Neumím to s klidem, vztekám se spolu se synem

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
727
3.6.14 20:48

neumím to s klidem

Tohle bude krátké, prosím, nezlobte se, že to není spíš diskuse, ale….

Hledala jsem v diskusích téma VZTEK. Našla jsem spousty, ale víceméně řeší jednostranně dětský vztek, a já mám problém jiný. My se vztekáme spolu. Malej něco vynucuje, začne jít do obrátek a bohužel, já většinou taky. Můžu si říkat milionkrát, že přeci to za to nestojí, že mám mít rozum. Když ale už postý krájí pažitku na koberci a zalévá to roztokem mydlin a špinavé vody, že teda jako polívka… a ve chvíli, kdy ho od toho vleču, nebo se pokusím o rázné napomenutí, nebo přeladění pozornosti jinam, převedení na jinou činnost… buď ho chytí amok, nebo mne, dojde mi trpělivost a síla. Teď třeba to bylo vystupňované tím, že jsem chtěnechtě přecházela angínu s ATB, třásla jsemse strachy, kdy to chytí on, doteď není vyhráno, ústenku mi pokaždé strhl a použil jako další matroš na výrobu čehokoliv… někdy mám radost, jak je hezky kreativní, ale ve chvíli, kdy tečou slzy bezmoci po ksichtu, protože z vás jde jenom bezmocné sípání a on jede dál… takže zkusím to roztřídit

1. Nezastavitelný příliv energiea činorodá práce – výsledek bordel neskutečnej a spotřeba věcí, které mají sice malou, ale přece cenu toaleťák, vata, hadříky, dobíječky na telefon, tyčový mixer, …….
JAK ZASTAVIT???

2. Neustálé přeskakování z jednoho nápadu jinam- navrhnu Pojedeme na výlet tramvají, bude koukat, prohlídneme si něco pěkného procházka kolem rybníka atd… začneme se chystat, a najednou PRD:: a místo toho začne roznášet po bytě kostičky, že musí dodělat dlažbu, „hotovo není“… tak trpělivě čekám, mezitím začnu vařit, abych užila čas, a najednou hr je tu, jedeme tramvají. Vysvětluju, že teď ale musím dovařit brambory… záchvat, stupňuje se, už chytám taky, vzteklí oba, jeden víc než druhej, kouše mne do ruky, vydržím, neplácnu, ale říkám TAK a teď to ale bolí a nikam nejedeme, až se to zahojí, zítra. Pláče, pusinkuje, fouká, přináší svůj lékařský kufřík, že mi to zahojí. Ouha, na to potřebuje obvaz, domáhá se papírových utěrek… večer spí, já brečím, když si vzpomenu, jak jsme oba brečeli nad tou pokousanou rukou.
JAK UDRŽET U PLÁNU AKCE?

3. Nekonečné „pochtívání“ – výraz převzatý zde z emimina, díky, je přesnej… můžu milionkrát ujistit, jo, dostaneš to, už na to jdu…. Dokud není kocour v troubě, opakuje dokolečka a dokolečka, cože chce… on hodně blbě mluví a tak, aby věděl, že vím, co říká, je nahadry, dokud po něm všechno nezopakuju, aby měl kontrolu, prostě do té chvíle jede dokolečka a přidává a přidává….
JAK UMLČET??? (bez roubíku )

4. A pak je klid,miláček přijde, a s výrazem kůzlátka před porážkou mne skomíravým hláskem poprosí, abych zavolala chůvu a šla pryč. (určitou krátkou dobu jsem se snažila překlenout dobu rekonvalescence, kdy nebyl ještě do školky, ale už jsem potřebovala být 4 hoďky dopoledne v práci, pomocí chůvy, milionová paní, ale on se do ní nějak zamiloval a teď paní funguje jako přízrak)
TADY MNE ANI OTÁZKA NENAPADÁ….

Snažím se chodit s ním hodně ven, beru ho na výlety – čumendu na nádraží, ukázala jsem mu kdeco, beru ho do OBI na přířez, tam strašně rád kouká, jak řežou poličky, ve všech zverimexech jsme známí jako falešnej pětník, myčky aut, beznínky… byli jsme na soutěži dobrovolných hasičů, lepíme vatové sněhuláčky, vaříme spolu, vytíráme, čtu mu, zpívat nesmím, to vříská, že ho bolí ouška – holomek…. Má xylofon, triangl, piánko, hrajeme si na kapelu, operujeme plyšáky, fakt zase tak strašná máma nejsem, ale už nemůžu, nezvládám to. Ale nechci hodit flintu do žita a říct si, holt tak dělám, co se dá…. Je to kouzelnej chlapeček, moje sluníčko, ve školce ho paní učitelka zvládá krásně, já to holt neumím. Někde soudruzi z NDR udělali chybu…

Prosím vás, pište mi konkrétní nápady a podněty.

