Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím,
rozhodla jsem se založit toto téma k diskuzi neboť mě velice trápí, jak moc nešikovná vlastně jsem. A zajímá mě, zda, mezi Vámi, je někdo s podobným problémem.
Chlap se mi směje, že jsem moc nešikovná. A já se toho zase bojím. Jsem schopná zakopnout na rovném povrchu, opařit se horkou vodou, když zalévám čaj, přizabít své dítě loktem při kojení. Mám ze sebe strach.
Máma mi už od malička říkala, že jsem neuvěřitelně levá a neschopná.
A měla pravdu. Mám šestiměsíčního syna a někdy se opravdu bojím, že jsem nebezpečná jak pro něj tak i pro své okolí.
Začnu tématem Vaření
Malému v jednom kuse vyvařuji. Nechci mu kupovat ty sériově vyráběný přesnídávky. Navíc na tom neskutečně ušetříme, když máme téměř vše domácí (jablka, hrušky, slívky, atd…). Napařuji na pařáčku. Posledně jsem takhle napařovala papání a jak jsem byla ještě rozlítaná (dítě hyperaktivní a v jednom kuse ho musím hlídat a hrát si s ním), tak jsem zničila celý kastrol. Vyuzené ovocíčko jsem musela vyhodit do záchodu.
Další den jsem chtěla překvapit chlapa. Moc nevařím. On je totiž kuchař. Rozhodla jsem se mu udělat vepřové ve skleněném přiklápěcím pekáčku. Vyndám z trouby, že ho poliji šťávičkou. Otevřu pekáček a šílená bolest.
Opařila jsem se párou. Dva prsty jsem měla plné puchýřů a ještě teď mě ty prsty bolí (Je to pomalu dva týdny zpět).
Dále, zakopávání o nepředstavitelné a jiné věci ![]()
Dítě uspávám na své posteli. Obeskládávám ho polštáři. Uspím ho vedle sebe na své půlce. Těsně u mé strany postele mám přiraženou postýlku. Takže vlastně nemůže spadnout. Tak jsem ho tam tak nechala spát a šla jsem zase dělat to svoje. Prát, žehlit, vařit, uklízet. Když se dítko vzbudilo, tak šíleně řvalo (vždy se tak hlásí, že je vzhůru). Rychle přestanu skládat prádlo do pračky, vezmu koš s mokrým prádlem, položím do chodby. Pak se o něj přerazím, rozsypu to, rozhňamtám v těch psích chlupech, špíně a bahně. Letím rychle vypnout kastrol do kuchyně, ale vlastně ho nevypnu. Z dvojky otočím jen na 0.5. Takže se vlastně pořád vaří
Jdu za malým, znovu ho uspat. Když ho uspím, jdu uklízet tu spoušť co jsem nadělala. Rozlitá horká voda na plotně, seškvařený další kastrol s mlékem, rozsypané čisté prádlo, které už vlastně není čisté
![]()
Před dvěma dny jsem si chtěla prsa namazat zase fialkou. A hádejte, co? No samozřejmě, že mi opět spadlo víčko. Naštěstí jenom to. Nevím co bych dělala, kdyby se mi zase všechna fialka vpila do podlahy. Drbala jsem to posledně savem skoro hodinu v kuse. A pořád máme fialové fleky. No, ale zpět k víčku. Víčko spadlo na gauč, pustilo hodně kaněk, pokračovalo dál směrem na podlahu a vyřádilo se na dětské plyšové hrazdičce, kterou jsem chtěla nohou šikovně odstrčit. Ale místo toho, jsem s ní ještě vytřela ty kaňky na podlaze.
![]()
No a poslední téma se týká bezpečí mého děťátka…
Kolikrát jsem mu udělala bolístku.
Jsem s ním 24h denně, sedm dní v týdnů. A stále se mi něco stává.
Když byli prckovi tři měsíce, tak jsem ho vzala na ruku, a že se půjdu podívat na přítele nahoru, kde dělal na garsonkách. Vyjdu v pohodě schody, stavím se za ním. Cestou dolu ale na schodech (které znám skoro víc jak tři roky) uklouznu a jen tak tak udržím dítě na ruce. Loktem, na ruce které držím mimi, se praštím nehoráznou peckou o schod. Málem synka upustím. Šílený řev. Měl na zádech modřinu jako krááááva.
Strašně jsem kvůli tomu brečela, že jsem mu tolik ublížila. Navíc jsem necítila ani ruku, kterou jsem se o schod praštila. Tři dny jsem s ní nemohla pomalu ani hýbat.
Nedávno, další věc… Navázala jsem dítko do šátku, protože nechtělo být samo v kočárku. Spěchala jsem na poštu, každou chvíli zavírali. A jak jsem se drala do schodů, tak jsem zakopla o vlastní nohu a málem jsem se na toho svého drobečka svalila. Ještě štěstí, že jsem se přetočila nějak šikovně na záda. Malý to tedy ani nepostřehl, spal jak zabitý, ale i tak mám o něj pořád strach.
