Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Je taková no, co bys s tím chtěla dělat?
Jo, tohle dělala babička taky, když byly děti malé. Pouštěla jsem to jedním uchem tam, druhým ven. Vyvolávat kvůli takové kravině rozepře se mi nechtělo. Když pak byla dcera starší, tak to komentovala slovy „ale já nic takovýho nežíkam, babi“ ![]()
Recept? Smířit se. Jsou takoví a kvůli tobě se měnit nebudou… Co bys chtěla za řešení? ![]()
No bóže. Jedním uchem tam, druhým ven, co s tím jiného? Zlí asi nejsou, chápu, že je to otravné, ale řešíš nesmysly.
Pokud pronáší jen takto nevinné věci, vůbec bych to neřešila.
@Anonymní píše: Více
Na to není recept, pouštět druhým uchem ven. Ze začátku mi to taky vadilo, ale vždy jsem se na ten víkend kousla, chtěla jsem mít pohodu. nevím, jak často se vidíte.
Vážně Vám vadí taková prkotina? Buďte ráda, že Vám nedělá zle, miluje svoje vnoučátko a stará se o něj. Univerzální recept pro Vás je ten aby jste se naučila více tolerance a uvědomila si, že i Vy můžete dělat něco, co Vám nebo někomu v okolí vadí. Zasmějte se tomu, udělej ty si z toho s partnerem hru apod.. Kdyzsi o tom budete furt negativně povídat a přemýšlet, tak to bude pro vás horší a horší. ![]()
Proč ti to vůbec vadí?
A ještě ponoukat partnera to počítat.
Někdo to dělá a někdo ne, je to naprosto normální, co normální není je být povrchní striga.
A proč ti to vadí? Mě to přijde neškodné, lepší než na dítě čučet a mlčet nebo mít nejapné poznámky na matku, jak je neschopná.
Chápu, že to je po chvíli otravný jak svítiplyn. Tak začni podobně komentovat tchýni, třeba jí to dojde… ![]()
Mně to taky vadilo, protože u nás za to schovávala své rady. Takže jsme šli ven a ona začala „mámo, je tam vítr, myslíš, že mě máš dost ráda a zasloužím si čepičku?“
Naštěstí to časem přešlo. Teď máme děti v pubertě a už to nedělá ![]()
Pokud to nejsou skryté narážky na to, co bys jako matka měla dělat, tak to neřeš. Každý z nás mele něco, na co je okolí už alergické. Ty určitě taky. Jen prostě to okolí mlčí, protože ví, že je to prkotina. Takže se to nedozvíš, že ostatním nějakou průpovídkou už lezeš na nervy.
Ahoj,
máte prosím někdo nějaký univerzální recept jak na tuto situaci? Jde o to, ať už já nebo manžel nebo tchán nebo jiný příbuzný něco třeba řekne ohledně dítěte (1,5 let), např. Jé pojď sem, musím tě přebalit (má plnou plenu) a tchyně absolutně pokaždé má nějakou povídačku, např. No jo mamo (tato/dědo…), to víš, když jím, tak to jde i ven…kdyby to bylo jednou, ok, ale ono je to fakt pokaždé. Jasně, děda moc nepřebaluje, ale třeba říká - Chceš si hrát, že? A tchyně na to místo toho dítěte: No snaž se, jsem tady, tak se mi věnuj! Apod. Manžel to schválně jednou zkusil počítat a říkal, že po 20.komentáři už přestal počítat.