Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesedím si s jeho kamarády
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.10.22 23:34
Já podobne situace také zažila.. Prostě, kdyz se sejde najednou hodně lidí, a Ty nikoho neznáš, tak je to pro uzavrenejsiho člověka hodně náročné..
Na Tvém místě bych požádala přítele, zda by ses s jeho přáteli mohla seznamovat postupně- třeba pozvěte jednoho jeho kamaráda s jeho partnerkou k vám na karty/pokec nebo jiný účel a uvidíš, jak si sednete.. příště zase můžete pozvat jiného, a pak už budeš více znát pár lidí a budeš se na hromadné akci citit komfortneji..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.22 23:43
S expřítelem jsem zažila úplně tu samou situaci, paradoxně, taky na grilovačce. On a jeho přátelé pocházeli všichni z jednoho města, vyrůstali spolu, měli stejné zážitky a známé, zhruba 2 hodiny se bavili jen a pouze o sobě a svých životech, lidech, co oni znali. A jakmile, jsem po těch, doslova protrpěných, 2 hodinách řekla, zda nechtějí změnit téma, zatvářili se strašně dotčeně a že jsem je strašně urazila svou arogancí. Vyřizovala jsem si v jeden moment telefonát a oni se mezitím zvedli a bez jediného slova odešli někam asi na půl hodiny. 30 minut jsem seděla u nich sama na zahradě, aby mi expřítel řekl, že jeli do supermarketu pro pití. 
Když jsme se pak o tom v soukromí bavili, řekl mi ex to samé, jako tvůj přítel, tedy, že jsem se málo zapojovala, byla jsem málo přátelská atd., taky mě tehdy moc zklamala jeho reakce. Upřímně řečeno, mi nepřijde normální si pozvat někoho nového a ani si ho nevšímat, nesnažit se ho zapojit do konverzace. Vždyť je jasné, že se každý v cizím prostředí stydí a není ihned dvakrát výřečný… Nevím, stejně jako přátelé mého bývalého přítele, asi ani tito nebudou úplně sociálně citliví, zkrátka jim to nedojde, že tobě ta situace není příjemná, že jsi cizí, neznáš je atd. Zkus třeba příště sama nahodit nějaké téma a když od nich neuvidíš žádnou snahu o navázání konverzace, tak na to kašli, nemusíš se snažit zavděčit, když oni na tebe evidentně hází bobek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.22 23:51
@babeandbae No jo, máme spolu s těmi kamarády jet za měsíc na víkend na chatu tak jsem zvědavá jak se to tam bude vyvíjet. Doufám že po troše alkoholu pookřeji a zmůžu se sama začít konverzaci na nějaké téma. Ale váš případ mě mrzí, dokážu se do toho vcítit jak vám muselo být.
- Citovat
- Upravit
8.10.22 23:57
Teda když jde k nám někdo nový, tak se ho taky na nic neptáme - to je pak jak na výslechu. Ale čekáme zájem z jeho strany, když třeba o něčem mluvíme, že se zeptá - něco ve stylu, o tom mi Lukáš nic neříkal, povězte mi o tom víc, prostě nebýt jak kyselá zadnice. 
Sama jsem introvert, a kdyby se měl furt někdo na něco ptal, tak se asi zjevim. Přitom kolikrát jsem se ptala, když jsem nevěděla o čem je řeč a všechno v pohodě - a nebo, pokud jste fakt extrémní stydlíni, tak pak musí fungovat partner a dovysvětlovat a trochu pomoct, no.
Ale podle popisu mi teda přijde, že problém u vás teda není introverze (introvert je šťastný, když si ho nikdo nevšímá - rozhodně by se nezlobil, že je přehlížený), ale nějaká sociální nešikovnost, a s tím okolí moc nenadělá, to je prostě o tom člověku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 00:19
No to ale fakt není o těch kamarádech, ale o tom, že se ti prostě nedaří fungovat ve skupině lidí které neznáš. Kdyby místo těch kamarádů byli úplně jiní lidé, tak by to dopadlo stejně.
Propoj se s někým z té skupiny přes sociálnéí sítě a prostě se začněte bavit - bude jednoduší to udělat s nějakou holkou,, aby tam nevzniklo mylné podezřeí že někoho balíš.
Prostě si pište o běžných věcech, pošli jí nějaký vtip co tě pobavil, třeba jen pár vět si vyměťnte, ať máš na co navázat.
AKtivita je fakt na tvé straně - to že se bojíš a připadáš si trapně je sice pochopitelné, ale je to tůvj boj a jedinné jak se přes to dostneš je prostě to překonat a začít se s někým bavit. Nesnaž se ohromit společnost, prostě se někoho zeptej na něco, co si všimneš že ho zajímá, o čem rád mluví a nech si o tom vyprávět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 01:55
Asi takhle - nechtej menit ostatni lidi.
Aby se oni chovali tak, jak ty chces a potrebujes.