A to není jediné. Je toho mnohem více. Nedávno jsem psala i o tom, že jsem mu udělal modřinu při kojení. Chtěla jsem k němu přilehnout a rychle ho uspat u prsu. Ale majzla jsem ho loktem. Ještě teď tam má bouličku ![]()
Za ostatní situace se příliš stydím, abych Vám je tu popisovala. Důležité, co musím ale sdělit, je i to, že i můj chlap se už bojí mě nechávat s prckem doma samotnou.
Co mám dělat? Sice mě utěšuje, že je má neschopnost roztomilá, ale já to tak nevnímám. Stydím se za sebe. Stydím se za to, že neumím uvařit, uklidit bez toho aniž bych si ten bordel zase nadělala, postarat se o mimi bez modřinek. A ještě teď mi chlap předhazuje, že se vše co se stalo našemu klukovi, stalo ve chvílích, kdy jsem ho měla na starosti jen já. A přitom on není tak starostlivý jako já. Nedává na prcka pozor tolik co já. Ale nikdy se mu nic takového ještě nestalo. Copak má jenom zatím takové zatracené štěstí, že jeho péči kluk vždy přežije jenom ve zdraví?
Nebo jsem opravdu neschopná a měla bych chlapa nechat doma na mateřské a sama jít dělat???
![]()
Holky, já se za svou neschopnost tak strašně stydím…
Mně připadá, že jsi spíš roztržitá a zbrklá a máš trochu výpadky v přemýšlení, když něco děláš. Trochu zpomal, uč se dělat věci rozvážněji a přemýšlej u toho. Mělo by se to srovnat.
Uber plyn, přesně zmíněná roztržitost, zbrklost, ryhlost - stihnout cosi rychle a honem. Vždyť nemusíš. Buď více v klidu a rozlož síly. ![]()
@Tulačka22 Děláš věci, které nejsi zvyklá dělat a chybuješ z neznalosti (viz. vaření). U těch zranění -) jsi hodně roztěkaná, působí to, že vše děláš/honíš na poslední chvíli a máš toho rozjetého víc najednou. Nemyslím to zle, ale děláš moc věcí za ráz, nic nestíháš a pak se stávají nehody. Když víš, že taková jsi, dá se hodně věcí eliminovat -)neustále někde běháš a zakopáváš o věci, které jsi tam předtím nechala. Musíš zpomalit! Věci hned uklízet. Začít dělat jednu věc a tu dodělat, popřípadně uklidit někam, kde o to nezakopneš atd…
Trochu bych spis zapracovala na sebevědomí a usadila okolí. Minule si tuším psala, ze ti radi jak musíš dávat pozor na hlavičku nebo dítě zabijes. Manžel z tebe tak trochu děla trubku - jo je neschopna, ale roztomile. Pffff
Zpomal, naber dech a věz, ze modřin bude mít dítě ještě mraky
Taky mi prijde ze delas vse ve spechu
spomal a nikam nepospichej ![]()
Mám to podobně, u mě se to zesiluje když jsem nevyspalá - což je teď s dítětem pořád. Netrefím se vodou do hrnku, narazím do rohu zdi nebo do nábytku, zakopnu o gauč, když chci rozbalit zmuchlaný sáček, vždycky to mám vrchem dolů a vysypu to
Neustále hledám nějaké věci, co jsem někde odložila - naposledy izolepu na poličce na záchodě
Dobrý kousek se mi povedl onehdy u pečení - odsypala jsem si do hrníčku skořici mletou, použila ji. Pak jsem si chtěla do toho hrnečku nasypat něco jiného, vadil mi ten prach ze skořice co tam zůstal - no nenapadlo mě nic lepšího, než do toho hrnku fouknout - samozřejmě mi to všechno vletělo do očí
![]()
Já vím, jednou mi to taky někdo řekl. Že chci stíhat příliš moc věcí najednou. A vždy jsem to tak dělala. Dělám třeba i tři práce naráz. Ale jsou to takovéty krátkodobé práce. Jako strčit prádlo do pračky, vyndat - pověsit, složit čisté prádlo. A u toho dělám dlouhodobější práce. Jako například se snažím hlídat vaření. Já to prostě nestíhám…
Vařit neumím, miminko je pro mě také to „nové“, teď žehlím a peru (to jsem dříve tak často dělat nemusela - předtím jsem ani nežehlila). Teď kam ten můj vleze, tam udělá bordel. Já za ním lítám jen se smetáčkem a uklízím. Pff…
On mi tedy chlap říká, že mu bordel nevadí a ať to nechám být. Ale mě od těhotenství vadí kde jaké smítko. Musím mít prostě uklizeno a všechno na žehleno. Přece nebudeme chodit jako bezdomáči a bydlet jako feťáci. ![]()
@Tichošlápek On to tak nemyslí. Já si myslím, že si neuvědomuje asi ani co to je, mít pořád na starost malé miminko.
