Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím jak dál zlomil mě.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.23 02:23
takže syn není jeho, dcera taky ne? nebo jak to máte?? jestli mu budeš takhle dál nakládat a tlačit s "cizími dětmi, zdrhne…
je toho na tebe moc, ale pokud děti nejsou jeho, tak pochop, že on fakt nemá povinnost se nějak zásadně starat… to se vynutit prostě nedá…
je smutné, že nemáš další rodinu - nechala bych si pomoct od nějaké hlídačky. cz nebo nějaké místní fajn důchodkyně, která by ti třeba za pár kaček ráda odlehčila.. s malým dítětem jsme se třeba i střídaly občas s kamarádkama, že jsme si pohlídaly vzájemně..
potřebuješ si trochu odpočinout… a kecy o tom, že kdyby se ti něco stalo, aby se postaral o děti, si fakt zakaž, vytváří to hrozně blbý tlak a atmošku u vás doma..
drž se a fakt se rozhlídni po okolí, zda byste si nemohly pomoct s nějakou paní/kamarádkou, nehaž vše na Něj… a Kluka nech v klidu, je v pubertě, dle toho co píšeš psychologa nepotřebuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.23 02:31
@Anonymní píše:
@Lucy75 Ahoj Lucy. Dcera je jeho
v tom případě se chová jako sobec…
ohledně syna bych se fakt vyklidnila a nechala ho „žít“ a na partnera netlačila,
ale s dcerou ti pomoct prostě musí, to je na hodně vážnou promluvu…
je tu dost zkušeností podobných, že dost chlapů si k dětem najde bližší cestu až je „s nimi řeč“, tak 3+…
jestli se cítíš zlomená a vyčerpaná, objednala bych se k psychiatrovi rovnou, aby se ti nerozjely úzkosti a deprese..
někteří chlapi jsou fakt na ránu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.23 02:37
@Lucy75 On mě s ní pomůže nechá mě prospat ale je nevrlý když malá poplakává a nebo prostě je pak nevrlý že se během dne nic nestihlo a když je malá divočejší že prostě nemohl udělat něco jiného úklid a tak. Nevím jak to jinak popsat taky se doma snažím ale když mi není dobře a musím ležet a pak slyším že malá brečí a že jí třeba nezazpívá nebo něco že ji jen vezme pochová a nebo si jen sedne s ní k tv… 
- Citovat
- Upravit
18.2.23 02:41
Zapomněla jsi zmínit toho neurotickýho psa, co ho přítel taky nesnáší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ronja92
18.2.23 03:08
Prosimtě, proč to těm dětem děláš. To musí být fakt stresující mít takovou úzkostlivou matku, jako jsi ty. Hoď se trochu do pohody a neřeš každou blbost.
- Citovat
- Upravit
18.2.23 04:38
@Anonymní píše:
Ahoj. Jsem máma dvou dětí. 2 roky a 15 let. Rozvedená a našla jsem si po pár letech vztah o kterém jsem si myslela že bude ten pravý. To že je tam věkový rozdíl vem čert. Mě je 35 a partnerovi je 29.
Bylo to úžasný skvělý ale nyní nejsem zlomená. Problém je v tom že se syn již delší čas uzavřel do sebe. A partner s ním moc nekomunikuje. Řekla jsem mu od začátku že přeci musí i mému synovi dávat lásku najevo třeba ho pochválit poplácat ho po rameni usmát se na něj a tak. Prý se mu nebude vnucovat. Ale že se prý bude snažit. Bohužel komunikace u nás je taková že syn se jen zeptá co bude na oběd na večeři a tím to hasne. Chci ho vzít k psychologovi ale odmítá. Moc mě to trápí. Když jsem sem ho dnes zeptala zda li se bude u syna snažit Když ví jak to nyní je že má deprese asi ať ho třeba za něco pochválí nebo s ním mluví tak prý už se snažit nebude že se snažil a že nic z toho ale na to jsem mu řekla že tohle není otázka chvíle a že tohle bych od něj nečekala že se sám nezeptá jak se třeba má a tak.
