Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Netěším se na své miminko :-(
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.9.15 10:47
Mě první spala, budila se přesně po 3 hodinách na kojení, někdy měla pauzu 4 hodiny, ale výjimečně. Nakojila jsem položila do postýlky a spala dál. Malej spí stejným způsobem, teď už nekojím je mu 20 měsíců a budí se jednou za noc, dám cucnout z flašky vodu, dudlík do pusy a spí dál. Podle mě je to hodně i o naučení a stereotypu toho dítěte. To bude v pohodě, uvidíš, ono se to přizpůsobí, je třeba udělat pevný řád a bude to v klidu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.15 14:58
@alisekR já moc na řády právě nejsem 
ona dcera nemá tu poruchu jen tak, ale po mě. Já se uklidňuju, že mám podporu přítele, který mi pomáhá. U první to tak nebylo.
Ale už mě napadlo začít se tak trochu připravovat teď. Myslím režim, aby to pro mě nebylo tak náročný
Děkuji všem za podporu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.16 13:28
Ahoj všem, mám podobný problém jako zakladatelka před pár lety…s tím, rozdílem, že nemám strach z nezvládání (děti budou od sebe taky dva roky), myslím, že zvládat organizačně budeme…ale mám divný pocit. Včera se mě zrovna ptala mamka - a už se těšíš? (mám pár týdnů do porodu)…já se zarazila a říkám „vlastně nevim, ani ne..jako jo, ale vlastně ne tak, jak jsem se těšila na první“. Sama před sebou si připadám hloupě. Jasně, logicky poprvé člověk neví do čeho jde, vše je pro něj nové, nevědomost je sladká..a taky celých devět měsíců má myšlenky ve volném čase u dítěte - bď kupuje výbavičku, nebo chodí na cvičení, s parterem jsme chodili na kurzy, prožívali to, mazal mi břicho, povídal si s ním, fotilo se hodně…prostě těšení se vším. Což už u druhého není - vše doma máme, do čeho jdeme už víme, dítě je plánované, chtěné, ale připadá mi hloupé, že se necítím vůbec tak nadšená jako poprvé. Chlap to má na háku těžce, nějak zapomněl, co těhotenství obnáší, nikdy mě nenamasíroval, pupku si moc nevšímá..prý jsem si měla říct..? jenže když si řeknu o pomoc - např. aby vstal v noci k malé, že mě už fakt ty kosti bolí, nebo že su hotová, tak mě okřikne že jsem líná a na těhotenství se vymlouvám atd. Takže to vlastně spolu vůbec neprožíváme. Kolikrát se ho ptám, jestli se těší, jestli si to vůbec všechno uvědomuje..prý jo. ale mám problém, že já sama to vidím jako z rychlíku a ty pocity tam prostě takové jako prvně nejsou. Stydím se. Taky se bojím, že to miminko nějak poznamená. Prostě na to těhotenství nemám už tolik času a mrzí mě to. Měla jste to některá podobně? 
- Citovat
- Upravit
21.2.16 13:34
Hormonyyy:)) az bude venku budes na tom jinak a kdyz ne, tak po 6ti nedeli urcite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.16 13:35
Taky čekám druhé a rozhodně je to jiné než při prvním. Ano na malého se těšíme moc všichni, ale taková ta euforie, zvědavost, nedočkavost to už prostě není a je to přesně tak, jak jsi napsala: holt už prostě člověk ví do čeho jde. Aktuálně třeba nechápu, jak jsem se mohla těšit na porod 
NJN holt zkušenost je nepřenosná…Ale chlapa bych teda zapojila, aby si nezvykl být takhle laxní a ty se z toho pak se dvěma dětma zblázníš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.16 13:36
Já myslím hlavně, že velký podíl na tom vašem „smutku“ mají hormony…to jsou hrozný mrchy totiž…já teda rodím až za dlouho, děti od sebe budou 16 měsíců - sice se na mimčo moc těším, ale s tím „neprožíváním“ to mám stejně…vím, jak se mi vlekl u prvního mimča první trimestr, teď to leží jak blázen. Poprvé jsem se hrozně bála, že potratím, teď jsem si říkala, že co má být, to bude…Manžel taky asi zapomněl, že by nebylo špatné se občas zeptat, jak mi je, jestli nepotřebuju pomoct…S první jsem celé dny prospala a proválela, teď si to s miminkem nemůžu dovolit, lítám od rána do večera, uklízím, vařím, hraju si s malou - na mimčo v bříšku si ani nevzpomenu…Myslím, že je to prostě normální - uvidíte, že jak se mimčo narodí a pořádně zapadne do vaší rodiny, tak budete zase šťastná já se spíš trošku bojím, jak vypadá přijetí toho druhého mimča po porodu - naše Eva je tak dokonalá a úžasná, že si neumím představit, že budu moct nějaký druhý mimčo milovat stejně 
spoléhám na to, že to nějak snad přijde samo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.16 13:37
@dendule4 jéje já první rodila plánovaným císařem, tak právě na porod se těším pořád a doufám, že tentokrát to vyjde přirozeně asi sladká nevědomost, co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.16 13:43
@dendule4 píše:
Taky čekám druhé a rozhodně je to jiné než při prvním. Ano na malého se těšíme moc všichni, ale taková ta euforie, zvědavost, nedočkavost to už prostě není a je to přesně tak, jak jsi napsala: holt už prostě člověk ví do čeho jde. Aktuálně třeba nechápu, jak jsem se mohla těšit na porod
bužel chlap je nějak ko. nechápu z čeho. u první mi pomáhal, nosil mi ji v noci přebalenou na kojení..jenže zpohodlněl jak roste, a teď je mu zatěžko tam v noci 1× jít dát ji na nočník. Dokonce jsem se za ní přestěhovala a spím tam na zemi. posledně jsem ho hezky poprosila aby tam šel a strhla se šílená hádka. on než se probere, trvá to kolikrát i patnáct minut, mezi tím totiž 2× zase usne..novorozence mu v takovém „deliriu“ svěřovat k přebalení fakt nehodlám a než bych se s ním každou noc hádala, raději si to udělám všecko sama 
celkem mě to štve. přitom po narození první dělal na tři směny, takže bych řekla, že býval unavený víc. 
