Zamlklé těhotenství, nevím jak z toho ven....

motyl23
312
2.2.10 17:58

nevím jak z toho ven....

Ahoj,vím,že je tady založených takových témat spousta…mohla jsem hledat…vím,že nejsem jediná,kterou to potkalo…jsou to necelé tři týdny co jsem potratila,mimisek nechtěl růst,hladina hcg byla malá,už od 5tt jsem byla na neschopence…holky nemůžu se z toho dostat…mám potíž vyrazit mezi lidi,všude je spousta kočárků,miminek,nastávajících maminek.Mám výčitky,nemám chuť k jídlu ani k pití,napadají mě i škaredé myšlenky,lidi v práci o ničem neví,ale pořád mi volají nebo píšou co mi je,proč mi je a jak mi je…není to ze zájmu,je to ze zvědavosti.Bylo to mé první těhotenství,nečekala jsem to…myslela jsem si že si v září pochováme našeho mimiska…a misto toho nám mimisek umřel :cry: Holky nechci slova lítosti…ty mě lámou ještě víc…vím,že se stává že miminky přichází o mimisky i v pozdějším stádiu těhu,nedej pože při porodu nebo po něm.....holky,ale kdy to přebolí?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anetta
2466
2.2.10 18:16

Ahoj.
Předem bych ti chtěla říct, že je mi líto, jakou prožíváš bolest (i když jsi to nechěla slyšet, musím ti to říct).
No, myslím že nikdy…jen tě čas otupí..vždy bude v tvém srdíčku človíček, kterého nikdo nepoznal jen ty..
Zvládne to čas, a třeba další miminko… :kytka:
Držím palce, ať jsi silná.. (někdo tady psal moc krásný deníček https://www.emimino.cz/…dekuji-6689/ přečti si ho, třeba ti pomůže..
pa :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
ZuzaM
6418
2.2.10 18:37

Ahoj, taky se mi to před několika lety stalo. U mě to bylo o to horší, že mi zase tak lehce otěhotnět nešlo a už mi nebylo dvacet. Snad nejhorší byly reakce lidí, kteří nevěděli jak se k tomu postavit, někdo dělal jakoby nic, někdo zase přehnaně litoval, někdo bohužel dokonce vypadal, že nám to přeje.:-(
Je to smutné období, ale neboj přebolí, u někoho to trvá dýl u někoho kratší dobu. Ale 3 týdny je ještě moc krátká doba.
Já se pak i v dalším těhotenství celou dobu bála, aby to špatně nedopadlo, ani jsem se nedokázala pořádně radovat. NAštěstí to dopadlo dobře, máme krásnou, zdravou a šikovnou holčičku, od malička je klidná a hodná, není na ní nijak znát, že jsem se celé těhotenství stresovala.
Držím palce aby to i u tebe příště dopadlo dobře!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Hanes
313
2.2.10 18:38

Ahoj Motýlku..jsem na tom podobně,jako ty.Dnes je to 3 týdny,co jsem musela ve 12 týdnu na revizi a já strašně nenávidím úterý.Taky si pořád říkám,kdy to trošku přejde,nebaví mě vůbec nic,jsem ráda,když zajdu nakoupit.Nejhorší je pro mě,když mluvím s někým,kdo ví,co se mi stalo a slyším jenom,,ono to příště vyjde,neboj''.Tu větu opravdu nesnáším,ikdyž vím,že to myslí dobře.Teď jsem nejraději zavřená doma,ale pořád pevně doufám,že to trošku přejde a budu schopna jít dál..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
onionka
1797
2.2.10 18:54

Motýlku
vím jak ti je.. ale ver ze cas je opravdu ten nejlepsi lék… preju moc moc síly se s tim co nejdive vyrovnat a brzy zdrave tehotenství bez problémů..
toto se bohuzel, ač nevim proč, stava cim dal casteji, paradoxne zenam, ktere o miminko opravdu bojovali, a chtějí ho :cry: drž se… :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Andik333
15584
2.2.10 19:08

