Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěřím lidem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.9.20 09:26
Asi tě někdo zklamal, viď? Co nějaká nejlepší kámoška, tě taky nevěříš?
Dobré vztahy s přáteli se musí pořád budovat a pečovat o ně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.20 09:37
@Rachel_cz píše:
Asi tě někdo zklamal, viď? Co nějaká nejlepší kámoška, tě taky nevěříš?Dobré vztahy s přáteli se musí pořád budovat a pečovat o ně
Jde spíš o to, že jeden den odvedu dítě do školky a učitelky jsou milé, poklábosíme a druhý den mám pocit, že za to samé mi dávají najevo, že na mě nejsou zvědavé. Nebo potkám maminku, kterou znám z pískoviště, žene se ke mě, je milá, popovídáme a za pár dní jí potkám a sotva mě pozdraví. Pak si říkám, co je špatně. Ale uplyne nějaký týden a jsou milé a vše se opakuje. Já už opravdu nevím, jestli jde jen o nějaké erupce na slunci, nebo, co to má znamenat. Teď se ke mě má maminka spolužáka mého syna ze školy. Je moc milá. Říkala jsem si, že by bylo fajn se spřátelit, jenže já už nevím, jestli se mám nějak snažit, nebo se raději držet zpátky. Nějak to na mě padlo. Já jsem člověk se stabilní náladou a i když mě něco rozhodí, rychle to rozdýchám, tak ty výkyvy nálad druhých nějak přestávám dávat.
- Citovat
- Upravit
Lalelale
4.9.20 10:00
@Anonymní píše:
Jde spíš o to, že jeden den odvedu dítě do školky a učitelky jsou milé, poklábosíme a druhý den mám pocit, že za to samé mi dávají najevo, že na mě nejsou zvědavé. Nebo potkám maminku, kterou znám z pískoviště, žene se ke mě, je milá, popovídáme a za pár dní jí potkám a sotva mě pozdraví. Pak si říkám, co je špatně. Ale uplyne nějaký týden a jsou milé a vše se opakuje. Já už opravdu nevím, jestli jde jen o nějaké erupce na slunci, nebo, co to má znamenat. Teď se ke mě má maminka spolužáka mého syna ze školy. Je moc milá. Říkala jsem si, že by bylo fajn se spřátelit, jenže já už nevím, jestli se mám nějak snažit, nebo se raději držet zpátky. Nějak to na mě padlo. Já jsem člověk se stabilní náladou a i když mě něco rozhodí, rychle to rozdýchám, tak ty výkyvy nálad druhých nějak přestávám dávat.
Zároveň učitelky ve školce nebo žena z hřiště nejsou přátelé, jsou to vlastně úplně cizí lidi, co jen člověk často potkává. Třeba paní z hřiště měla blbý den a tak tě teda aspoň pozdravila, ale už nechtěla s cizí ženou trávit čas. Ve školce toho mohly mít moc.. je to můj osobní názor, ale podle mě zanevreni na přátelství nemůže skončit dobře a nutně povede ke ztrátě kontaktů (s učitelkou ze školky se přestaneš bavit hned, jak odrostou děti) a fixaci na vlastní rodinu, která začne suplovat chybějící sociální život.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.9.20 10:10
@Lalelale Nejsou to přátelé, to máš pravdu. Mě ale vždy zarazí, že jeden den jsou vstřícní a druhý den mám pocit, že otravuji. Já to tak mám i se svou sestrou. Léta jsme si volaly, bylo to moc fajn. Občas jsme daly kávu. Rozvedla se a od té doby na mě nemá čas, raději jí už vůbec nevolám, protože se jen doslechnu, že nemá čas, že zavolá až ho bude mít a už nezavolá. Je už několik let na lovu chlapů a není s ní řeč. Mám jí pořád ráda, ale náš kontakt úplně skončil. Bývala milá, měla vždy radost, že volám, ona mi také volala, teď mám pocit, že otravuji. Už si pár let téměř nevoláme a pokud si jednou za půl roku, za rok zavoláme, tak hovor netrvá déle jak pět minut. Já už jsem k lidem opatrná.