To nikdy nefunguje.
Ani bych neocekavala, ze na prvni akci se budes bavit se vsemi. To je tak akorat stihnes okouknout, otipnout, s par se dat do reci.
Dobry je napad s tim pozvanim jednoho dvou lidi bokem.
A pak zabira si na akci vytipnout nekoho, kdo je ti sympaticky, a zacit u nej.
Nema smysl se bavit s nekym na silu.
Nebo toho psa vem priste s sebou a to budete konverzovat hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 01:57
Na jednu stranu chapu, ze takova situace muze byt neprijemna, taky nejsem zrovna bavic vecirku. Na druhou stranu, kdyz clovek nevyvine sam aktivitu a ceka, ze se ho lidi okolo ujmou, nemusi proste pusobit zrovna prijemne k osloveni 
A vim, o cem pises. Muj partner me privedl do sve party, kde (vzhledem k nasemu vekovemu rozdilu) je rozptyl vekove ode me cca 15-20let. A nebylo to jednoduchy. Jenze kdybych si sedla a cekala, az se o me zacnou aktivne zajimat (teda nepocitam predstavovani, ale to snad tvuj pritel nezanedbal ), tak tam mozna sedim dodnes. Proste jsem poslouchala, o cem se bavi a postupne jsem se zapojovala. Po pravde, s chlapama to bylo ze zacatku jednodussi. Ted jsme spolu par let, mam v parte nekolik oblibencu, byt s nimi netravim/me nejaky extra cas mimo spolecne akce a na vetsine z tech akci se dost dobre pobavim. Chce to zkratka cas a zkusit jit tomu naproti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 01:58
@Lucie_Sx píše:
Asi takhle - nechtej menit ostatni lidi.
Aby se oni chovali tak, jak ty chces a potrebujes.
To nikdy nefunguje.
Ani bych neocekavala, ze na prvni akci se budes bavit se vsemi. To je tak akorat stihnes okouknout, otipnout, s par se dat do reci.Dobry je napad s tim pozvanim jednoho dvou lidi bokem.
Nebo toho psa vem priste s sebou a to budete konverzovat hned.
A pak zabira si na akci vytipnout nekoho, kdo je ti sympaticky, a zacit u nej.
Nema smysl se bavit s nekym na silu.
Vzit psa s sebou je moc fajn napad! 
diky nasemu psovi jsem uz zapocala nespocet konverzaci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 04:06
Tak, je jasné, že když ty lidi neznáš, že se sněmi moc bavit nebudeš, a oni taky nebudou na tebe takoví jak kdyby jste se znali X let.
Problém vidím spíše v komunikaci s přítelem, po tak krátkém vztahu si máte spíše užívat, milovat se a ne si něco vyčítat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 04:44
@Anonymní píše:
Ahoj,
s přítelem jsme spolu skoro půl roku a asi před dvěmi měsíci jsem poznala většinu jeho kamarádů. Šlo o nějakou grilovačku u jednoho z jeho kamarádů. Problém byl, že mě tam 99% času všichni přehlíželi. Je fakt, že jsem dost tichý, introvertní typ. Takže mi bylo nepříjemné, jak mě přítel „hodil“ mezi pro mě úplně cizí lidi.
Grilovačka ubíhala, já tam seděla, čučela kde co lítá, jednou jsem požádala jednu holčinu tam, jestli by mi podala něco k pití, mezitím co oni tam probírali lidi, které já vůbec neznala a ostatní si mě tam absolutně nevšímali. Jen ke konci, když jsem namítla, že bychom měli jít domů vyvenčit psa tak se mě jeden z jeho kamarádů zeptal, co to je za psa a podíval se na fotku.
Prostě jsem se tam cítila dost nepříjemně a i přítel sám uznal, že to bylo takové divné.
Každopádně, dneska měla být další grilovačka, kam jsme měli společně jít. Já jsem se příteli svěřila, že se mi tam úplně nechce, když jsem se tam minule cítila tak nepříjemně a že mi nebude vadit, když tam půjde sám. Tak jsme se o tom chvíli bavili a on mi pak vyčetl, že jsem se minule málo snažila a že se s nimi musím bavit´. Já bych se třeba i bavila, kdyby si mě tam ti lidé všímali a dávali mi najevo, že je třeba zajímá, koho si to jejich kámoš (můj přítel), vlastně našel.
Já ani nevím, proč to sem píši. Prostě jsem jen smutná, že mám pocit, že v tomhle jsem tak nějak sama a necítím moc oporu ve svém příteli. Když jsem ho já seznámila se svými kamarády, tak ti se hned ujali a snažili se ho rozpovídat, najít společná témata a podobně.
Můj přítel je jinak skvělí, moc si rozumíme a celkově nám to klape. Jen tohle je taková věz, co mě mrzí.