jinak rozdíl cítím i od okolí..prostě druhé dítě už nikoho „nezajímá“. u prvního to bylo pořád: tak jak se cítíš? jak se daří? máš nějakou fotku z utz.? a těď? co dělá malá - myšleno ta starší..občas jen: kdy že to vlastně čekáš?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.16 13:46
@KKatka23 píše:
@dendule4 jéje
nemyslím, já mám třeba zážitek z porodu hezký, a miminko bylo taky ukázkové..takže tím to není. jen prostě mám pocit, že jsem nedostala prostor se s tím vším srovnat. prostě to strašně moc rychle uteklo a najednou tady chystám porodní tašku, peru oblečky a říkám si: panejo za chvilku je tady a já si s ním nestihla ani utvořit nějaký vztah 
a jak tu někdo poznamenal s tím potratem v prvním trimestru..já mám snad pocit, že i dyby se něco „nepovedlo“, tak by mi to sice bylo líto, ale já k tomu dítku fakt ještě žádný vztah nemám
- Citovat
- Upravit
21.2.16 13:47
Buď v klidu, já mám termín druhého až v červenci, ale fakt se taky tak netěším, spíš mám obavy jak to zvládnu, na některé věci se člověk může připravit lépe, páč ví co ho čeká( u mě třeba kojení, poprvé jsem to brala jako nejpřirozenější věc a že kojit musí přeci každá a fakt jsem se nerozkojila), ale tak si nějak myslím že to opravdu patří k věci. Řekla bych, že se to po porodu změní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.16 13:51
Njn, takový je život:) Žádné těhotenství už není takové, jako to první…
Ale není to tak, že by ses na to miminko netěšila. Jen už to není středobodem tvého vesmíru. A pro okolí už to taky není nic nového, že budete rodiči… je to tak normální a v pořádku. Jediné, co mi na tom nepřišlo v pořádku je to, že se s tebou chlap pohádá, když ho slušně poprosíš, aby vstal k děcku, že ti není dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.16 13:56
@me2dova vždycky mi tvrdí, že bývá tak mimo, že si to vůbec neuvědomuje. on je nepříjemný i když ho třeba večer vzbudím když usne u telky, že se má jít převlíct do pyžama a spát do postele..taky mě děsně fakuje. Prostě nesnáší vyrušení ze spánku..horší se to u něj rok od roka a nevim čím to je
- Citovat
- Upravit
21.2.16 14:00
Já to mám obráceně, u prvního jsem se strašně bála, až jsem se z toho zapomněla těšit
Na druhé se zase těším naprosto neuvěřitelně, uzivam si každý pohyb a už od začátku chci aby těhotenství uteklo a já už měla mimčo 
U mě je to asi tím, že vím do čeho jdu a konečně se nebojím…
Ale s tim okolím a „nezájmem“ o druhé to mám stejně, nikoho to prostě moc nazajima…
Určitě se to srovná až porodis a sžijete se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.16 14:06
Zakladatelka: tak třeba ti to přijde i kvůli tomu, že srovnáváš těšení se na první a těšení se na druhý a lásku k tomu prvnímu s láskou k tomu druhýmu…hele kdo už mimino jedno má, tak ví, že prostě těhotenství, porod a šestinedělí (u mě teda vůbec nešlo šestinedělí, ale o celé období kojení - hormony se upravily, až když jsem přestala kojit) je prostě šílená smršť hormonů. Uvidíš, že se na to ty dva-tři měsíce po porodu budeš dívat úplně jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.16 14:08
@KKatka23 je to divné..dokonce často přemýšlím, jestli jí nezměnit vybrané jméno (které jsme vybrali ještě před jejím zplozením)..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zmírnění nebo zastavení menstruace u 15ti leté...
- 08.07.26
- Anonymní
Krátký děložní čípek
- 03.07.26
- Analytička96
Vaginální suchost bolest při sexu
- 26.06.26
- Anonymní
