Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Lana222 Jinak já mám plánovanýho prcka v 19 a je mu 10 měsíců. Taky jsem jedna z mála ![]()
@Ivčis
mam strach ze to nezvladnu, uz ted se ze stresu klepu, potim a nemuzu ani spat a kazdy den je stejny
Premylsim ze bych skusila s partnerem promluvit o adopci ale to uz si budu koledovat o to, aby me opustil ![]()
@Anonymní píše:
@Tinkka
ja dite nikdy nechtela, i kdyz s emi miminka libi tak sme rada ze si je jen pochovam a muzu zmizet. Tady mam strach ze tu bude naporad a ja budu nestastna, ze budu chtit at ho odnesou ze to nezvladam a vubec se nezamiluju. Neumim si predstavit se o dite starat, je to neco noveho a muj bezstarostny zivot, dovolene, zabyvy a vse co znam bude uz na vdzy pryc
hele byla jsem na tom NAPROSTO steje!!! a to jsem otěhotněla „až“ ve 29. Nikdy jsem dítě nechtěla, přestěhovala jsem se k příteli do baračku na vesnici kde byla nuda a nikoho jsem neznala, skončila mi smlouva a byla jsem bez práce. Přesně takové depky jsem taky měla.. teda ani né až takové v těhotenství, ale spíš v prvním půl roce mimča..ale pak se to z ničeho nic otočilo.. Jsem štastná že malou máme (už ji je 4,5) a dokonce ted plánovaně čekáme druhé
Ano dítě je omezení..ale prostě se přizpůsobíš.. I s mimčem se dá krásně cestovat. Po roce je to pak i sranda
A pokud budete mít sem tam hlídání tak si užijete občas i volníčka ![]()
@Anonymní píše:
@Ivčis
mam strach ze to nezvladnu, uz ted se ze stresu klepu, potim a nemuzu ani spat a kazdy den je stejny
zvládneš, hele my malou počali plánovaně, a celý těhotenství jsem odmítala vkročit do pokojíčku, zabývat se výbavičkou (ještě že jsem všecko pořídila už před otěhotněním), vymýšlela jsem napřed potrat, pak adopci a podobný ptákoviny, nejedla jsem, nespala jsem, že to prostě nezvládnu, je fakt, že po porodu nějaký příliv mateřský lásky nenastal, vztah jsem si budovala půl roku, ale nedala bych jí, teď bych pro ní udělala cokoli. No a už čekáme druhé…S tím sice tak nevyšiluju ale tak nějak si odmítám to těhotenství připustit (a to už jsem prosím 34tt) a že bych se na něco těšila, to prosím taky ne. Tak se neboj, ono si to po tom porodu sedne - a nelekej se, když to nebude hned.
@Anonymní píše:
Premylsim ze bych skusila s partnerem promluvit o adopci ale to uz si budu koledovat o to, aby me opustil
Pokud je normální běžný chlap, tak na adopci nepřistoupí a dítě si nechá on, když nebudeš mít zájem.
No, je potřeba, aby ses dala do kupy, pravděpodobně s nějakou profi pomocí. Dát dítě k adopci protože tě nebaví být doma sama a nechceš přijít o dovolenou a zábavu, to je silný kafe… Když si s někým promluvíš, tak to, navíc s nadšeným tatínkem po ruce, určitě zvládneš..
@Ivčis
myslim ze se to narozenim mimca zmeni a casem bude rada ze to tak je…
pro me to byla taky neznama predstava a vsechno nove, neumela jsem si to vubec predstavit, ale ta laska k diteti je fakt jedinecna, vzdycky rikam ze malej je jediny co na svete opravdu miluji, neda se to srovnat s laskou k partnerovi, to dite je proste moje a vzdycky bude
a ted bych nemenila s odstupem casu ![]()
jj to teda jsi mlada maminka i ja jsem byla, mnooo mozna jeste jsem ![]()
@Andy27 tak se musim ozvat. Malej je uzasne zlaticko a lituji toho ze jsem si to tehotenstvi neuzivala..ted uz to nevratim..
Tak obnovuji téma. Poslední dobou se přestávám těšit na mimčo. ![]()
Těhotenství je na půl plánované(nechali jsme to osudu). Další dítě jsem moc chtěla, ale poslední dobou-čím víc se blíží porod, tím víc se netěším.
Mám doma prvňáčku s poruchou pozornosti, tzn učení je dost hrůza. A začínám se děsit, jak to budu všechno zvládat.
Snažím se uklidnit, že je to možná i tím, že tohle těhotenství je mi z 90% blbě. ![]()
Samozřejmě věří(doufám), že po porodu mě to přejde, ale teď nějak nevím. V hlavě mám spíš problémy a horor scénáře…
Měl jste to někdo podobně? Nebo už mi začíná hrabat?
@Netopirek mám děti dvě, pořád mám pocit, že to nezvládám a přitom okolí chválí jak mám úžasné a pohodové děti, tak si ymslím, že to mám spíš v hlavě než že by to tak fakt bylo…
@Netopirek chybí pointa - nic světoborného, žádná velká rada, ale jen jestli nejsi zbytečně pečlivá, přecitlivělá atd…to pak člověku na dobrém pocitu nepřidává.
Asi to bude v hlavě… Kamarádka říka, že dceru zvládám, že je to vidět… Já vidím jen malou příšeru utrženou z řetězů.. Ono to bude i tím, že jsem doma na rizikový. A teď jak chodí dcera do školy a do družiny, tak jsem i 7hod sama doma. A mám tím párem spoustu času dumat nad tím co by mohlo atd…
@Almatka ale díky. To jsem potřebovala vědět, že nejsem jediná komu to hlodá v hlavě
Podle mě za to můžou i hormony
U každého to funguje jinak. Já n začátku druhého těhu měla strašnou euforii, protože cesta k němu nebyla jednoduchá. Pak ke konci jsem měla takový pocit, neumím to vysvětlit a popsat, jako že ošidím dítě, co mám doma, že už nebude jediná a bude muset tomu miminku na začátku uhnout. Ale pak to ze mě spadlo a bylo vše ok.
@alisekR díky ![]()
Já se děsím, že bude jako starší a nebude mi vůbec spát. Já budu protivná a odnese to zbytek rodiny…
snad se tentokrát potvrdí pověra, že když první nespí, tak druhé bude ![]()