Nikdy se mi nestalo, že bych se nebavila nebo nikdo se mnou. Ale pravda, že já jsem extrovert a s komunikací problém nemám. Ale jak už tu zaznělo, začni u sebe a zapojuj se. Tím vytučňěným moc nenadchneš a nějak nevím, jak tě vtáhnout do děje.
Stejně tak ses mohla bavit ty a zajímat se, kdo jsou kámoši tvého přítele.
Na druhou stranu přítel tě taky neměl nechat osudu, to je fakt. Ale za ručičku tě vodit nemůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 05:09
Když mě přítel hodlal vzít na kulatiny vzdálené příbuzné, s díky jsem odmítla. Aby se sešla široká rodina, je vzácnost, chtějí si popovídat a pobavit po svém, a neznala jsem tam živou duši. Sám nešel, chodí s matkou, a já měla volný večer. Jenomže nám je…sát, to je asi jiné, než když spolu chodí dva mladí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 05:17
Jinak zakladatelku umím pochopit, na setkání našeho příbuzenstva si sourozenci a jejich děti dotáhli své známé a když jsem tam byla sama bez svých dětí, taky jsem se neměla s kým bavit. Moje matka seděla jinde snad schválně, sourozenci tam měli svoje lidi a mě zvali asi že slušnosti. Dárek oslavenci pod tisícovku by byl trapný, takže mě ta krušná hodinka, kdy jsem snědla večeři, popřála a odešla, přišla zatraceně draho. Pozvání jsem začala odmítat a už mě nezvou. Nemusím být všude a myslím, že mi je nakonec doma líp. Jednou jsem je všechny pozvala já a bylo to takové neosobní, asi přišli z povinnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.22 07:08
Zazili jsme trochu neco podobneho, ale z druhe strany, mam manzela o 10 let starsiho, kdyz jsme se poznali, tak jsme ja a moji kamaradi jeste vsichni chodili na VS, to on uz mel samozrejme davno za sebou, tak s nami moc nikam nechodil, ze ho nebavilo ho furt poslouchat o skole. Postupne si to sedlo. Podle me je dobry napad nejaky vylet s par lidma, vytvorite si nove zazitky a spolecne. Jestli se znaji fakt dlouho, tak holt porad tam bude, ze se budou vypravet historky u kterych jsi nebyla - ale ja to beru tak, ze se zas neco noveho dozvim, co by na sebe manzel treba neprasknul 
ale chce to i aktivitu z tve strany no, jak uz tu nekdo psal, tak kdyz budou neco vypravet, tak klidne pak navazat - hele a mne se stalo neco podobneho! A rict jim zs svoji story. Treba te chteli napoprve nechat rozkoukat, mne by treba naopak nebylo prijemny, kdyby se na me vrhli s milionem otzek, to je pak fakt jak vyslech. Ale promluv si o tom i s pritelem - jestli by ti trochu nepomohl se zapojit do hovoru, ze bys je rada poznala, ale treba nevis poradne, jak na to, snad by ti mel vyhovet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
s přítelem jsme spolu skoro půl roku a asi před dvěmi měsíci jsem poznala většinu jeho kamarádů. Šlo o nějakou grilovačku u jednoho z jeho kamarádů. Problém byl, že mě tam 99% času všichni přehlíželi. Je fakt, že jsem dost tichý, introvertní typ. Takže mi bylo nepříjemné, jak mě přítel „hodil“ mezi pro mě úplně cizí lidi.
Grilovačka ubíhala, já tam seděla, čučela kde co lítá, jednou jsem požádala jednu holčinu tam, jestli by mi podala něco k pití, mezitím co oni tam probírali lidi, které já vůbec neznala a ostatní si mě tam absolutně nevšímali. Jen ke konci, když jsem namítla, že bychom měli jít domů vyvenčit psa tak se mě jeden z jeho kamarádů zeptal, co to je za psa a podíval se na fotku.
Prostě jsem se tam cítila dost nepříjemně a i přítel sám uznal, že to bylo takové divné.
Každopádně, dneska měla být další grilovačka, kam jsme měli společně jít. Já jsem se příteli svěřila, že se mi tam úplně nechce, když jsem se tam minule cítila tak nepříjemně a že mi nebude vadit, když tam půjde sám. Tak jsme se o tom chvíli bavili a on mi pak vyčetl, že jsem se minule málo snažila a že se s nimi musím bavit´. Já bych se třeba i bavila, kdyby si mě tam ti lidé všímali a dávali mi najevo, že je třeba zajímá, koho si to jejich kámoš (můj přítel), vlastně našel.
Já ani nevím, proč to sem píši. Prostě jsem jen smutná, že mám pocit, že v tomhle jsem tak nějak sama a necítím moc oporu ve svém příteli. Když jsem ho já seznámila se svými kamarády, tak ti se hned ujali a snažili se ho rozpovídat, najít společná témata a podobně.
Můj přítel je jinak skvělí, moc si rozumíme a celkově nám to klape. Jen tohle je taková věz, co mě mrzí.