- Citovat
- Upravit
4.9.20 10:12
@Lalelale píše:
Zároveň učitelky ve školce nebo žena z hřiště nejsou přátelé, jsou to vlastně úplně cizí lidi, co jen člověk často potkává. Třeba paní z hřiště měla blbý den a tak tě teda aspoň pozdravila, ale už nechtěla s cizí ženou trávit čas. Ve školce toho mohly mít moc.. je to můj osobní názor, ale podle mě zanevreni na přátelství nemůže skončit dobře a nutně povede ke ztrátě kontaktů (s učitelkou ze školky se přestaneš bavit hned, jak odrostou děti) a fixaci na vlastní rodinu, která začne suplovat chybějící sociální život.
Taky mě to hned napadlo, jak jsem to četla.
Zakladatelko:
Kamarádi a lidi, které potkáváš častěji, to je docela rozdíl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.20 10:20
Myslím, že vím jak to myslíš a taky mi toto celkem vadí…takhle v okolí moc ne, ale často jsem se s tím setkávala v práci, kolegyně byly úplně super, jenže třeba některý den přišla jedna naštvaná a s nikým se nebavila, nebo byla špatně naladěná a dávala to ostatním najevo a tohle já nechápu, já se chovám vždy stejně a nemám ráda když se ostatních problémy tahají do kolektivu tímto způsobem.. tam to prostě nepatří, nikdo na to není zvědavý, teda aspoň já ne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.20 10:25
@Rachel_cz píše:
Taky mě to hned napadlo, jak jsem to četla.Zakladatelko:
Kamarádi a lidi, které potkáváš častěji, to je docela rozdíl.
Ta opatrnost a určitá nedůvěra ve mě je.
Příspěvek upraven 04.09.20 v 10:31
- Citovat
- Upravit
4.9.20 10:26
@Anonymní píše:
Jde spíš o to, že jeden den odvedu dítě do školky a učitelky jsou milé, poklábosíme a druhý den mám pocit, že za to samé mi dávají najevo, že na mě nejsou zvědavé. Nebo potkám maminku, kterou znám z pískoviště, žene se ke mě, je milá, popovídáme a za pár dní jí potkám a sotva mě pozdraví. Pak si říkám, co je špatně. Ale uplyne nějaký týden a jsou milé a vše se opakuje. Já už opravdu nevím, jestli jde jen o nějaké erupce na slunci, nebo, co to má znamenat. Teď se ke mě má maminka spolužáka mého syna ze školy. Je moc milá. Říkala jsem si, že by bylo fajn se spřátelit, jenže já už nevím, jestli se mám nějak snažit, nebo se raději držet zpátky. Nějak to na mě padlo. Já jsem člověk se stabilní náladou a i když mě něco rozhodí, rychle to rozdýchám, tak ty výkyvy nálad druhých nějak přestávám dávat.
Problem neni v nich, ale v tobe. Nedokazes pochopit, ze to jsou jen lide, kteri maji kazdodenni starosti a proto se treba neusmivaji kazdy den. beres si to osobne, proc a z jakych duvodu, to mi tady tezko posoudime.
Bud se mas rada az moc a nedokazes byt empaticka k druhym a nebo se mit rada neumis a proto te jejich chovani zranuje. Tech pricin, ale muze byt mnohem vic.
Takze bych hledala odpovedi v sobe a pracovala na sobe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.20 10:30
@Poa1 píše:
Myslím, že vím jak to myslíš a taky mi toto celkem vadí…takhle v okolí moc ne, ale často jsem se s tím setkávala v práci, kolegyně byly úplně super, jenže třeba některý den přišla jedna naštvaná a s nikým se nebavila, nebo byla špatně naladěná a dávala to ostatním najevo a tohle já nechápu, já se chovám vždy stejně a nemám ráda když se ostatních problémy tahají do kolektivu tímto způsobem.. tam to prostě nepatří, nikdo na to není zvědavý, teda aspoň já ne
Ano, přesně tak to myslím. Jeden den super a druhý den mám pocit, že jsem jim něco provedla. Nemám to ráda.
- Citovat
- Upravit
4.9.20 10:45
@Anonymní píše:
Ano, přesně tak to myslím. Jeden den super a druhý den mám pocit, že jsem jim něco provedla. Nemám to ráda.
