Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ono to chce cas, telo a mysl se mohla obrnit prave kvuli te bolesti.az prijde cas a budes silna se s tim poprat tak telo povoli se vyplakat a vytesknit.je mozny ze hlava se nesmirila s tim, ze umrel. nedusis to v dobe? mas o tom s kym mluvit? jaky tata byl, vzpominat? ke dulezite mluvit! nedusit to dlouho v sobe! uprimnou soustrast:-(!!!
Doporučuji rituál…
Vezmi něco malého co ti připomíná tatínka, přivaž to na nafukovací balónek. Zavzpomínej u fotek a balónek s onou věcí následně vypusť.
Nebo lampion přání… napiš na něj rozloučení s tatínkem - co pro tebe znamenal, co jsi na něm milovala a za co se na něj zlobíš. A lampion vypusť.
Přijde mi to jako dojemné rozloučení a člověku to tak nějak „docvakne“
Je potřeba to v sobě nedusit, naopak to vypustit ven. ![]()
A nebo dopis.ja se takto rozloucila s nim i za jeho prvni pravnucku na kterou se tesil a minuli se 2 mesicema. pokud mas dobry vztah s mamkou, koupila bych vinko a zavzpominala s ni, treba to taky potrebuje. k tomu alkohol vypusti emoce.
Zakladatelko být tebou netrápím se jen proto že nesplňuješ společenskou normu či pravidla o tom jak dlouho a jakým způsobem by měl člověk truchlit. Každý se se smutkem vyrovnává jinak, neznamená to že pokud někdo truchlí vnitřně a ne veřejně tak to v sobě drží, prostě jen truchlí jinak. Každý na to není, mluvit o tom a brečet, vypovídávat se. Někdo se s tím vyrovná potichu a po svém to neznamená že je to špatně.
Možná je to tím, že jsem už od života schytala hodně ran a proto už jsem otupělá, ale samotnou mě to trápí, umřel mi táta a já brečela jenom jeden den a to jsem se k tomu musela nutit, ale přesto je to ve mě a já tu bolest cítím uvnitř, ale nemohu ji dostat ven. Tátu jsem měla hrozně ráda a vím, že už mezi námi není, ale neumím tu lítost ze sebe dostat ven a nevím proč a to je to co mě trápí.