Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bez. Riziko prenosu onemocneni na dite by mi za to nestalo. Za me by to bylo hrozne sobecke rozhodnuti…
Bez, pokud bych neměla jistotu, že se nemoc nezhorší a já bych nebyla schopna se o děti postarat. Má to tak moje ségra, pořídili so raději pejsky
Co adopce? Jako úplně bez dětí bych nechtěla byt, ale pokud by zde byla reálná možnost zhoršení zdravotního stavu a ještě hůř případně to, ze by dítě nemoc zdedilo, tak bych se do toho nehrnula.
Já bych se s životem bez dětí smířit nedokázala, pokud by byla alespoň nějaká šance. Využila bych veškerých možností lékařské vědy (genetické poradny, jaké je riziko přenosu u tebe atd.), v krajním případě šla třeba do darovaných vajíček.
Ještě teda na základě příspěvku dodám, ze mě neurologické onemocnění není dedicneho rázu, takže přenos na dítě nehrozí…
Bez deti bych byt nechtela. Pokud by nestacila pomoc v car. Hledala bych pomoc u NM.
Aby mi deti odnosila.
Ahoj, poradila bych se na genetice.
Nevim jak je to s nemoci kterou mas, ale hodne veci jde v dnesni dobe jiz oredem zabranit. Vyber zdraveho vajicka nebo spermie. Takze kdovi zda treba i tohle neovlivni.
Pak bych popřemýšlela nad tim, zda ma kdo treba pomocí kdyby se tak opravdu stalo a nemoc se zhorsila.. Jen teda z vlastniho ziti muzu rict ze nikdo nikdy nevi. Zdrava maminka nuze dostat rakovinu a muz na to stejne zustane sam pokud ji podlehne. Takze tohle nikdo nevi jak bude.
Je to rozhodnuti hlavne vas dvou, jelikoz o tom vite dopredu.
Nicmene nezvladla bych otazku toho ze za 15 let by mi bylo stale dobre a rekla si, ze jsme deti mit mohli.. ![]()
Jen kdyby hrozil ten prenos tak bych to nezvládla a do vlastniho ditete nesla.
@martina.se píše:
Bez, pokud bych neměla jistotu, že se nemoc nezhorší a já bych nebyla schopna se o děti postarat. Má to tak moje ségra, pořídili so raději pejsky
Tak pejska máme, což zabere hodně času a energie, ale dítě mi to asi úplně nenahradí, i kdybych jich měla pět ![]()
Pokud onemocnění není dědičné, tak bych do děťátka šla. Je hezké ze myslíš na jeho i svou budoucnost, ale i zdravé matce se muže kdykoliv cokoliv stát a je ještě otec ![]()
Pokud si po miminku toužila a vážně ho chceš, tak do toho jdi. Nevíš co vás čeká ale věř mi že až ho budeš mít, bude tvoje všechno a mu dáš šanci na život ![]()
@Anonymní píše:
Ještě teda na základě příspěvku dodám, ze mě neurologické onemocnění není dedicneho rázu, takže přenos na dítě nehrozí…
V tom případě bych o dítěti uvažovala, já osobně si život bez dítěte neumím představit.. Mám známou s roztroušenou sklerózou a dítě má.
Tipuji onemocnění RS, dítě bych si rozhodně neporizovala, je tam vysoká pravděpodobnost dědičnosti… Naopak ti to třeba otvírá jiné dveře, můžeš hodně cestovat, pilovat kariéru, aktivity se psy…
@Anonymní píše:
Tak pejska máme, což zabere hodně času a energie, ale dítě mi to asi úplně nenahradí, i kdybych jich měla pět
Tak to je jasny…rozhodnuti je na vás, ségra i její muž se s tím smířili a jsou v pohodě
Mám onemocnění hybnosti, už se bez léků téměř neobejdu. Bohuzel otěhotnět se mi nepodarilo, a tak jsme si adoptovali. Bylo to to nejlepší, co jsme udělali. Jen lituji toho, že jsme do adopce nešli mnohem dřív.
Pokud to není dědičné, tak bych si jedno pořídila. Ale počítej s tím, že se ti v těhotenství může nemoc výrazně zhoršit.
Ahoj holky,
velmi by mě zajímalo, jestli mezi Vámi nějakou nějaké maminky, které se i přes vážnější zdravotní problémy rozhodli mít děti. Nebo případně alespoň názor na moji situaci.
Mám náhodou objevené neurologické onemocnění, které je aktuálně bez příznaků, ale je zde vysoká pravděpodobnost, že do budoucna se můžou nějaké objevit (bolesti, zhoršená hybnost…), jelikož se jedná o progresivní onemocnění zhoršující se s věkem a je nevyléčitelné. Jenže nikdo mi dopředu neřekne jaký vývoj bude zrovna u mne.
Navíc mám problémy s úzkostmi, ale ty již nějakou dobu zvládám bez nutnosti léků, ale mám obavy, že by se mohli v těhotenství a kojení tyto problémy zhoršit.
Rozhodli byste se na mém místě zkusit mít dítě, ale s tím, že nám to přirozeně asi nepůjde (snažili jsme se před mými diagnózami cca 2 roky a nic). Nebo byste se radši začali smiřovat s životem bez dětí?
Děkuji za názory