Hele neber si to tak osobně. Když to vezmu podle sebe, taky někdy mám dny, kdy čumím jako když nadloube volovi 
Ale je to třeba tím, že o něčem přemýšlím nebo něco vnitřně řeším apod. Třeba blbost, přemýšlím, jak uzavřít složitý obchodní případ v práci (pracuji s velkým objemem peněz, takže někdy asi fakt čumim jak de*il jak promýšlím různé možnosti😀) a mezitím jdu městem a potkám lidi, které znám. Někdy se stane, že je minu aniž bych o tom vůbec věděla. Někdy mi přetrhnou nit a dáme se do řeči. Ale určitě reaguji taky jinak, než když na nic nemyslím a potkám je.
Třeba moje ségra má takový výraz v obličeji, že kdo ji nezná, myslí si, že je nonstop nas*aná. Ale není to tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.20 10:58
@Rachel_cz píše:
Hele neber si to tak osobně. Když to vezmu podle sebe, taky někdy mám dny, kdy čumím jako když nadloube volovi
Asi máš pravdu, musím to hodit za hlavu a nebrat si to osobně. Zkusím víc navázat kontakt s tou maminkou ze školy. Myslím, že si máme co říct. Z toho, co říkala, jsem pochopila, že máme hodně společného. Asi by byla škoda, nezkusit to. V okolí žádnou blízkou kamarádku totiž nemám. Známých pár mám, ale kamarádku žádnou. Tu, co mám, je skvělá, ale odstěhovala se před lety a bydlí daleko, tak si spíš jen voláme. To je takový výjimečný člověk. Naštvat jí skoro nelze.
- Citovat
- Upravit
4.9.20 10:58
Tvoje reakce mi přijde poněkud hysterická a vztahovačná. Třeba tě ta paní z hřiště ani nepoznala? Nebo si nebyla jistá. Nebo prostě mají lidé problémy, jaké si neumíš ani představit - děti, rodiče - nemoci, starosti. Já třeba na ulici lidi těžko poznávám, pokud je potkám v jiném prostředí, než je běžné. Situace ve školce může být každé ráno jiná, učitelky nemají pokaždé čas, možnost a nebo i náladu se vybavovat s každým rodičem, to je přece pochopitelné.
To jak se chová tvoje sestra není běžné, moji sourozenci jsou normální a bavíme se spolu pořád normálně, i když já jsem po rozvodu a nového chlapa nemám.
Jinak cizím lidem se věřit jistě nedá, ale ty máš zkrátka zvláštní představy a očekávání a toto není o důvěře, jen o reakcích na tebe a jak ty je zpracováváš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.20 11:03
@Anonymní píše:
Asi máš pravdu, musím to hodit za hlavu a nebrat si to osobně. Zkusím víc navázat kontakt s tou maminkou ze školy. Myslím, že si máme co říct. Z toho, co říkala, jsem pochopila, že máme hodně společného. Asi by byla škoda, nezkusit to. V okolí žádnou blízkou kamarádku totiž nemám. Známých pár mám, ale kamarádku žádnou. Tu, co mám, je skvělá, ale odstěhovala se před lety a bydlí daleko, tak si spíš jen voláme. To je takový výjimečný člověk. Naštvat jí skoro nelze.
Určitě to zkus. Jestli si děti spolu rozumí, pozvi je k vám, třeba na zahradu. Nebo ze začátku někam na hřiště, dejte si kafe nebo čaj spolu a pokecejte. Za zkoušku nic nedáš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.20 11:05
@Rachel_cz píše:
Určitě to zkus. Jestli si děti spolu rozumí, pozvi je k vám, třeba na zahradu. Nebo ze začátku někam na hřiště, dejte si kafe nebo čaj spolu a pokecejte. Za zkoušku nic nedáš
Díky. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nevím, kam téma zařadit, tak jsem ho zařadila do Manželství a partnerství, ale jde o všeobecnou nedůvěru. Nejsem žádný zoufalec, který se nedokáže seznámit, spřátelit, nejsem nikde v koutě, žádný introvert. Vždy jsem byla přátelská, nikdy jsem neměla problém někoho oslovit. Jsem spíše extrovert. Ale postupem času, čím dál víc zjišťuji, že se lidem nedá věřit. Někdy mi přijde, že jsou jak aprílové počasí a zahrabaní do svých problémů. A když jim někdo šlápne na kuří oko, je třeba raději držet distanc. Nějak mě to už nebaví a tak jsem si řekla, že s kýmkoliv ráda popovídám, ale jen jednorázově a rychle zase pryč. Jen jsem se chtěla vypovídat. Třeba to má někdo podobně a pochopí mě. Díky.