Další věc je ta že když je třeba malá plačtivá nebo jak jsme nyní byli nemocní tak prostě nevrlá tak hned je takový jak to říct nepříjemný a odůvodní to tím že je unavený. Unavený z vaření a například. A z úklidu. Ležela jsem 2 dny v horečkách a bylo toho na něj moc. Nemohla jsem angínu ani pořádně 3 dny v kuse vyležet neboť buď nevěděl prý jak malou utišit a nebo si stěžoval že jsem dlouho ležela. Neusmál se na malou když plakala prý to nepomůže když je mrzutá. A dále co mě moc mrzelo když malá počúrala podložku při přebalování tak zakřičel na celý byt Ježíši to neeee tak sem tam přišla a řekla jsem mu co vyvádí že to je jen blbá podložka. Že akorát malou vyleká. Další věc byla ta když jsem si dělala čaj do termosky že byl s malou v ložnici a spadla mu z postele. Prý se nechtěně sklouzla. Díky bohu je v pořádku ale máme vysokou postel a vylekalo mě to.
Je mi tak ouzko z tohoto všeho. Jak ze syna který je uzavřený a odmítá pomoc psychologa tak i z mého muže. Přála bych si aby dával lásku synovi najevo a k dceři byl milejší. Doteď mě trápí že když jsem se ho jednou ptala zda li by kdyby se mi nedejbože něco stalo jestli by se o syna postaral protože rodinu nemám. A on že by asi nemohl že by mu ho úřady nenechali já jsem mu řekla jak to můžeš říct tohle jsme snad rodina a on že to tak nemyslel že si myslel že by to úřady nedovolili. Tohle se stalo 2×.
Děkuji že jsem se tu mohla svěřit. Každou noc brečím potají v koupelně.
Jsem tak zlomená až se bojím že tohle nezvládu.
Dostala jsi tu rady už xkrát a jedeš pořád dokola to stejný. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
18.2.23 04:55
Je to tvoje nekolikata diskuse tady, rady si dostala. Tim, ze budes dokola zakladat diskuse a rady z nich si nevezmes, se nic nezmeni. Partnera mas k hovnu, nevim co chces dal slyset. A co pes, ktereho pritel nesnasi? Ten dopadl jak?
- Citovat
- Upravit
18.2.23 05:52
@JancaS84 píše:
Dostala jsi tu rady už xkrát a jedeš pořád dokola to stejný.
No jo, jako Kolovrátek, psychologa bych doporučil zřejmě oběma. Kluk možná není uzavřený do sebe, ale je v pubertě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 06:30
To máš těžké, já vím, všude se píše nevlastní děti milovat jako vlastní, ale otázkou je zda to jde, resp. určitě jde, ale ne každý to zvládne…a asi se to dá pochopit 
Přijde mi, že i ty jsi trochu úzkostnejsi viz. to spadnutí malenz postele, no stane se…naše malá třeba zbožňuje blbnutí v posteli převážně s tátou, perou se, lechtaji, chlap ji hází do peřin atd…a tak vždycky visí ve vzduchu potenciální pád…snažíš se to eliminovat, ale občas se stane…
Co se týče syna, komunikace v 15tilety puberťákem leckdy není jednoduchá ani pro mámu…určitě by se chlap snažit měl, ale snaha musí být oboustranná…mají aspoň něco společného? Třeba nějaký koníček?
K tomu poslednímu, kdyby se s tebou něco stalo…nejsem odborník, ale domnívám se, že má pravdu v tom, že by mu ho úřady ani nesverili, není otec (nepíšeš jestli jste manžela ale domnívá se ze to ani nehraje roli )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 06:58
Tak tady vidím velký špatný. Ale hlavně u tebe, ne u chlapa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 07:11
Já čekala, jakou strašnou story se tu dozvím, když je z toho zakladatelka „zlomená.” A on příťa jednou vykřiknul z leknutí, dvouletý dítě jednou zbuchlo z postele a příťa se málo usmívá na zpruzelýho puberťáka.
