Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesnaží se upoutat pozornost? Třeba má prostě jen potřebu komunikovat, jen neví o čem.
@Morušková vafle píše: Více
Ano, je to o potřebě mluvit, proto se ptám, jestli někdo nemá zkušenost, že to souvisí s nějakou poruchou.
Kolik je diteti?
Nema jen hokej v casech? Jakoze se tesilo domu?
Pripadne neopakuje jen neumele to co slyšelo od dospelych. Partneruv syn treba rekl v peti letech s usmevem " Tato, at se zabijes!" jen tak u snidane. Dost nas to oba sokovalo a az casem mi doslo, ze se nejspis jen snazil zopakovat to, co rikame psovi, kdyz vali ven jak tank : " Prizab se, a rekni, ze si nechtela!" Podobne to bylo, kdyz chtel zopakovat, ze ma reci, jak koza bobku, tak rekl, ze mluvim jak koza, ktera kadi ![]()
A jak staré to dítě je? Můj syn má občas tak silnou potřebu něco říct, že než najde slova, začne zadrhávat a nakonec se v tom tak ztratí, že tu myšlenku ani nedokončí, ale jsou mu tři roky, tak že je to zatím normální.
@starfish_at_night @Morušková vafle my to děláme oba, proto vím, že to je obrovská potřeba něco říct, takže oslovíme nejbližší osobu a na to placneme nějaký nesmysl. Oba máme 3-4 věty, které jedeme dokolečka.
Dítěti táhne na 11 let.
Mě to dělá i manžel. Jestli je to porucha netuším, ale občas z toho tedy probublavam…
A není to tím, že spolu málo mluvíte a proto je pak ta potřeba něco říct?
@Anonymní píše: VíceOmlouvám se, z původního příspěvku jsem to nepochopila. Z popisu mě napadá Tourettův syndrom… Ale to je takové střelení do prázdna…
Dcera buď běhá, když ji donutím jít v klidu, tak nepřetržitě mluví a když jí řeknu, aby mlčela, tak má divné tiky. Bude jí osm, a to její blábolení, při kterém se nedívá do očí a polovina jí není rozumět, těžko zvládám. Jediná výjimka je televize a tablet, to je potichu. Naštěstí mě teda stokrát denně nevolá, to už by mě hráblo.
@milwinka píše: Více
Ne, není. U mě rozhodně ne. V danou chvíli prostě mám potřebu promluvit.
@Morušková vafle píše: Více
Tourettuv syndrom to nejspíš nebude, nemáme fyzické tiky. U toho musí být jak fyzické tiky tak vokální.
@Morušková vafle píše: Více
Jo, to mě taky napadlo. A nebo nějaká forma hyperaktivity.
Máte zkušenost s placanim nesmyslů?
Myslím tím potřebu něco říct, ale ve výsledku to končí „už nevím, už nic…“
Dělám to já a jedno dítě. Tisíckrát za den zavolá „Mami“ a na moji reakci následuje jedna z následujících možností: „Jsi hodná. Těšíš se? Těším se domů (i když jsme doma).“
Je to poměrně únavné.
Může to souviset s nějakou poruchou?