Nepište mi, pokud můžete, že nejsem důsledná, že ho zkazím, že je zmetek nevychovanej… věřte mi, to vím sama i bez toho, abyste to opakovaly.
Hledám nápady, radu, návod, postup, kontakt na dobrého dětského psychologa v Plzni, tak něco. Nebo třeba kapky na nervy… nebo…

Díky moc.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1342
3.6.14 20:55

Mně to přijde všechno strašně hekticky. Moc podnětu, pořád se něco děje. Ty jsi podle projevu hodně roztržita a temepramentni. Znam to moc dobře. Snažiš se aby si dny užil, ale mam pocit, že mu spiš škodiš. Nech ho vyvijet se. Posad ho na piskovište, hod nohy nahoru, pokecej s kamoškama. Nevymyšlej furt nějaky aktivity, nech ho at ma volnou fantazii a hraje si sam. Když budeš citit, že maš dost, dej ho chůvě. Na tom neni nic špatneho, pokud je skvěla, můžeš si piskat. Povol, uvolni se a nech ho trošku samorust. Neukazuj mu pul světa, co bude pak až bude větší? Nebude ho bavit nic a nad všim bude ohrnovat nos. Nevim jestli jsem pochopila text co pišeš, ale tohle mě napadlo. ;)

Příspěvek upraven 03.06.14 v 20:57

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
727
3.6.14 20:55

Sorry, původně jsem to chtěla dát jako deníček, proto ten úvod, že to bude krátké… do diskuse je to takovej Jirásek…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6578
3.6.14 20:56

U nás je to obdobné, taky jsme oba nerváci. :roll: :mrgreen: Radu bohužel nemám, ale naprosto soucítím! :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
727
3.6.14 20:57

@Niqitka děkuju moc za reakci… možná máš pravdu. Mám strach strašnej, že ho zanedbám. BOjím se, že má chůvu radši, protože jsem špatná máma… jasně, že asi nejsem. Ale jsou dny, kdy bych se nejradši neviděla…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
727
3.6.14 20:58

@lovesmile taky znáš ty chvíle, kdy prostě máš pocit, že to dítě ti snad seberou do klokánku? já jsem si tak teda při psaní připadala… :,(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29577
3.6.14 20:58

8o já nějak nechápu, co řešíš? Máš úžasné, jedinečné, kreativní, zdravé a inteligentní dítě, které se pouze a jen ROZVÍJÍ.
Ty naopak trpíš přecitlivělostí a absolutním nedostatkem disciplíny.
K sobě i synovi. Tudíž všechno je v pořádku až na to, že nemáte nastavené mantinely.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1342
3.6.14 20:58

Měla tahle touha přivedla až k psychoterapeutovi. A trenuji sebe, prostě snažim se sebeovladat. a nejlepši je dvakrat do tydne aspon na hodku vypadnout, pokud to jde. UTIKEJ! To je nejlepši na naval vzteku a sebeovladani, to mi věř. A kolik mu je?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17630
3.6.14 20:59

@maminazplzne myslím, že mám podobné problémy jako ty :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19609
3.6.14 20:59

Kde je úvodní příspěvek? 8o

Edit…už tam je :lol:

Příspěvek upraven 03.06.14 v 21:00

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
bibie
3.6.14 21:00

Jsi skvělá máma!!!Vše vydrž, bude starší a vrátí se ti vynaložené úsilí milionkrát. Je prostě akční, kéž by mu ty nápady a energie vydrželi až do dospělosti:-)
Spíš by si mohla v knihovně najít knížku o hněvu, vzteku nebo rozčilení a jak to zvládat pro sebe. Já jsem je tam už nějaké přečetla, nepamatuji si ale moc rad ( max. že nesmím být hladová a musím pít hodně vody -to mi zabralo hezky:-)) takové předcházení situací s dětmi hlavně takhle nevypočitatelnými moc nejde. U nás to 4 rokem ustalo a vztekáme se méně, někdy vůbec a jsem ráda, že to se mnou dcera přežila a to jsem zdaleka neměla tolik nápadu, jak ji zabavit. Spíš jsme hledali kolektiv aby se zabavila s dětmi, to fungovalo hezky.

  • Citovat
  • Upravit
16986
3.6.14 21:01

@maminazplzne kdyby tvuj syn nechodil do prace, tak bych si myslela, ze jsi moje dvojnice a mas meho syna. Vsechny body do puntiku sedi na nas. Jen jsem jeste nelepila snehulaky z vatovych kouli (prosim o navod). Presne tak mluvi a presne, dokud nezopakuji pribeh, tak je mamimamimamimami a vypraveni dokola. Akorat „nevari“ na koberci - mame lino a nemel chuvu :roll: Ale take mame zachrannou postavu.
Pockam si na rady. Mne jen mrzi, ze mi ujizdi nervy i pred nim, pak v noci placu a omlouvam se mu…
Obcas hltnu kozlik.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
17630
3.6.14 21:02

Taky jsem hroznej nervák, dokáže mě i maličkost vytočit k nepříčetnosti. Někdy musím prásknout dveřma a na hodinu vypadnout, abych si něco neudělala (třeba kyj)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
727
3.6.14 21:05

@berry4 jo, to nemáme, ty mantinely. Jak ráda bych je nastavila. Ale to by mne asi to dítě mělo v tu chvíli vnímat. Bejt přepnutý do režimu „na příjmu“ aspoň na chvíli. A to právě není…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
801
3.6.14 21:05

Promiň, jestli jsem to přehlídla - kolik mu vlastně je?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

Poradna pediatra

Ikona - Jiří Havránek

Mudr. Jiří Havránek