Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jé, tahle diskuze je jak pro mě dělaná a jsem ráda, že nejsem jediný magor.
Nesnáším mlaskání, srkání, křupání s otevřenou pusou, mluvení s plnou pusou atd. Trochu se divím, že vy se nikdy neozvete? Cizím lidem nemám odvahu nic říct, ale na takovou mamku jsem se kolikrát utrhla a nebo si neodpustím zamračený pohled. Přítel naštěstí jí docela kultivovaně v tichosti, s ním mi nevadí společně jíst, když výjimečně zamlaská, napomenu ho a on přestane. Malému synovi občas jemně přidržím rty u sebe s tím, že přece není prasátko. Sice to v ten okamžik dělá naschvál a má z toho srandu, ale vnitřně doufám, že do něj zakořením nějaké povědomí o slušném stolování. Do teď mě vlastně nenapadlo, že je problém ve mně, spíš mi přijde, že ti druzí jsou prasata. A třeba fakt léta zdrhám, když moji rodiče jí. Ukousnou sousto, mluví s plnou pusou, vypráví nějaký zážitek, spolknou sousto a okamžitě strčí do pusy další jídlo, než pokračují v řeči.
A takové jejich mlaskání, chroustání s otevřenou pusou, srkání,… Uaaa, v ten okamžik ve mně všechno vře. ![]()
@Janli píše:
Náš největší problém jsou podobně neempatický osoby. My svojí “poruchou” nikoho neobtěžujeme. Drtivá většina lidí to o nás neví. Už jen proto, že pokud se odvážíme svěřit, tak se nám všichni vysmívají, dělají schválnosti a posílají na terapie, které neexistují. Jedná se o poruchu vnitřního ucha, ne o neurózu. Tipuju, že ty ani o jednom misofonikovi ve svým okolí nevíš, že? Proč asi…
Nechtěla jsem být ošklivá, omlouvám se. Jen jsem o tom nikdy neslyšela. Vím, že lidi bývají alergičtí na broušení nože, kosy, přejíždění nehtem po tabuli, plechu. Ale o nesnášenlivosti jídelních zvuků fakt slyším poprvé. Opravdu mi to přišlo jako rozmar
tak jsem zase o něco chytřejší ![]()
@PaníKadrnožková píše:
No to je tema pro me, ja jsem v tom blazen na svobodeUplne presne popisu, jak odporne kdo konkretne co ji. A moje matka je expertka, s kazdym soustem hluboky nadech
Nejoblibenejsi jidla: meloun ci velka stavnata broskev- to neumi jist nikdo, potom kdyz nekdo vyhlta rychle vodu a vycerpan si odfrkne. Babicka zase jedla jak nemluvne: otevrit papulu, vystrcit jazyk a zajet plnou lžící. A nejhorsi je sledovat, jak nekdo vznesene konverzuje a sousto ma prilepene z vnejsi strany dásně![]()
Fuj, to se mi zas pritizilo
Tvl, i po…kolika…4 letech se tlemím jak blázen
![]()
Jé, nevěděla jsem, že je tady o tom diskuze. Já to mám taky
.
Vím, že to je problém, který už je nějak pojmenovaný a obvykle se týká zvuků vyluzovaných při jídle nebo nějak souvisejících s pusou a mlaskáním.
@Amasonka píše:
Tak u této diskuse umírám smíchy![]()
Jako bych to psala já
Myslela jsem, že jsem jen já takto postižená, tak mě těší, že je nás víc. Nesnáším vše tady uvedené, ovšem perlička je pro mě, když přítel jí rohlík a praská mu čelist a vypadává mu huba z pantu, tak to jdu do mdlob
Nebo když někdo mlaská banán, to je děs. O hlasitém polykání ani nemluvím. Když někdo začne jíst, prostě odcházím. Vyjímkou je u mě štědrovečerní večeře, to se přemluvím zůstat u stolu s ostatními. Ale je to teda peklo pro mě
Ano, jíst veřejně banán je trestuhodné, to se prostě fakt nedá.
@Makca87 píše:
Můj taťka je nářez: za 1. - jídlo hned sežere (dril z vojny), za 2.- i omáčku křoupe jako brambůrky, za 3. -otevře pusu dokořán a nadechne se(někdy i chrochtne), za 4. - lžičkou nebo vidličkou cinkne o všechny zuby, jak kdyby ji chtěl pokousat… Nikdy jsem si toho nevšimla, až za posledních 10 let a když jí, musím odejít já, nebo on
, nebo bych ho
.
To jsem dělala prý jako dítě/puberťák u polévky a náš táta říkal, že se potápím. Musím zjistit, jestli to ještě dělám
@stankaSR píše:
Pokiaľ vám prekáža táto precitlivenosť na zvuky jedenia a mlaskania, doporučujem na YouTube Asmr videá s mouth sounds tématikou a pritom sa snažiť upokojiť a stať sa k tým zvukom ľahostajným. Vaše zmysly tým otupia a prestane vám to tak prekážať. Toľko moja teória.
Hele, to je jiný, když si to záměrně pustíš.
![]()
Dceři kamardky se navaluje když vidí vylitou polívku, upatlany talíř nebo krmení malého dítěte. Často utíká od stolu.
Mam to taky a ja to mam i spojene prave s tinnitem. Nesnasela jsem nevychovany netere, ty fakz zraly jak v chlivku. Jeste ze uz je u jidla nemusim trpet. Moje decka si nastesti zvykly jist slusne. Asi by uz nezily. Nekteri lidi jsou uplne nechutni u jidla, nekteri jist umi, okoli odporni nejsou. Nekdo umi jist i broskev, meloun, da se to i krajet, ne sat a cumlat. Zajimavy je, ze jsem si casem zvykla na tinnitus a castecne i na to chlemtani, mlaskani, glgani, slintani, chrupani. Za posledni roky mi pomaha ruzovy sum. To je asi jedina funkcni terapie na tinnitus.
Mne strasne vadi, kdyz nekomu pri jidle uvizne drobek v koutku nebo na rtech, pripadne neco jineho, jogurt, omacka apod. A kdyz to tam ten clovek necha a ji dal. A pak tak chlapi s plnovousem nebo s knirem, tem se tam zachyti neco snad pokazde a to mi regulerne navaluje. Predstava, ze by mi takovy chlap chtel dat pusu… Neee, brrr. ![]()
@Denisa56 píše:
Mne strasne vadi, kdyz nekomu pri jidle uvizne drobek v koutku nebo na rtech, pripadne neco jineho, jogurt, omacka apod. A kdyz to tam ten clovek necha a ji dal. A pak tak chlapi s plnovousem nebo s knirem, tem se tam zachyti neco snad pokazde a to mi regulerne navaluje. Predstava, ze by mi takovy chlap chtel dat pusu… Neee, brrr.
To mel asi exmanzel, plus k tomu jeste tinnitus. Taky jsem netusila, ze to je “diagnoza”. On teda bohuzel nebyl ten, kdo svoji poruchou neobtezoval, ja jsem pred nim mela zakazano jist, ackoliv jsem byla opravdu mimoradne ohleduplna, a kecy mival i z vedlejsi mistnosti. Ale on toho mel vic..no kazdopadne diky za rozsireni obzoru