Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěřím lidem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.9.20 11:11
@Rachel_cz píše:
Hele neber si to tak osobně. Když to vezmu podle sebe, taky někdy mám dny, kdy čumím jako když nadloube voloviAle je to třeba tím, že o něčem přemýšlím nebo něco vnitřně řeším apod. Třeba blbost, přemýšlím, jak uzavřít složitý obchodní případ v práci (pracuji s velkým objemem peněz, takže někdy asi fakt čumim jak de*il jak promýšlím různé možnosti😀) a mezitím jdu městem a potkám lidi, které znám. Někdy se stane, že je minu aniž bych o tom vůbec věděla. Někdy mi přetrhnou nit a dáme se do řeči. Ale určitě reaguji taky jinak, než když na nic nemyslím a potkám je.Třeba moje ségra má takový výraz v obličeji, že kdo ji nezná, myslí si, že je nonstop nas*aná. Ale není to tak.
Naprostý souhlas 
Taky si myslím, že to se zakladatelkou - byť si to bere osobně - nemusí (a pravděpodobně nemá) vůbec nic společného 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.20 11:55
@Moringa píše:
Naprostý souhlas
Taky si myslím, že to se zakladatelkou - byť si to bere osobně - nemusí (a pravděpodobně nemá) vůbec nic společného
Asi nemá. Ale, když se ve školce najednou tváří, že je otravuji, vzápětí mě skoro nepozdraví jinak přátelská paní, co jí potkávám na pískovišti, tak si říkám, co je zase špatně. Tak asi mají den blbec. Ale otrávilo mě to.
- Citovat
- Upravit
4.9.20 15:59
@Anonymní píše:
Jde spíš o to, že jeden den odvedu dítě do školky a učitelky jsou milé, poklábosíme a druhý den mám pocit, že za to samé mi dávají najevo, že na mě nejsou zvědavé. Nebo potkám maminku, kterou znám z pískoviště, žene se ke mě, je milá, popovídáme a za pár dní jí potkám a sotva mě pozdraví. Pak si říkám, co je špatně. Ale uplyne nějaký týden a jsou milé a vše se opakuje. Já už opravdu nevím, jestli jde jen o nějaké erupce na slunci, nebo, co to má znamenat. Teď se ke mě má maminka spolužáka mého syna ze školy. Je moc milá. Říkala jsem si, že by bylo fajn se spřátelit, jenže já už nevím, jestli se mám nějak snažit, nebo se raději držet zpátky. Nějak to na mě padlo. Já jsem člověk se stabilní náladou a i když mě něco rozhodí, rychle to rozdýchám, tak ty výkyvy nálad druhých nějak přestávám dávat.
Tak to je spíš o tvém sebevědomí a také o tom, jaký význam přikládáš jednání druhých. Také jsme tohle období měla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.20 16:10
@Anonymní píše:
Asi máš pravdu, musím to hodit za hlavu a nebrat si to osobně. Zkusím víc navázat kontakt s tou maminkou ze školy. Myslím, že si máme co říct. Z toho, co říkala, jsem pochopila, že máme hodně společného. Asi by byla škoda, nezkusit to. V okolí žádnou blízkou kamarádku totiž nemám. Známých pár mám, ale kamarádku žádnou. Tu, co mám, je skvělá, ale odstěhovala se před lety a bydlí daleko, tak si spíš jen voláme. To je takový výjimečný člověk. Naštvat jí skoro nelze.
Kamarády a přátele nepotkáváš po hrstech. Těmi se stanou až poté, co spolu něco prožijete, sdílíte, obětujete. Podle mě hned na každého koukáš jako na potenciálního kamaráda, protože jich máš málo, ale kde je psáno, že se k sobě budete hodit? Můžeš být na lidi milá, můžeš jim nabídnout něco, z čeho se přátelství může vyklubat (=společně strávený čas), ale jinak jim nic nedlužíš, a oni nic nedluží tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.20 16:24
@Anonymní píše:
Nevím, kam téma zařadit, tak jsem ho zařadila do Manželství a partnerství, ale jde o všeobecnou nedůvěru. Nejsem žádný zoufalec, který se nedokáže seznámit, spřátelit, nejsem nikde v koutě, žádný introvert. Vždy jsem byla přátelská, nikdy jsem neměla problém někoho oslovit. Jsem spíše extrovert.Ale postupem času, čím dál víc zjišťuji, že se lidem nedá věřit. Někdy mi přijde, že jsou jak aprílové počasí a zahrabaní do svých problémů. A když jim někdo šlápne na kuří oko, je třeba raději držet distanc. Nějak mě to už nebaví a tak jsem si řekla, že s kýmkoliv ráda popovídám, ale jen jednorázově a rychle zase pryč. Jen jsem se chtěla vypovídat. Třeba to má někdo podobně a pochopí mě. Díky.
