Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesnáším změny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
18.9.19 09:26
@Tarjei Nad tím aspergerem jsem taky přemýšlel. Trpím tím už od dětství. Jakmile se jelo na dovolenou, řval jsem, že musím na dovolenou. Jelo se z dovolené, já zase řval, protože jsem si tam mezitím zvyknul.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.9.19 09:28
@Anonymní píše:
@Tarjei Nad tím aspergerem jsem taky přemýšlel. Trpím tím už od dětství. Jakmile se jelo na dovolenou, řval jsem, že musím na dovolenou. Jelo se z dovolené, já zase řval, protože jsem si tam mezitím zvyknul.
Me taky napadl Asperger. Muj manzel je podobny, nesnasi a strasne spatne nese zmeny, idealne porad musi byt to stejne dokola. A dalsi rysy. Ale u nej to nikdo nikdy nezkoumal, svedlo se to na povahu a ja to zacala vnimat az s ditetem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.9.19 09:32
@Anonymní píše:
Me taky napadl Asperger. Muj manzel je podobny, nesnasi a strasne spatne nese zmeny, idealne porad musi byt to stejne dokola. A dalsi rysy. Ale u nej to nikdo nikdy nezkoumal, svedlo se to na povahu a ja to zacala vnimat az s ditetem.
A má kamarády? Respektive jak snáší to, když se stane a nějaký mu ze života odejde (nemyslím přímo úmrtí, ale spíš takový to dospělácký odcizení)?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.9.19 09:32
Já to mám taky tak. U mě sice proběhla změna větší. Taky ale nemůžu vstát z postele, málo jím atd. Nevím, co s tím. Škoda, kdybys bydlel kousek ode mě, vytáhla bych tě na procházku se psem třeba. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.9.19 09:34
@Anonymní píše:
Já to mám taky tak. U mě sice proběhla změna větší. Taky ale nemůžu vstát z postele, málo jím atd. Nevím, co s tím. Škoda, kdybys bydlel kousek ode mě, vytáhla bych tě na procházku se psem třeba.
Nebudu kecat. Momentálně Brno 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.9.19 09:46
@Anonymní píše:
Nebudu kecat. Momentálně Brno
Já Ostrava. To je škoda. Já třeba vím, že to nějakou dobu potrvá než se stav vrátí do normálu. U Tebe taky. Vím, že Tě to štve. Mě taky. Mohla bych jít, jet kamkoliv, ale nejde to…
Myslíš si, že to souvisí s vůlí? Jako děti jsme přece zažívali změny a někdy nechtěné a přesto jsme každý den chodili na základku, jedli. Nyní bydlím sama a nemůžu se dokopat k úklidu, k ničemu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.9.19 09:52
@Anonymní píše:
Já Ostrava. To je škoda.
Myslíš si, že to souvisí s vůlí? Jako děti jsme přece zažívali změny a někdy nechtěné a přesto jsme každý den chodili na základku, jedli.
Nevím, jestli přímo s vůlí, ale s tím, že nám stál pořád někdo za zadkem a zkrátka jsme to museli udělat. Když jsem já byl malej, což není až tak dávno, tak nikdo o Aspergerovi nevěděl, takže se to bralo jako dětský vrtochy. Jenže ono to v dospělosti nevymizelo a je to naopak ještě daleko horší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.9.19 09:57
@Anonymní píše:
Nevím, jestli přímo s vůlí, ale s tím, že nám stál pořád někdo za zadkem a zkrátka jsme to museli udělat. Když jsem já byl malej, což není až tak dávno, tak nikdo o Aspergerovi nevěděl, takže se to bralo jako dětský vrtochy. Jenže ono to v dospělosti nevymizelo a je to naopak ještě daleko horší.
A ty bydlíš sám? Škoda, že si nemůžeme napsat soukromou zprávu.
Ano! Přesně! Museli jsme to udělat..
Taka si říkáš, mohl bych jít ven, udelat si něco dobrého na jídlo, ale neuděláš to?
- Citovat
- Upravit
18.9.19 09:58
Taky to tak mám a mám (tedy nepotvrzeneho) Aspergera. Ale i kdyby ne, tak by se nic nezměnilo. Cim Jsem starší, tím líp to asi zvládám, protože si to dokážu logicky odůvodnit. Pořád mi to vadí, mám z toho šílené pocity a nechuť cokoliv dělat, seknu se a kdyby to šlo, tak ani nevstanu z postele. Ale vím, že je to potřeba a až si zvyknu, budu ráda. Příští rok mě čeká stěhování a mně je z toho špatně už teď. Nutno podotknout, že hodně mě vytrenovaly děti. S nimi nelze žít ve stereotypu, pořád stejně. Každý den se něco děje, něco nepovede, vyboci… člověk si to musi srovnat sám v sobě a tu prvotní fázi těsně po změně prostě vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.9.19 10:00
@Anonymní píše:
A ty bydlíš sám? Škoda, že si nemůžeme napsat soukromou zprávu.