Motylku, já jsem potratila v půlce listopadu. Od ledna 09 jsme se o mimčo snažili a mne ani ve snu nenapadlo, že to takhle skončí. I když třeba v práci bylo pár těhle případů, tak člověk si nepřipustí, že se mu to taky může stát.
A reakci jsem měla úplně stejnou. Zavřela jsem se doma a nebyla jsem schopná s nikým komunikovat. Nebrala jsem telefony, protože jsem o tom neuměla mluvit. Jen psát mi nedělalo problémy. Holkám v práci jsem to napsala mailem a to šlo. A pak jsem tady objevila emimino a snažila se zapadnout do nějaké diskuze. Pak přišla prnví MS, bohužel až po 6ti týdnech. No a vánoce - tragédie. Navíc přítel si to v hlavě už dávno uzavřel a řešil jiné věci a nechápal, proč nad tím pořád přemýšlím, což mne mrzelo ještě víc. Pro mne to byla obrovská tragedie.
Ale můžu říct, že po šestinedělí se to začalo trochu zlepšovat. A hlavně díky emiminu. Získala jsem trochu nadhled, a čím víc se blíží datum našeho dalšího prvního pokusu (už jen tři týdny) tak tím je mi líp. Naskočila mi zase bojovná nálada, těším se na to neskutečně a věřím, že to brzy vyjde.
Můžu říct, že už se cítím dobře. Mám za sebou tuhle smutnou zkušenost, která ale způsobila to, že si toho těhotenství budu tak strašně moc vážit!!!
Jediný špatný následek je ten, že nedokázu myslet na nic jiného - myslím 24 hodin denně na těhu. Emimino se stalo mým druhým domovem. Nejsem schopná jiné aktivity. Žádný sport, divadlo, kino. Prostě jen jak stroj jdu do práce a během dne a večer na emimono protože to je moje virtuální spojení s těhotenstvím a tím že tady o tom mluvím tak mám pocit, že jsem tomu blíž.
Ale neboj motýlku. Budeš mít ještě spoustu smutných chvilek, ale bude ti líp, a zase budeš mít chuť do toho znovu jít :wink:
Jak dlouho si chceš dát pauzu?
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale snad pomůže…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
kadlina
17609
2.2.10 19:13

Motýlku mě to nepřebolelo, jen se zasunulo hloubš. Lepší to je od té doby, kdy jsem znovu těhotná, ale i tak, když potkám známé s holčičkou, která se narodila stejně jako by bylo to naše, tak to bodne. Jestli můžu poradit, tak to lidem neříkej, jak už psala Hanes, tak mě totálně točily věty „po potratu jako když pohnojíš“/kéž by, u mě to jaksi nefungovalo :evil: /, „přece to je lepší než kdyby TO bylo postižené“/ale já chtěla miminko a nejlépe hned a ne tyhle kecy!/. Musela jsem si to odbrečet. Za sebe můžu doporučit brzký návrat do práce, člověk prostě MUSÍ vstát, MUSÍ se nějak upravit a MUSÍ fungovat, i když se mu pekelně nechce. Já jsem tak dobře 3měsíce nepřemýšlela pomalu nad ničím jiným, další 3měs.jsem si několikrát denně vzpomněla a pak několikrát do týdne. Ale zase jsem tady poznala partu fajn holek, které mi pomohly se tím vším probojovat.
Budu držet palce, aby si znovu otěhotněla rychle, protože to se člověku ta špatná zkušenost lehčeji vytěsňuje.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Nikyy18
14434
2.2.10 19:44

Já jsem od potratu přes 3 měsíce a musím se přiznat,že jsem na tom čím dál hůř.Prve to byl pro mě šok,doba kdy jsem se nesnažili se dala jakš takš přežít,ale od doby kde se zase snažíme to na mě dochází,mám pocit,že už nikdy neotěhotním,že nám to nepůjde.Trápím se,lidé kolem mě už dělají jakoby se mi nikdy nic nestalo,protože už to je přece DLOUHO a proč jako bulím???Věty typu tak co kdy bude mimi,nebo jak jde snažení to přímo nesnáším!!!Buď ráda,že okolí u tebe o tom nevědělo.u mě to už věděli všichni a o to je to těžší když se tě lidé,kteří ví jak se trápím ptají a bodají do ran.Já uvažuji o nějakých homeopatikách na deprese či tak,kdyby měl někdo s něčím zkušenost tak mi pisněte díky