![]()
@Kočičí duše píše:
Mám to podobně, u mě se to zesiluje když jsem nevyspalá - což je teď s dítětem pořád. Netrefím se vodou do hrnku, narazím do rohu zdi nebo do nábytku, zakopnu o gauč, když chci rozbalit zmuchlaný sáček, vždycky to mám vrchem dolů a vysypu toNeustále hledám nějaké věci, co jsem někde odložila - naposledy izolepu na poličce na záchodě
Dobrý kousek se mi povedl onehdy u pečení - odsypala jsem si do hrníčku skořici mletou, použila ji. Pak jsem si chtěla do toho hrnečku nasypat něco jiného, vadil mi ten prach ze skořice co tam zůstal - no nenapadlo mě nic lepšího, než do toho hrnku fouknout - samozřejmě mi to všechno vletělo do očí
![]()
Pane bože!
Přesně tak to mám i já! Hlavně když jsem nevyspalá. A protože mé dítě moc nespí tak to bývá pořád.
Dnes jsem někam odložila sluchátka, že dítě uspím a mrknu na jeden díl vyprávěj. Od rána je prostě nemohu najít! A to jsem si ještě řekla: „Jó, dám si je semhle, ať je mám na očích!“ No a koukám všude možně a prostě je nevidím
Snad jsem je nehodila do koše, jako posledně když jsem vyhodila celou látkovou plenu místo separačky. Přišla jsem na to až když jsem šla vysypat koš s jednorázovýma plenama. A to bůh ví, kolik jsem jich už vyhodila
![]()
@ka2ka Někdy ho ale člověk do ruky vzít musí. Nemohu ho nechat pořád na zemi nebo v postýlce a doufat, že ho chlap sebere až přijde z práce. ![]()
Vůbec nepobírám, co to je za pitomý způsob výchovy vnucovat dítěti informaci, že je „neuvěřitelně levé a neschopné“
![]()
Jak by ses asi teď měla cítit jinak?
Hele, přečti si to po sobě ještě jednou, nebo třeba stokrát a třeba uvidíš to co já - jsi s malým 24 hodin denně, pečuješ o něj tedy 1140 minut každý den, 10.080 minut každý týden - proč se nezaměříš na všechen ten - obrovský - čas, kdy se o něj staráš krásně a s láskou a namísto toho vypichuješ jenom to, co se nepovedlo? Že uklouzneš, upadneš - to je přeci nehoda, může se stát komukoliv, oslavuj, že se nic vážného nestalo, nauč se pochválit se za to, co zvládáš.
To samé s tím vařením nebo uklízením nebo čímkoliv - vždyť to píšeš, kolik toho děláš a občas všechno najednou, tak nejsi přeci robot, tak si trochu dovol polevit. Tak nebude všechno perfektní a co jde? Nebo myslíš, že dostaneš nějaký řád zlaté vařečky za to, že jsi nikdy nepřipálila jídlo? Máš za cíl mít na náhrobku napsané „tady leží ta, co měla vždycky doma uklizeno?“
Já chápu i to, že po tom, co ti doma natloukli do hlavy, sis vybrala partnera, který se k tobě chová stejně, podle stejného programu. Namísto toho, aby ocenil všechno to, co zvládneš a dokážeš a aby tě politoval, když si ublížíš, tak tě ještě sráží. Nejsi neschopná, jen si nevěříš. A nevěříš si proto, že tě to nenaučili jako dítě, naopak. Dobrá zpráva je, že se to naučit můžeš. A že to nemusíš předávat dál, svým dětem.
Nic nezkazí jenom ten, co nic nedělá.
![]()
Já se omlouvám, ale nedočetla jsem kvůli zdrobnělinám. Třeba když vynecháš zdrobněliny, zbyde ti pak víc času ![]()
jediný tvůj problém je, že si nedokážeš věci naplánovat. Neděláš nic, co by jiné nedělaly, ale chybama se člověk učí a svůj systém si časem vypiluješ. Teda systémeček.
@Tulačka22 píše:
@ka2ka Někdy ho ale člověk do ruky vzít musí. Nemohu ho nechat pořád na zemi nebo v postýlce a doufat, že ho chlap sebere až přijde z práce.
u prvního dítěte se mi vinou nemoci ruce třásly tak že jsem neudržela skleničku a točila se mi neustále hlava takže dítě bylo prostě v postýlce, nehrála jsem si na frajerku a neriskovala jsem ![]()
Také jsem děsně nešikovná. Zrovna včera mi manžel řekl, že větší prase v životě neviděl (ze srandy).
Neexistuje totiž, abych se najedla bez toho, že to budu mít buď na sobě nebo kus na zemi
I svatební šaty jsem si pokecala polévkou
všechno mi padá z rukou, všechno vysypávám, často se v kuchyni pořežu, opařím. Zakopávám nonstop na rovině. Vždy, když vymalujeme tak hned ten den něco na zeď vyliju. Koupené léky rozbiju. Vosk ze svíčky na gauci byla taky sranda. Také často ztrácím věci. Jdu něco koupit a dojdu zaručeně bez toho
Klidně se 3× denně ptám, co je za den a stejně si to pořád nepamatuju. Taky jsem jednou sleťela z vrchu schodů i s kocarkem
Myslím si, že mám prostě smůlu. Čím jsem starší, tím je to horší. ![]()