Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj Janulko, zkus zajít s malým k dětskému psychologovi, pokud nepomůžeš jemu, nepomůžeš sobě. Až budeš vědět, co ho trápí a jak mu pomoct, pomůžeš i sobě. Alespoň by ti měl vysvětlit, proč malej reaguje tak, jak reaguje. I to hodně pomůže, když znáš důvod chování.
Přeji pevné nervy, musíš být vyčerpaná.
Mimochodem, já bych ho už odstavila, pokud to neznamená další problémy, jinak bych to udělala až po poradě s dětským psychologem.
Taky mě napadnul psycholog zřejmě si s tím sama neporadíš.Tím tě samozřejmě nechci podceňovat,ale vím co musíš asi prožívat.My máme taky vzteklouna ale né v takový míře a tohle mi taky bohatě stačí.A zažívám občas horké chvilky.Držím palce
Děkuji za odpověd.S tím odstavením souhlasím,zkusím prvně koupit tekutý sunar.Syn mne u kojení štípe a škrabe mi znamínka,tak je to nebezpečné.Zkusím nějakého dět.psychologa v okolí najít.Děkuji za radu
no kdybych ti napsala, co jsem si uzila s nasi dcerkou, tak bys rekla, ze u vas je to slaby odvar
ma totiz tezkou poruchu chovani
ale na tvem miste bych nezoufala… zajdi za psychologem, porad se … a taky musim rict, ze dost casto deti citi mamincinu nervozitu, i kdyz se to ta maminka snazi nedavat najevo… a tim se to na to ditko prenasi a ono je velmi nevrle…
jinak nase dcerka co zacala chodit, nesnesla kocar… takze jsem ji bud musela nosit, nebo proste chodila… a z jejiho vztekani jsem byla spocena az na pr…
![]()
Děkuji za odpověd.Za dět.psychologem zajdu, spíše by syn už potřeboval do školky aby se osamostatnil.
Ahoj,
to co napisu je ciste amatersky nazor. kluk byl jako malej to samy v bledemodrym, kojit prakticky porad, jinak jecel, v kocarku teda i spal. Pres den teda nespal skoro vubec kdyz nebyl v kocarku venku a kocarek musel jet a ne po hladkym. Vecer rval i 4 hodiny v kuse, museli sme ho nosit. Ve dvou mesicich mi v poradne rekli, at na nej prdim, dam si kafe, umeju si hlavu, nebo cokoli co potrebuju a necham ho se vztekat. Jasne, ze ne celej den. Ale ono to zafungovalo hned napoprve, teda po hodine revu, ale usnul sam v obyvaku. Pak uz se to vsechno pomalu rovnalo. proste sme ho hned nenosili, nechovali, netahali z postylky, jak zacal brecet. Ted (15 mes.) je taky obcas uvztekanek, ale to k tomu patri.
Ty uz to ale asi budes muset resit s psychologem, uz je moc velkej a zvyklej, ze si vzdycky vyrval, co chtel a vsechno se tocilo kolem toho, aby proboha nerval. Hodne stesti a sily
mám doma takového spratka, teba vlastně už ne… je mu 4,5 let a je to šikovnej a rozumnej kluk ![]()
Moje rada, no rada ![]()
1. odstav ho - už je dost velký na vyřvávání si prsu
2. vytvoř vám pravidelný režim přes který nepojede vlak…
musí být jeden jako druhý aby malý věděl že to tak prostě je a ty nesmíš ustoupit a zklamat ho.
Vydrž miluješ ho on tebe jen si moc nerozumíte to se změní fakt! ![]()
Pane jo, to je teda hukot
radu nemam, jen soucit
a trosku sok z toho kojeni po 15ti minutach .....to jde?
a jeste poznamka, rozhodne to nema byt rypani, protoze narazky na pravopis nesnasim a sama delam hrubky, ale prekvapuje me, ze nevidim poprve slovo vztekat se psano se s. Poprve jsem to videla nedavno od mamky (kdyz mni psala „dostanu steklinu?“. Nas tatik zase pise( a asi i rika, ono to nejde rozeznat) „samozdřejmě“ a tak jsem to umela i ja, nez jsem s prekvapenim zjistila nekdy na stredni, ze to je jinak. Výjimku jsem objevila az na vejsce. Kamarad se se mnou vsadil, ze ruina se pise rujna, musela jsem mu to najit ve slovniku. Ze to jsou asi takove ustalene chyby, co dela spousta lidi, protoze se to tak nejak naucili blbe od poslechu, nebo to nejde sluchem poznat. Jako kdyz dite rika mydlicka.
No zkusila bych ledovou sprchu když ho to drapne, jinak bych zašla za dětskou doktorkou at ti poradí a případně doporučí nějakého dětského psychologa. Přeju hdně sil. Jinak bych malýho nechala klidně fskt řvát, ale max tu hodinu ať si nevybrečí kýlu.
Janulka.001 píše:
Do 6 mesicu jsem syna kojila i 5× za hodinu aby neřval..
bych umrela. nebo on, zabila bych ho.....
Dobrý nápad,tu sprchu zkusím, někde sem četla že to jedné mamce zabralo na syna
víte že mám pořád takové myšlenky? proklínám ten den kdy sem chtela dítě a nesnáším se
Dobrý den maminky.Nevím a silně pochybuju jestli někdo z vás má takového "spratka,,jako já.Budu stručná.Náš chtěný syn Davídek se nám narodil v březnu 2008.Už po příchodu z porodnice jsem si všimla že není v pořádku.Zdravý je,ale nenormální.Kojila sem ho každých 15minut a běda když jsem ho někam položila,David se rád choval.Ani s kočárkem jsem nemohla ven,běda že bych ho položila do kočárku.Podle doktorky mléko mám a vše je v pořádku.Potom se přidali koliky,to řval i 2h.v kuse.Čím byl Dáda starší,tím to bylo horší.Nemohla jsem uvařit,uklidit ani se umýt abych ho položila.Když už seděl,tak se pořád stekal a se vším házel.Pevnou stravu mi do roka odmítal,byl kojený.Ted ma rok a půl,chodí, ale stále ho musím mít v náručí.Doma má spoustu hraček,ale nehraje si s nima,chodí za mnou,steká se,nebo řve.O manželovi ani zmínka,syna si nevšíma,spíše syn s ním být nechce.V kočárku mi vydrží být asi 20min a pak se začne stekat.Po narození syna nám to z manželem neklape,já jsem stále unavená a už nemám sílu 12kg kluka stále tahat.Když na syna zvýším hlas,tak si lehne a začne kolem sebe kopat.Kolikrát sem ho nechala i 30min vyřvat a nic se nedělo.Ani nevíte jak ráda bych šla mezi lidi,je mi z toho všeho na brečení a nevím co jsem komu co špatného udělala že mne takhle trestá.Prosím poradte mi,byla jsem už i na psychiatrii ale paní mi nemůže žádné prášky na uklidnění předepsat dokut stále kojím.Už nevím co se synem dál.Iveta