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
sněhurka a nelinka
28883
2.2.10 19:47

Motýlku, ty se opravdu moc trápíš viď. Vím že je to těžký, ale asi tě z toho dostane opravdu jen to druhé miminko :nevim: U mě to taky tak bylo, podívej, já jsem o mimíska přišla dvakrát, brečela jsem, vztekala se proč se to stalo, ale pak jsem si řekla že by to mimčo třeba nebylo zdravé. Je mi z toho blbě ještě teď, v únoru se mělo narodit, to druhé :cry: Takže teď jsem si ho mohla chovat :cry: Začni brát ten femibion, protože je prý nejlepší a zkus pít ten kontryhelový čajík, ať se na těhu připravíš a ještě jednou si o tom promluv s manželem :kytka: Moc na tebe myslím ani nevíš jak moc Ti to přeju, a stejně si myslím že za rok budeš maminka :srdce: :andel:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
kadlina
17609
2.2.10 20:22
Tracy píše:
Já jsem od potratu přes 3 měsíce a musím se přiznat,že jsem na tom čím dál hůř.Prve to byl pro mě šok,doba kdy jsem se nesnažili se dala jakš takš přežít,ale od doby kde se zase snažíme to na mě dochází,mám pocit,že už nikdy neotěhotním,že nám to nepůjde.Trápím se,lidé kolem mě už dělají jakoby se mi nikdy nic nestalo,protože už to je přece DLOUHO a proč jako bulím???Věty typu tak co kdy bude mimi,nebo jak jde snažení to přímo nesnáším!!!Buď ráda,že okolí u tebe o tom nevědělo.u mě to už věděli všichni a o to je to těžší když se tě lidé,kteří ví jak se trápím ptají a bodají do ran.Já uvažuji o nějakých homeopatikách na deprese či tak,kdyby měl někdo s něčím zkušenost tak mi pisněte díky

Tracy měla jsem to podobně, taky mi zkraje bylo spíš čím dál hůř, potratila jsem asi jako ty a ještě se mi k tomu postupně přidávaly další a další komplikace a každá z nich mě ještě víc zadupla. Ale on se člověk naučí žít i s oprátkou na krku :-? Jestli jseš /podle metříku/ na mateřské, tak to ti nezávidím, byla bych na tom hodně podobně, já mohla aspoň vypadnout do práce a trochu se odreagovat, na mateřské bych se zbláznila :evil:
U mě to bohužel vzhledem k pokročilosti těhotenství taky vědělo víc lidí, než je zdrávo a byť se tvářili, že moje smutnění chápou, tak jsem poslouchala plky typu „ke smutné mamince miminko nepříjde“ :pocitac: :poblion: Jsou to bláboly, to by se přece nerodily děti během válek, morových ran, nedocházelo k početí při znásilnění apod. :cert:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
jana32
5591
2.2.10 21:31

Motýlku já 3.1. potratila v 18tt.Miminko nemělo plodovou vodu,ale bylo živé.To zjistili v 17tt,když jsem jela do nem,že krvácím.Vůbec nevím důvod proč…Snad něco prozradí histologie :nevim:
Mám dcerku,která mi je velikou oporou.Upínám se na to,že kolem dubna-května zkusíme další IVF a třeba se zadaří. :hug: Musím taky nastoupit do práce a tak jsem se těšila,že v létě budeme chodit ven s kočárkem…
drž se!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
goldenka
12681
2.2.10 21:33

