je vztah úplně jiný, s tou si právě taky dokážu jenom tak povídat, kreslit, hrajeme si s panenkama nebo na plyšákovou nemocnici… Není to proto, že bych ji před synem protěžovala, vždycky se ho taky ptám, s čím si s ním můžu jít hrát, ať si sám něco navrhne, ale on nechce, nemá o takové chvíle prostě zájem. Teda ano, včera jsme si spolu stavěli chvíli lego, to byl pro mě ale svátek. Přitom se s ním snažím vést nějaký rozhovor, ale dá to hroznou fušku.
Pro tebe bude alfa omega si ujasnit zaměření nebo spíš osobnostní nastavení syna a od toho se odpichnout. Asi je vic introvert než dcera. Na to bude dobrý ten YouTube. Dozvíš se tam i to, jaký způsob výkladu učiva nebo právě těch pravidel chování je pro syna nejsnáze pochopitelný.
Já byla dost skeptická, ale něco jsem si z toho vzala. A i dnes večer jsem si od mé problematické dcery vyslechla přednášku o tom, jak je šťastná, že jim vyměnili učitelku chemie, že teď chápe výklad učiva lépe. Zase se mi to potvrdilo.
Mohlo by to pomoct najít komunikační cestu k synovi.
Každé dítě je jiné, nech ho blbnout, hrát a užívat si dětství. Je to zdravý živý kluk, to je přeci nejdůležitější a neboj přijde za pár let doba, kdy mu budeš dobrá. Vím, že se to lehko řekne, ale hlavně ty musíš být v klidu a v pohodě. Stres a nervozitu děti rychle poznají a pak je těžké chtít po nich, aby měly úctu. Pořádně se s ním čas od času vyblázni a určitě si k sobě najdete cestu. Z vlastní zkušenosti vím, že být občas zombík je fajn
. Na druhou stranu musíš být důsledná a hlavně si sama sebou jistá. Žádná věda, jak říkají dnešní puberťáci no stress.
@Opiska píše:
Mám tři kluky, 9,7,6 let, jediný o čem jsou schopni si povídat jsou hry a ty priblble postavy v nich. Takže když si povidame, debata se točí jen kolem her. Takže letos k Vánocům dostanou hry na PlayStation o kterých pořád mluví, abych s nimi mohla hrát a měla alespoň trochu tucha, o čem se bavíme. Jestli ty hry budou neskutečný vopruz, jsem prostě v p*deli.Takže já prostě radim nakoupit nějaké věci, udělat ze sebe zombíkya hrát si s ním takhle. On do tvého světa prostě nepřijde.
Škoda, že moje dcery si na ně nehrají. Já bych se ani nemusela maskovat. Kór, když jdu den předtím pozdě spát
.
No nic..máš pravdu. Zkusit si s ním, zakladatelko, hrát to, co on má rád, čili..na zombíky.
Je pravda, že dcera nanejvýš miluje, když se s ní koukám na jejího oblíbeného youtubera, ač v duchu si říkám, co to tam plácá a vyvádí za kraviny. Anebo hrajeme Dostihy a sázky, to zbožňujem teda obě dvě. Nebo si třeba hrajem na modelky, věšíme na sebe všechno možný (za podmínky teda, že to pak i společně uklidíme)…atd. Tím u něj zakladatelko stoupneš v ceně. Zkus si zahrát na zombíka, ať se jím pak díky nervům nestaneš doopravdy ![]()
@Evulina jo youtuberi jsou kapitola sama o sobě, vyloženě z nich kvetu. Ono držet tempo s dětmi je fakt těžký a to fakt nejsem stará. Jsem jim dobrá na jídlo a jako překladač na angličtinu..
@Anonymní píše:
Mám stejně starého syna.....
Jsem taky beran, syn je býk a v čínském horoskopu tygr - dokonce jsem četla, že děti téhle kombinace býk-tygr jsou vůbec ti ze všech možných kombinací nejodbojnější a jak je složité s nimi vyjít. Na horoskopy běžně nevěřím, ale už mnohokrát jsem si na tohle vzpomněla a říkám si, že jsou třeba opravdu věci, které nezměním, i kdybych se sebevíc snažila ![]()
Zakladatelko, je smutný, že to řešíš tady, kecy těch rádkyň by mě položily. Běž s ním k psychologovi, téměř jistě se jedná o ADHD.
@Opiska píše:
@Evulina jo youtuberi jsou kapitola sama o sobě, vyloženě z nich kvetu. Ono držet tempo s dětmi je fakt těžký a to fakt nejsem stará. Jsem jim dobrá na jídlo a jako překladač na angličtinu..
No tak to já se učím Aj od dcery, hrozně jí to baví a PC má v přiměřené míře povolený hlavně proto, že krom teda toho youtubera si toho hodně pouští v angličtině a díky tomu je v ní fakt dobrá.
Musím se vzdělávat v youtuberech teď..dřív to byly Disney princezny - měla jsem školení, jak se která jmenuje česky i anglicky a dcera pak byla nadšená, když jsem si to i nakonec zapamatovala a mohla jsem se s ní dorozumět
![]()