Souhlas. Líbí se mi citát „Čím více poznám lidi, tím více miluji psy.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.26 21:40
chápu
Zakldatelko…jak já ti rozumím…vnímám to stejně…navíc si o lidech myslím, že mají sklon škodit, pokud dostanou šanci ti ublížit (např v práci) udělají to…je potřeba být velmi ve střehu a dávat si velký pozor, aby ti neměli JAK ublížit…Já to dotáhla tak daleko, že mě ani lidi nezajímají…nechci s nimi komunikovat naživo, nezajímají mě jejich problémy a absolutně se mi nechce vynakládat usilí k rozhovoru s nimi nebo setkávávním s nimi…s přibývajícím věkem to bude jen horší…bud v klidu, nejsi v tom sama. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.26 13:21
Já jsem třeba přestala lidem věřit při kovidu. Každý se schoval doma, s rodinou, kterou na rozdíl ode mě měl. Lidi si volali a pomáhali a já byla na všechno úplně sama, s miminkem. Od té doby vím, že když dojde třeba k válce, bude to stejné. A nedokážu se přinutit lidem věřit ani v čase, kdy všechno klape. A co je nejhorší, ani těm, se kterými jsem dřív vztahy dlouhá léta měla.
- Citovat
- Upravit
14.3.26 13:59
@Anonymní píše: Více
„Schovat se doma“ byla tehdy povinnost. Nikdo nezavolal tobě? A ty jsi někomu zavolala a třeba ho o něco požádala? A ten člověk jiným vyhověl a tobě ne?
Mně to přijde strašně vztahovačné.
To, co psala @distrikt116, je úplně generalizující - všichni přece nejsou stejní. Ale už asi teda vím, odkud se můžou brát ty imrvére mračící se a trvale nafučené kolegyně, které jen odsekávají. Možná mají stejný pohled na celý svět.
Jinak, zakladatelko, takhle analyzovat každý okamžik interakce druhého s tebou, musí být na palici, každý má svůj život, své starosti, nálady… myslíš, že ten člověk si automaticky řekne „hele, právě jde "tahle“, tak dnes na ní budu mrzutá, protože jsem zákeřná a zrovna se mi chce dát jí najevo, že mě štve, a zítra budu milá, abych ji zmátla". To hoď za hlavu a předem neházej flintu do žita a příště si s tím člověkem zkus zase popovídat. Přátelství vzniká hodně postupně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.26 14:20
@Anonymní píše: Více
Ale to není o těch lidech, ale o tom, jak to vnímáš ty. Každý den je jiný den. Někdo umí své problémy řešit tak, že si toho nikdo ani nevšimne, a někdo se ráno nepohodne s manželem, a dává to celý den „sežrat“ všem okolo. Mám několik takových kolegyň v práci. Když vidím už při příchodu do práce, že některá kolegyně kouká jako kakabus, tak si jenom pomyslím pro sebe, že asi to je u nich doma zase špatné, nebo PMS, nebo se jí nevede v práci, a pod. Určitě to nevztahuji na sebe. Není důvod.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.26 14:42
@kyslík píše: Více
Přesně tak. A z vlastní zkušenosti vím, že nejvíce podrazů se mi v životě dostalo spíše od těch lidí, nebo kolegyň, které se vůči mně chovaly až přesladěně, a přitom mě za zády pomlouvaly, a dělaly různé schválnosti. To už mám raději takové lidi, kteří mi do očí řeknou, čím jsem je naštvala, a můžeme to spolu vyřešit.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