ahoj, potratila jsem v červenci 09- hned jsme se začali snažit o další a dodnes to nevyšlo, už by jsme měli miminko doma,do půlky prosince jsem byla zralá na psychouše a teď je mi to šumák. Navíc jsem zjistila že budu muset na operaci, což mě mrzí, protože musíme počkat se snažením do doby než to budud mít za sebou, byla jsem totiž na rentgeně a čekají mě i jiná nebezpečná vyšetření pro zárodek, takže tento měsíc se nesnažíme a je mě to jedno. Už na to kašlu, nejde mě otěhotnět ať děláme co děláme. Vím, že to není zase tak dlouho, ale měla jsem představu, že budu hned znova těhule, nejsem, děti žádný nemáme, manžel má 31 a rád by už mimčo, bohužel :-( nepřebolí to nikdy, s tím se smiř. Člověk otupí a s novým mimčem tu vzpomínku zasune hodně dozadu. Nezbývá nic ninýho jak čekat a čekat, bohužel. Tento měsíc jsem začala měřit teplotu, jinak jsem byla odpůrce a chci vysledovat ovulku aby jsme se za 2 měsíce snažili na jisto :wink: Na e-miminu jsem ztrávila hodně času a teď už minimum, nebaví mě to, pořád se na to upínat a jsem po dlouhý době alespoň trochu šťastná a to i přesto že máme v rodině šílený problémy. Jsem volná, mladá, užívám si manžela a jeho lásky a mimčo jednou přijde. Ještě budu vzpomínat na doby, kdy jsme měli čas aami na sebe a na to ticho, který nám teď leze krkem :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
LeníkDOMO
719
2.2.10 21:39

Neboj, přebolí, jak se říká příroda se sama „zbaví“ nezdravých a slabých jedinců, pro mne byla nejhorší kyretáž, hrozný byl nástup do práce a pak jsem si probrečela, dny kdy jsem měla rodit. Až se Ti narodí zdravý prcek tak si ani nevzpomeneš, já potratila v 10tt, horší by bylo kdybyh ho cítila kopat, nebo kdyby mi umřel před termínem. Hodně mi pomohlo to, že jsme si koupili psa, začala jsem s ním chodit na cvičák a na procházky......... a jak si žiju teď?? Vedle v postýlce je jeden rarach co nechce spát a vedle mne leží čoklisko co spí i když ví že tu nemá co dělat..... :cert:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
goldenka
12681
2.2.10 21:41

ještě by jsem dodala že já už nejsem smutná z toho, že to nevyšlo, příroda věděla co dělá, ale z toho že se nám to znovu nepodařilo, nemrzí mě to zamlklý, ale to že to teď nejde a těším se na další těhotenství a nebojím se ho, chci dostat druhou šanci :dance:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
LeníkDOMO
719
2.2.10 21:59

Goldenko, zkoušela si ovu testy jestli ovuluješ???Já měla bloklou ovulaci, gyn.mi pořád tvrdila že je to psychické aniž by mi udělala testy a tak jsem přešla k doktorovi co se věnuje neplodnosti a hned mi přišel na polycyst. vaječníky a nízký stav děl. sliznice. A nasadil léčbu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Prázdná náruč, deníčky na eMiminu

Tolik naděje a zůstal jen smutek?

Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty

Antikoncepce Menstruace

  • 24.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, měla jsem první blistr a zároveň druhý blisr sidretella. Menstruace stále nepřišla už čekám 5 den a stále nic. Co mám dělat dále, když... Odpověď

Kam jít, aby se zajímali?

Dobrý den, 21.3 po pohlavním styku se mi udělali 2 malé červené flíčky u poševního vchodu směrem k levému stytkému pisku bez výtoku, bolelo mě... Odpověď

Perimenopauza

Dobrý den, prosím mám dotaz. Asi 5 let užívám injekce depoprovera, velká spokojenost, mám 42 let, dvě děti (10, 8), asi půl roku pozoruji na... Odpověď

Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace

  • 20.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, stala se nám s partnerkou nehoda, kdy se mi při přerušení styku shrnul kondom a zůstal uvnitř partnerky a já si nejsem 100% jistý zda... Odpověď

Slabé krvácení

Dobrý den, je mi 23 let, měřím 165 cm a vážím přibližně 79 kg. Léčím se s kongenitálním myastenickym syndromem a vysokým TK. Užívám léky... Odpověď