Boha jeho, nech je dejchat. Jestli budeš všem okolo furt diktovat, jak se mají chovat, myslet, tvářit a co mají cítit, tak s tebou nikdo nevydrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.23 07:21
Tak kolik je synovi? 15 nebo 17? Je to puberťák, věnuj se mu ty, ty jsi matka, přítel je pro něj cizí. Zeptej se ho jak to vidí, co by mu pomohlo na zlepšení nálady a jinak ho nech žít. Třeba je už zničený z tebe, jak furt hledáš problémy, tam kde nejsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj. Jsem máma dvou dětí. 2 roky a 15 let. Rozvedená a našla jsem si po pár letech vztah o kterém jsem si myslela že bude ten pravý. To že je tam věkový rozdíl vem čert. Mě je 35 a partnerovi je 29.
Bylo to úžasný skvělý ale nyní nejsem zlomená. Problém je v tom že se syn již delší čas uzavřel do sebe. A partner s ním moc nekomunikuje. Řekla jsem mu od začátku že přeci musí i mému synovi dávat lásku najevo třeba ho pochválit poplácat ho po rameni usmát se na něj a tak. Prý se mu nebude vnucovat. Ale že se prý bude snažit. Bohužel komunikace u nás je taková že syn se jen zeptá co bude na oběd na večeři a tím to hasne. Chci ho vzít k psychologovi ale odmítá. Moc mě to trápí. Když jsem sem ho dnes zeptala zda li se bude u syna snažit Když ví jak to nyní je že má deprese asi ať ho třeba za něco pochválí nebo s ním mluví tak prý už se snažit nebude že se snažil a že nic z toho ale na to jsem mu řekla že tohle není otázka chvíle a že tohle bych od něj nečekala že se sám nezeptá jak se třeba má a tak.
Další věc je ta že když je třeba malá plačtivá nebo jak jsme nyní byli nemocní tak prostě nevrlá tak hned je takový jak to říct nepříjemný a odůvodní to tím že je unavený. Unavený z vaření a například. A z úklidu. Ležela jsem 2 dny v horečkách a bylo toho na něj moc. Nemohla jsem angínu ani pořádně 3 dny v kuse vyležet neboť buď nevěděl prý jak malou utišit a nebo si stěžoval že jsem dlouho ležela. Neusmál se na malou když plakala prý to nepomůže když je mrzutá. A dále co mě moc mrzelo když malá počúrala podložku při přebalování tak zakřičel na celý byt Ježíši to neeee tak sem tam přišla a řekla jsem mu co vyvádí že to je jen blbá podložka. Že akorát malou vyleká. Další věc byla ta když jsem si dělala čaj do termosky že byl s malou v ložnici a spadla mu z postele. Prý se nechtěně sklouzla. Díky bohu je v pořádku ale máme vysokou postel a vylekalo mě to.
Je mi tak ouzko z tohoto všeho. Jak ze syna který je uzavřený a odmítá pomoc psychologa tak i z mého muže. Přála bych si aby dával lásku synovi najevo a k dceři byl milejší. Doteď mě trápí že když jsem se ho jednou ptala zda li by kdyby se mi nedejbože něco stalo jestli by se o syna postaral protože rodinu nemám. A on že by asi nemohl že by mu ho úřady nenechali já jsem mu řekla jak to můžeš říct tohle jsme snad rodina a on že to tak nemyslel že si myslel že by to úřady nedovolili. Tohle se stalo 2×.
Děkuji že jsem se tu mohla svěřit. Každou noc brečím potají v koupelně.
Jsem tak zlomená až se bojím že tohle nezvládu.