Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, zda omezit kontakt ..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.6.18 19:17
Nevim no, já jsem v tomhle docela striktní, člověk - a je jedno, jestli rodič nebo někdo jiný - který mi řekne, že mě vlastně tak moc rád nemá, pomlouval mě veřejně na internetu a opakovaně mi jinak slovně ubližoval - tak s ním bych nějaký hlubší kontakt nadále udržovat nechtěla. Chápu, že nechceš odepřít svému dítěti babičku, což ani nemusíš, jen bych si ji nepouštěla tolik k tělu a neříkala bych nic, co by později mohla použít proti mně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.18 19:18
To je těžké, furt je to máma a za čas by tě to mohlo mrzet. Zkus jí napsat dopis, pak to nech na ní. Možná jen obě potřebujete vychladnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.18 19:32
Zakladatelko taky mam divnou mamu, jsme tri sourozenci a stridave ji vzdycky nekdo nejak urazime, takze razem stoupnou v oblibe ti druzi, castuje nas ujetymi vyroky, sice by nikdy nepúripustila, ze nas treba nema rada, ale hraje to spis na ublizenost, abychom se citili mizerne. je to hysterka. nepomahala nam a kdo nam pomaha, toho jeste pomluvi.
Ale je to mama. Uz se nikdy nezmeni a ja jinou mamu mit nebudu.
pred par lety jsem s ni chtela mit vztah na rovinu, abychom si podpasovky nedavaly, ale pochopila jsem, ze to neni mozne, proste to prechazim a beru ji. Dost pro nas udelala. Nastesti s ni neziju, kdyz se s ni vidim proste odkejvu vsechny ty kecy a necham ji dychat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marie432875
6.6.18 19:36
Joooo holka, to mas těžký. Pokud nejsi odhodlána ji ze svého života vymazat, kontakt s ni nejaky udržovat musíš. A s detmi to bude náročnější. Ja osobně bych se chovala zdvořile a pratelsky, ale v minimální míře, omezila bych se jen na formální kontakt a návštěvy. Žila bych si svůj život, stylem,,ja nic ja muzikant” a snažila bych se neresit mamcinu náturu. On to totiž vlastně vubec neni tvůj problem, cele to je problem tve mamky. Ty se do toho bud zapojis, nebo to necháš plynout kolem sebe. Obojí jde slušně a s respektem, ale je otázka, na co mas nervy. 
- Citovat
- Upravit
lolink
6.6.18 21:10
Nebudu tu vypisovat podrobnosti. U nas to vygradovalo tak, ze jsem se uplne uzavrela. Malyho ji pujcuju a budu do doby, nez bude naznak podobneho chovani vuci me. Dokud mu neublizi (a me bude stacit fakt jen ten naznak neceho) muze ho vidat. Na otazky, jak se mame, odpovidam „dobre“. Vic nesdeluju. Je to mama. Vymazat nelze. Ono utnout veskere kontakty je sice jednoduchy, ale zdanlive. Mela jsem dlouho pocit jakoby vykoreneni. Nevim, jak to popsat. Ted jsem si na situaci nejak zvykla a prijmula to. Jsou vety, ktere porad slysim a vymazat to nelze jen tak. Nejsem ten typ, co ve chvili, kdy je nestastny plive takova zla a hodne si rozmyslim, co komu i ve vzteku reknu. Tohle treba mama vubec neresi a pak dela ze jako nic. Nebo to otoci a ja jsem za blb*ce. To jw boj s vetrnymi mlyny. Jediny, co muzu delat je, ze nebudu tyhle veci delat svym detem. Ji a jeji pristup nezmenis. Prijmi ji takovou, jaka je. To je jedina cesta, kterou jsem nasla, abych snesla v klidu predavani ditete a jeho samotneho se to nedotykalo. Je maly, ale neni hloupy a vnima chovani me vuci mame a naopak. Nechci ho do toho zatahovat. Nebudu ani pred nim neco resit. Musim to ustat tak, aby bylo vse v pohode.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím vás,
ráda bych znala Váš názor na situaci, co mě docela dost trápí. Moji mámu jsem vždy brala jako tu nejbližší osobu ve svém životě, bohužel mě zklamala a já už nevím, jak s ní dál do budoucna komunikovat. Když se poohlídnu do minulosti, měla mě dost brzo. Podle nějakých jejich reakcí bych řekla, že prostě já jsem ten důvod, proč nemá vysokou, proč nemá pro ni více lukrativnější zaměstnání, proč neměla lepšího muže, páč za otce se kvůli mě musela vdát a pak se taky rozvedla (já si ale říkám, že já nejsem zodpovědná za štěstí své matky teď v přítomnosti, je ještě hodně mladá a má pořád šanci na parádní život, nemůžu za to, že nemá teď chlapa, kamarádky, koníčky)…v posledních cca třech letech mi ale ublížila docela dost (slovně) a opakovaně. Řekla mi, že má radši mýho sourozence, než mě.. a to mi řekla v době, kdy jsem byla zhruba na konci těhotenství, v té době už tak dost pro každou ženu náročné období, a mě přišla tahle facka (abych pravdu řekla, tak mě to úplně dostalo, nikdy bych to nemohla říct svému dítěti)… těch věcí bylo už ale několik, které mě trápí, poslední byla, že mě pomlouvala na sociální síti (neoprávněně), ale omylem to poslala vlastně mě. Když jsem na to nějak reagovala, tak zapírala a ještě nakonec udělala blbce ze mě. A nakonec se urazila ona a ve finále to vypadá, že čeká omluvu ona ode mě.
Já už s partnerem řešila, zda nemám vyhledat psychoterapii, ale přítel mi řekl, že já jsem zdravá osobnost a zvládám to, že já nemůžu za nic. S mámou od té doby komunikuji odměřeně, vůůbec nevím, jak dál. Jasně, kdyby mi tohle udělala kámoška, tak ji odstřihnu ze života. Máma je ale taky babička mého dítěte, tady to nejde. Vnouče ji odpírat nechci. Nejsem ale ve fázi, že bych kontakt navázala, zvala na návštěvu a dělala jako by se nic nestalo. Ona sama vyčkává. Ale do tří měsíců budu v situaci, ve které jsem teď. Ubližuje mi, ale vlastně nemá proč.
Vysiluje mě to.