Ano! Přesně! Museli jsme to udělat..
Taka si říkáš, mohl bych jít ven, udelat si něco dobrého na jídlo, ale neuděláš to?
Ještě studuju, takže sám bydlím jenom částečně - pár dní v týdnu. Bydlel tady se mnou i můj velice dobrý kamarád, ale ten už skončil, takže budu mít nového spolubydlícího, což pro mě znamená hotovou katastrofu. Jojo, přesně takový pocity mám taky. Mám v 10 hodin přednášku, ale prostě jsem nezvládnul tam jít.
- Citovat
- Upravit
18.9.19 10:07
@Anonymní píše:
Ještě studuju, takže sám bydlím jenom částečně - pár dní v týdnu. Bydlel tady se mnou i můj velice dobrý kamarád, ale ten už skončil, takže budu mít nového spolubydlícího, což pro mě znamená hotovou katastrofu. Jojo, přesně takový pocity mám taky. Mám v 10 hodin přednášku, ale prostě jsem nezvládnul tam jít.
Pokud to ovlivňuje tvůj život do té míry, že nejsi schopen plnit své povinnosti a plány měl bys vyhledat odborníka a zkusit se naučit s tím pracovat. Připravit si nějaký rituál, který ti pomůže projít nějakou změnou, která tě čeká nebo nenadále přijde. Ono těch změn tě v životě čeká ještě hodně, jsi mladý a tak by pro tebe bylo nejlepší začít s tím ihned. Čím starší jsme tím více změn přichází a to i ty velmi nepříjemné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.19 10:08
Najdi nějakého psychiatra a zaleč aktuální depresivní epizodu. Zároveň hledej někoho šikovného na diagnostiku - je možné, že bys třeba mohl mít hodně dobře kompenzované aspergrovské rysy, nebo něco takového.
To neznamená že jsi magor, ale že ses možná narodil s mozkem trošku zadrátovaným jinak, než většina lidí. Žít s tím je docela náročné, ale dá se to, zejména když víš jak jinak zadrátovaný mozek máš, tak se sníze hledají cesty, jak ho používa tak, aby ti neubližoval a aby si co nejlépe zvládal nároky co na tebe život bude házet.
Ať už různé techniky, nebo občasný pokec s někým, kdo ti pomůže vidět věci jinak a nebo potkávání se se skupinou lidí co je na tom úplně stejně jako ty.
Za psychiatrem zajdi za nejbližším, co tě vezme a najdi kdo na rektorátě má na starosti studenty se specifickými potřebami a napiš tam někomu mail, že tedy máš nějaké depresivní stavy a že máš podezření, že by to mohlo být navázané na poruchy aspergrovského spektra a ať ti poradí někoho, ke komu jít na diagnostiku a případě pár setkání. Tam je potřeba najít někoho, kdo umí dobře zakompenzované dospělé.
AS a úzkosti a znich plynoucí depresivní stavy jsou vcelku často pohromadě, ale dá se s tím fungovat. Průvodce a v případě potřeby vhodné léky tu cestu umí nesmírně usnadnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.9.19 10:08
@Anonymní píše:
Ještě studuju, takže sám bydlím jenom částečně - pár dní v týdnu. Bydlel tady se mnou i můj velice dobrý kamarád, ale ten už skončil, takže budu mít nového spolubydlícího, což pro mě znamená hotovou katastrofu. Jojo, přesně takový pocity mám taky. Mám v 10 hodin přednášku, ale prostě jsem nezvládnul tam jít.
Pomáhá mi nemyslet na sebe, ale na druhé. Samozřejmě ne vždy. A teď děláš co? Ležíš a jsi na mobilu, že jo?
Chápu Tě. Spolubydlící bude nakonec super, ale teď se toho bojíš, viď.
Večer děláš co? Jsi na bytě s mobilem, viď?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Připadám si už jako magor. Celý svůj život nesnáším změny. Potřebuju mít ve všem svůj řád a stereotyp. Jakmile ho ztrácím, přepadají mě zvláštní stavy. Momentálně se mi stalo, že jsem musel trochu změnit svůj život, než jak jsem ho cca 4 roky předtím žil. 90% věcí v mém životě zůstalo stejných, pouze se změnily dvě věci, pro normálního člověka běžně zvládnutelné a mě to složilo jako snad nikdy předtím. Absolutně nejsem schopen vstát z postele, normálně fungovat, jít do školy, nemám potřebu jíst, nechce se mi s nikým mluvit. Jenom bych nejradši hleděl do blba a přemýšlel, jak by to bylo hezké, kdyby bylo všechno jako dřív a nad tím brečel. Ne proto, že by to snad bylo lepší (i když to nemůžu vědět, jsem v nové situaci první den), ale proto, že strašně chci zpátky vrátit svůj stereotyp. Už fakt nevím co se sebou a jak dál.